Vůbec první návštěva Inkubus Sukkubus v ČR si vyžádala i vůbec první rozhovor pro česká média. S Candiou a Tonym jsme si povídali mimo jiné o tom nejlepším i nejhorším za 25 let fungování, výhodách kapel z venkova, nadpřirozených bytostech živených sexuálními frustracemi, gotické i pohanské scéně tehdy a nyní, o kořenech kapely, Screaming Dead a jejich inkarnacích, o příbězích a folklóru, fantasy artu, inspiracích, bicím automatu o účasti ve hře "Guitar Hero" a spoustě dalších zajímavostí.
CZ SANCTUARY: AHOJ TONY A CANDIO, JAK SE MÁTE?
Candia: Máme se fajn, děkujeme.
CZ SANCTUARY: TO JE DOBŘE. JAKÝ JE TO VLASTNĚ POCIT, SLAVIT 25 LET NA SCÉNĚ?
Candia: Já myslím, že by nás před těmi 25 roky nikdy nenapadlo, že budeme po tolika letech ještě vůbec hrát. Někdy ale člověk vlastně ani nemá pocit, že je to zas až tak dlouho. Tím, že jsme v kapele nepřetržitě a nikdy jsme se nerozpadli nebo si nedávali žádné pauzy, je to skoro jako kdybychom začali před nedávnem. Ale když si pak řekneš rok 1989, zní to jako pravěk (smích). Je to ale věc, kterou milujeme a nedokážeme si představit, že bychom Inkubus Sukkubus nedělali. Přesto – pětadvacet let bereme jako celkem dobrý dlouhodobý výsledek.
CZ SANCTUARY: A CHYSTÁTE K TOMUTO VÝROČÍ NĚCO SPECIÁLNÍHO?
Tony: No, doufali jsme, že toho zvládneme udělat víc, ale věci jsou kvůli celosvětové ekonomické krizi v těchto dnech bohužel o dost obtížnější. Ale už jenom to, že po těch 25 letech pořád hrajeme, je pro nás vlastně samo o sobě oslavou.
Candia: Máme taky venku nejnovější album „Love Poltergeist“, čili slavíme tak nějak po svém tímhle způsobem.
CZ SANCTUARY: TO JE DOBŘE. MIMOCHODEM, MYSLÍME SI SPRÁVNĚ, ŽE JE TOHLE ZA TĚCH 25 LET VAŠE VŮBEC PRVNÍ INTERVIEW PRO ČESKÁ MÉDIA?
Tony: Ano, myslím, že je. My jsme tedy Prahou projížděli, ale nikdy jsme tu nehráli a ani nemluvili s žádným médiem z České republiky. Tohle je naše poprvé.
CZ SANCTUARY: V TOM PŘÍPADĚ MOŽNÁ NENÍ OD VĚCI SE ZEPTAT NA TO, JAK SE VLASTNĚ ZAČAL PSÁT PŘÍBĚH INKUBUS SUKKUBUS …
Tony: Potkali jsme se jako studenti na vysoké, chodili jsme do stejné třídy a… nějak jsme prostě založili kapelu. (smích)
CZ SANCTUARY: A CO JSTE STUDOVALI?
Candia: Studovali jsme grafický design a kromě toho, že nás to všechny tři moc bavilo – tedy Tonyho, Adama a mě – měli jsme i podobný hudební vkus. Navíc nás všechny zajímalo čarodějnictví a pohanství, čili jsme tehdy měli pocit, že to tak prostě má být – to, že jsme se potkali na jednom místě. Tony a Adam už spolu tou dobou hrávali nějaké skladby, které zpíval Tony. Jeho to ale nebavilo a nechtěl být zpěvákem, takže se tou dobou poohlíželi po někom, kdo by se toho ujal. No, a protože věděli, že já dřív tak trochu zpívala, tak mi nabídli, abych se k nim přidala. Měli jsme pocit, že je to tak správné, měli jsme tehdy velmi podobný zápal a nadšení pro muziku.
CZ SANCTUARY: TONY, TY JSI PŘEDTÍM HRÁL VE SCREAMING DEAD…
Tony: Jo, to je pravda, já byl kytaristou a zakladatelem Screaming Dead, se kterými jsme začali hrát roku 1979 a někdy kolem roku 1986 jsme to rozpustili.
CZ SANCTUARY: A NAKOLIK SE LIŠIL ZVUK SCREAMING DEAD OD ZVUKU INKUBUS SUKKUBUS?
Tony: Screaming Dead začali jako punkrocková kapela, ale postupem času jsme se dostali k tvorbě o něco melodičtější hudby. Původně, úplně na začátku, se Inkubus Sukkubus vlastně příliš nelišili od toho, jak zněli Screaming Dead ke konci. Časem se ale Inkubus Sukkubus vydali o dost jiným hudebním směrem. Ale ještě aby ne, za pětadvacet let…
CZ SANCTUARY: NA INTERNETU SE PŘITOM ALE OBJEVUJÍ ZMÍNKY, ŽE SCREAMING DEAD ZASE HRAJÍ…
Tony: Ó, ano – beze mne.
CZ SANCTUARY: BEZ TEBE? JAK TO?
Tony: No, oni se rozhodli jít ke kořenům a hrát ty původní punkrockové věci, jim se nelíbil ten pozdější gotický zvuk Screaming Dead. Proto se zpěvák chtěl vrátit v čase a oživit punkrockovou kapelu, s jakou jsme začínali. A to mne vlastně moc nezajímalo, protože, jak už jsem říkal, jsem se za tu dobu posunul jinam. Řekl jsem jim tedy, že by do toho měli jít, ale že já u toho nebudu. Pokud ale vím, tak odehráli jeden koncert, takže nemám moc informace, jak jim to jde.
CZ SANCTUARY: A KDYŽ JSME U TĚCH SCREAMING DEAD, TAM DOŠLO JEŠTĚ K NĚJAKÉMU OŽIVENÍ POD NÁZVEM VAMPIRE DIVISION…
Tony: Jo, to je pravda. Před několika lety jsme znovuobnovili Screaming Dead v podobném složení jako Inkubus Sukkubus a odjeli s nimi dvě turné po Německu a dvě po Anglii. Měli jsme nasmlouvané i nějaké další koncerty a najednou mne zpěvák a basák nechali ve štychu a řekli, že hrát nemůžou. Vytvořil jsem tedy novou kapelu Screaming Dead The Resurrection, do které jsem nabral dva kluky, se kterými jsem tehdy pracoval v hudebninách. Nakonec oba ty koncerty padly, ale při zkoušení původních věcí nám vzniknul i nový materiál. Nahráli jsme to a dali poslechnout pár lidem – teď si to můžete zadarmo stáhnout z internetu – ale mou hlavní kapelou jsou samozřejmě stále Inkubus Sukkubus.
CZ SANCTUARY: BYLA PRO VÁS VELKÁ NEVÝHODA, ŽE JSTE BYLI Z CHELTENHAMU, TEDY POMĚRNĚ DALEKO OD DVOU „HLAVNÍCH MĚST GOTIKY“, LONDÝNA A LEEDSU?
Tony: Vlastně ani ne, protože to, že Inkubus Sukkubus jsou z venkova, v lidech vzbuzovalo pocit těsnějšího semknutí s přírodou a pohanským světem – a to je v podstatě přesně to, o čem Inkubus Sukkubus jsou. Svým způsobem nám to tedy dávalo jistou tajuplnost a záhadnost, což nám pravděpodobně pomohlo.
Candia: A na druhou stranu žijeme vlastně na velmi malém ostrově – do Londýna se od nás dostaneš za dvě hodiny a do Leedsu za tři. Čili i geograficky máme celkem dobré umístění na to dojet, kam potřebujeme – ať už je to po Británii, nebo po světě, protože to nemáme daleko na letiště. Čili ani v tomhle to pro nás není žádný problém.
CZ SANCTUARY: TAK TO JE DOBŘE. A KDYŽ UŽ JSME SE DOTKLI TOHO POHANSTVÍ – CÍTÍTE SE VÍCE POHANY, NEBO GOTIKY?
Candia: Já myslím, že jsou pro nás důležité oba tyto aspekty, protože se v mnohém velmi intenzivně prolínají. Je to znát i v naší hudbě, která oslovuje gotické publikum, ačkoliv jsou tu i ty prvky taneční či klasické hudby. Textově se pak dotýkáme spíše těch chmurnějších témat, což má také blíž k těm gotikům. A to včetně našich pohanských textů, které jsou někdy dost temné. I když je tedy spousta skladeb oslavou přírody, přijímáme také tu druhou stránku, jako je smrt – jako pohané ji totiž vidíme jako nutnou součást přírodního cyklu života a zániku. To sice nutně nemusí vyhovovat některým pohanům, ale pro nás je důležité vidět i ty odvrácené stránky a přijmout temnou Bohyni stejně jako ty světlejší, příjemnější aspekty Přírody.
CZ SANCTUARY: S TÍMHLE NASTAVENÍM UŽ JSTE VYDALI ÚCTYHODNÝCH 16 STUDIOVÝCH DESEK – ODKUD POŘÁD BERETE INSPIRACI?
Tony: No, my už momentálně připravujeme další desku, takže k nám inspirace pořád chodí – a když přestane, necháme toho nejspíš taky. Myslím, že to hlavní je, že nás pořád baví skládat nové skladby a nahrávat je. Čili dokud to tak bude dál, a najdou se lidi, kteří to chtějí poslouchat, budeme v tom pravděpodobně pokračovat.
Candia: Navíc je tolik věcí, kterými se člověk může nechat inspirovat – i když máš za sebou dlouhý katalog desek a hraješ už 25 let. Můžou to být třeba lidové příběhy – jak ty místní, tak z celého světa. Zajímá nás i kultura ostatních zemí, legendy, folklór, oslava naší vlastní pohanské spirituality. Čili si nemyslím, že by nám někdy došla témata, která nás inspirují – nebo v to aspoň doufám (smích). Vždycky se zdá, že na dně zdánlivě všedních věcí se ukrývá něco zajímavého.
CZ SANCTUARY: CO TEDY BYLO HLAVNÍ INSPIRACÍ TŘEBA ZA NOVOU DESKOU „LOVE POLTERGEIST“?
Tony: Deska „Love Poltergeist“ je o nadpřirozené bytosti, která se živí sexuální energií. Rodí se z lidských sexuálních frustrací a z druhé strany prázdnoty jim umožňuje, aby se vyplnily. To je ústředním tématem, kterým je inspirována spousta skladeb.
Candia: Je to zase trochu jiný pohled na inkuby a sukkuby, právě tomu se věnuje novinka „Love Poltergeist“.
CZ SANCTUARY: HEZKÉ. MIMOCHODEM – JAK SE VAŠE SKLADBA „BELLADONNA AND ACONITE“ DOSTALA AŽ DO POČÍTAČOVÉ HRY „GUITAR HERO“?
Tony: My tam ve skutečnosti máme celkem čtyři skladby, „Belladonna and Aconite“ je jednou z nich, pak „Wytches“, „Queen of the May“ a „Death Comes“. Pokud někdo má „Guitar Hero“ dvojku, může si je stáhnout a zahrát. Na Youtube najdete pár videí od lidí, kteří to udělali.
Vzniklo to tak, že se nás zeptali lidi z firmy, jestli můžou z našich písní udělat jednotlivé tracky do hry, které jsme pak museli speciálně kvůli tomu nahrát. A pokud vím, celkem se těm našim písním daří – zdá se, že je docela dost lidí hraje…
Candia: Jo, už podle těch videí je vidět, že jsou někteří hráči opravdu neuvěřitelně dobří. Dohrají skladbu se skóre 100 % na Expert levelu, na což se samozřejmě skvěle kouká. Je prostě hezké vidět jiné lidi, jak hrají naší hudbu – i když se dá říct, že je to „jen“ videohra. Podle mého je to ale jen jiný způsob, jak přivést hudbu k lidem.
CZ SANCTUARY: TAKŽE CHYSTÁTE TŘEBA NĚCO VE SMYSLU, ŽE BYSTE TY NEJLEPŠÍ HRÁČE POZVALI NA KONCERT, ABY SI S VÁMI ŽIVĚ ZAHRÁLI NEBO TAK NĚCO?
Candia: (smích) To je dobrý nápad! Něco jako soutěž, kdo to rychleji odehraje na kytaru nebo tak…
Tony: Jo, to nezní špatně…
Belladonna & Aconite 2010 – Inkubus Sukkubus (Guitar Hero)
CZ SANCTUARY: DOBŘE, NECHME TEN NÁPAD ZRÁT A VRAŤME SE K TOMU 25LETÉMU VÝROČÍ KAPELY – KDYŽ SE TAK OHLÉDNETE ZA TAK DLOUHOU DOBOU FUNGOVÁNÍ, VZPOMENETE SI, JAKÝ MOMENT NEBO MOMENTY PRO VÁS BYLY ZA TU DOBU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
Candia: Určitě některé koncerty a místa, která jsme navštívili, lidi, které jsme potkali. Zažili jsme pár opravdu magických momentů. Třeba hraní v Mexiku na oslavě Dnu mrtvých nebo v New Orleans na Halloween. Prostě to, že jsme měli tu možnost navštívit tato nádherná místa, na která bychom se jinak nedostali.
To je prostě fantastická věc, mít kapelu a podívat se s ní takhle po světě, protože pak tam jsi jako host a ne jako turista. Dostaneš se díky tomu tam, kam turista ne, a poznáš se s lidmi, se kterými máš pocit, jako byste byli přátelé už dlouho. Ti Tě pak vezmou do svých oblíbených barů a vůbec na místa, která bys jinak neviděl. Bylo hned několik takhle pamětihodných zážitků. A i Praha je nádherné město, i když jsme tudy zatím jenom projížděli – a někde proběhnout, nebo si někde zahrát, jsou pro nás dvě úplně odlišné věci, takže i proto máme z toho koncertu velikou radost.
CZ SANCTUARY: DĚKUJEME MOCKRÁT. A KDYŽ JSME SE TEĎ BAVILI O TĚCH RADOSTECH Z HRANÍ 25 LET, NEMŮŽEME SE ZEPTAT ANI NA TU DRUHOU STRÁNKU – MĚLI JSTE NĚKDY NAOPAK POCIT, ŽE TO CELÉ ZABALÍTE A VYKAŠLETE SE NA TO?
Tony: Jo, několikrát se věci téměř úplně sesypaly, hlavně v těch raných dnech. Myslím, že tou nejtěžší zkouškou bylo vydat první CD, protože se celá první várka vrátila z továrny pokažená, takže jsme museli znovu podstoupit celý proces lisování a přitom jsme na to neměli peníze. To bylo vážně obtížné – velmi, velmi těžký začátek. Myslím, že právě v tenhle okamžik jsme měli nejblíže k tomu, že to vzdáme a rozpadneme se. Na začátku jsme vůbec měli spoustu problémů.
Dost špatné časy nám nastaly i krátce poté, co jsme vydali album „Wytches“, kdy to vypadalo, že kapelu rozpustíme. To bylo někdy kolem roku 1994 až 1995, ale jak je vidět, podařilo se nám to od té doby ustát dalších dvacet let. V těch začátcích to ale vážně hned několikrát vypadalo, že je kapela vyřízená. Místo toho jsme ale rozhodli jít dál a pokračovat v práci až doteď, což nás moc těší.
Candia: I když to může znít jako klišé, tohle jsou prostě ta období, díky kterým, když je ustojíš, se pak cítíš silnější – jak jako kapela, tak jako přátelé. Pokud se dokážeš probít vážně zlými časy – a že jsme pár takových ďábelsky těžkých období měli, což asi znají všechny kapely, které spolu jsou delší dobu – a pokud dokážeš cítit tu pospolitost, že všichni pracujete na společné věci, posílí Tě to. Posílí to skupinu a připomene Ti to, proč to vlastně celé děláš.
CZ SANCTUARY: TO JE KRÁSNÁ MYŠLENKA. NICMÉNĚ TO NÁS CELKEM PŘEKVAPUJE, ŽE JSTE SI TÍM NEJTĚŽŠÍM OBDOBÍM PROŠLI HNED NA ZAČÁTKU KARIÉRY…POHLEDEM PRAHY BYL PRO NÁS ZAČÁTEK DEVADESÁTÝCH LET ZLATÝM VĚKEM GOTICKÉ HUDBY… NEBO TO TOU DOBOU UŽ U VÁS BYLO JINAK?
Candia: Jo, já myslím, že tehdy hrála spousta skvělých kapel a scéna byla určitě o mnoho silnější a řekla bych, že i zdravější než je teď. A bohužel spousta z těchhle skupin to zabalila.
Tony: Nezvládli to
Candia: Jo, přesně, neprobili se na druhou stranu (smích). A přitom to byly úžasné kapely a gotická scéna byla velmi, velmi zdravá, víc lidí chodilo na koncerty. Byla tu i taková zdravá konkurence, což si myslím, že je pro scénu dobrá věc, protože motivuje lidi v kapelách se zlepšovat a překvapovat své fanoušky i lidi z ostatních skupin. Byly to dobré časy, i když samozřejmě taky měly svoje mouchy. Museli jsme si vybojovat své místo mezi dalšími kapelami, a to nás posílilo – hudebně i lidsky.
CZ SANCTUARY: TO ZNÍ, ŽE SE PODLE TVÉHO SOUDU GOTICKÁ SCÉNA OD DOB VAŠEHO ZAČÁTKU HODNĚ ZMĚNILA…
Candia: Řekla bych, že rozhodně prodělala spoustu změn. Ale to je vždycky stejné – pokud máš nějakou subkulturu, skupinu lidí, které se vymezuje vůči ostatním proudům, většinou platí, že čím menší tahle komunita je, tím je i roztříštěnější. Jedni bojují proti tomu, co dělají ti druzí, což je hrozná škoda. Je spousta lidí, kteří jsou, co se gotické scény týče, naprostí puristé a neberou nic, co nevzešlo z první vlny gothic rocku – tedy kromě takového toho tradičního gothic rocku. A pak jsou tu další, kteří nadšeně přijímají každý nový trend a změnu, kterými scéna prochází. A já si myslím, že pokud chce cokoliv přežít, musí se to přizpůsobovat a vyvíjet. Někteří z toho mají radost a vybírají si z toho ty kousky, které se jim líbí, a jiní striktně odmítají, že by na scéně měly být jiné typy této hudby – ať už je to psychobilly nebo EBM. Ala jak říkám – pokud má něco přežít, musí to být schopno reagovat na změny. Věci se změnily, mění se i teď a tak by to mělo být.
CZ SANCTUARY: A JAK TO TŘEBA VYPADÁ NA TÉ POHANSKÉ SCÉNĚ? ZMĚNILA SE I ONA, STEJNĚ JAKO TA GOTICKÁ?
Tony: Já bych řekl, že pohanská scéna spíš narostla, je větší zájem i o pohanskou hudbu, ačkoliv většinou jsou to spíše folkové soubory. Určitě je to ale větší scéna než ta gotická, možná i proto, že se nemusí hrát ve velkých klubech, protože ve folkovém složení vám stačí i mnohem menší prostory. Navíc je mnohem víc folk/pohanských kapel než těch gothicrockových – alespoň v Británii. Momentálně tu totiž moc těch gotických kapel není, zejména ve srovnání s tím, jak to tu vypadalo před dvaceti lety…
CZ SANCTUARY: TAK VY V PODSTATĚ TAKY NEMÁTE ÚPLNĚ KLASICKOU ROCKOVOU SESTAVU – POUŽÍVÁTE TŘEBA BICÍ AUTOMAT. JAK TO VLASTNĚ VZNIKLO? A JE NĚKDY MOŽNOST, ŽE BYCHOM VIDĚLI INKUBUS SUKKUBUS I S ŽIVÝM BUBENÍKEM?
Tony: Celá ta věc s bicím automatem vznikla tak, že náš tehdejší bubeník s námi nemohl odehrát jeden koncert. Mělo to být vystoupení na festivalu v Německu – náš vůbec první německý koncert, takže jsme ho samozřejmě nechtěli odpískat. Tak jsme začali používat bicí automat. A postupem času jsme zjistili, že když už pouštíme z podkresu smyčce a další zvuky, je to vlastně všechno o dost obtížnější s živými bicími. Navíc se bicí automat stal poměrně nedílnou součástí našeho soundu. Zatím tedy nemáme v úmyslu pořizovat si živého bubeníka. Ačkoliv, když hrajeme ty naše folkovější nebo akustické věci, máme tam živé bubny – to ale nejsou klasické bicí, ale keltské bubny. To je taková naše naprosto ne-elektronická stránka, se kterou občas hrajeme, ale do běžné sestavy bubeníka nechystáme. Jsme spokojení s tím, jak je to teď.
CZ SANCTUARY: TO JE MOC DOBŘE, ŽE JSTE I PO TĚCH 25 LETECH SPOKOJENÍ. MIMOCHODEM, JAKÉ MÁTE SNY DO DALŠÍ PĚTADVACÍTKY? NĚJAKÉ VYSNĚNÉ SPOLUPRÁCE, KONCERTY…?
Tony: No, když jsme před tou dlouho dobou začínali, nikdy by nás nenapadlo, že se dožijeme pětadvaceti let – čekali jsme, že vydržíme možná tak pět, když budeme mít velké štěstí. Tím chci říct, že vůbec nedokážu odhadnout, jestli tu budeme ještě za dalších pětadvacet roku – nezbývá, než počkat a uvidíme.
Candia: Taky si nejsem jistá, jestli by nás lidi vůbec chtěli vidět i za dalších pětadvacet let (záchvat smíchu). To bychom asi už hráli na invalidních vozíčcích (smích).
Tony: Jo, za 25 let už budeme velmi, velmi staří, takže uvidíme, co se stane.
CZ SANCTUARY: DOBŘE, NECHME TEDY STRANOU DALŠÍCH 25 LET, ALE I TAK – JE NĚCO, CO BYSTE SI CHTĚLI S KAPELOU SPLNIT V BUDOUCNU?
Tony: No, kdyby to šlo, možná bychom chtěli víc pracovat s videem, ale to je teď trochu obtížnější kvůli všemu tomu sdílení a stahování, takže prodeje desek už nejsou, co bývaly. Ale ve skutečnosti jsme velmi spokojení s tím, co jsme už udělali. Jsme vděční za to, čeho jsme dosáhli, protože je toho mnohem víc než jsme si kdy mysleli, že se nám podaří dosáhnout. My jsme prostě šťastní za to, co máme. I kdyby to všechno mělo zítra skončit, pořád bychom měli pocit, že se podařilo dosáhnout víc věcí, než o kterých jsme si kdy mysleli, že půjdou. I s tím bychom byli spokojení.
Candia: My jsme tak nějak propluli skrz těch prvních pětadvacet let a nikdy jsme moc neuvažovali na několik roků dopředu. Vždycky jsme měli plán tak na rok, ale nikdy ne na déle…
CZ SANCTUARY: JO, TO JE URČITĚ ROZUMNÝ ZPŮSOB, JAK FUNGOVAT S KAPELOU…
Tony: Jo, díky (smích).
CZ SANCTUARY: ALE KROMĚ HUDBY SE VĚNUJETE I JINÝM UMĚLECKÝM OBLASTEM. TY JSI TŘEBA, CANDIO, LONI STÁLA MODELEM PRO OBRAZ JMÉNEM „SUKKUBUS“ FANTASY MALÍŘE LARRYHO ELMORE. JAK SE TO STALO?
Candia: Jo, to byla akce jednoho chlapíka, který je obrovským fanouškem kapely. On je z Kanady, ale jel celou tu dálku až do Mexika, když jsme tam hráli, aby šel na náš koncert. Super chlápek, který se jmenuje Pat. A kromě Inkubus Sukkubus má i hodně rád fantasy art, zejména Larryho Elmora, takže se rozhodl přivést tyhle dvě věci dohromady. Zadal tedy Larrymu, aby mne namaloval, což mi samozřejmě ohromně polichotilo a vyšlo to vážně úžasně. Mám teď velký print sama sebe, a je to krásná práce.
CZ SANCTUARY: TAK HO VEZMI S SEBOU DO PRAHY. MIMOCHODEM, ZMÍNILI JSTE, ŽE JSTE TUDY ZATÍM JEN PROJÍŽDĚLI, ALE MÁTE K TOMUHLE MĚSTU NĚJAKÝ VZTAH? TŘEBA KAFKU, GOLEMA, ALCHYMICKOU TRADICI NEBO TAK…
Tony: Jo, jo, známe staré expresionistické filmy, jako je „Pražský student“ z roku 1913 nebo příběh o golemovi. A zrovna ty němé filmy se promítaly celkem často, když jsme byli teenageři… ale už jsem je dlouho neviděl….
Candia: Jo, velmi silný příběh, máme na tohle téma i jednu píseň. Rádi se necháváme inspirovat legendami z celého světa. Teď jsem na chvíli na golema zapomněla, ale ještě před příjezdem do Prahy si uděláme ještě nějaký průzkum. Sice u vás budeme jen chvilku, ale o to víc chceme z Prahy nasát co nejvíc. A kdyby tam byl někdo z místních, kdo by nám mohl vyprávět nějaké příběhy, bylo by to super, nasbírali bychom zase další inspiraci pro naše písně.
CZ SANCTUARY: DOBŘE, NĚCO VYMYSLÍME. A NA ZÁVĚR KLASICKÁ OTÁZKA – JE NĚCO, CO BYSTE CHTĚLI VZKÁZAT NAŠIM ČTENÁŘŮM DO ČESKÉ REPUBLIKY?
Candia: Snad jen, že jsme ohromně nadšení, že jedeme konečně hrát do Prahy. Až se mi nechce věřit, že nám to trvalo 25 let se k vám dostat! Teď už prostě jen doufám, že si užijete koncert a že se objeví co nejvíc lidí. A kdyby to všechno dobře dopadlo, tak že bychom se třeba zase brzy mohli do Prahy vrátit. Máme z toho prostě velikou radost, je to pro nás úžasné.
XIII. Století a Inkubus Sukkubus v Praze
Přidat komentář