Recenze: Elizabeth Engstrom - Když nás temnota miluje

Pokud máte slabost pro objevování zaprášených hororů a místo shánění novinek vás láka nalézat zapomenuté poklady, tak tuhle knížku rozhodně nepřehlédněte...

Elizabeth Engstrom - Když nás temnota miluje
Vydal: Golden Dog, (249 stran)

Knihou „Když nás temnota miluje“ nastartovalo před pár lety nakladatelství Golden Dog edici Old School Horror. Není asi těžké si vydedukovat, že středobodem jejího zájmu budou drasťáky z osmdesátých a devadesátých let, o které jsme byli díky brzdě, kterou tu svého času zařídila rudá svoloč, připraveni. Teď nám vybrané lahůdky Martin Štefko hodlá hezky nově nabízet, což já rozhodně kvituji s povděkem.

Čest začít celou edici dostala americká autorka Elizabeth Engstrom, jež zmíněným kouskem vlastně odstartovala svou kariéru spisovatelky hororů, která dnes čítá zhruba patnáctku knih. A v roce 1985 začala pěkně zhurta, to se musí nechat. Tehdy jí s vydáním knihy „When Darkness Loves Us“ vypomohl sám Theodore Sturgeon a v roce 2019 se jí pak dostalo výsady nového vydání prostřednictvím Valancourt Books v rámci jejich edice Paperbacks from Hell. Což samo o sobě znamená, že by neměla být přehlédnuta.

 

 

V knize najdete hned dva příběhy a trochu nečekaně jí dal jméno ten kratší. Přivádí nás na americký venkov, kde mladá farmářka Sally Ann právě prožívá krásné období šťastné novomanželky. Je plná lásky a plánů, když se stane nešťastná událost, která jí totálně změní život. Musí bojovat o holé přežití a co hůř. Časem jí nejde pouze o fyzické zdraví, ale hlavně o to psychické. Trochu mě zarazilo, že místňáky nenapadlo, kde hledat, ale jisté je, že se jedná o pořádně syrovou povídku.

Většina knihy ovšem patří novele „Krása je…“ a oba příběhy spolu souzní potavě vybarveným prostředím maloměsta a ženskými hrdinkami. Při pohledu na obálku knihy jsem se trochu bál, aby nešlo o nějakou klišovitou variaci na téma vraždící panenka, ale toho se nakonec nemusíte bát ani trochu. Rozbitá hračka si totiž vzala inspiraci v „rozbitém“ těle Marthy, kterou znají obyvatele městečka Morgan jako nevzhlednou, rozumu prostou, leč neškodnou starší paní.

 

 

Ovšem každý z nás žije svůj život a jinak tomu není ani u těchto „božích dítek“. Martha k sobě nechá čtenáře přiblížit, nahlédnout do svých strachů i tužeb a paralelně se odvíjí linka, která sleduje pohnuté osudy jejich rodičů od chvíle, kdy se vzali. Zázračnými ozdravnými schopnostmi obdařená maminka Marthy poznává, že pomáhat bližním není vždycky snadné, a že každé dobrodiní si může vybrat svou daň. Postupně si na Marthu zvykáte a zdá se, že jste svědky toho, že se věci v jejím těžkém životě obracejí k lepšímu. Je to ovšem jen pouhá zlomyslnost autorky, která vás nechá propadnout téhhle iluzi, aby vzápětí tvrdě udeřila...

Engstrom umí vyprávět, kašle na žánrová klišé a chytře do děsivých příběhů vkládá city, které dovedně ředí hrůzu s lítostí, nostalgií či smutkem. To ovšem neznamená, že byste měli čekat nějakou ufňukanou selanku. To vůbec ne. Je to čistokrevný horor, který však místo moderních přímočarých hrůz nabízí autenticky vymalované kulisy, které jsou špinavé a neuhlazené, stejně jako životy hlavních  postav. Historie každého malého městečka pamatuje podobně pohnuté příběhy a ty, které vypráví Elizabeth se mi trefily do vkusu se vší parádou. Její dílo s časem ani trochu nezestárlo...

   

 

mohlo by vás také zajímat

randomnessec13