Nadějná italská formace Oniric nedávno vydala svůj debut "Cabaret Syndrome", rozšafně přesahující rámec avizovaného kabaretu, a tak si toto příjemně "podzimní" poslouchání určitě zaslouží bližší pohled skrze samostatnou recenzi.

Oniric - Cabaret Syndrome
Vydal: Caustic Records (http://www.causticrecords.com/)

Alternativní hudba, inspirovaná atmosférou francouzských kabaretů, si nachází čím dál více příznivců. Na temné vlně jsou tyto šantánové odkazy naplavovány i do zemí mimo Francii a bývalou Výmarskou republiku, kde před sto lety zasazená semínka utěšeně prorůstají skrze úrodnou hlínu současných umělců a posluchačů. Mezi zahradníky, kteří tento růst aktivně podporují, patří i italské duo Carlo De Filippo (klávesy, synths, piano) a GianVigo (zpěv, kytara, basa, bicí), kteří roku 2005 založili projekt Oniric. Na vydání slibné prvotiny „Cabaret Syndrome“, kterou vzal pod křídla agilní španělský label Caustic Records, si však pánové museli počkat až do letošního podzimu. Některé rostlinky zkrátka potřebují k řádnému dozrání čas.

Svlečme tedy posmutnělnou, spoře oděnou tanečnici na obalu (modelka Gislaine S.) z celofánového negližé a nechme na sebe působit náladu premiérových devíti tracků Oniric. Uvítá nás jemné, cinkavé klavírní intérko, prosazující se přes vrstvu nostalgického praskání gramofonu. Kroky nás však s bouchnutím dveří rychle zavedou z dětského pokoje do úplně jiné, temnější a nebezpečnější části města. Do čtvrti, kde slyšíme rozvrzanou tahací harmoniku, a kde se kabaret prolíná s pokřiveným panoptikem místních obyvatel, česaných melancholickým, ale o něco současnějším zvukem kytar.

Opřeni o harmoniku se v podobném trojčtvrťovém rytmu protančíme i dalšími tracky na desce, které okoření tu zkreslený vokál, tam klavírní vyhrávka, nebo tklivě (občas až téměř surfově) rozvibrované struny kytar. Oniric se nástrojové rozmanitosti rozhodně nebojí, a tak na „Cabaret Syndrome“ slyšíme tradičnější instrumenty v kombinaci například s varhanami, nebo plochami neurčitého původu, halícími písně do oparu z jiného světa. Nástroje a aranže zároveň propůjčují Filippovi a Vigovi další hudební rozměry – pochodové rytmy například v „Leather Fire“ vedou až k někam k hranicím s apocalyptic/martial folkem, hned druhá (vynikající) skladba „Blessing“ v refrénu rozkvete směrem k neofolku, a gradující instrumentálka „Ophelia’s Portrait“ by se mohla směle objevit na soundtracku ke kterémukoliv filmu, který by potřeboval umocnit scénu slunečného odpoledne v parku. Dark cabaret však přesto zůstává hlavním jmenovatelem desky, stejně jako snová, příjemně pochmurná nálada desky. 

Nad nástroji se drží Gianův vokál, tak civilní, že může někomu připadat až trochu fádní. Opravdovou lahůdkou jsou skladby, které svým hlasem protknula hostující zpěvačka Simona Giusti. Její přítomnost písně prosvětluje, posouvá je až téměř k etherealním výšinám, a zároveň dává dvojhlasům jistotu. Hlasy střídají angličtinu, i pro kabaret o něco stylovější francouzštinu, bez rozmrzelých zatahání za ucho, a to i navzdory faktu, že ani jeden jazyk není ani pro jednoho vokalistu mateřským. Dobrá práce. Důstojně se podařilo zvládnout i celkový zvuk nahrávky, citlivě smíchaný a příjemně zprodukovaný.

Nenechme se tedy zmást stylizováním kapely, obalem a názvem „Cabaret Syndrome“ – Oniric se na své novince rozhodně nedrží pouze v kabaretních uličkách, ale zvou ke stolu i řadu dalších vlivů. Při poslechu si můžete vzpomenout na Spiritual Front, možná i Rome, Ordo Rosarius Equilibrium, či Revue Noir, ale přesto, že písničky často flirtují hned s několika žánry zároveň, je poznat, že kapela má v otázce vkusu a směřování poměrně jasno a vykazuje hudební celistvost. Možná až přílišnou.

A tím se dostáváme i k zřejmě největšímu záporu „Cabaret Syndrome“. I přes aranžérskou pestrost jsou si písně vzájemně tak trochu podobné, a před ztrátou pozornosti tak posluchače zachrání především stručná dvaatřicetiminutová stopáž (Oniric zřejmě sami správně vycítili, že méně je někdy více). Pokud jste ale stále ještě nenašli ten pravý soundtrack k letošnímu podzimu, a máte k výše zmíněným hudebním zákoutím vztah, mohl by být „Cabaret Syndrome“ tou pravou volbou. 

75 %

http://www.oniricband.org
http://www.myspace.com/oniricband