28. února 2013 vás v klubu Rock Café čeká elektronická slavnost, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat. Do Prahy se přiřítí mexičtí Hocico, dvojice, která položila základy tvrdě elektronickému žánru aggrotech a patří po celém světě k jednomu z novodobých hudebních kultů. Existuje lepší pozvánka, než rozhovor se samotným mozkem projektu, zpěvákem Erkem Aicragem? Posudťe sami v čerstvém interview
CZ SANCTUARY: AHOJ ERKU, SICE JSME SPOLU UŽ PŘED LETY MLUVILI NA ELECTRO PRAGUE FESTIVALU, ALE ASI VŮBEC POPRVÉ SE TEĎ BUDEME BAVIT PŘEDEVŠÍM O HOCICO. MOHLI BYCHOM ZAČÍT TAK, ŽE BYS NÁM PROZRADIL NĚCO O KOŘENECH KAPELY?
Erk: Ahoj, řekl bych, že naše kořeny jsou hodně hluboko v oldschool elektronice a industrialu. Myslím tím ty kapely z 80. let v čele se Skinny Puppy, kteří pro nás rozhodně byli jedním z největších inspiračních vlivů. Ale určitě v nás zanechali svou stopu i všichni ti Ministry, Nitzer Ebb a Klinik. A byla to i řada místních hardcore punkových kapel, které nás naprosto strhly a ovlivnily svým neuvěřitelným přístupem a nasazením. Milovali jsme jejich zvuk a pokusili jsme se tuhle jejich energii dostat i do svého projektu, protože používání elektroniky nám celý proces tvorby skladeb pro Hocico hodně usnadňovalo.
CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSI NA TO NARAZIL – JAK VLASTNĚ MÁME SPRÁVNĚ VYSLOVOVAT „HOCICO“? U NÁS V ČECHÁCH SE OBJEVUJE MNOHO PODOB VÝSLOVNOSTI VAŠEHO NÁZVU…
Erk: Vy to ale říkáte dobře – „osiko“!
CZ SANCTUARY: TAK TO JE DOBŘE. NICMÉNĚ, KAM AŽ NÁS PÁTRÁNÍ PO TOMHLE SLOVU MEZI RODILÝMI MEXIČANY ZAVEDLO, BYLA KULTURA MAYŮ. A OSTATNĚ I VY HODNĚ POUŽÍVÁTE JEJICH SYMBOLIKU – TOTEMY, KULTY… CÍTÍTE SE JIMI ASI HODNĚ OVLIVNĚNI, ŽE?
Erk: To ano, vždycky jsme k ní cítili velmi blízkou spřízněnost – to jde ale celkem samo, když vyrůstáš v Mexiku. Ale je pravda, že mne i hodně zajímala jejich historie a v tomto směru se tedy můžu považovat za poměrně vzdělaného. Miluju mexickou historii, a tak se i s touhle kulturou cítím opravdu spřízněný. Řekl bych, že se cítíme tak trochu jako takoví „Aztékové budoucnosti“.
CZ SANCTUARY: TO JSI ŘEKL MOC PĚKNĚ. NICMÉNĚ, KDYŽ SE JEŠTĚ CHVILKU VRÁTÍME DO MINULOSTI – VYDALI JSTE CELKEM SEDM DESEK A KDYŽ SE ZA NIMI OHLÉDNEŠ, KTERÁ JE PRO TEBE TA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
Erk: No…, samozřejmě, že jsou důležité všechny, takže je to velmi těžká otázka. Zvlášť proto, že ke každému albu, které jsme dosud vydali, mám velmi osobní vztah. Když se ale o tom tak bavíme, většinou se shodneme na tom, že deska „Sangre Hirviente“ z roku 1999 pro nás byla velmi důležitá. Dalo by se říct, že znamenala jakýsi bod zlomu a je pro nás oba velmi srdcovou záležitostí. Takže asi to by pro nás bylo naše nejdůležitější album…
CZ SANCTUARY: A DALO BY SE I ŘÍCT, ŽE TO BYL TAKY TAKOVÝ ZÁKLADNÍ KÁMEN VAŠÍ HUDEBNÍ KARIÉRY?
Erk: Ano, ano, to určitě. I když tohle album nebylo tak komerčně úspěšné jako následné „Signos de Aberración“, pořád mám pocit, že to byla velmi důležitá deska o osobním boji.
CZ SANCTUARY: TAKŽE KOMERČNĚJI NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ DESKOU HOCICO BYLA „SIGNOS DE ABERRACIÓN“?
Erk: Jo, byla to „Signos de Aberración“, kterou jsme vydali roku 2001. Dokonce až dodnes je to z hlediska prodeje to nejúspěšnější album, které jsme za těch dvacet let vydali. Ale nebylo nejpodařenější jen z komerčního pohledu, ale i co se týče hitovek – a proto taky většina lidí chce na koncertech slyšet věci právě z téhle desky. Řekl bych, že „Forgotten Tears“ je asi obecně tou nejoblíbenější skladbou, kterou jsme kdy napsali. Myslím, že víceméně z téhle desky čerpáme dodnes (smích).
Hocico - Forgotten Tears (Live @ Wave Gotik Treffen 2004)
CZ SANCTUARY: NÁM SE ODSUD Z ČECH ZDÁ, ŽE NA ZAČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET BYLO V MEXIKU JENOM PÁR FANOUŠKŮ TVRDÉ ELEKTRONIKY, COŽ JE PODOBNÁ SITUACE JAKO PŘED PÁR LETY U NÁS. PŘESTO JSTE SE DOKÁZALI PROKOPAT VEN Z MÍSTNÍ SCÉNY A UDĚLAT SI JMÉNO I DALEKO ZA HRANICEMI DOMOVINY. CO SI MYSLÍŠ, ŽE BYLO TÍM NEJPODSTATNĚJŠÍM FAKTOREM PRO TO, ŽE SE VÁM TO POVEDLO?
Erk: Řekl bych, že hlavně to, že se z nás stali velmi zodpovědní lidé. Myslím tím – oba ze srdce milujeme to, co děláme – skládání hudby a vyjadřování sebe sama jejím prostřednictvím. A řekl bych, že se nám to povedlo hlavně proto, že jsme své muzice a jejímu výrazu věnovali všechnu tu vášeň, kterou jsme pro ni měli. Zdá se, že z nějakého důvodu – možná právě tohohle – se lidi dokázali tak nějak propojit se způsobem, jakým věci říkáme.
Narodili jsme se a vyrostli v příšerném světě a kvůli tomu jsme si asi vyvinuli zvláštní způsob komunikace, jakým sdělujeme své myšlenky a který lidi asi nikdy předtím neslyšeli. Není to tak, že bychom vytvořili stoprocentně nový hudební žánr nebo něco takového, jen si myslím, že jsme té hudbě dali velmi osobní náboj.
Začali jsme v Mexiku v dobách, kdy rozhodně ne každý měl přístup k internetu a k počítačům, takže se to všechno dělalo tak, že se poštou posílaly magnetofonové kazety do fanzinů. Vlastně i tady u vás byl velmi oblíbený magazín, kterému jsme tehdy poslali své demonahrávky, vycházel na Slovensku…
CZ SANCTUARY: … MYSLÍŠ CREWZINE?
Erk: Jo, přesně, to byl on! Pro nás bylo tehdy v devadesátých letech moc důležité se do tohohle fanzinu dostat. Doteď mám několik jeho starých výtisků s recenzemi demonahrávek. Tehdy tam byla jména jako Terminal Choice a podobně – prostě kapely, které tu pořád jsou a vydávají CD. Jen tam tehdy kolem roku 93 a 94 ještě posílali své první demáče. To se ale všechno za posledních dvacet let úplně změnilo. Proto máme velikou radost, že pořád hrajeme a že stále i lidé z Evropy cítí spřízněnost s tím, co a jak vyjadřujeme svou hudbou.
CZ SANCTUARY: A BYLA SPOJITOST S CREWZINEM I DŮVOD, PROČ JSTE TEHDY JELI TURNÉ S K.I.F.O.T.H., KTEŘÍ BYLI S TÍMTO FANZINEM SPOJENÍ?
Erk: Nene, to nebyl záměr, mám tyhle kluky vážně moc rád. To se stalo tak, že K.I.F.O.T.H. začali vydávat u Out of Line, u kterých jsme i my a od labelu přišla nabídka, jestli bychom s nimi nejeli na turné. A my samozřejmě řekli: „ No jasně, proč ne.“ A moc jsme si to tehdy užili.
CZ SANCTUARY: A UŽ JSI SLYŠEL JEJICH NOVOU DESKU?
Erk: Ne, bohužel ještě ne. Vím o tom, že vydali něco nového, ale z nějakého důvodu jsem zatím neměl možnost to slyšet.
Hocico - Drowning - Banned Videoclip - By Edward 209
CZ SANCTUARY: JEŠTĚ SE VRAŤME K ÚPLNÝM ZAČÁTKŮM HOCICO. VY JSTE TO TOTIŽ JAKO MEXIČANÉ VŮBEC NEMĚLI SNADNÉ TŘEBA I PROTO, ŽE DOSTAT VÍZA NA CESTU DO SOUSEDNÍCH USA ROZHODNĚ NENÍ ŽÁDNÁ SRANDA. BYLA TO PRO VÁS VELKÁ PŘEKÁŽKA?
Erk: No, já si myslím, že ta vízová politika Spojených států představuje překážku pro všechny kapely na celém světě. Není vůbec snadné domluvit si turné po Státech – zejména pro undergroundové kapely je to zdlouhavý a nesnadný proces, kterým musí projít. Naštěstí ale máme i v USA pár velmi oddaných fanoušků, kteří sledují, co děláme, a čekají na každou vhodnou příležitost, kde by nás mohli vidět naživo. Nemálo z nich na nás jezdí na letní festivaly do Evropy.
Stejně ale doufám, že se časem ta konzulární politika trochu uvolní – hlavně pro kapely mířící do Států. Chápu, že k tomu mají nejrůznější bezpečnostní důvody, ale ty jsou všude na světě. A myslím si, že mladá generaci by měla mít možnost vidět a slyšet i undergroundovou hudbu, která je mnohem upřímnější a opravdovější než to, co jim naservíruje rádio. Proto si myslím, že mladí v Evropě mají daleko lepší možnosti a vyrůstají v mnohem otevřenějším prostředí.
CZ SANCTUARY: TO SI MYSLÍME TAKY. OSTATNĚ, MOŽNÁ I PROTO SES TAKY PŘESTĚHOVAL DO EVROPY, ŽE? MIMOCHODEM, ATAŠÉ Z MEXICKÉ AMBASÁDY V ČECHÁCH ŘÍKÁ, ŽE TO JE SEN KAŽDÉHO DRUHÉHO MEXICKÉHO MUZIKANTA, ŽÍT TADY. JE TO PRAVDA?
Erk: Jo, taky myslím, že je to pro Mexičany určitě sen… a nejen pro muzikanty. Evropa je ráj pro všechny umělce. Ve vzduchu je tu cítit tolik svobody – můžeš dělat cokoliv, co chceš. Samozřejmě, že je potřeba přijmout i nějaká pravidla, ale to je součást hry… a i přes ně jsi svobodný. To je to, co se mi na Evropě tolik líbí a proč jsem teď tady. Bydlím v Německu, což je mimochodem skvělá země pro život, už nějakých sedm let a ani jednou jsem nelitoval toho, že jsem se rozhodl odjet z Mexika.
Samozřejmě, že se mi stýská po mé zemi, po přátelích a rodině, ale nebrečím – na rozdíl od mnoha těch, které znám. Stojí mi to za to a myslím, že je dobrá věc, odstěhovat se z Mexika. Už jenom kvůli tomu, že bylo celkem těžké, aby nás tam lidi brali vážně, i když tam teď máme spoustu fanoušků a pokaždé, když tam hrajeme, jsou to obrovské koncerty. Je skvělé být v Mexiku, ale obecně mi bydlení v Evropě hodně ulehčuje život – a tak se mi to taky o hodně víc líbí.
CZ SANCTUARY: O TOBĚ SE VÍ, ŽE JSI MILOVNÍK STARÝCH ANALOGOVÝCH SYNTETIZÁTORŮ, ALE TO JSOU VĚTŠINOU VELKÉ A KŘEHKÉ STROJE. JAK JSI JE STĚHOVAL Z MEXIKA DO NĚMECKA?
Erk: Já si jich s sebou vlastně ani moc nevzal. Něco jsem prodal a většinu má Racso doma v Mexiku. Do studia jsem si pořídil pár analogových nástrojů, ale musím se přiznat, že i když analog opravdu miluju, čím dál víc začínám oceňovat praktičnost digitálního přístupu ke zvuku a hudbě. Teď používám oboje – ostatně, vždyť už je rok 2013! V devadesátých letech byly se softwarem dost potíže a většinou výsledky nezněly moc dobře, ale teď už můžeš najít spousty skvělých digitálních emulací starých analogových synťáků, které mají opravdu velmi podobný zvuk jako originál.
Teď mám z těch starých věcí hlavně bicí automaty, které používám na všechno, ale pokouším se neobstavovat hradbou analogových hejblátek jako dřív. Je totiž hrozně snadné tomu propadnout, shánět a kupovat staré stroje a podobně. Už mne ale naštěstí už víc baví objevovat možnosti různých nástrojů – a je jedno, jestli je to analog, nebo digitál. Ostatně, nakonec je to stejně všechno jenom o písničce…
CZ SANCTUARY: TO JE VELKÁ PRAVDA. MIMOCHODEM, ŘÍKÁ SE, ŽE KDYŽ SES ODSTĚHOVAL Z MEXIKA, PRACOVALI JSTE S RACSEM NA DESKÁCH VIRTUÁLNĚ PŘES INTERNET. JE TO PRAVDA?
Erk: Ano, je to tak, udělali jsme takhle spoustu skladeb. On Racso žil chvíli tady, ale před nedávnem se zase vrátil do Mexika, i když se sem velmi často vrací. Kvůli tomu jsme si zařídili i takové mobilního studia – proto je pro mne důležité být pořád otevřený novým technologiím. Když totiž Racso na těch pár týdnů přijede, dost často skládáme třeba po hotelových pokojích, kde načrtáváme různé nápady za pomoci malého MIDI kontroleru, tabletu, iPadu nebo čehokoliv podobného.
Potom všechny ty náměty vezmeme domů a upravíme tak, aby „fungovaly“. A pak hodně pracujeme přes internet, posíláme si nástřely a potkáváme se na Skype, kde trávíme dlouhé hodiny prací na muzice. Souběžně posloucháme a rozpracováváme jednotlivé kousky. A podařilo se nám takhle dokončit mnoho skladeb… vlastně i celé desky. Jasně, že to na začátku nebylo vůbec snadné, ale teď už jsme v tom velmi dobří. Samozřejmě, že se nám pracuje skvěle, když se sejdeme, ale když nemáme možnost se potkat, dokážeme dílo dokončit i tak.
CZ SANCTUARY: A FUNGUJE TO VELMI DOBŘE. MIMOCHODEM, V JEDNOM ROZHOVORU JSI ŘEKL, ŽE I KDYŽ SES POKOUŠEL POSUNOUT ZVUK HOCICO DO NOVÝCH ROZMĚRŮ, VŽDYCKY JSI SKONČIL U KLASICKÉHO STYLU HOCICO…
Erk: (smích) Jo, to je pravda, jsme oběťmi své vlastní Bestie, svých vlastních démonů (smích). Pokoušeli jsme vydat i jinými cestami, ale nějak nedokážeme uniknout své vlastní hudbě. Samozřejmě, že ji milujeme, a máme i různé projekty, ve kterých děláme trochu odlišnou muziku, ale když dojde na tvorbu skladeb pro Hocico, skončíme u podobného stylu. Nemyslím tím, že bychom se opakovali a podle mého je to stále opravdová kapela, ale tak nějak spadá pořád do té samé škatulky. Někdo to může vidět jako špatnou věc, ale my to vnímáme pozitivně. Do každé desky vložíme kus své duše a snažíme se jí udělat opravdu upřímně. A pořád nás to baví.
CZ SANCTUARY: VAŠE NOVÁ DESKA SE JMENUJE „EL ULTIMO MINUTO“ – „POSLEDNÍ MINUTA“. BYLA TU NĚJAKÁ INSPIRACE ONOU LOŇSKOU „APOKALYPTICKOU“ MEDIÁLNÍ BUBLINOU?
Erk: Vlastně ano. Celý ten humbuk, paranoia a hysterie kolem „konce světa“ se dostal do mnoha skladeb z tohohle alba. Ta ohromná mediální dezinterpretace kolem mayského kalendáře nás inspirovala – i co se týče názvu desky, který podle nás dobře vyjadřoval, co se tehdy dělo ve světě. My jsme si samozřejmě vždycky mysleli, že je to kravina, akorát bylo celkem zábavné sledovat, jak to lidi brali vážně a někteří byli opravdu přesvědčení, že náš svět zanikne. Všechno tohle jsme vzali a zkusili z toho udělat něco pozitivního – a tak jsme udělali tohle album.
CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME U TOHO, NEMŮŽEME SE V MYŠLENKÁCH NEVRÁTIT K ROZHOVORU, KTERÝ JSME SPOLU VEDLI PŘED PÁR LETY NA ELECTRO PRAGUE FESTU, KDE JSI O VAŠEM TEHDEJŠÍM NOVÉM ALBU „TIEMPOS DE FURIA“ ŘEKL, ŽE JE TO „JEŠTĚ VÍC EVIL SHIT, NEŽ JSTE ČEKALI“. CO BYS TEDY ŘEKL O VAŠÍ NOVÉ DESCE, KTERÁ JE PODLE MNOHÝCH POSLUCHAČŮ JEŠTĚ TVRDŠÍ NEŽ „TIEMPOS DE FURIA“…
Erk: Erc: Jo, my si u té předposlední desky mysleli, že jsme dosáhli svého „evil shit“ vrcholu… ale jak to vypadá, tak jsme ho znovu překonali (smích). Když to tak srovnávám, novinka je určitě mnohem ostřejší než většina věcí, které jsme za posledních deset let udělali. Je to tvrdá deska a právě proto ji miluju. Chtěli jsme totiž natočit počin bez jakýchkoliv kompromisů. Řekli jsme si: „Okay, srát na to, nechceme dělat jen nějaké taneční tracky, jejichž jediným účelem je hýbat s lidmi po parketu. Udělejme to tvrdé, zlé a kašleme na ostatní.“ A myslím, že se nám to podařilo. Nenajdete tam jedinou baladu nebo tak něco – je to velmi přímočaré a rychlé album.
V mnoha ohledech je to takový náš „best of“ – myslím tím výběr těch nejlepších aspektů naší kapely, které už tolik let rozvíjíme a které jsou na desce slyšet.
CZ SANCTUARY: TAKŽE POKUD BYLO „TIEMPOS DE FURIA“, JE „EL ULTIMO MINUTO“ TAKOVÝ „EVIL EVIL SHIT“…
Erk: Jo, dvojitý „evil shit“ (smích).
CZ SANCTUARY: PODÍVEJME SE TEĎ NA VAŠE VEDLEJŠÍ PROJEKTY. RACSO UŽ PŘED LETY MLUVIL O NOVÉ DESCE SVÉHO VEDLEJŠÁKU DULCE LIQUIDO, KTERÁ MĚLA VYJÍT ROKU 2011. NEVÍŠ, KDE JE ZÁDRHEL, ŽE JEŠTĚ NEVYŠLA?
Erk: To je takový náš věčný vtípek – pokaždé, když za Racsem přijdeš a zeptáš se ho na novou desku, vždycky řekne „příští rok“ (smích). Je to takové album, na kterém se „pořád pracuje“ (smích). Nemyslím to zle, samozřejmě to respektuju a je i pravda, že Racso čas od času na hudbě pro Dulce Liquido pracuje, ale zdá se, že necítí potřebu něco vydávat. Jednou zač as dokončí jednu skladbu, ale nějak se nemá k tomu, dodělat celé album. Asi se nechce pouštět do něčeho složitějšího. Ale nevím, já si myslím, že jednou bude mít dost skladeb na desku… jen zatím moc nevidím, že by se to dělo.
Ale možná nás všechny brzo překvapí. Zeptejte se ho příští čtvrtek na nové skladby (smích).
CZ SANCTUARY: DOBŘE, UDĚLÁME TO. A CO TY A RABIA SORDA? CO BUDE DÁL PO EPČKU „EYE M THE BLACKSHEEP“?
Erk: Dál bude album „Anatomía Frenética“, které vyjde do léta – všechny nástroje a zpěvy jsou natočené, pracuje se jenom na detailech a postprodukci. Takže doufám, že příští měsíc, po turné s Hocico, už všechno zdárně dokončíme.
CZ SANCTUARY: TAK TO JE SUPER, DÍKY ZA INFORMACI. TEĎ TU MÁME ALE DOTAZ OD JEDNOHO Z VAŠICH VELKÝCH OBDIVOVATELŮ, KTERÝ SE PTÁ, PROČ JE RACSO NA PÓDIU VŽDYCKY TAK STATICKÝ A TVÁŘÍ SE TAK KAMENNĚ. JESTLI JE TO IMAGE, JESTLI MÁ PŘI KONCERTU TOLIK PRÁCE NEBO JESTLI JE I VE VŠEDNÍM ŽIVOTĚ TAK STYDLIVÝ…
Erk: On je kamenem každý den – sám říká, že je potomek kamenů. To je on. (smích). Ale vážně – on se na pódiu vždycky chová velmi tiše a klidně, ale ve skutečnosti takový není. Určitě má i svou introvertní stránku, ale jinak je to velmi otevřený člověk, který si rád popovídá.
Na pódiu se sice moc nehýbe, ale on to tak měl od samého začátku – je prostě tak soustředěný na to, aby všechno fungovalo, jak má, a aby hrál ty správné zvuky. A takhle ho to baví.
CZ SANCTUARY: TAK TO JE HLAVNÍ. MÁME TU POSLEDNÍ, TROCHU KLASICKOU OTÁZKU – NA CO SE OD VÁS MŮŽOU FANOUŠCI NA PRAŽSKÉM KONCERTU TĚŠIT?
Erk: No, hlavně se moc těšíme my! Miluju Prahu, je to podle mého možná to nejkrásnější město v Evropě – a to jsem jich viděl vážně dost. A co máte čekat… rozzuřené pekelné psy, kterými cloumá vztek. Určitě vás kousneme…
CZ SANCTUARY: PANEJO. NO, MĚLI BYCHOM TU PŘÁNÍ OD VAŠICH FANOUŠKŮ, KTEŘÍ VÁS JEŠTĚ NIKDY PŘEDTÍM NEVIDĚLI, JESTLI BYSTE NA TÉ KONCERTNÍ PREMIÉŘE V ČECHÁCH MOHLI ZAHRÁT I NĚJAKÉ STARŠÍ VĚCI…
Erk: No, nechci o tom moc mluvit. Jsme sice na turné hlavně k nové desce, ale možná bychom mohli udělat výjimku a pražské vystoupení vzít trochu víc jako „best of“... Ale nevím, nechci teď nic slibovat. Ale samozřejmě uslyšíte i nějaké věci z naší dvacetileté kariéry, abychom potěšili všechny, kdo na tuhle show dorazí.
CZ SANCTUARY: DÍKY MOC, ERKU, ZA VŠECHNY TVÉ ODPOVĚDI A UŽ TEĎ SE VŠICHNI MOC TĚŠÍME NA VÁŠ KONCERT PŘÍŠTÍ TÝDEN.
Erk: Já děkuji, už se taky moc těšíme.
Komentáře
Přidat komentář