O hraní v Číně a Číňanech, gothic rocku v zemi EBM, nahrávacích fintách, odpadlících, úspěchu v izraelské hitparádě, producentech, metalu i MGMT, Lucovi z Revolting Cocks a dalších zajímavostech.
SANCTUARY.CZ: AHOJ STIJNE, PROTOŽE MÁM POCIT, ŽE JSME VŮBEC PRVNÍ V ČR, KDO VÁS KDY VYZPOVÍDAL, ZAČNU KLASICKY – MOHL BYS NÁM PROSÍM VE STRUČNOSTI TROCHU PŘEDSTAVIT STAR INDUSTRY?
Stijn: Čau, jo, jasně – je to náš vůbec první kontakt s českými médii a máme z něj radost! A samozřejmě i z toho, že k vám konečně pojedeme zahrát. Co o nás tak říct – jsme gothicrocková Star Industry kapela z Belgie, která aktivně hraje nějakých 18 let, během kterých jsme hráli skoro po celé Evropě, včetně těch velkých festivalů jako M’Era Luna, Wave Gotik Treffen a snad na všech významnějších akcích v Anglii.
SANCTUARY.CZ: HEZKY – VŠECHNO PODSTATNÉ V JEDNÉ VĚTĚ, DÍKY! CHYTNU SE HNED VAŠEHO NÁZVU – KDYŽ SE TOTIŽ ŘEKNE „STAR INDUSTRY“, TAK UPŘÍMNĚ, GOTICKÝ ROCK NENÍ TO PRVNÍ, CO BY TĚ NAPADLO. PŘECI JEN, SLOVO „INDUSTRY“ DÁVÁ POCIT SPÍŠ NĚJAKÉHO INDUSTRIÁLNÍHO PROJEKTU. JAK JSTE TEDY K TOMUTO NÁZVU PŘIŠLI?
Stijn: My jsme s kapelou začínali v období, kdy temná hudba nebyla v naší zemi příliš populární. Proto jsme si řekli, že na začátek raději zvolíme nějaké neutrálnější jméno, které si každý může vyložit po svém. Prostě jsme nechtěli mít příliš „temný“ název, protože u nás temná scéna prakticky nebyla a tak jsme chtěli oslovit i běžné lidi. Zrovna v Belgii se v podstatě až s našim debutem podařilo dostat tuhle muziku i k většinovému posluchačstvu prostřednictvím rádia Studio Brussel. Předtím se lidi víceméně báli kapel, které se jim zdály až příliš temné.
SANCTUARY.CZ: JO, TAK TO DÁVÁ SMYSL. ALE JE SKVĚLÉ, ŽE SE V BELGII, ZEMI ZASLÍBENÉ EBM S VLÁDNOUCÍMI VELIKÁNY FRONT 242, DAŘÍ I GOTICKÉMU ROCKU. NICMÉNĚ I TADY NEJSPÍŠ NĚJAKÉ PROPOJENÍ FUNGUJE, PROTOŽE VAŠE DESKY VYDÁVÁ ELEKTRONICKÝ VYDAVATELSKÝ MACEK ALFA MATRIX, ŽE?
Stijn: Ano, je to tak, i když musím říct, že tím, že jsme z Belgie, milujeme elektronickou hudbu a už od velmi útlého věku jsme všichni fanoušky Front 242. Chtěli jsme vlastně dělat něco podobného, ale s kytarami, takže jsme si vybrali jinou hudební cestu, než by člověk od Belgičana čekal. Pomohl tomu i fakt, že jsme všichni na kytaru hráli.
Ale k Alfa Matrix – je pravda, že je to čistě elektronické vydavatelství, ale nějak jsme se dostali do kontaktu; oni chtěli nás a my zase je. A i když jsme kytarová kapela na elektronickém labelu, funguje to velmi dobře a jsme šťastní, že jsme u nich. A oni jsou zase rádi za nás. Není tedy důvod něco měnit. Navíc se nám líbí většina kapel, které tu vycházejí.
SANCTUARY.CZ: NICMÉNĚ I TAK TÍM HLAVNÍM POJÍTKEM ZŮSTÁVÁ, ŽE JAK VY, TAK VYDAVATELSTVÍ, JSTE Z BELGIE…
Stijn: Jo, bylo pro nás snadné se s nimi spojit. Hledali jsme vydavatele a naše první myšlenky se ubíraly právě k Alfa Matrix, protože je z Belgie. Poslal jsem jim e-mail a pár dnů na to jsme byli součástí labelu. Všechno to bylo velmi rychle vyřízené – stačilo pár mailů a bylo to. Jsme spolu už deset let a pořád nás to všechny baví a vymýšlíme další věci do budoucna.
SANCTUARY.CZ: TO JE DOBŘE. VRÁTÍM SE ALE ZPĚT K TÉ PRVNÍ ODPOVĚDI, KDY JSI MLUVIL O HRANÍ TÉMĚŘ VŠUDE V EVROPĚ. V PRAZE JSTE NĚKDY BYLI ASPOŇ JAKO TURISTI?
Stijn: Já Prahu navštívil před nějakými 15 nebo 20 lety. Ale náš bubeník Kurt tam byl asi před měsícem se svou ženou. Pamatuju si, že se mi to město ohromně líbilo, ale je to už tak dlouho, že nemám v hlavě nějaké konkrétní vzpomínky.
SANCTUARY.CZ: KROMĚ EVROPY JSTE ALE TAKÉ BYLI NA TURNÉ V ČÍNĚ. JAK JSTE SE TAM DOSTALI A JAKÉ TO BYLO? PŘECI JEN, GOTICKÝ ROCK A ČÍNA JE DOST ZVLÁŠTNÍ KOMBINACE…
Stijn: Jak jsme se tam dostali? To bylo velmi zvláštní. Zničehonic nám přišel e-mail od jednoho tamního promotéra, jestli bychom si nechtěli udělat malé turné po Číně. Samozřejmě jsem mu odepsal, že moc rádi, a trochu jsem si prověřil, co má tenhle chlapík už za sebou. Dokonce jsem napsal lidem z pár kapel, které tam dělal, abych se zeptal na jejich zkušenost. A jejich reakce byly velmi pozitivní, takže jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
Odehráli jsme dohromady sedm koncertů po velké části země a i ty koncerty byly zvláštní, protože lidé tam jsou úplně jiní. Byla tam směs metalistů a gotiků, hodně naředěná běžnými „mainstreamovými“ lidmi, které na gotické akci normálně nepotkáš jak je rok dlouhý. To nás překvapilo, ale vypadalo to, že se bavili všichni. Jak nám potom řekli, měli velikou radost, že vidí kapelu z Evropy.
SANCTUARY.CZ: TAKŽE LIDÍ BYLO NA KONCERTECH ASI HODNĚ…
Stijn: Na pár vystoupeních jich bylo méně, ale koncerty v Šanghaji nebo Pekingu byly narvané. A rozhodně to nebyly malé kluby. Čili obecně asi platí úměra, že v menších městech byla účast nižší – ale i tak bylo lidí dost. I přesto, že zrovna bylo období dešťů.
Ale ty koncerty v Šanghaji a Pekingu nás úplně zaskočily – nejen, že bylo plno, ale ty lidi nás znali. Vůbec netuším, jak se k nim mohla naše muzika dostat, ale chodili za námi po koncertech a říkali: „Jéé, a my se těšili na tuhle písničku, a jaktože jste nehráli támhletu…“ Prostě nás znali, to jsme nečekali.
SANCTUARY.CZ: A JACÍ TEDY BYLI V PRŮBĚHU KONCERTU? BYLO TO, JAK SE ŘÍKÁ O ASIATECH, ŽE NEHYBNĚ SEDÍ A PAK TI KRÁTCE ZATLESKAJÍ, NEBO SE NORMÁLNĚ TANČILO A BYL KOTEL?
Stijn: Ne, to taky byla divná zkušenost, ale když jsem se o tom bavil s ostatními kapelami, které jely koncerty v Číně, tak zažily úplně to samé. Totiž že během písniček ti lidé v podstatě nehybně stojí, poslouchají a jen si lehce pokyvují hlavou, ale vůbec netancují. Ale jakmile dohraješ, ozve se takový řev a potlesk, že jsem nechápal, odkud se to bere. Oni prostě tímhle ukazují respekt, že ti během hraní věnují plnou pozornost. A mezi skladbami zase naprosté uznání.
Čili úplně jiná zkušenost, ale skvělá. Většina lidí se navíc po koncertě chtěla potkat s kapelou, takže jsme každý večer pařili s lidmi a samozřejmě vypili příliš piva. Čili super zážitek a navíc jsme na merchi prodali hromadu CDček. Jednou bychom se tam určitě rádi vrátili, ale bylo kolem toho strašného zařizování. Čili možná za rok, za dva, až budeme mít dost času se tomu věnovat. Stejně tak jsme v kontaktu s promotérem ve Spojených státech, tak uvidíme, co jako kapela zvládneme.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TOHO KONCERTOVÁNÍ, VY JSTE LONI BYLI PSANÍ JAKO SOUČÁST OBROVSKÉHO FESTIVALU EUROROCK, KTERÝ V PRŮBĚHU AKCE ZKOLABOVAL NA NEDOSTATEK PENĚZ – NĚKTERÉ KAPELY NEZAHRÁLY, NĚKTERÉ NEDOSTALY ZAPLACENO… JAK JSTE DOPADLI VY?
Stijn: On ten festival v podstatě proběhl – tedy až na ten poslední den, kdy některé kapely odmítly hrát, protože snad nedostaly zaplaceno nebo co. Vlastně o tom moc nevím. Můžu tedy mluvit jen za nás – my hráli hned první den, koncert proběhnul a zaplaceno jsme dostali. Čili neměli jsme jedinou potíž. Ale je pravda, že ten druhý den Fields of The Nephilim, Front 242 a další kapely nezahrály. Nicméně skupiny, co hrály předtím, neměly problém. Pro nás to byl prostě klasický festivalový koncert.
Posléze jsem samozřejmě slyšel spoustu historek a příběhů, co se vlastně stalo a jak to bylo, ale těžko říct, kde je pravda a zaujímat nějaké stanovisko. Určitě se tam něco dost pokazilo, ale jak říkám, přesně nevíme co.
SANCTUARY.CZ: JO, TĚCH HISTOREK BYLO OPRAVDU HODNĚ. NECHME TEDY CHVILKU ŽIVÉ HRANÍ STRANOU A POPOVÍDEJME SI O VAŠÍ MUZICE. PO PRVNÍ DESCE JSTE TOTIŽ OTOČILI KORMIDLEM DO TROCHU JINÝCH ŽÁNROVÝCH VOD A NA NÁSLEDUJÍCÍ ALBUM NASÁZELI VLASTNĚ POMĚRNĚ DOST METALU…
Stijn: Ano, je pravda, že jsme v jednom období nasáli do našeho zvuku nějaké metalové vlivy. Je to takhle – když děláš hudbu a hraješ jí pořád, po čase vždycky začneš mít chuť zkusit něco jiného. Nás totiž nikdy nebavilo hrát jednu skladbu pořád dokola, jestli mi rozumíte.
Když jsi pár let na cestách a hraješ jenom gothic rock, chceš si prostě po čase vyzkoušet i jiné vlivy, aby to pro Tebe jako muzikanta bylo zajímavější. Čili proto jsme to zkusili, aby nás to samotné pořád bavilo. Zkusili jsme přidat tvrdší kytary a další vlivy. Pořád je to ale gothicrockové album, jenom s těmi metalovými vlivy. Dalo by se říct, že základ zůstává pořád stejný, ale některé části se občas trochu změní.
Někdy jako muzikant prostě musíš vyzkoušet nové věci jen proto, aby ses v kapele nenudil. A myslím, že pro nás jako kapelu je to důležité, že se pokoušíme pokaždé dělat něco jiného, abychom si udrželi zájem o kapelu. Nikoho z nás by nebavilo dělat dokola pořád to samé. Vždycky jsme byli a jsme gothicrocková kapela, ale necháváme se inspirovat nejrůznějšími vlivy.
Star Industry – Lost Generation
SANCTUARY.CZ: A STEJNĚ TAK VAŠE LOŇSKÉ ALBUM „RENEGADE“ ZNÍ JINAK NEŽ TO PŘEDCHOZÍ. NICMÉNĚ NA NĚJ JSME SI MUSELI POČKAT DLOUHÝCH SEDM LET. PROČ TAK DLOUHO?
Stijn: Je to magické číslo – musíš si prostě počkat sedm let, abys udělal dobrou desku (smích). Ne, bylo to takhle. Poté, co jsme udělali „Lost Crusades“, vyjeli jsme na turné a tam jsme natočili živák, který jsme pak dlouho míchali. Kvůli tomu jsme začali vlastně až dost pozdě pracovat na nových skladbách. A taky proto, že jsme si řekli, že bychom si chvilku dali oraz, užívali života, koncertů a tak. Nějak jsme na chvíli ztratili potřebu dělat nové písně. Myslím, že jsme tehdy prostě jen byli příliš líní.
Pak jsme se konečně zmátořili a chvíli hledali ten správný směr, kterým se chceme vydat. Kvůli tomu nám to trvalo déle, ale co naděláš... Navíc dobrá skladba nepřijde jen tak na požádání. Někdy se narodí téměř sama a jindy je za tím dlouhá a úmorná práce, aby výsledek zněl tak, jak ho máš v hlavě. Navíc nakonec musíš být nesmírně spokojený s tím, co jsi udělal. A někdy je nesmírně obtížné toho dosáhnout.
Proto i samotné nahrávání „Renegade“ trvalo přes rok. Vždycky jsme šli na pár dnů do studia, něco nahráli, vzali si to domů a přemýšleli, co by se s tím dál dalo dělat. Čili to bylo složité.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ TAK CHODÍME KOLEM TOHO NÁZVU „RENEGADE“ – ODPADLÍK – JE ZA TÍM NÁZVEM A VŮBEC CELOU DESKOU NĚJAKÝ KONCEPT, PŘÍBĚH NEBO TAK?
Stijn: Odpadlík je stále na útěku, aniž by věděl, kam běží. A některé skladby na albu jsou o osobě, která něco hledá, nenachází a vlastně neví, kde hledat. Čili při psaní textů jsme se u některých skladeb dostali k tomu, že jsme si říkali – super, tohle je o někom, kdo někam jde, ale neví, co vlastně chce. A o tom je přeci někdy život – něco chceš, nevíš, co to je, a tak se to vydáš hledat… a možná to nikdy nenajdeš.
A samozřejmě skladba „Renegade“ je o někom, kdo je pořád na útěku. Poslední píseň na albu „Shiver“ je také trochu o něčem podobném – člověk jde ke světlu i k temnotě. Jde a jde, ale neví, kam směřuje. Čili ano, v některých skladbách je tenhle „renegátských“ koncept. Proto jsme si nakonec řekli, že se název „Renegade“ tuhle desku vystihuje.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSI MLUVIL O TOM PROCESU NAHRÁVÁNÍ DESKY, TAK VY JSTE NA NOVINCE VYMĚNILI LUCA VAN ACKERA Z REVOLTING COCKS ZA MLADÉHO A POMĚRNĚ NEZNÁMÉHO PRODUCENTA TOMA PROOSTA. JAK MOC PRODUCENTI ZASAHUJÍ DO TVORBY VAŠICH DESEK A JAK MOC SE DO NÍ OTISKNUL PŘÍMO TOM?
Stijn: Tom je velmi mladý a slibný producent z Belgie. Několik lidí nám totiž nezávisle na sobě řeklo, že jestli chceme dělat tenhle druh hudby, měli bychom se zkusit ozvat jemu. Tak jsme to udělali, potkali se s ním a velmi rychle si padli do noty. A on taky poměrně záhy zjistil, že my jako kapela velmi přesně víme, co chceme. Taky nám po dokončení desky řekl, že tady v podstatě nepůsobil jako producent, protože producentem jsme byli my všichni. Jako kapela jsme totiž až příliš jasně věděli, jak chceme znít. A to je rozdíl, protože spousta skupin v tomhle nemá jasno a producent je musí nasměrovat.
Tomův přínos byl tedy hlavně technický – jak které věci nahrát. Díky tomu jsme kombinovali jak nahrávání ve studiu, tak na různých jiných místech, hlavně v jedné takové velké hale. Třeba jsme udělali to, že Peter, náš zpěvák, nazpíval některé skladby znovu v hale a Tom nahrával jenom čistě prostor Peterova zpěvu na mikrofony, které byly postavené daleko od něj.
Všechny tyhle triky s nahráváním činelů, bicích nebo kytar dělal on. A takových věcí umí spoustu. Nahrávali jsme na kytary Gibson i Fender, na aparáty Marshall, Peavey i Trace Elliot – zkrátka spoustu různých divných věcí, abychom dosáhli „velkého“ zvuku. Tentokrát jsme totiž nechtěli znít agresivně. A to byl jeho úkol, v tom byla jeho role velmi důležitá. Bylo to hodně hledání a experimentování, lovení toho pravého zvuku pro každou píseň.
SANCTUARY.CZ: TAKŽE TO BYLO HODNĚ JINÉ NEŽ PRÁCE S LUCEM VAN ACKEREM…
Stijn: Jo, protože když spolupracuješ s Lucem, víš, kterým směrem se vydáte. A protože jsme na „Last Crusades“ chtěli znít agresivněji, byl Van Acker tím pravým člověkěm, za kým v Belgii jít. Takže jsme skočili na pivko a rozhodli se, že spolu uděláme album. A tady působil jako klasický producent, který dohlížel na směr, kterým má deska kráčet. On taky radši spoustu věcí míchal, když jsme u toho nebyli. Pak nám to vždycky jen pustil a my jsme mohli mít nějaké připomínky typu „dal bych víc kytary“, ale jinak ten zvuk vlastně tvořil on. Prostě producent.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ TAK POSLOUCHÁM OBA TY PŘÍSTUPY, ZNÍ TO, ŽE „RENEGADE“ MUSÍ BÝT MNOHEM BLÍŽE VAŠEMU SRDCI, PROTOŽE JSTE HO TVOŘILI SAMI…
Stijn: Jo, ale nedá se to moc srovnat, byla to jiná doba. Když jsme dělali s Lucem, tak jsme přesně tenhle zvuk chtěli, takže jsme s jeho přístupem byli úplně spokojení. Ale za tu dobu, co jsme pracovali na nových skladbách, jsme si v hlavě setřídili, co bychom zvukově chtěli zkusit na příští desce. Samozřejmě jsme mohli zavolat Lucovi a zeptat se ho, jestli by nám zase neprodukoval desku. A jsem si jistý, že by to vzal. My ale tentokrát chtěli širší a otevřenější sound. Hádám, že na další desku zkusíme zase něco a někoho jiného.
Když totiž s nějakým člověkem pracuješ několik měsíců v kuse, osvědčilo se nám vzít si pokaždé někoho jiného. To proto, že minimálně na začátku je ta spolupráce vždycky hodně čerstvá, nová a intenzivní. A my chceme, aby každé album přinášelo novou zkušenost. Díky tomu totiž můžeme přinášet i nové pohledy na desku, což je zajímavé jak pro kapelu, tak pro producenta. A taky se u toho hodně naučíš.
SANCTUARY.CZ: TO URČITĚ JO. ZŮSTAŇME JEŠTĚ NA CHVILKU U DESKY „RENEGADE“. NA BONUSOVÉM DISKU NAJDEME PŘEDĚLÁVKY „KIDS“ OD MGMT NEBO „THE WALK“. TAKŽE MOJE OTÁZKA JE – PROČ?
Stijn: Co se týče „Kids“ od MGMT, to je velmi zajímavý a velmi dobrý track. Líbil se nám tak, že jsme ho nakonec začali hrát i živě, rockověji. A v téhle verzi je zachycený i na desce. Lidem se to na koncertech fakt líbilo a začali se u merche vyptávat, na které desce by tenhle cover našli. A protože na žádné nebyl, rozhodli jsme se ji natočit a přidat na „Renegade“ – když to lidi chtějí, proč ne.
S „The Walk“ to vzniklo tak, že Alfa Matrix připravovali CD tribute The Cure a zeptali se nás, jestli bychom na něj nechtěli přispět. Samozřejmě jsme chtěli. A když už jsme tuhle píseň měli nahranou a vyšla jen na té kompilaci, přišla nám škoda ji nepřidat i na album. Samozřejmě máme rádi The Cure.
SANCTUARY.CZ: ZAHRAJETE NĚCO Z TOHO I V PRAZE?
Stijn: „Kids“ určitě a „The Walk“ asi ne – to už by byly dvě předělávky a zase tolik času na hraní mít nebudeme. Máme dost vlastních skladeb.
SANCTUARY.CZ: NA TOM BONUSOVÉM ALBU NAJDEME TAKY PŮVODNÍ VERZI VAŠEHO HITU „NINETIES“, KTERÝ BYL SVÉHO ČASU VELMI POPULÁRNÍ. DOKONCE V DEVADESÁTÝCH TRHAL HITPARÁDY V IZRAELI… JAK SE DOSTAL AŽ TAM?
Stijn: Nemám nejmenší představu (smích). Jednoho dne chlapík z našeho vydavatelství zničehonic přišel s výstřižkem z nějakého magazínu a říká: „Koukněte, jste na předních příčkách hitparády v Izraeli!“. Netušíme, jak se tam skladba dostala, ale samozřejmě je dobře, když se naše hudba líbí. Myslím, že je to tím, že gotická scéna je tak malá a živá, že když se objeví nová slibná kapela, kterou jsme tehdy byli i my, lidi se to prostě dozví.
Star Industry – Nineties
SANCTUARY.CZ: NA NOVÉ DESCE JE POMĚRNĚ DOST I ŽENSKÝCH VOKÁLŮ. BERETE TEDY DOPROVODNOU ZPĚVAČKU S SEBOU?
Stijn: Bohužel ne. Je příliš vytížená prací s vlastní kapelou, takže s námi nemůže nikam jezdit. Ale jinak je to ta samá, co zpívala na „Last Crusades“. Zatím tedy živě zpívá vokály náš kytarista, a když je to fakt potřeba, nezbývá, než si pomoci tím, že její předtočené zpěvy pustíme z podkladů. Ostatně, na tom není nic špatného, Paradise Lost to u některých skladeb dělají taky. My bychom ji rádi měli s sebou, ale nejde to.
SANCTUARY.CZ: TO JE JASNÝ. TAK PŘEDPOSLEDNÍ OTÁZKA – CO SE AKTUÁLNĚ PEČE U STAR INDUSTRY? POČKÁME SI NA NOVOU DESKU ZASE 7 LET?
Stijn: Řekli jsme si, že začneme dělat nové skladby hned, jak dokončíme desku. Já nás totiž znám – to by byly zase nějaké koncerty a nové album by se nám protáhlo kdo ví do kdy. Zanedlouho vyjde EPčko „Shiver“ s různými remixy, a na konec roku je plánované vydání vinylu s novým materiálem. Pár skladeb už tedy máme skoro hotových. Čili by nemělo trvat ani rok, než vydáme něco dalšího. Tak uvidíme, co se stane, ale pracujeme na tom.
SANCTUARY.CZ: ZMÍNIL JSI TY KONCERTY – JE ZAJÍMAVÉ, JAK MÁLO VY HRAJETE, JE TO DOSLOVA PÁR KONCERTŮ ZA ROK. ČÍM TO JE?
Stijn: To je jednoduché – v jednu chvíli jsme se zeptali sami sebe: chceme být profesionální kapelou, což je v Belgii takřka nemožné? Zejména s takovou hudbou? Tedy pokud se nejmenuješ Front 242…
Odpověď je jasná – všichni máme klasická zaměstnání a hudbu děláme z vášně a pro radost. A protože má každý z nás jinou práci, je velmi obtížné se domluvit, dát všechny dohromady a najít termín na koncert. V období „Last Crusades“ jsme možná hráli nějakých deset nebo patnáct koncertů za rok. Poslední dobou je to tak šest až sedm, ale vlastně nemáme šanci to udělat jinak. Máme moc práce.
Vždyť si vezmi, že tu Prahu domlouváme taky už čtyři roky… a to není, že bychom nechtěli přijet, právě naopak, ale musíme si všichni udělat volno v práci a najít příhodný víkend. Bohužel je to takhle. Pokud za týden složíme celosvětový hit, tak se to změní, ale zatím to tak nevypadá. Ale většina kapel na scéně – kromě těch opravdu velkých – jsou na tom všichni jako my: mají práce a pokouší se to celé nějak skloubit.
SANCTUARY.CZ: TO JE TAKY FAKT. TAK JEŠTĚ NAŠE KLASIKA NA ZÁVĚR – CO BYS VZKÁZAL NAŠIM ČTENÁŘŮM?
Stijn: No, asi že se Star Industry moc těší, až vás za pár dnů uvidí. Doufám, že se na náš vůbec první koncert v Čechách přijde podívat co nejvíc lidí. Na viděnou!
Přidat komentář