Recenze Gary Numan – Savage

Ano, deska Garyho Numana sice vyšla už loni, ale prostor na webu si podle nás stejně zaslouží.


Gary Numan – Savage (Songs from a Broken World)
Vydal: BMG

Představte si, že je vám 58 let, trpíte Aspergerovým syndromem, od vydání vaší první desky uteklo už bezmála 40 roků a vy se přesto rozhodnete natočit nový materiál. Navíc o něčem tak nelehkém jako je mísení západní a východní kultury ve světě zdecimovaném globálním oteplováním. A ještě když k tomu přidáte vůbec poprvé ve své kariéře zapojení lidí přes crowdfunding a na desku natočíte duet s dcerou.

Taková zápletka může velmi snadno skončit jako tklivý příběh hudebního seniora, který by „stále ještě chtěl, ale už to holt nejde“, už mu na to pořádně ani nikdo nedá peníze, a tak se to snaží zachránit nějakou snahou o poselství, při němž ve stařecké nostalgii plní album fotkami svých dětí. A následným nemilosrdným rozsápáním kritikou. Jenže ona je z toho pro mnoho hudebních publicistů jedna z desek roku s průměrným hodnocením 8/10 a Numanův návrat na přední příčky domovských hitparád (1. místo v indie deskách, 2. místo v žebříčku britských desek a podobně). A není se co divit.

Už úvodní „Ghost Nation“ potvrzuje, že si Gary s producentským kolegou Ade Fentonem se zvukem opět vyhrál a smíchal dohromady velké filmové aranže s parádními industriálními pazvuky. Pochopitelně nechybí ani typické „kytary bez kytar“, což jsou dost často prostě jen hodně zkreslené synťáky. Nad tím vším se vznáší Garyho charakteristický rozervaný hlas, prýštící životadárné proudy melodií.  

Gary Numan


Koncept prolínání východní a západní kultury naplňuje na „Savage“ řada orientálních motivů jak vokálních, tak ryze instrumentálních (třeba při plíživé pouštní nomádské „Bed of Thorns“ s velkými refrény, které se valí jako písečné duny). Ty v kombinaci s tikavými syntetizátory a industriálními zvuky vyprahlé postakopalyptické země vytváří omamný balzám, který jako by si říkal o vlastní název „cyberorientální“. Výsledná slitina se dokáže prohnat ušima jako poryvy písečné bouře (mašírující „Pray for the Pain You Serve“) a stejně tak dobře trpělivě dunět údolím a netečně požírat všechno, co stojí v cestě (vzduch trhající „Mercy“, zlověstná „What God Intended“ nebo její nemilosrdná sestra „Broken“).

Kromě takových poloh tu máme ale i intimní momenty jako ve slokách „The End of Things“ (a vlastně i jejích naléhavých refrénech), do ocelových plátů zakované křehkosti bonusové „If I Said“ nebo atmosférické „And it all began with you“, táhnoucí nás ve vzpomínkách až k Chrisi Issakovi a Lynchovské „Zběsilosti v srdci“.

Samostatnou kapitolou je pak hitovka „My Name Is Ruin“, která je mocná sama o sobě, nicméně vědomí i hlas Garyho dcery Persie posouvá skladbu o další level nahoru. A je pravda, že na věk pouhých 12 let si to děvče dalo s prstem v nose – na albu, v klipu (natáčenem panem IAMX Chrisem Cornerem) i živě. Možná i díky tomu všemu stojí tak trochu ve stínu snad ještě silnější skladba „When the World Comes Apart“ se slokami melodicky vytepanými zručností berberského mistra šperkaře a refrénem rvoucím vyprahlou zemi ve dví.
 


Gary Numan – My Name is Ruin



Numanův počin „Savage (Songs from a Broken World“ (který minimálně názvem navazuje na předchozí „Splinter (Songs from a Broken Mind)“) je tedy konceptuální deska jak má být – příběhová, zvukově dotažená, pestrá, kinematografická, atmosférická a okořeněná silnými melodickými motivy. Nejspíš i proto je člověk ochotný poslouchat 10 skladeb o průměrné délce pět a půl minuty, z nichž se většina pohybuje v pomalejším BPM.

Dokud budou indusrockové postavy a „živoucí legendy“ stárnout s takovou energií, inspirací i elegancí, nemusíme se tedy o hudební potravu naší scény bát. Kéž nám to všem vydrží!

Hodnocení: 85 %

Gary Numan

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

boží
Me se teda osobne libil Splinter a Dead Son vic, ale musim si to jeste vic naposlouchat... My Name Is Ruin je ale pro me jeho zatim nejlepsi singl.
Jo, jasně, tak ono je to samo i otázkou osobního vkusu. Mne "Splinter" taky bavil moc tou zvukovou sevřeností a hrama se smyčcema, ale já mám prostě nějak rád ty orientální motivy, takže asi i proto mne baví "Savage" ještě o fousek víc. A ta harmonická změna na "Where were you? Were you with me?" v refrénu "When The World Comes Apart" mne nějak porcuje naštorc, nevim, jak to ten kluk dělá :).
Jo, ty orientalni motivy jsou fajn, rozhodne to vzdycky tu muziku hodne osvezi. Mel jsem je rad i kdyz je pouzivali Thrill Kill Kult jenom tak mimochodem v par tracich, takze cely album napsany okolo nich je cool. Jak rikam, musim to vic naposlouchat, abych se do toho dostal, hodnekrat mi trva 4-5 poslechu, nez to "klikne"... posledni album New Model Army jsem musel poslechnout ctyrikrat, ale ted je jedno z mych nejoblibenejsich v jejich cely diskografii. :) Kadzopdane doufam, ze ho nekdy chytnu nazivo, do Bratislavy jsem se dostat nemohl...

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.