Dnes to moc o muzice nebude, ale napsat to musím, protože to opět bylo epic… aneb další zákulisní pohled od Kootchy.
Fotky půjčeny od Petry Liehne z iReport.
V sobotu večer jsme se Samirem slezli z bytu dolů do hospody a tam seděl značně pobledlý Papež a pil panáka. Divné že? Také jsem byl překvapený, tak jdu k němu se pozdravit a Moimir, podav mi ruku, nezvykle potichu říká: „Tyvole skoro jsme nikam nejeli, málem nás teď zabilo hasičský auto“.
Scénka jako z filmu. V areálu ČKD chytil žluťákům sklad čerstvě dovezených a poctivě proclených originálů (pro ilustraci firmy Aeridas, Plima, Somy, Mike…) a všichni soptíci z středočeského kraje jeli ten impozantní táborák hasit. Normální je, že když máte maják, houkačku a jedete do akce, tak je pustíte, aby o vás lidé věděli. Notabene, když to střihnete jednosměrkou. Tak tihle ne. Takže klidně jedoucí dodávku obsazenou Popem, Tuzexem s Kačenkou, Jardou Stuchlým, řidičem Márou a kompletním equipmentem najednou v zatáčce tiše potkává plná cisterna, jedoucí hasit šikmovoky. Prý šlo o zlomky vteřin a tři čtvrtě kapely bylo pod drnem. Vyhnuli se jen taktak. Tímto neskonale děkujeme Lewisi HamiltMárovi, který jenom svojí jezdeckou zkušeností zabránil katastrofě.
Cestou jsme poslechli final master Mortal Cabinet „Necrotica“ a já se zase smál od začátku do konce. Texty jsou tradičně na vysoké úrovni. Rýmující Hauser se Štormem mě fakt baví. Máte se na co těšit. Je to poněkud větší core než Vanessa a pevně doufám, že na to budou chodit lidi. Nejenom, že to John Fryer výborně smíchal, ale i Ecson v Biotech Studiu při masteringu odvedl profi práci. Dokonce už víme, který song bude klip. Byl vybrán „Černý Myslivec“. Hovor se ale záhy stočil na výživnou historku, jak kdysi ve Znojmě před koncertem sedí Papež v šatně a najednou se otevře skříň a z dvířek vylézá zpocený Hauser se slovy „no co, sral jsem“ a samozřejmě nekecal. Popeho pak naháněl hysterický majitel, že mu teda v jeho podniku do skříně srát nebudou. Ty devadesátky holt jely!
Dojeli jsme na benzínku, prozpěvujíc si „navenek stud sudičky, ohavný chtíč pod víčky“ a všichni jsme se vrhli na chlast, jenom Hauser na žrádlo a cigára. Na tom by nebylo nic zajímavého, že? Ale když se hned po odjezdu nezvykle tiše ptal: „Myslíte, že může od vajglu chytit něco na pumpě?“, myslím, že to Pope okamžitě pochopil, protože jeho odpověď: „No, úplně všechno, pumpa je dost hořlavá, proč se ptáš?“, byla zjevně cílená na někoho, komu se evidentně něco nepovedlo. „No já sem totiž…kvůli vám… ehm, protože jste pospíchali… no, já sem hodil zapálený cigáro okýnkem někam do sklepa…“
Cha-cha, představa dalšího požáru, který tentokrát zavinil někdo z nás, byla tak bombastická, že jsme tím překvapivě zkroušeného Samira trápili až do cíle. Nesčetněkrát nás vážně prosil, ať se tam vrátíme, že to musíme uhasit, než se to rozhoří. Protože jsme kámoši, tak jsme se na něj logicky vysrali a uklidňovali ho slovy: „Kdyby to chytlo, Allahu Akbare, tak můžeš ze Sušice rovnou zdrhnout na západ, tam se vmísíš mezi ty migrující negry a Syřany, nemůže Tě nikdo odhalit“. Navíc se mu chtělo posledních padesát kiláků chcát a my šikovně odmítali zastavit. Ještěže pilulky štěstí (internetová novinka) fungovaly výborně a i přes nesmyslně značené směrovky se nám podařilo dorazit na ostrov do backstage.
Sušický Šumava Rocks letos oslavil dvacáté výročí, pročež přijeli zahrát Ohm Square, Prague Conspiracy, Monkey Bussines a doplnit je mohli logicky jenom U2, Iron Maiden, Prodigy (kteří kupodivu nepřijeli) nebo Vanessa. Byl to klasický festival menšího formátu. Malé, ale dostatečně vybavené pódium, a hlavně obrovský stan nad diváky, takže kdyby lilo, jsme všichni suchý! Jo, a uváděl to Suchý… myslím Zdeněk (rány se samy zacelí) Suchý.
Konečně lezeme z dodávky a Tuzex, totálně vorvanej z HipHop campu poprvé promluvil: „Ty pičo, to je klendra, nehraju“. Je fakt, že nás ta teplota rozhodila všechny. Já se taky až do x-tého panáka nemohl zahřát, ale naštěstí jsem se hbitě zamiloval do nejkrásnější a nejusměvavější produkční Kačenky, okolo které jsem celý večer mlsně kroužil, což mě pochopitelně rozehřálo. Jé, ta voněla! Vůbec jako musím říct, že mají na Šumavě všechny roštěnky moc pěkný.
Koncert byl předpokládatelně v intencích elektrometalu. Vždy, když si za pult stoupne nový zvukař, tak je to pokaždé metal. Mně to nevadí. Vídám všechny koncerty a jsem jedině rád, když je to občas jiné. Ale je to zajímavé. Prostě až po nějakém čase začnou ti kluci u pultu vnímat, že než kytara (která je tam chca-nechca jen doplněk) jsou důležitější Papalescovy mašiny.
Samir se urychleně stihnul přichlastat, takže byl už při zvukovce okouzlující a pořvával do zmrdů, což diváci zcenili přátelským bučením. Hraní si určitě nejvíc užil Tuzex, který – vybičován nezvykle silným kytarovým zvukem, alkoholem a Koki, která se vilně vrtěla pod pódiem – předváděl show jako Robin Finck z Nine Inch Nails v roce 93. Tentokrát to bylo jeho. Tanečnice Barbucha naopak na tohle vystoupení nebude moc vzpomínat, protože Hauser, věren textu „a teď si v kufru auta narvaná, jedeš na poslední výlet, zbitá a spoutaná“, z ní serval latexovou podprdu tak šikovně, že jí málem skalpoval. Ti, kteří vydrželi až do dvou v noci, si vykřičeli přídavek a všechno nasvědčovalo tomu, že jsou všichni spokojení a v poho. Nebylo to tak.
Skončil koncert, ale zdaleka neskončila show. Hned první ožralej rozumbrada, co přišel dozadu, chytračil takové to „kuci jako super vole, ale já bych tam udělal tohle jinak vole, protože si jako myslim vole…“. Já vím, klasika, ale pak přišel další a do třetice nějakej vlasatej bedňák, kterej hlásil něco ve smyslu, že je Vanessa trapná kopírka Ministry. Tak jsme se tomu nezúčastněně zasmáli, ale Hausera to tak vytočilo, že už se nezastavil.
No, nebudu to protahovat – hulákali po sobě tak dlouho, až se poprali. No, to ne, spíš chtěli, protože přiběhli securitáci a drželi Samirovi zvedlý ruce nad hlavu, aby se nemohl ohánět pěstmi. S Moimirem jsme se královsky bavili. Představte si nepříčetného Araba se zvedlýma rukama k nebi, který se přetahuje s ochrankou a huláká něco o incestním šukání bedňákovy matky, otce a všech z rodiny. Když se navíc dozvěděl, že nepřítel je Jugoš, hned do toho přidal něco o Balkánu a Albáncích. No prostě filosoficko-esoterický dýchánek na závěr.
Tenhle koncik se i přes závěrečné extempore velice vydařil. Technicky bylo vše stoprocentní, kapela kromě frontmana byla nadšená, nejvoňavější Kačence spokojeně zářily krásné oči (pro mě neuvěřitelně viděla Vanessu poprvé) a plebs v hledišti (včetně mě) se také velmi bavil. První kilometry cesty zpět byly z bitkařovy strany naštvaně tiché. Až když se Pope desetkrát zeptal, jestli někdo nevíme, jestli se naložil jeho oblek a Mára začal otáčet auto, Mirka napadlo se zeptat přímo zpruzence. To hovado jen zabručelo: „Joo, sedim na něm, vo co de?“ Lepší zmačkaný oblek z pod Samirovy prdele než jet zpátky.
Na benzínce ale už byl Hauser v plné síle a hned jsme u kasy chytře zabředli do hovoru o Jitce Zelenkové a jejích koprofilních libůstkách. Při téhle debatě se už prodavačka červenala, a když jsme řešili, jestli je lepší kondom z prdele vysrat, nebo vyškrábnout klacíkem, to už byla rudá jak ruská vlajka a vysílala zoufalé pohledy na kolegu, aby ji šel vystřídat. Chápu, že většině lidí musíme připadat jako soubor kreténů, ale je to sranda a mě to ba.
Teď následuje show na Vostrově u Mnichova Hradiště, měli byste dorazit, protože moje reporty z téhle kapely už moc koncertně popisné nejsou a moc se z nich nedozvíte, ale mě to ba. Takže stejně jako se loučil Samir „sbohem, anebo s kým chcete, zmrdi“ a to mě ba.
Přidat komentář