CZ SANCTUARY: AHOJ THOMASI, JAK SE MÁŠ?

Thomas Thyssen: Vlastně se mám moc dobře, i když jsem dneska měl velmi, velmi dlouhý a rušný den v kanceláři – domů jsem se dostal dost pozdě, a to i když jsem vstával fakt brzo. Teď jsem prostě jen šťastný, že jsem zase doma (smích).

CZ SANCTUARY: TO CHÁPU, TO ZNÁME VŠICHNI. A KDYŽ JSME U TOHO SLOVÍČKA „ZNÁT“ – NEBER SI TO VE ZLÉM, ALE URČITĚ SE MEZI NAŠIMI ČTENÁŘI NAJDOU TACÍ, KTEŘÍ MOŽNÁ NEZNAJÍ TEBE. NEVÍ TŘEBA NIC O TVÉM HRANÍ, O TVÉ REDAKTORSKÉ ČINNOSTI, ORGANIZOVÁNÍ AKCÍ A PODOBNĚ. CO KDYBY SES JIM TEDY TROCHU PŘEDSTAVIL? JAK SE VLASTNĚ VŮBEC DOSTAL KE GOTICE…?

Thomas Thyssen: Všechno to začalo roku 1989, kdy jsem byl ještě malý a rodiče odjeli na víkend pryč. Tehdy poprvé mne dostal na povel můj starší bratr, ale samozřejmě, místo toho, aby se o mne staral, sezval všechny kamarády k nám domů a udělal veliký mejdan, kde se všichni opili a podobně. Mně můj bratr vždycky připadal hodně zajímavý, protože nosil takové velké účesy, velké kalhoty, špičaté boty a podobně.  Sice mi to vlastně přišlo celkem normální, protože to byl přece jenom můj brácha, ale zničehonic byl takových lidí plný rodičovský dům! Poslouchali hlasitou hudbu, bavili se a já seděl ve svém dětském pokoji a doslova jsem se bál vyjít ven – stačilo pootevřít dveře a viděl jsem tyhle individua celé v černém posedávat u nás na podlaze a opíjet se.  

A pak jsem najednou zaslechl nějakou písničku, která byla v němčině, protože jsem samozřejmě tehdy ještě anglicky neuměl – konečně kousek, jemuž jsem rozuměl. Byla to „Marian“ od Sisters of Mercy – ta část, kdy Andrew Eldritch zpívá Marianně německy „"Kannst du mich schreien hören, ich bin hier allein" (Slyšíš mne křičet? Jsem tu sám – pozn. Ez) a já si řekl: „Wow“. To doopravdy upoutalo mou pozornost, pak se mi o té skladbě dokonce i zdálo, aniž bych pochopitelně věděl, co to je.

Počkal jsem si na nejbližší vhodnou příležitost, kdy bratr nebyl doma, vplížil se do jeho pokoje a prohrabal mu jeho masivní sbírku desek a kazet. Nevěděl jsem, jak se ta píseň jmenovala a ani od koho je a nevím, jestli to byla šťastná náhoda, ale už i v tom v útlém věku se mi na první pohled zalíbily obaly zrovna Sisters of Mercy (smích). Podle toho jsem si tedy vybral alba „First and Last and Always“ a „Floodland“, přinesl si je dolů do obýváku, kde míval náš táta věž. Probíhal jsem písničky jednou za druhou a pak, na pátém místě „First and Last and Always“ tam byla – „Marian“. Měl jsem obrovskou radost. Zkopíroval jsem si obě desky na kazety… a od té doby už můj život nikdy nebyl jako dřív.

A to myslím doslova, protože v tomhle věku většina dětí poslouchá takový ten umělý teenage pop a to je část života, která mi tak úplně utekla. Tou dobou už jsem totiž byl úplně pohlcený hudbou Sisters, kteří se stali mou velmi oblíbenou kapelou… a tou zůstali až dosud.

CZ SANCTUARY: TÍM JSI I TROCHU NAKOUSNUL NAŠI DALŠÍ OTÁZKU – JAKÉ JSOU V BERLÍNĚ VZTAHY MEZI JEDNOTLIVÝMI SUBŽÁNRY V RÁMCI SCÉNY? PODLE MÉDIÍ MÁTE V NĚMECKU JEDNU VELKOU SCHWARZE SCENE, ALE PODLE NAŠEHO SOUDU JSOU TŘEBA VAŠE AKCE O NĚCO UNDERGROUNDOVĚJŠÍ…

Thomas Thyssen: Upřímně nemám moc ponětí, jak se daří „mainstreamové“ Schwarze Scene v Berlíně. Jednou, dvakrát do roka je tu taková větší, mainstreamovější party, ale já už tam ani nechodím, protože pokaždé, když se tam vypravím, se strašně nudím (smích). Většinou proto, že se mi nelíbí hudba a moc lidí už tam neznám.

Ale abych se vrátil k vaší otázce o podžánrech. Asi se na to nejde dívat očima nás, lidí přes třicet, kteří jsou v subkultuře nějakých patnáct, dvacet let a jsme už v mnoha ohledech daleko paličatější než ti mladší, kteří se zničehonic objevili na scéně. Mám pocit, že oni tolik neřeší žánry, jako jsme to dělávali (a někteří stále ještě děláme) my.

Když hraje minimalistická skladba z roku 2012 a jim se líbí, tančí. Když je to francouzský coldwave z roku 1993 a jim se líbí, tančí taky. Pokud to bude gothic rocková pecka z Anglie, třeba z vydavatelství Resurrection records z roku 1995 a bude se jim líbit, budou tančit. A totéž když to bude dobrý EBM track. 

Tohle zjištění stálo i za založením našich večírků Ceremonies, které děláme s Ianem P. Christem. V průběhu let jsme totiž udělali už veliké množství parties, určených jedné konkrétní skupině lidí – třeba čistě gothic rockovou party nebo minimal-wave party. A to nás začalo už po čase trochu nudit, takže jsme si řekli, že zase chceme míchat styly, aniž bychom ale příliš zabředávali do mainstreamu. Existuje totiž spousta dobré nové hudby, ať už je to elektronika, kytarová muzika nebo i hudba akustická, která si zaslouží být hrána a kterou mainstreamová (dokonce i ta gotická) média přehlížejí.

Celý koncept Ceremonies mohl pravděpodobně zafungovat jenom v Berlíně, kde jsou na to lidé dost otevření. Třeba v západním Německu – odkud pocházím a kde jsme spoustu let dělali akci Pagan Love Songs, což byla party v podstatě jen o gothic rocku a post punku – by to nezafungovalo. Lidi tu zestárli a přišlo jenom málo nových lidí. Tady v Berlíně je ten vliv mladších gotiků o dost znatelnější, což je dobře, protože Tě to stále udržuje ve střehu. Ve mně to taky pěstuje zájem o nové věci – když jdu třeba v pátek na koncert tří kapel, z nichž znám akorát jednu podle jediné písničky, kterou jsem slyšel na jejich Facebook profilu, je to pro mne zajímavé. Jsem tam, vůbec nic nečekám a najednou mne něco v pozitivním smyslu naprosto odpálí. Takže jdu po koncertě za muzikanty a zjistím, že je jim třeba jenom devatenáct, tak vždycky říkám: „Sakra, vždyť bych mohl být Tvůj otec!“ (smích). 

A to je prostě dobře a to mne pořád baví na tomhle městě i na celé téhle…. Já mám trochu zábrany tomu říkat přímo „Scéna“, protože kdyby ses těch mladých lidí, kteří chodí na tyhle akce, zeptal, jestli se cítí být součástí nějakého určitého hnutí, podle mého by Ti řekli, že ne. Oni prostě chodí do klubů a na akce, kde se podle nich hraje dobrá muzika. Já tam chodím, protože je to skvělá hudba, kterou třeba neznám, a zatančím si na věci, které jsem předtím v životě neslyšel. Už to tu prostě není tolik o gotice/darkwave/EBM a industrialu, ale spíš o skvělé muzice.

CZ SANCTUARY: JAK V NĚMECKU VNÍMÁTE, CO SE DĚJE NA VÝCHOD OD VAŠICH HRANIC? JE NĚCO Z ČESKÉ NEBO SLOVENSKÉ GOTICKÉ SCÉNY, CO PRORAZILO I U VÁS?

Thomas Thyssen: Já se vždy snažil vnímat, co se děje v okolních zemích – a to nejen na západ od našich hranic. Nesoustředil jsem se pouze na to, co se upeklo doma. Už před patnácti lety, ještě v hlubokých fanzínových dobách, jsem byl v kontaktu s Maryem z The Last Days Of Jesus. Tenkrát jim vyšla recenze na jejich první demo ve fanzinu Fight Amnesia vedeným zpěvákem Into The Abyss Janisem Kalifatidisem. V dnešní době je situace úplně jiná. Nová muzika se na tebe valí hned po zapnutí počítače a je strašně těžké se v tom množství zorientovat, co je dobré, a co naopak nestojí za pozornost. Osobně se snažím kontrolovat co se kde děje. 

Nejdůležitějším pomocníkem pro mě je v těchto dobách okruh cca 15-20 přátel, se kterými se znám už dlouhá léta. Vyrůstali jsme spolu, máme podobný hudební vkus, a jejich doporučení jsou pro mě velmi cenná. O víkendu pak vždy na akci spolu probíráme, co nás nejvíc zaujalo. Možná je to moje a Ianova úchylka, ale nás ani po letech nepřestalo zajímat, co se nového na scéně děje. A věřte, té dobré muziky vzniká opravdu obrovské množství. Člověk by byl hloupý, kdyby se soustředil pouze na Německou, Britskou nebo Americkou scénu. A taky nechápu takový ten postoj „všechno dobrý už bylo dřív nahraný, dnešní scéna stojí za starou belu“. To je taková trochu romantická projekce vlastního mládí, které ale doopravdy taky tak jedinečné nebylo – myslím po hudební stránce. 

Dnes je tak jednoduché se dostat k nové muzice. K dobré muzice. Jiné, ale to je dobře, protože se nepíše rok 1995, ale 2012. A scéna potřebuje vývoj. Potřebuje lidi, kteří se jí budou věnovat. Kteří o ní budou psát, pořádat všemožné akce, vytvářet diskusní prostor na internetu, místa, kde se můžou fanoušci setkávat atd. atd. Dokud budou takoví lidé existovat, bude tu i scéna.

CZ SANCTUARY: JAKÉ INFORMAČNÍ KANÁLY SE VYPLATÍ SLEDOVAT?

Thomas Thyssen: Nejlepší je být kamarádem DJů na Facebooku, protože jsou nejlépe informovaní (smích). Vedle toho ale existují stránky Das Schwarze Buch (www.dasschwarzebuch.de), kde je malý kalendář akcí, které právě v Berlíně probíhají, včetně těch mainstreamovějších. Dále na internetu najdete online fórum Schwarzes Berlin (www.schwarzesberlin.de) kde jsou aktuální žánrové akce ve městě také jednoduše k dohledání. Tento týden je v Berlinu pěkně zima, okolo 16 stupňů, což z města nedělá zrovna ideální místo k návštěvě. Když ale Berlín navštíví pravé léto, mohu návštěvu naší metropole pouze vřele doporučit.

Pokračování příště...