Jak se deathrock po deseti letech ticha opět vrátil na scénu? To se dozvíte z následujícího článku.
Opět se vracíme k zajímavému seriálu amerického hudebního publicisty, DJe a redaktora Olivera Shepparda. Po zmapování deathrocku jako takového se tentokrát podíváme na další vývoj žánru.
Koncem devadesátých let se objevila nová porce deathrockových kapel, které se rozhodly pro svůj hudební styl znovu získat jeho punkové kořeny a posunout hudbu novým směrem. Podle magazínu Louder Than War byla „gotická hudba v devadesátých letech převážně ubohá, nejspíš kvůli popularitě scény koncem osmdesátých let, která původně hudbu posílila, ale přinesla s sebou spoustu lidí bez těchto punkových kořenů. Byl tedy nejvyšší čas, aby se scéna ohlédla zpět a znovu přetvořila sebe sama.“
První deathrockové znovuvzkříšení přišlo koncem 90. let, kdy se označení "gotika" samo o sobě stalo synonymem hlavně industriální tanční hudby, ovlivněné soupiskou kapel vydavatelství Wax Trax (a také DJi s nostalgickým vztahem k osmdesátkové new wave, který sdíleli s tanečním parketem). „Gotické“ kapely, které se kolem roku 1998 stále ještě držely kytar nebo živých bubeníků, byly vnímány jako „old school“ – nebo přesněji jako zoufalé přežitky, ztracené v časové smyčce raných osmdesátek.
Jednou z odpovědí na narůstající techno-izaci žánru bylo založení DJského večírku Release the Bats roku 1998 v Los Angeles. K první deathrockové obrodě došlo právě díky této party, která fungovala až do roku 2004, kdy se toto vzedmutí přesytilo nu-deathrockovými kapelami, které vypadaly jako z komiksu.
Spoluzakladatelé Release the Bats – Jenn a Dave Bats
Vykleštěním kytarového gothic rocku osmdesátých let vznikla na klubové scéně pozdních devadesátek nekytarová „gotická“ taneční muzika. Přihodilo se ale několik věcí, které šly proti tomuto trendu. Na východním pobřeží zkombinovali newyorští The Skabs přístup 45 Grave s experimentálním elektronickým zvukem, který připomínal staré no wave nebo synthpunkové spolky typu The Screamers. Na druhé straně Států dělaly kapely ze sanfranciského vydavatelství Alternative Tentacles jako Phantom Limbs a s nimi spojení Black Ice to samé. Podobně i post riot grrls Subtonix přistoupily k žánru z nového, čerstvého úhlu a začátkem milénia se k nim přidali i Veronica Lipgloss & the Evil Eyes.
Ale navzdory občerstvování deathrockového zvuku punkovou elektronikou byl deathrock stále povětšinou považován za hudební žánr, který je bezvýznamný, zmírající, zkrátka passé. Majitelé klubů a DJové posedlí EBM kormidlovali scénu směrem k hudebnímu žánru vytyčenému zvukem kapel jako Velvet Acid Christ, My Life With The Thrill Kill Kult a Wumpscut. Sponzoři a mecenáši klubů, kteří v tu dobu vstoupili businessu, tak došli k názoru, že právě tohle je a vždycky byla gotika.
Veronica Lipgloss & the Evil Eyes – Strip Mall Glass
Tento trend pokračuje vlastně až do dnešních dnů, zvlášť kvůli působení kapel vydavatelství Metropolis Records s projekty jako Faderhead nebo Covenant, které mají bicí automaty a dolaďovače hlasu. A přehlížet by se neměla ani raveová kultura a nový fenomén „dětí klubů“ z konce devadesátých let, který jako jeden z vlivů vedl promotéry klubů k tomu, aby směřovali lidi k této nové podobě „gotické“ hudby. Tím nakonec došlo k bizarní situaci, kdy byl prvotní rytmický rock and roll shledán „netanečním“, zatímco mocně procesované umělé beaty dostaly nálepku „to, co lidi chtějí“. A tak se vyskytla nová inkarnace starého boje punku proti discu.
Nicméne ne každý koncem devadesátých let plul na stejné lodi k ostrovům EBM a elektroniky. Roku 1995 začala fungovat smečka Antiworld, která hrála nesmlouvavý deathrock, připomínající skupiny jako Action Pact nebo rané Siouxise and the Banshees.
„ Doufám, že [hudba scény] zůstane spíš na té rockovější straně deathrocku, než aby byla naředěna bandou klávesových kapel,“ řekla Dropdead magazínu zpěvačka Connie “Granny Fiendish”. „Je důležité mít stejnou porci punk rocku a rozhodně potřebuješ skutečného, živého bubeníka, aby to ‚hrnulo‘.“ Jediným důvodem, proč musel kdokoliv vysvětlovat potřebu „skutečného živého bubeníka“ bylo, že scéna začala upřednostňovat umělé, technem ovlivněné beaty.
Antiworld – Horror High
Cinema Strange, Murder at the Registry a Bloody Dead and Sexy vypluli proti převládajícímu proudu industrializované taneční gotiky. „Vlastně nevnímam ‚gotiku‘ jako něco, s čím bychom byli nějak spojení,“ řekl Daniel z Cinema Strange v rozhovoru roku 2000. „Všechny ty ‚gotické‘ životní styly, účesy, hudba a způsoby oblékání je něco, co vzniklo v posledních pěti nebo šesti letech. Naše životy ale ve skutečnosti jistě odrážejí aspekty životního stylu známého jako ‚deathrock‘.“
Co je zarážející, deathrock – který vznikl jako vedlejší výhonek punkové scény jižní Kalifornie – se stal obětí revizionistů. V platnost vstoupilo nové hudební uspořádání, které deathrock umístilo pod společný termín „gotika“, což v roce 1999 znamenalo v podstatě „temná uhlazená klubová muzika“. Deathrock tak byl postaven do role jakéhosi divného, mutantního bratrance gotiky – přesluhující bizarnosti z osmdesátých let. I když totiž gotika, stejně jako deathrock, také vyrostla z punku, v devadesátých jste mohli jít na jakoukoliv party ve městě inzerovanou jako „gotická“ a přitom téměř najisto neslyšet jakoukoliv hudbu s kytarami nebo živými, akustickými bicími. Takové věci totiž byly „netaneční“.
Následná exploze internetu a především blogů způsobila, že se DJové a fanoušci deathrocku mohli stát až do nezvyklé míry jakýmisi průvodci scénou. DJ Mark Splatter založil deathrock.com, web věnovaný zachování historie původního deathrockového, positive punkového a Batcave hnutí. Na stránce byly (a stále jsou) podrobné profily kapel jako Amebix, Crisis, Theatre of Hate a Rudimentary Peni – formací, o jejichž existenci se mezi profesionálními gotickými DJi téměř neví, ačkoliv jde o zásadní skupiny žánru. A dokonce i mezi DJ a rádoby určovateli směru deathrockové scény je existence těchto kapel často povážována za něco trapného, co by se mělo přehlížet a ignorovat.
Pokračování příště...
Přidat komentář