Kootcha pro nás zmapoval čtyři dny mnichovských hudebních orgií. Tady máte první díl...
Poprvé jsem zažil čtyřdenní festival a pojďme si popravdě říct, že už je to moc velký nápor. Poslední den o půlnoci jsme byli už tak dementní, že byl zázrak, že jsme se dokázali vrátit domů. Nedá se vidět celý set všech 46 kapel, protože by vám prostě jeblo. Zvlášť, když jste navíc takoví magoři, že spíte v autě hned vedle backstage, váš kolega je hyperaktivní alkoholik a celou dobu bez přestání prší. Já bych z toho udělal dvoudenní nabitou akci, to by mi stačilo absolutně.
DMF se koná v místě zvaném Optimolwerke, což je areál u nádraží, kde je asi devět klubů a dá se tam dělat bordel celou noc. Ideální místo, pro nezřízený mejdan.
Začnu trochou negací. Malá stage byla oproti main stage opravdu velmi malá, takže systém, že dohraje jedna na velké a začne hrát druhá kapela na malé, je na nic, když se tam ti lidé nevejdou. Druhý opruz byl, že nevystoupili Versus a Christian Death (odmítli to pár dní před festem, prý z důvodu nesmyslnosti létat do Německa kvůli jednomu koncertu, čemuž nevěřím, spíš tam byl problém s honorářem). No a pak ten zasranej nekončící déšť. Jinak bylo vše maximálně ok.
Nebudu DMF popisovat den po dni, ani band po bandu, protože to by byl Jirásek. Line-up byl natlačený velkými jmény i pár sračkami, ale to je přirozené. Já vždycky věřím tomu, že první kapela napoví, jaké to celé bude. První synthpopíček nám zahráli Substaat a nám se „Berlin“ moc líbil, takže hurá do víru.
Substaat
Dánští manželé Claus a Kurt Larsenovi se nám předvedli v obou projektech a mě se jednoznačně víc líbil Klutae než legendární Leæther Strip. Claus byl ve výtečné vokální formě, snad jsem ho takhle kvalitně ještě zpívat neslyšel. Skvěle jsem si zatančil a mocně mě pobavilo, jak Larsen, držíc se za úd, zpívá „i want fuck you, i want suck you“ a všichni kluci v hledišti dělají, jako že to není na ně. Samozřejmě proběhla debata, proč Kurt (píčis) Larsenová, vůbec na tom pódiu je, když nehraje a navíc vypadá jak kokot. Odpověď je vcelku jednoduchá – když si vezmete svojí holku na koncert, tak vám promotér nezaplatí dvoulůžkový hotel, ale pokud s vámi „hraje“ v kapele, tak jí ubytovat musí.
Leaether Strip
Nezvyklý byl koncert okokrhelovaných legend Demented Are Go, kteří předvedli zběsilé psychobilly. Muzikou a vzezřením bezezbytku naplnili název svého bandu. Hodně příjemná rockandrollová změna štýlu. To se nedá říct o steampunkových Abney Park. Moc jsme nechápali, proč jsou takové hvězdy, že na ně jezdí fandové až ze Schweizu. Byla to nudná, irská, skáčková odrhovačka, plná houslí a velkých cecin blonďaté klávesačky. Snad jedině jejich kostýmy vypadaly zajímavě.
Demented Are Go
Terrorfrequenz předvedli vcelku solidní set (v každém songu se od dvou pohledných vokalistek mockrát ozvalo „blut, blůůt“) a vše kontroluje ostře ukřičený frontman.
Typově jsou to o něco více uřvaní Das Ich, kteří opět byli k zblití. Ackerman se malinko probral, takže mi už nepřijde jako downie, ale jako magor postižený podřezáváním krků. Naprosto nejhorší je jejich nepřestávající roztleskávání – to je nesnesitelné. V každém songu minimálně desetkrát „Müenchen, hände hoch“. Bruno – hnusná panda, která neustále předvádí, jak umí hrát na klavír – ho snad nemá ani zapnutý.
Jediný vtipný moment byl, když pozvali na hostovačku místního slavného DJ Rauschiho, který váží asi čtvrt tuny. Je to fakt největší člověk, co jsem kdy naživo viděl. Mrsknul si s nimi „Gottes Tod“ a bylo to poprvé, kdy Kramm vypadal jako hubeňourek a Stefan jako průklepový papír. Možná je už také na čase, aby složili nové pecky, protože pořád zachraňovat situaci hraním „Kain und Abel“ nebo „Destilat“ začíná být trapné. Kromě roztleskávání byl nejstrašnější zážitek „Das Dunkle Land“, kde Bruno kňourá hůř než Petr Kotvald. Já tu písničku měl tak rád a teď z ní mám nohy v pěst.
Das Ich
Vezmu si teď na paškál Vídeň. Thomas Rainer nám společně se Sonjou Kraushofer přijeli předvést L’ame Immortelle. Ono to už zdaleka není, co bývalo. Ten gotický nádech úplně zmizel. Sonja (která již dorostla velikosti Heleny Růžičkové) zdaleka nepůsobí jako diva a výběr playlistu jí ani moc nedává možnost něco předvést. Ta určitá vážnost, kterou tahle kapela disponovala dříve, je pryč. Rainer byl sjetej jak kolumbijský celník a udělal z koncertu frašku. Rozhodně tomu nepomohl technický error u bubeníka, kterému první dvě písně špatně fungoval odposlech a hrál, i když přesně, tak o čtvrt doby později.
To show side projektu Nachtmahr byla nesrovnatelně povedenější. Stage poprvé hrála a svítila naplno. Obě „mädchen in uniform“ dávaly show rozměr filmu „Iron Sky“ a Mirage, který Thomase vrcholně nesnáší, na ně zaparkoval oči a do konce je z nich nesundal. V noci jsme s jednou z nich (tuším, že Natalie) kalili v produkci a oba nás překvapilo, jak je ta zlá sukkuba z pódia ve skutečnosti milá a usměvavá dívenka. Navíc měla nejkrásnější zadek z celého festivalu! Tentokrát byla největší pecka „Boom, Boom, Boom“, při té Němci v kotli málem chcípli, ale ještě se dostaneme k ostřejším BPM terroristům.
Nachtmahr
Těmi byli rozhodně FGFC820, ale ve srovnání s Agonoize, Faderhead, Nachtmahr a X-RX vůbec neobstáli. Snad jediná přidaná hodnota vůči ostatním byl compař, který zpěvákovi doslova řval (chvílemi to byl death-metalový growl) backvocaly. Jinak ti dva rozkládači beden, co s nimi cvičili na pódiu, byli nejpříšernější. To parta, co stála u zvukaře, tancovala nesrovnatelně lépe! Bylo to hodně slabé.
To X-RX bylo jiné kafe, skvělý zvuk (speciálně když prohnal poťáky na Moogu, tak se mi zvedaly i chlupy na zádech). Naprosto nesmlouvavá sypačka, výborná komunikace s publikem, dokázali nás opravdu rozjet. Takhle má vypadat energický koncert, zpěvák se na chvilku nezastaví, a protože je to celé německy, tak dvě třetiny sálu řvou s ním.
X-RX
Faderhead přijeli předvést, že právě oni jsou skákací králové víkendu. Marko je jeden z nejpřesvědčivějších a zároveň nejarogantnějších frontmanů co znám. Je to maximální tlakovka a je super, že nemusí nikoho pobízet ke zpěvu nebo tanci. Všichni si to jedou automaticky sami. Faderhead byli jediní, kdo si přivezli alespoň pár svých světel, takže to vypadalo opravdu jinak, než zbytek programu. Nadchla mě projekce k „Fistful of Fuck You“, kde týpek běhá kolem nepřátelského tanku, nemůže ho ničím zničit, panzerfaust nefunguje, prostě je v prdeli a tak ho napadne vzít megafon a začne tak strašně řvát a křičet, že tank exploduje zvukem.
Nejvíc mi v hlavě zůstala „Champagne&Real Pain“, protože snad skákal i zvukový pult a „You Can’t Resist“, kde mě baví efekt má na zpěvu. Obrovská pecka je „Destroy, Improve, Rebuild“, kde text je jedna velká pravda: „And I am not an oldschool conservationist, I wrote a bunch of hits, got the elites pissed, and I am not an oldschool conservationist, got people talking shit, I got the scene pissed“. Zatraceně skvělá show, kterou byli schopni pokořit intenzitou už jenom….
Agonoize
…. Agonoize jako poslední kapela na DMF přijeli bořit a krvácet. Diváci už tahali držky po zemi, ale jak se ozvalo „aaapoookaalypsee, aaapoookalypseeee“, všichni ožili v očekávání té krvavé mše. Já to hulákal už od rána, takže jsem se nemohl dočkat. Chris L. je na pódiu násilnické, sexistické, arogantní, zlé prase a proto nás to tak baví. Jelo to hned od začátku „Ich bin dafür, dass wir dagegen sind, ich bin dafür, Deutschland“, hned si podřízl žíly a já jsem poprvé dostal přímý zásah krví do huby (podotýkám, že je dost studená).
Jedem dál „Du- du hast mich angefixt, du hast dich prostituiert und ich hab abgešpritz, fick mich noch einmal – heute Nacht!“, podřízl si druhou ruku a já opět schytal pár litrů krve. Nakonec jsem byl rád, že jsem nechytil litry mrdky, kterou si vyhoní při „Koprolalie“. Skoro celé pódium bylo zabalené do igelitu, protože Chrisovy tělní sekrety kapaly odevšad. Překvapil mě, s jakou nenávistí roztrhal plakát Nachtmahr a řval tam, že si má ten zkurvenej fašoun táhnout na mejdan do Vídně a nemá se srát k nim. Navýsost brutální koncert, odcházel jsem do auta zbrocen krví, ale bezmezně nadšený.
(pokračování příště)
Přidat komentář