Pavel Zelinka, Nephilim | 15.06.2025 14:30

Jak vypadal letošní ročník 32. ročníku Wave Gotik Treffen? To vám prozradíme v následujících řádcích.

Čtvrtek

Nephilim: Zahřívací den WGT nabídl několik možností, jak se připravit na hudební maraton. Rezignujeme na tradiční veselici Electro All Stars v Mortizbastei a stejně jako v loňském roce se uchylujeme na příjemnou zahrádku za objektem Felsenkeller/Naumanns. Odtud potom vyrážíme na některé umělce, kteří jsou součástí zdejšího EBM Warm-Upu. Vedle belgické legendy Absolute Body Control nás nejvíce zaujaly one-man shows pánů Kontravoid a Buzz Kull. jejich sety byly velmi podobné svým nápřahem a energií od prvních minut. Nečekaně narvaný Felsenkeller šel oběma umělcům vstříc a party mód se dostavil hned první den. Přesto se snažíme šetřit síly, protože nás čekají ještě další čtyři plnohodnotné dny.

Buzz Kull - Into The Void (live @ WGT 2025)

Pátek

Pavel Zelinka: V pátek se, na rozdíl od předchozích ročníků snažím chytit už začátek programu. Loni mi takto protekli mezi prsty Blackbook! A tak mířím do Stadtbadu na tvrdě elektronické hitamkery Ruined Conflict. Ze studiových nahrávek mi jejich tvorba baví, ale Nephilim mě varuje, že naživo se jedná spíše o béčko VNV Nation. A musím kolegovi dát za pravdu. Postavou, frekvencí roztleskávání zpěvák Američanů dokonce Ronana Harrise překonává. Bohužel v uvěřitelnosti, originalitě a tahu na bránu tahle parta prohrává a nepomáhá jí ani poměrně plechový zvuk, který se line z beden během vystoupení.

Bohužel podobný pocit ze zvuku máme i z následující party Cryo, na kterou jsme se těšili oba dva. A zřejmě bychom se i dočkali mnohem lepšího výsledku, kdyby v Lipsku během WGT nepokračovala ve vybraných klubech praxe zrušených zvukových zkoušek, které nahradil jen mnohem ořezanějších line-check (tedy zkouška zapojení všech nástrojů přímo před vystoupeními) s tím, že se zvuk upraví během prvních písniček. Neupravil, a podrážel tak Tornymu i Martinovi nohy. Těžko se tedy hodnotí jinak poctivě odehraný, odzpívaný set, který se často dotknul minimalistického skandinávského EBM, výrazně komplikovaného stylu ála Skinny Puppy i atmosféričtějších pasáží. Na oslavný report si budeme muset počkat na jindy. Pánové na chválu ale evidentně mají.

Klub opouštíme v době, kdy se před vchodem vytvořila více než 200metrová fronta návštěvníků, na kteří se už dovnitř nedostali. Tento obrázek budeme sledovat u řady klubů po celou dobu festivalu….

Cryo - Vengeance (live @ WGT 2025)

Další kapelou, která mě studiovou tvorbou láká delší dobu, a kterou bude těžké zastihnout blízko našich hranic, jsou Britové And Also The Trees. V začátcích fungování souputníci The Cure, se vydali už brzy jiným, venkovem a jeho náladou a estetikou, výrazně ovlivněným směrem. Simon Huw Jones, Justin Jones a spol. touto vizí nadchnuli násobně menší okruh posluchačů, než dnes mimořádně populární The Cure, ti jsou jim ale o to věrnější. Nephilim, který viděl jejich vystoupení dříve, mne varoval, že se mi dostane sofistikovaného, stylového uspávání. A zatímco v případě Ruined Conflict jsem mu musel dát za pravdu, u And Also The Trees musím říct, že se mi dostalo jiného zážitku. Ano, velmi specifického, v rámci stylu barokně načiněného, a podobně prožitého jako koncerty Petera Murphyho. Koncert skvěle sehrané party, která do hry přibrala, když to skladba vyžadovala, i klarinet nebo mandolínu. Jemné pasáže byly ale vyváženy intenzivními momenty, kdy bubeník Paul Hill tlačil pětici výrazně kupředu. Výborný zážitek!

Nephilim: Podobně jako kolega Pavel už od prvního dne s nelibostí pozoruji šílené fronty u vstupu do klubů. Nejhůř to odnášejí menší prostory jako Moritzbastei, do kterých je v podstatě nemožné se dostat na koncertní vystoupení, pokud nepřijdete s hodinovým předstihem. Ovšem stane se i nevídané. Večerní koncert německé synthpopové legendy Alphaville v největší hale Agra je tak neuvěřitelně nacpaný, že u vstupu jsme odmítnuti i s novinářskou akreditací, což se nám stalo úplně poprvé. A tak stíháme jen úplný závěr vystoupení a jejich nesmrtelnou "Forever Young", podle které je také pojmenována nejlepší stage v Lipsku. Nikdy jste o ní neslyšeli? To byste ale měli. Zapátrejte.

Pavel Zelinka: Páteční půlnoční překvapení obstarali naši miláčci Kite. Viděli jsme je dvakrát v Praze. Viděli jsme ze záznamu jejich symfonický koncert, viděli jsme je několikrát i zde, na WGT. Nikdy nezklamali, přesto nás zajímalo, jak si poradí s velkým pódiem a hangárem haly Agra pro deset tisíc návštěvníků. Nebudeme to natahovat, koncert byl masakr. Nejen díky násobnému využití laserů a dalších vizuálních efektů, ale pánové upravili písničky do razantnější, tanečnější podoby tak, aby nedali ani tomu nejvzdálenějšímu divákovi šanci usnout nudou. Ano, až na výjimky zapomeňme na křehké Švédy v podobě, v jaké se nám představili v roce 2021 v Praze, to ale neznamená, že by pánové do své hudby nepropašovali více než nadprůměrné množství silných emocí. Řada starších skladeb doznala poměrně výrazných změn, ty ale, alespoň pro potřeby halového koncertu dávaly smysl. Naopak starší písničky výborně fungovali dohromady s novými singly posledních let. Nicklas s Christianem to dali. Jsou definitivně prvoligovou kapelou a bude zajímavé pozorovat, kam se jejich kroky v budoucnu vydají.

Kite - True Colours (live @ WGT 2025)

Sobota

Pavel Zelinka: Dnes mám hned se začátkem sobotního programu šanci smazat jeden z mnoha restů – nikdy živě neslyšený vokál Alexandera Veljanova. Ano, nebyl to v rámci koncertu Deine Lakaien, takže bez Ernsta Horna, ale v rámci speciálního vystoupení, které je průřezem jeho osobní kariéry, to znamená s větším přihlédnutím k sólovým nahrávkám. Prostor kruhového Volkpalast Kuppelhalle byl už před čtvrtou odpoledne zaplněn do posledního místečka, když se na pódium dostavila trojice muzikantů - Alexander za mikrofonem, doprovázen klávesistou a bubeníkem. A i když bylo jejich vystoupení prosté jakýkoliv vizuálních efektů, samotný suverénní vokál zpěváka, který nevynechal ukázky ze všech tří sólovek, si ihned obtočil všechny posluchače kolem prstu. Nevadily občasné přiznané předtočené přihrávky kytary a basy, pastorální atmosféra se dala krájet. A když Alexander do setu vetknul klasiky Where You Are nebo The Game od slavné dvojice, nadšení neznalo mezí. Tento koncert byl ideálním startem do druhého dne WGT!

Veljanov live @ WGT 2025

Hudební program Wave Gotik Treffen, to není pouze line-up kapel jedenácti klubů a dalších čistě koncertních míst. Tu a tam narazíte na výjimečnou hudební událost, která probíhá v útrobách Památníku bitvy národů, v divadle, muzeu nebo kostele. To byl přesně případ varhanní show klávesáka And One, Nico Wieditze, nazvanou Starlights. Tento virtuóz na ní spojuje svou lásku k různorodé oblíbené hudbě, kterou následně prezentuje ve výborně vystavěné show, kterou sám uvádí, má do ní zapojené předtočené základy, filmové a grafické prezentace a samozřejmě si dá práci s tím, aby kostel byl také výjimečně nasvícen. V rámci WGT byl místem představení luteránský novogotický kostel sv. Petra. A Nico to s posluchači umí. Hned na začátku je dokáže rozkolébat a rozezpívat na německou notu, poté vsadí do banku úpravy hitů 70. až nultých let (od The Cure až po Tones and I), přihodí znělku seriálu Hra o trůny, melodii Pirátů z Karibiku, aby nakonec přitvrdil s Prodigy, Leftfiend do frenetického finále. Ano, nebylo to temné, ani velké umění, ale originální zábava, které k dokonalosti chyběla jen má neznalost němčiny.

Nephilim: I pro mne je tento den splněním starých restů, protože mám poprvé možnost vidět naživo mou kdysi velmi oblíbenou kapelu, původně bělehradské, nyní v Berlíně usazené duo Sixth June. Ovšem odcházím spokojený jen napůl. Po veledlouhém, snad pětiminutovém intru se Laslo Antal a Lidija Andonov dost perou s výsledným zvukem. Na první poslech je dobře slyšitelný rozdíl mezi masteringem jednotlivých skladeb, takže po zvukově placatých traccích přicházejí dynamické a zvukově nabušené songy a naopak. Většina materiálu dostala nové aranže, ale ne vždy to bylo k dobru věci (třeba má oblíbená "Drowning" byla zprzněná k nepoznání). Velmi útle a křehce působící Lidija se snaží víc zpívat než deklamovat, ovšem ani to mi nepřijde jako šťastný krok. Škoda, snad někdy jindy a v lepší kondici.

Pavel Zelinka: Temně elektronický projekt Void Vision americké hudebnice Shari Vari z Philadelphie měl před dekádou dobře našlápnuto. S podobnou náturou jako souputníci Boy Harsher mohl být dnes pěkně vysoko, místo toho se na téměř dekádu vypařil ze světa. A je to velká škoda. Suverénní vokál, přímočaré hitovky, jak ze starých nahrávek, tak nikdy nevydané kousky, které za těmi neznámými vůbec nezaostávají. A když do toho Shari Vari jen tak od baku vystřihne Keep Me Hangin‘ On of The Supremes, potažmo Kim Wilde, pak jí plný Haus Leipzig zobe z ruky a nechce jí pustit z pódia. Já jsem jeden z těch nejhlasitějších.

Void Vision - Everything is Fine (live @ WGT 2025)

Jedním z rysů Wave Gotik Treffen je, že nezapomíná na zajímavá jména minulých dekád, která už sešla z očí. Řadě takových kapel nebo projektů koncert v Lipsku znovu načal další kapitolu fungování nebo alespoň výrazně nakopl jejich skomírající fungování. Vzpomenout můžeme v minulých letech pozvané Martin Dupont, Collection D'Arnell-Andrea nebo Cat Rapes Dog. Letošní rok dalo gotické setkání příležitost nakopnout své fungování britské novovlnné partě Turquose Days. Ta byla v osmdesátých let aktivní, vydala řadu kazet a zaujala singlem Grey Skies. Trio nás svým zvukem vzalo nazpátek do osmé dekády minulého století, a možná ještě trochu dříve, k prvním deskám OMD nebo Human League. Bohužel pánové, z nichž klávesák trápil poctivé klávesy zavěšené na krku po „Davidovsku“, nikdy neměli slinu na silné melodické nápady, jako zmínění prvoligoví kolgové, a tak zůstalo u uvěřitelné atmosféry. A když kapela poměrně zařadila do setlistu Grey Skies, tak už se dohrávalo pro nejskalnější fanoušky. I tak za tuto rovinu festivalu jsem moc rád. Jen někdy se úplně nezadaří.

Nephilim: Whispers in the Shadow si letos spravili chuť po minulém WGT, kdy vinou kolize s několika dalšími atraktivními koncerty bylo v sále poloprázdno. Tentokrát je to ovšem o něčem jiném. Felsenkeller s kapacitou 1700 míst je téměř plný a kapele to na pódiu sluší. Zvukaři se podařilo umíchat parádní sound a kapelní klasiky jako "If Uriel Falls" nebo "Back to the Wound" zněly výborně. Ashley a spol. představili také novinkovou "From the Mouth of the Babes" z novinkové desky "Rapture", která vychází týden po WGT. Přídavkový "Babylon Rising" v obou částech byl jen třešničkou na skvělém vystoupení.