Co se poslední půlrok dělo v útrobách nihilistické elektronické bestie? Jak funguje Vanessa v otevřených prostorách jako je Gauč ve Stromovce? Otevřete další stránky insiderské kroniky od Kootchy…
Ladies and gentleman, welcome to the 21 century, the century of all crisis: political, moral, economical and individual. The World has Access to so much knowledge and, in the same time as never before, the World knows so much mediocrity to sum up, this World is totally fucked up it seems that nothing will change, nor the Chinese flu, nor anything else….
Tenhle lehce zaktualizovaný text od Syco Trauma z Chrysalide mě napadl jako první, když Samir po čtvrt roce covidového šílenství vylezl ve Stromovce na stage a otevřel tu temnou díru, kterou má pod knírem. Od počátku malého únorového tour se něco málo stalo, takže se vám to pokusím přiblížit dohromady s koncertem. Celou tu divnou dobu jsme poctivě prokalili. Pope se přestěhoval kousek od Samira, takže je vše jednodušší a intenzivnější. Spolupráce s KeyHeadem a Amákem všem vlila čerstvou krev do systému a je to znát, i když časy jsou teď hodně špatné, obzvláště pro muzikanty. Tak pojďme na to.
Prequel 1 – Vsetín
- „Vsetín, kde to je?“
- „No to je taková ďoura, kam mafoši koupili Dopitu a byli 6x mistři ligy.“
- „To jako ve fotbale?“
- „Ne ty rouro, v hokeji.“
- „Co je hokej?“
- „To je takovej ten sport, kde si naši reprezentanti pouští v šatně Michala Davida.“
- „Cože? Hovno! Tak tohle už mi nikdy neřikejte! Fakt tam musíme jet?“
- „Jo, musíme. Až vyprodáš Wembley, poletíme s British Airways Boeingem do Londýna a ne s tímhle čurákem Espacem do Vsetína.“
OK, jedeme.
Klub Tři opice docela pěkný, ale zvukové vybavení tristní. Například při zvukovce chcíply zesilovače. Nebo při show odešel osvětlovač a vrátil se až na konci, takže jsem musel svítit já. Šatna ve sklepě, smradlavá postel majitele, který tam bydlí, included! Nejdřív s ním byl Samir fakt kámoš, ale buran tak dlouho přidával plyn, až přiběhl po půllitru Metaxy rozesmátý Papež, ať se jdeme fofrem podívat nahoru k baru.
Nahoře scéna jak z Coppolova Kmotra. Samír napranej snad vším, co je dostupné, stojí nad sklánějícím se týpkem. Tři pubertální holky z boku zírají na výjev, kde Hauser řve na majitele: „Klekni, klekni si přede mnou zmrde, tohles posral!“ a vyhazuje drzouna z jeho podniku pokračujíc v řevu: „Ne, že se sem vrátíš kundo!“ Zbytek ansámblu (včetně zaměstnanců) mrtvej smíchy. Když jsme si druhý den po poledni přijeli pro nástroje, týpek se ještě neodvážil vrátit. Fakt velkolepé.
Show Gauč
Celá příprava na Stromovku se vlastně dělala podruhé, protože nejdříve měl byl připraven gig v Rock Café, kde se rozhodli být maximálně přehnaní. Ve Futuru už dělali metloši koncerty pro 300 lidí a v Rock Café povolili jenom 50, takže fuck off a vypadá to, že na Národní Vanessa už hrát nebude. No nic, stejně je to klub s nejhoršími zvukaři a pivem.
Největší poprask před koncertem pochopitelně způsobila movie pozvánka. Připouštím, že poněkud drsná, ale ta vlna nahlašování a bonzování všechny zúčastněné fakt překvapila. Někteří lidi jsou výstavní trash a text z poslední desky se k tomu mrazivě hodí „Jsme špína, špína Evropy, východní návyky – mám je já, máš je taky Ty“. Na druhou stranu, špatná reklama-taky reklama, takže všem haterům vřelé díky.
Škoda, že nedorazil nikdo od Máry Prchala nebo od Zuckerberga, abychom je mohli lynčovat za můj a Samírův čtvrtroční ban na FB, kde nejde o to, že nemůžeme sledovat funny stránky, ale protože jsme nemohli pořádně promovat tenhle koncert.
Už před zvukovkou bylo veselo, neboť nám značně rozhozený Samir oznámil, že si doma zapomněl svůj mikrofon, efektovou krabičku a dálkové ovládání hazeru, což byl celkem průser. Ale Rodnýho urnu samozřejmě přinesl, ta je totiž důležitá. Do toho volá Miko z D1, že je zajebanej v koloně a přijede těsně před začátkem. Naštěstí Samirova dívka šmahem dovezla pěvecký equipment a D1 se uvolnila, takže když se v 19:50 startovalo, bylo všechno nachystané.
Prequel 2-3 – Liberec, Plzeň…
Dva nejlepší koncerty po sobě. V Liberci bezvadnej zvuk u mladýho Hájíčka v Bunkru a božský Prazdroj v knajpě naproti. V Plzni Pod Lampou neskutečná atmosféra. Maximálně zamlžený prostor, brutální stroboskopy a fandové v kotli pod vedením Metoda rozjetí do nezastavitelných otáček. Speciálně při „Flashback“ jsem měl pocit jak v peci. Znáte to, když něco vidíte po sté a najednou jste si jistí, že takhle to ještě nikdy dohromady nevypadalo a ani nehrálo. Super zážitek, který mi hned na cestě zpět zkazil řidič, když nám mimo jiné vážně oznámil, že miluje Putina a věří, že když některé metalové desky pustíte pozpátku, je tam vyvolávání Satana.
Naštěstí si nechal tezi, že je Země placatá pro sebe, takže jsem chtěl vystoupit, až když jsem zjistil, že nepoužívá navigaci, tudíž netuší nic o provozu a my skončili zbytečně několikrát v koloně. Bohužel jsem seděl až úplně vzadu, takže moje žádosti o inzultování řidiče Samir s úsměvem odbýval slovy „Jen si ho užij kreténa proruskýho, ať vidíš, jak je ten svět zkurvenej.“
Show Gauč
Někdo se divil, proč hrát venku – „vždyť tam bude hroznej sound“. Vůbec ne, tenhle podnik ve Stromovce je fakt super, naprosto dostačující zvuk, výjimečně kvalitní projektor i velké plátno a hlavně skvělý prostor. Jenom hudební stopka ve 22:00 nebyla moc příznivá, ale nakonec i to bylo dobře, protože jsme asi v pětadvaceti lidech, včetně frontmana, táhli o půlnoci totálně na hadry Prahou do nějaké díry v Holešovicích stejně jak v devadesátkách. Tentokrát za námi nepřicestovala početná slovenská ekipa, která od fúze KeyHeada s Vanessou jezdila na skoro všechny koncerty. Prý se zcela upřímně posrali z Čínské chřipky a zůstali radši ve stínu Tater. Oni tam mají nějaké zkreslené informace a myslí si, že tady na ulici padáme mrtví k zemi, jak po zasažení trifidem.
Hudebně celý večer začal one-man projekt Bolehlav. Je to čerstvé tuzemské zjevení, které v posledních letech nemá obdoby. Michal Milko se zbavil parazitujících muzikantů, pověsil kytaru na krk, na stůl před sebe všechny nutné mašiny, mikrofon před hubu a vyrobil EP „Don't Believe in No Ghosts“, které ve Francii bratry Traumy natolik zaujalo, že si Michal nejenom zahrál na festu Audiotrauma, ale label mu nahrávku digitálně vydal.
V mých uších je to brutální mix breakbeatu, noise a industrialu, probombený kytarovými riffy. To vše, i přes Michalovu až dětsky jemnou tvář, působí nesmlouvavě, hutně a tvrdě. Fakt se mi to moc líbilo a je znát, jak je Bolehlav vyhraný, protože cca 50 koncertů loni po celé Evropě se prostě projeví. Rozhodně by si zasloužil silnější zvuk, protože tahle muzika je nejlepší, když vám teče krev z uší a praskají žebra basovou vibrací, jenomže s tím by headlineři už nedokázali soupeřit, takže chápu.
Prequel 4-5 – Brno, Uherské Hradiště
Z Brna (klub Kabinet Múz) toho moc nevím, protože mejdan po koncertu byl paměť mazající, ale na moment, kdy po show vlezla na pódium odpuzující blondýna s vizáží Marfuši a s totálně úchylným výrazem se mě zeptala: „Helety pustíš mě do šatny? Já bych chtěla toho Samira vyhonit! Neale fakt jen vyhonit, žádný kouřeníčko“, zapomenout nejde. Mám na to svědky, třeba místní gothic DJ Jarda Kuchejda, který pouštěl EBM před Vanessou, stál vedle mě. Samozřejmě jsem jako rozený zloun šel hned Hauserovi nabídnou hand-made od té lepé děvy a ten na mě řval, že jestli ta důra přeleze práh, zabije nejdřív sebe, pak jí a závěrem nás všechny.
Koncert v U. Hradišti (Klub Kino Mír) byl výživný zejména tím, že ve stejný den hrál na stadionu Baník pičo a my pro jistotu nesměli ven z klubu ani z hotelu, neboť celé město bylo plné zlitých Ostraváků. Což vyústilo v tak šílenej mejdan, kdy Jaroušek celou noc kokrhal a Papež se ráno vypotácel z hotelu s propíchlou nohou od šampusky.
Show Gauč
Podle předprodeje to vypadalo hodně bídně, ale lidi dnes fakt neví, co bude zítra, takže kupují biletky radši přímo na místě. Kolem půl deváté se cca 250 lidi dočkalo. Na plátně rezidentní VJ Miko Skapa rozsvítil logo VANESSA a mše začala. Skapova videa, která se neustále vyvíjejí a zlepšují, začínají být tak nedílnou součástí produkce, že si to bez nich už neumím představit tak, aby to bylo stoprocentní. Jsem si jist, že ode mě už nikdo neočekává, že dostane podrobný rozbor koncertu. Je to v podstatě pořád stejné (stejně skvělé), že netřeba v každém reportu zacházet do detailů. Fandové byli po čtvrtroční dietě nadšení úplně ze všeho. Hauser s láhví vína kázal svoje trefná moudra, Jaroušek královsky trůnil za elektrickými pady a Pope s KeyHeadem drtili keyboardy.
„Ghost Army“ je výjimečný disk, takže rychlost, jakou se nové songy vmáčkly mezi zabetonované hity z minulých desek, je obdivuhodná. Třeba „Fotr je v Lochu“ (čerstvé 3 remixy vyprodukovali Bolehlav, Necrocock a Nihil) zní, jak kdyby ho hráli už od „Ave Agony“. Zase mě překvapilo, kolik lidí vyzdvihuje stejně jako já „Obyčejnou Penetraci“ jako nejlepší pecku z desky, přitom ta je (nebo původně byla) myšlena jako bonus a odpočinkový song pro Samira na koncertě.
Velká škoda je, že se efekt s vzduchovým dělem nepovedl, protože my blbci položili tlakovou lahev vodorovně na zem a zamrznul ventil, takže místo pětimetrového proudu kouře, to pšoukalo ty trapné prdíky. Ale co, Samir si toho ani nevšimnul a lidi stejně řvali nadšením. Vzal jsem s sebou kolegu z práce, který nikdy na takovém koncertu nebyl. Jeho reakce? „Ty vole to je oproti YouTube naprosto dokonalý! Já mu najednou i rozumím, co zpívá a má to mohutný koule!“ Takže s ním pokaždé cukly věty typu „Naděje, to je jen mýtus“, nebo „Nahej v krvi jsi začal žít, nahej v krvi bys měl odejít“. A když Samir spustil: „Jeskyně pustá, v který jsi žil, zkažená studna, z který jsi pil“, to už s ním fakt zacloumalo. Byl nadšený, takže je potřeba Vanessu evangelizovat všude, protože po světě bloudí spoustu čistých duší, které by zasloužily ušpinit. Některým ze skalních fans se to líbilo víc než křest ve Fuchsu a já myslím, že se na tom nejvíc podepsal zvukmajstr Amák, který se již maximálně osvědčil při nahrávání desky a teď ukázal, že je stejný kalibr i naživo.
Prequel 6-7-8 – Chrudim, Teplice, Č.Budějovice
S Chrudimí už vás nebudu otravovat a poslední dva koncerty se neuskutečnily, neb přišel ten čínskej hnus a bylo po ptákách. Takže nakonec jen pro zajímavost, jací jsou lidi kolem nás kokoti. Psal mi známej (nemůžu ho jmenovat, protože ho hodně z vás zná). Reagoval na report z křestu „Ghost Army“ ve Fuchsu (report zde), kde jsem líčil, jak si někdo v sále myslel, že jsme při „Captagon“ házeli drogy z balkónu dolů mezi lidi a poslal mi tohle: „Hele, chtěl jsem se zeptat, nedával někdo na Vanesse do mlhy (nebo prostě do něčeho), nějaký větší množství poppers, nebo něčeho na ten způsob? Já kdysi dorazil domů z jednoho z těch posledních koncertů v Praze v Rock Café (ještě před poslední deskou) celkem zmaštěnej a nic jsem si tam nedával. Vypil jsem asi dvě piva a těma to fakt nebylo. Hulit se tam tuším taky už nesmělo, takže nějakej ambience-high to taky nebyl. A teď mi to týpek z Plzně píše taky, že dorazil domu, jako kdyby na něčem jel a nedokáže to zařadit. Mě ten pocit nejvíc připomínal nitráty, ale líp to zařadit nedokážu…“
Pěkné co? Zdůrazňuji, že je to myslel zcela vážně a fakt mi tím vyrazil dech. Takže jestli se skutečně svět dělí na dvě poloviny, kde jedna polovina bere drogy a druhá na ně nemá peníze a vy patříte do té druhé, přijďte na koncert Vanessy, kde vám to kapela zadarmo nahází do pití a nechá nadýchat z hazeru. Epic.
Příště se uvidíme 25. listopadu ve Futuru a když Shiva požehná, i dřív.
VANESSA setlist:
- intro
- Digitální řev
- Nepodobat se jim
- Jimmy Jones
- Nibiru
- Zrcadla
- Jedu do pekla
- Špína Evropy
- Mrtvá dáma
- Captagon
- Obyčejná penetrace
- Ahoj chcípni!
- Matka je zlo
- Jidáš
- Bílá bohyně
- Fotr je v lochu
- Flashback
Encore
- Smutný pán
- Prokopat se ven
- Jan Stihomam
Komentáře
Přidat komentář