Devatenáct měsíců uběhlo od poslední návštěvy Die Krupps v Praze. Kapela tehdy přivezla představit svou aktuální, dřevním EBM načichlou desku „The Machinists of Joy“ a ukázala svou elektroničtější tvář. I pondělní večer byla možnost křepčit na nové kusy – Jürgen Engler a spol. mezitím totiž vydali pátý díl své indusmetalové ságy. Album „V – Metal Machine Music“ je o poznání kytarovější než jeho předchůdce a i setlist se zaměřil tímto směrem. Ale pěkně popořadě.
O půl deváté, tedy v době plánovaného začátku prvního z předskokanů, německého synthpopera Janosche Moldau, byla na místě jen hrstka přítomných. Svou roli v tom hrál jistě i zákaz kouření v prostorách Lucerna Music Baru, který aktuálně navíc prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Hrstka zvědavých se rozmístila v uctivé vzdálenosti od pódia, které obsadil Janosch se svým parťákem obsluhujícím samohrajku. Následující půlhodina byla ve znamení zoufale unylého synthpopu a nepomohly ani neustálé pokusy o roztleskávání či návštěvy zpěváka mezi publikem. Nejzajímavějším prvkem vystoupení se tak stala projekce ve tvaru kříže, trojúhelníku či říšského jablka. Suma sumárum nic, co byste chtěli zažít znovu.
Následující The Red Paintings byla ovšem jiná káva. Trojice divoženek v tradičních japonských(?) úborech i nabíraných sukních, jak z přelomu 18. a 19. století, a frontman v šatech, kabátci a beranici spustila divoký mix orchestrálních pasáží, art rockových nálad a neřízené energie, který naživo zněl jako psychedelický soundtrack Alenky v říši divů. Neustálé změny rytmu, nálad a housle (často až metalově zboostrované) jako jeden ze stěžejních nástrojů na pódiu, pódiové vyznění mi nejvíc připomínalo zlatá léta Smashing Pumpkins. Projekce se u TRP nekonala, kapela si bohatě vystačila jen s logem. To už se ale hlediště slušně zaplnilo a bouřlivou odezvou oceňovalo produkci Australanů, kteří svůj set vyšperkovali coverem ‚donniedarkovského‘ kusu „Mad World“ z repertoáru Tears For Fears. Bravo!
pokračuje Pavel Zelinka:
I já se musím připojit k pochvale směrem k pro mne do té doby neznámé čtveřici. Těch reminiscencí vedle Smashing Pumpins by se mohlo vyjmenovat ještě mnohem více. Placebo, Abney Park, Mindless Self Indulgence, Nirvana nebo třeba Apocalyptica, tyhle všechny kapely The Red Paintings lehce troufám se tvrdit, že nevědomky minuli, aby přitom zněli maximálně svojsky. A co víc, věta, kterou zpěvák pronesl v druhé pauze, že „přijeli nám dát maximum toho, čeho jsou schopni“, prezentovali po celou dobu jejich setu, a to se vždy cení.
Pojďme ale už k hlavní hvězdě, kterou už vítal poměrně zaplněný klub, který návštěvou rozhodně překonat počet návštěvníků předchozího koncertu „Krupek“ v Rock Café. Těch pozitiv bylo více. Především za mixážní pultem stála jiná postava a zvuk, který pouštěla do reproduktorů měl mnohem čistější a prorýsovanější parametry než to, co byli Němci naposledy schopni nabídnout na nemastném a neslaném vystoupení. A že to prý v Lucerna Music Baru nejde!
Rozdíl mezi živelnými The Red Paintings a Die Krupps byl ve způsobu, jakým hrubou rockovou energii hrnuli do svých posluchačů. Zatímco Australané jakoby posluchače ze zálohy bombardovali (viz vynikající bubenice předkapely), zatímco Die Krupps hrnuli svůj set jako buldozer (bubeník Němců za skoro metalovou konstrukcí drum setu vyhrával ornamenty nebo obsluhoval elektronické pady). Hlavní zodpovědnost tedy ležela bedrech dvou kytaristů, kteří poctivě zařezávali metalová kila a samozřejmě nestárnoucím Jürgenovi Englerovi, jemuž byste vitalitou 55 let opravdu nehádali. Těžiště setu bylo samozřejmě postaveno na nové desce „V: Metal Machine Music“, z které zazněla celkem pětice skladeb. Všechny vzhledem k jasně kytarovému vyznění celého koncertu (včetně tří ukázek z téměř čistě elektronické desky „The Machinists of Joy“) zapadly hravě do koncepce celého vystoupení. Na předákovi bylo vidět, že si koncert očividně užívá (nedošlo k žádnému z technických kiksů, které v předchozích festivalových reportech popsal Kootcha), dvakrát došlo na tradiční použití železných perkusí, které tentokrát měly ještě blikací stroboskopy fungující v době hraní. Reakce publika byla bouřlivá, takže když kapela opustila pódium, musela přidat dva hity navíc, než se celý cirkus po půl jedné v noci zastavil.
Die Krupps jasně ukázali, že stále rozhodně nepatří do starého železa, ba co víc, na rozdíl od koncertu v minulém roce, jsou schopni strhnout svou atmosférou většinu publika k vědomému tanci (na konci byl pod pódiem pěkný mosh pit). Zmrtvýchvstání německé industriální legendy se napodruhé přeci jen podařilo!
Tracklist:
1. Crossfire
2. The Dawning of Doom
3. Isolation
4. Risikofaktor
5. Kaltes Herz
6. Battle Extreme
7. Odyssey of the Mind
8. Scent
9. Alive In A Glass Cage
10. Road Rage Warrior
11. Black Beauty White Heat
12. Fly Martyrs Fly
13. Nazis Auf Speed
14. Metal Machine Music
15. Robo Sapien
16. To The Hilt
17. Fatherland
Encore:
18. Machineries of Joy
19. Bloodsuckers
Komentáře
Přidat komentář