Další koncert electro kytarové smrště KMFDM na domácí půdě se nesl v netradičním duchu komorního open-air festivalu. Jak prostředí areálu Modré Vopice svědčilo headlinerovi i čtyřčlennému doprovodu Tear, Depressive Disorder, Akimbo a Rodent & Laura se dočtete uvnitř reportu.
Konec června nepatří zrovna k těm časům, kdy si to průměrný návštěvník koncertů vesele štráduje s kapsou chrastící penězi a ani se moc nepozastaví nad investováním nějaké té stovky do večerního obveselení. U kapely, jejíž frekvence dosažitelných vystoupení patří rozhodně k těm vyšším, bude potenciální návštěvník pravděpodobněji super-opatrný. Přesto, že KMFDM byli jen v uplynulém roce dostupní fanouškům na květnovém Wave Gotik Treffen, červnovém koncertě přímo v Praze a hned v červenci zase na polské Castle Party, nejtvrdší jádro příznivců nezaváhalo ulít pětistovku za vstup ani chvíli. A rozhodně toho nemohli litovat. Sázavský warm-up, konaný v sobotu 25. června v klobásami provoněném venkovním prostoru Modré Vopice, totiž představil headlinera i doprovodný kvartet domácích kapel v dosud neznámém duchu.
Prvního překvapení se dočkali dochvilní návštěvníci hned při stanutí na přilehlé autobusové zastávce. Vysočanským éterem už totiž hlasitě lomozily známé našlápnuté beaty z desky "Tohuvabohu" a na zastřešené „Pilsner stage“ se rýsovaly siluety kompletní americko-hamburské pětice. Série tří odehraných skladeb bez větších posunků naznačujících, že se jedná pouze o zvukovku, dokonale zmátla přítomnou padesátku hostí, až se solidárně začali stahovat k podiu. Když už to vypadalo na nejtragičtější účast roku, při skromném potlesku vše naštěstí na pravou míru uvedla s profesionálním nadhledem zpěvačka Lucia slovy: „Díky, obvykle při zvukovce nemíváme publikum“.
KMFDM tedy předali podium předskokanům Tear, kteří teprve mohli začít řešit tradiční problém s předsazováním bicí soupravy před netknutelnou techniku headlinera a sami se rozutekli po prostoru. Publikum, jehož počet se konečně začal blížit alespoň podprůměrně uspokojivé stovce, tak dostalo výjimečnou šanci stanout tváří tvář věhlasnému ansámblu Sashy Konietzka.
Na pražské electro-rockery Tear se doslova snesl mrak smůly, protože jen co prvními zahřívacími skladbami začali lákat několik hudbychtivějších návštevníků ke stagi, roztrhla se nad nimi nebesa a spustila solidní spršku. I tak se ale postu startovní kapely zhostili statečně a na seznam předskakování monsterprojektům si mohou hrdě připsat dalšího giganta. Navíc mají tu přednost, že i když je většina z přítomných viděla co by na prstech obou rukou nedopočítal, koncert za jakýchkoliv podmínek odehrají stejně enegeticky a jejich hopsavý electro-rock prostě nenudí.
Díky tomu, že z prvotního line-upu ubyli Last Influence of Brain, krátce po osmé večerní mohl do vyčaseného klimatu nastoupit rovnou vrchní špektákl KMFDM. Sílu a mohutnost jejich zvukové hradby, která se opírá hlavně o dvojici naboostrovaných kytar a thrashmetalové dunění bicích, se podařilo i v otevřeném prostranství Modré Vopice celkem slušně ukočírovat. I když finální dvoustovka návštěvníků, plnící sotva třetinu areálu, rozhodně nezvládla pohltit všechny zbloudilé resonance. Na druhou stranu kapela, která k nám přijížděla po propadákovém koncertě z Budapešti (údajně pouze osmdesát platících), rozhodně uvítala vroucí kotel a několik řad spokojeně vlnících se těl. Bohatou odměnou fanouškům byl téměř dvouhodinový set natřískaný nejlepším výběrem, ve kterém v první půlce vítězily hlavně anglo-německo-ruské songy z loňské „Blitz“ a nestárnoucí perly vybírané z předchozího „Tohuvabohu“. Hutné elektronické linky zase prozradily skladby z poslední studiovky vytvářené za účasti kolegy ze starých časů Tima Skolda. V závěru KMFDM tradičně na posluchače vychrlili řezavé thrashové riffy a čistokrevné, industrial-metalové fláky z tvorby často ještě minulého století. Chválou za vydařené a opět neuvěřitelně řízné a naprosto neúnavné vystoupení může zakladatelům tvrdé kytarové elektroniky být i kompliment „fakt dobrej rock´n´roll“ od přítomného krále všech metalových chrličů, Attily Csihara z Mayhem.
KMFDM- Saft Und Kraft (live at Modrá Vopice)
Než se zhruba s desátou večerní stačila spokojená masa návštěvníků rozestoupit od podia a znovu odkrýt neuvěřitelnou podomácku stvořenou kreaci, který měla být zřejmě plachtou KMFDM, ve vnitřní části klubu už hučely první beaty domácích Depressive Disorder. Přesné načasování druhé části koncertu perfektně zafungovalo a pražsko-brněnská trojice až překvapivě plynule navázala na nedostižnou superkonkurenci z venkovní stage. Stejně překvapivý byl i obstojný zvuk v útrobách srubového klubu, ve kterém konečně vynikla i kytarová posila, občerstvující EBMkové základy silně netradičními úskoky do řezavého punku či deathrocku. Další domácí reprezentant, který si ironicky mohl do portfolia připsat poznámku „předskakovali nám KMFDM“ byli šumperští šroto-raptoři Akimbo. Jejich performanci ale silně podkopávala snaha klubu zamezit dalšímu příjezdu pořádkové hlídky, a tak většinu koncertu odehráli v hlasitosti naprosto nedůstojné jejich industriální mašinérii. Stále slušné hrstce přítomných to vynahradili alespoň sebedestruktivními kousky s rozpatláváním utrpěných tělesných škod po obličeji.
Členitou výpravu přírodně zakrvácených Šumperáků vystřídala na pódiu další hromada vybavení - dvojice elektronických bicích a dvoje klávesy. Rodent & Laura ve čtyřčlenné sestavě nastoupili na pódium s nasazením, a navzdory pokročilé hodině, která klub částečně vyprázdinla, odehrála svůj jemnější taneční set poctivě a se ctí. Zmínit zaslouží i příjemná podívaná na dvojici rozhýbaných bubeníků, či přirozený projev Laury. Kolem čtvrt na dvě je s živou hudbou konec a pro ty, komu snad pětipoložkové menu večera nestačilo, je připravena afterparty. To už je ale jiný příběh...
Fotoreport můžete vidět v naší Fotogalerii, videa na CZ Sanctuary Youtube.
Komentáře
Přidat komentář