Report z Diorama a Diary of Dreams v pevnosti Königstein

První prázdninová sobota, příjemné počasí a zajímavý dvojkoncert kousek za hranicemi. Jak to na Königsteinu vypadalo?

Od doby, kdy před pár lety začala drážďanská koncertní agentura pořádat letní open-air koncerty v atraktivním prostředí saské pevnosti Königstein, jsem se sem chystal už několikrát - a vždycky mi do toho něco vlezlo. Až společný večer spřízněných formací Diary of Dreams a Diorama mě donutil strávit půldruhé hodiny v autě, abych pak zaparkoval v nečekaně velkých krytých garážích kousek pod skalnatým masivem. Krátká procházka po okolí a potom hromadná cesta obrovitým výtahem o čtyřicet metrů výš, kde teprve vynikne velikost celého komplexu, nemluvě o dechberoucích výhledech do kraje.

Samotný prostor vyhrazený koncertům je naopak překvapivě malý. Kdo by čekal hlediště podobné bolkówskému nádvoří, bude zřejmě zklamaný - Königstein disponuje zhruba třetinovou kapacitou. Výhodou je ovšem ochoz na hradbách, kam se velká část návštěvníků uchýlila. Kvalita zvuku je tam sice mizerná, ale zase máte možnost vidět kapely z nezvyklého úhlu.

Patnáct minut před osmou večerní se rozhrnuje plachta v zadní části pódia, dámská část osazenstva (která má dle očekávání početnější zastoupení) zapiští a Diorama spustí svůj instrumentální úvod "Nebulus". O téhle čtveřici už jsem toho napsal spoustu a na pódiu mě zatím zdaleka nepřestali bavit. I když je hudební základ ryze synthpopový a ve stavbě skladeb je slyšet, že vznikají především u klavíru, živý feel je o poznání rockovější díky nápadité kytaře Zury Nakamury. Na pódiu je pozornost upřena především na dvojici Torben Wendt/Felix Marc, pro mne je ale neméně zásadní postavou právě kytarista. A když už jsme u toho představování kapely, zmíním i posledního muže v pozadí, kterým je bubeník Markus Halter. Nacházím si místo pár metrů od pódia, hned vedle komanda tanečnic, mohutně trsajících od prvního tónu.

Po delší době jsem viděl koncert kapely bez projekce, což bylo zčásti pochopitelné vzhledem k podvečerní hodině. Plný a masivní zvuk se v některých místech pevnosti nepříjemně tříštil, ale všichni, kteří si našli místo blíž u pódia, museli být spokojeni. Setlist kapela pojala jako průřez dosavadní dvacetiletou kariérou: z debutu "Pale" třeba kapela vytasila méně hrané kusy "Said But True" nebo finálová "Leaving Hollywood" (druhá v pořadí bohužel poznamenaná zvukovými problémy), ohromný ohlas zaznamenává "Child of Entertainment" z mé oblíbené řadovky "Cubed". Oceňované album "A Different Life" naopak reprezentovaly tradiční kusy "Exit The Grey", podobně jako loni na WGT nepříliš zábavně re-aranžovaná "Synthesize Me" a navrch německy zpívaná "Kein Mord". Ještě než zazní song "Ignite", potěší Torben přítomné auditorium prohlášením o chystané nové desce, na kterou je již údajně hotovo devět tracků. Těším se!

Diorama Setlist:
01. Nebulus
02. Beta
03. Odyssey Into The Vacuum
04. Said But True
05. Kein Mord
06. Advance
07. Child Of Entertainment
08. Exit The Grey
09. Belle
10. Friends We Used To Know
11. Ignite
12. Synthesize Me
13. Leaving Hollywood

Diorama - Child of Entertainment (live at Königstein Fortress, 2019)
 

Jako zodpovědný řidič si dávám jeden Apfelschorle, poklábosím s pár přítomnými Čechy/Slováky a jdeme na hlavní chod. Pištění fanynek zhoustne a světelný park konečně dostává smysl. Přicházejí Diary of Dreams, tedy kytarista Hilger, bubeník Dejan a samozřejmě uhrančivý Adrian Hates. I když stojím prakticky na stejném místě, od samého začátku je zvuk plochý a bez dynamiky, na správné poloze se ustálí až po pár traccích. Muzikanti se do nástrojů opírají se vší vervou a troufnu si říct, že v takto až metalové poloze jsem kapelu ještě neslyšel. Adrian se mi ale nezdá být ve stoprocentní hlasové kondici, což při dvojnásobném vokálnímu zatížení je docela znát.

Tím se dostávám k hlavnímu problému, který v posledních letech s DoD mám. Odchodem (či dočasnou pauzou? - kéž by!) kytaristy Gaun:A pro mne kapela ztratila velkou část živé energie a s tím bohužel i atraktivnosti. Teprve nyní je naplno slyšet, jak podstatnou část vokálů právě on obhospodařoval a některé skladby, které dříve vyznívaly téměř mysticky (jako příklad za všechny uveďme "Malum"), působí najednou neúplně a polovičatě. Hilger se sice na pódiu snaži být důstojným parťákem Adriana v popředí, ale působí to na mne tak nějak strojeně a všímám si věcí, které mi dřív nevadily, ale teď mě vysloveně iritují. Mluvím především o typické Adrianově póze s rozpřaženýma rukama, kterou stihne i desetkrát za skladbu, pokud zrovna nedrží kytaru v rukou. Fanynky (sorry: i fanoušci, Patriku) do mne, ale tohle je kýč.

Ale zpět k hudbě. Na nádvoří je samozřejmě veselo a je na první pohled viditelné, kvůli komu sem fanoušci především přišli. Začátek patří aktuální (už dva roky staré) desce "Hell in Eden". Když zazní "The Wedding", hrdla přítomných se poprvé dostávají ke slovu a tak to bude během večera ještě několikrát - ostatně "keine, keine" v následující již zmiňované "Malum" k tomu přímo vybízí. Na ikonickou a povětšinou přídavkovou "Traumtänzer" se tentokrát dostalo už v polovině setu, ovace samozřejmě sklízí i "The Curse" nebo "Butterfly:Dance!". Základní set uzavírá stará klasika "Kindrom" a je jasné, že dojde i na nášup.

Přídavkem v 'plné polní' je tentokrát "Undividable", po které dojde na neočekávaně očekávané sólové finále frontmanů obou kapel, kteří spolu nyní koncertují především ve společném projektu Coma Alliance. Působivá "She And Her Darkness" byla důstojnou tečkou za příjemným večerem pod širým nebem.

Diary of Dreams Setlist:
01. Made In Shame
02. Epicon
03. The Wedding
04. Malum
05. Listen And Scream
06. Giftraum
07. Traumtänzer
08. King Of Nowhere
09. The Curse
10. Soul Stripper
11. Sinferno
12. Charma Sleeper
13. Chemicals
14. Endless Nights
15. Butterfly:Dance!
16. Decipher Me
17. Kindrom
.......
18. Undividable
19. She And Her Darkness (feat. Torben Wendt)

Diary of Dreams - The Wedding (live at Königstein Fortress, 2019)

Fotky z dílny Denisy Doudové najdete níže a v naší galerii.

Fotogalerie

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Póza,nepóza stejně ho miluju! Ani vlastně nevím proč protože jsem byl spíš na synťáky než kytary. Ale něčím mě uhranul a nepřestává mě bavit. Toho Gauna je velká škoda. Nový kytarysta asi bude fajn kluk ale image kapely hodně utrpěla...😭

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.