Před týdnem se pražský Basement bar rozduněl dvojicí vynikajících temných kytarovek. Jak se Dánům podařila jejich česká premiéra? Přečtěte si...
Kolik času asi tak člověk potřebuje, aby se vzpamatoval z PGT a vyrazil zase na nějaký večírek? To byla jedna z hlavních otázek, která kolem nás kroužila, když jsme plánovali záříjový koncert The Foreign Resort a Prouzy. A jak se ukázalo, dva týdny byly akorát. Navíc vidina koncertu, na který se hned několik členů redakce těšilo jako na jednu z nejočekávanějších akcí podzimu, měla vyloženě pozitivní vliv při návratu do šedi všedních dní. Pravda, řízením Osudu si nakonec z pětice stálých redaktorů Sanctuary.cz bohužel užili tenhle koncert jen dva, ale proti vrchnosti se zkrátka nedá bojovat.
Naštěstí ale jinak šlo organizačně všechno jako po drátkách a i přes hodinový skluz, který se na osmi stech kilometrů silnic z Kodaně nabere jedna dvě, se všechno podařilo postavit a nazvučit včas. To není vůbec samozřejmá věc a rozhodně se to v dobrém podepsalo na náladě kapely i pořadatelů. A i když Dánové vyráželi z domova v sedm ráno, na jejich energii to nezanechalo stopy. O tom jsme se ale měli přesvědčit vzápětí na vlastní kůži.
Kolem deváté už začalo být v klubu příjemně zaplněno, a tak se The Foreign Resort ve 21:15 mohli chopit scény. Úvodní synťáky otvíráku vynikající desky „New Frontiers“ se zakously do uší a hned po startovacím přechodu člověka přikoval na místo intenzivní a skvěle ošetřený zvuk, který zněl jako z desky. Je vidět, že leta hledání vlastního soundu se vyplatila, pedalboardy s hromadou efektů nejsou jen na parádu a nad nastavením každého z nich se evidentně přemýšlelo. Navíc, takhle masitý zvuk bicích a zejména kotlů se jen tak neslyší. A do toho Mikkelův suverénní, sympaticky emotivní hlas, který bez nějaké větší námahy vyšvihnul polohy jako na albu. Profesionální – to je slovo, které tenhle nástup (i celý set) charakterizuje asi nejlépe. Prvoligový sound v Basementu. Super.
To ostatně vycítili i posluchači, kteří se narovnali do řad až dozadu k baru a už při druhé „Breaking Apart“ přiložili u pódia pěkně pod kotlem. I následující dvě skladby jely ve stejném gardu jako na desce – až šimravě hladivá „Alone“ a následná, po v kouři utopené "Fascination Street" kráčející, „Flushed“, jejíž refrénové volání „Shouldn’t you be asking for more?“ vhánělo husí kůži až zevnitř do mozku. Při tom všem byla kapela intenzivní, ale civilní a sympatická zároveň – žádné přehnané pózy a i legrácky mezi skladbami působily mile a upřímně. Po „Flushed“ si oba krotitelé strun prohodili nástroje a v tomto rozložení pustili do lidí hitovku „Take a Walk“, která šlapala jak ďas a svítila podobně pozitivním (ano, čtete dobře) duchem jako třeba „Starter for Ten“ od Vendemmian – ovšem v o poznání kvapíkovějším tempu.
Nemá ale smysl rozebírat skladbu po skladbě. Souhrnem všech těchto prvků byl vysoce nadprůměrný set a nadšený Basement, který na Mikkelovu otázku po vzdušné „Quiet Again“, jestli chceme radši klidný, nebo akční set, odpověděl bez zaváhání „oba“. A tak jsme dostali velmi slibný závdavek z nového EP, skladbu „New Blood“, následovanou strhující klasikou „Orange Glow“. Úplný závěr se pak odehrál v tlakově až noisových poryvech zvuku „Onto Us“. Jediné, co trochu chybělo, byla vynikající pumelenice „Buried“, ale jak nám kapela vysvětlila po koncertě, tahle skladba jim do současného koncertního konceptu nezapadá. Ale to je jen malý kaz na jinak celkově vynikajícím výkonu, který i po týdnu hřeje.
Mazec až do konce, stovka spokojených návštěvníků, vyplňující celý prostor pod podiem, a vepředu kotel – velmi slušná premiéra! Pocit z koncertu celkem přesně reflektuje i odposlechnutý postřeh od baru: „Tyvole, už od začátku si říkám, že si zajdu pro pivo a na záchod, ale to prostě nešlo, jak to bylo dobrý.“ Nikomu totiž ani nepřišlo, že trojice hrála přes hodinu. A vzhledem k tomu, že byla poprávu nadšená i kapela, dá se předpokládat, že jsme tu The Foreign Resort snad neviděli naposledy. To by totiž byla velká škoda.
Je ale čas přestavět bicí a nechat mluvit domácí klasiky Prouzu. Pravda, ti měli oproti Dánům i přes personální přesilovku zvukovou nevýhodu klasické rockové soupravy bez podkresů. I tak se ale do hraní vrhli po hlavě a pánům to šlapalo jedna báseň. V příjemně ubíhajícím tempu jsme se podívali jak na klasické desky z let raně devadesátých „V Otrhaném Domě“ a „Ve Dne V Noci“, tak do novějších vod „V Tichosti“. Koncertní kondice i zhruba čtyřicítka tanečníku snadno dokázala, že jakkoliv má Prouza „nalítáno“ přes dvě a půl dekády hraní, pořád má co říct a nechodí se na ně jako na exponát do muzea, ale jako na právoplatnou živou kapelu. A to se sluší Praze alespoň jednou za čas připomenout.
Pokud tedy slyšíte na postpunk či temné kytary vůbec a tenhle večírek jste prošvihli, minuli jste dost možná jeden z nejsilnějších koncertů letošního podzimu. A to píšeme s plným vědomím nadcházejících vystoupení The Soft Moon, Agent Side Grinder a celé řady dalších. Tohle se prostě kapelám fakt povedlo…
Fotky od Tomáše Mičáka najdete v naší fotogalerii.
Přidat komentář