Nová biografie přibližuje život ikony gotického vizuálu.
Překlad článku Scotta Bradfielda pro LA Times
Nemuseli jste být zrovna pubertální chlapec (nebo jeho otec), abyste plně ocenili kouzlo Maily Nurmi – aka Vampiry – když se jednoho večera na jaře roku 1954 poprvé objevila na KABC-TV . Ale nebylo to na škodu. Byla vysoká, krásná a děsivá, kvílela jako banshee (podle irské legendy se jedná o ženskou bytost nebo ducha, která svým lkaním varovala před hrozícím úmrtím v domě) a každé zavytí završila lascivním olíznutím plných rtů, které se dokonce i na černobílých obrazovkách krvavě leskly. Její bledé tělo bylo skoro karikaturou postavy přesýpacích hodin, jako jedné z těch nevysvětlitelně bohatých žen zachycených na plakátech Joaquina Alberta Vargase, kterému Maila stála modelkou jen o pár let dřív. Ale to, co Vampiru udělalo nezapomenutelnou, byly vtipné hlášky, které ze sebe sypala rychlostí kulometu: ra-ta-ta-ta-ta. Přišla těžce vyzbrojená zásobou morbidních i sexy slovních hříček a nebála se je použít.
V počátcích své kariéry požádala Vampiru publicistka Los Angeles Tribune, aby o sobě něco řekla. "Není toho moc co říct," řekla. "Narodila jsem se v Laponsku... mám sovu jako domácího mazlíčka, 19 palců okolo pasu, 38 palců přes prsa a 36 palců přes boky. Moje nejstarší vzpomínka je, že jsem si jako dítě vždycky chtěla hrát s myšmi. Jsem velmi asociální. Prostě nesnáším lidi. Nemám ráda hady; jedí pavouky a pavouky já mám ráda hodně. “ S odpovědí na otázku, jaký má vztah k dětem, neváhala ani vteřinu: „Ach ano... k sežrání.“
V dobách, kdy americké mainstreamové publikum hltalo příběhy dvojice Lucy a Rickyho ze sitcomu „I Love Lucy“, Vampira dokázala, že nemrtví si užívají více volnosti než živí. Povýšila dvojsmysly na skutečné umění (což horlivě obdivovala i Mae West, sama hollywoodský sex-symbol několika dekád), a přestože si vypůjčila většinu svého charakteristického chování z tehdy populárních komiksů Charlese Addamse (Charles „Chas“ Samuel Addams byl americký autor, známý svým obzvlášť černým humorem a děsivými postavami, především pak jako tvůrce Addamsovy rodiny.) – spolu se špetkou liberální Normy Desmond, Dračí dámy z „Terry and the Pirates“ a postavy zlé královny z pohádky o Sněhurce. Morticia v podání Vampiry ale byla větší, svůdnější a přehnanější.
Maila Nurmi visící za nohy jako Vampira na fotografii z biografie „Glamour Ghoul“.
(Feral House)
"Byla 'první Goth' ,“ říká Sandra Niemi, Nurmina neteř a nyní autorka jejích životopisů. Ale žena, která se objevuje v Sandřině knize „Glamour Ghoul “, je mnohem víc. Ačkoli se do paměti zapsala hlavně jako upírka, s kterou většina mužů chtěla, řekněme, randit, byla to multitalentovaná, vynalézavá žena, která měla méně klidu, než si zasloužila. Žena, která odmítala dělat kompromisy, aby co nejlépe využila to, co jí život přihrál do cesty. V barech a nočních podnicích si vytvořila personu výkonného umělce dlouho předtím, než většina lidí věděla, co znamená být výkonným umělcem; psala vtipy, věnovala se žurnalistice, navrhovala oblečení; a v tehdejší mimořádně střídmé a uhlazené době ohnula představy o slušnosti.
Bohužel to byla také doba před digitalizací; a téměř všechny televizní záznamy jejích pořadů byly ztraceny. A tak si ji lidé nejvíce pamatují díky jejímu výkonu v tom, co je obecně považováno za nejhorší film, jaký kdy byl natočen, „Plan 9 From Outer Space“ od Eda Wooda (trvala na tom, že bude hrát němou, aby se vyhnula strašlivému Woodovu dialogu). Přes mnohé vzestupy a pády ji ale přeci jen potkalo jedno trvalé štěstí: oddaná neteř, která tvrdě pracovala na vytvoření této objektivního, láskyplné biografie.
Nurmi, vychovávaná finskými přistěhovalci v Massachusetts, měla těžké dětství. Její otec, novinář a někdy evangelista, často cestoval; její matka Sophie bojovala s alkoholismem. Dlouho předtím, než se stala paní noci, byla Nurmi paní podivných prací. Kuchala lososy v konzervárně, vystupovala na putovním karnevalu a v 18 letech odešla do Los Angeles, aby využila své krásy, spolu s talentem na ruční přešívání starého oblečení z druhé ruky. Brzy se seznámila s Orsonem Wellesem v Musso & Frank. Po krátkém románku otěhotněla - mezi tím se však Welles už stihl oženit s Ritou Hayworthovou. Po porodu dala své dítě k adopci.
Absolventská fotka Maily Nurmi z „Glamour Ghoul“.
(Rodinné foto)
Maile to zlomilo srdce, ale její alkoholem vydatně posilňovaná matka to nechtěla nechat jen tak. Sophie Nurmi se setkala s Wellesem o mnoho let později, když pracovala jako pokojská v hotelu Knickerbocker v Hollywoodu, a řekla mu o jeho synovi. Welles jí údajně dal 200 dolarů, aby odešla. „No to je vážně skvělý, ty kreténe,“ neztrácela s ním čas Sophie. Nakonec se Maila Nurmi rozhodla svých zjevných předností a šarmu využít ve svůj prospěch, místo aby ji pro ně využívali muži. Předváděla klobouky jako modelka v obchodním domě, prodávala cigarety v nočních podnicích a, zatímco se potloukala mezi návštěvníky Duffy's Tavern, představovala publiku své nejranější komiksové postavy – hraběnku Coo-Coo a Dahling Dietrichovou. Dala o sobě vědět také během krátkého působení jako první dívka na pozici hotelového poslíčka na Manhattanu, dostatečně silná a vysoká, aby mohla nosit zavazadla a obsluhovat výtahy. Často byla oblíbeným námětem publicistů, včetně Waltera Winchella a jejího dlouholetého přítele a šampiona Irvinga Hoffmana.
Ale nikdo by nezvládl rozmanité kariérní eskapády vytěžit tak jako Nurmi. S prudkými životními změnami se vyrovnávala jako nikdo jiný. Stala se úspěšnou pin-upkou , jen aby skončila a stala se herečkou. Poté, co ji Howard Hawks přivedl do Hollywoodu – jako svůj první významný objev po Lauren Bacall - ji její počáteční focení tak naštvalo, že napochodovala do jeho kanceláře a roztrhala mu svou smlouvu před očima. Nebyla to jediná smlouva, kterou takto „skartovala“.
Nurmi přitahovala pohledné charizmatické muže – a oni přitahovali ji. Měla dlouhý vztah s Anthonym Perkinsem a Marlon Brando často lezl do okna jejího bytu. Až do sedmdesátých let, když byla ve finanční tísni, zaplatil Brando její účet za telefon, aby mohl kdykoli zavolat a probrat svůj oblíbený předmět – sebe. Během vystoupení s „Liberace“ v Las Vegas se setkala s Elvisem Presleym, kde podle ní Elvis později navštívil její pokoj, aby jí dal soukromou „lekci na kytaru“.
Finská herečka a televizní moderátorka Maila Nurmi, alias Vampira, blbne s Elvisem Presleym v roce 1956 v Los Angeles.
(Michael Ochs Archives / Getty Images)
Zdaleka nejdelší vztah udržovala s Jamesem Deanem, zvláště pokud započítáme i seance, prostřednictvím kterých zůstali v kontaktu i po jeho smrti. Dean se objevil v jednom z jejích raných pořadů a často spolu pak trávili čas v Googies, dováděli na měsícem zalitých hřbitovech a grilovali párky na hot dogy na hobo vařiči v Griffith Parku. "Než jsem ho potkala," vzpomínala v roce 1966, "žila jsem v moři výlohových figurín."
Byla to žena silných citů, které obecně bývaly opětované. "Maila byla ta nejinteligentnější osoba, jakou jsem kdy poznal," řekl mi její přítel Greg Herger. "Uměla se vyjadřovat, měla správně zvrácený smysl pro humor a měla zvláštní dar, že dokázala lidi během hovoru do dvou minut úplně prokouknout.“ Mailino nejlepší dílo si můžeme pamatovat i pro jeho pozdější iterace - jako je vyobrazení Lisy Marie ve filmu Tima Burtona „ Ed Wood “ nebo mnoho sexy upířích halloweenských kostýmů, které nyní okrášlují naše říjnové radovánky. A pak tu také byli pozdně večerní uvaděči špatných filmů, kteří ji následovali, včetně Elviry Cassandry Petersonové , Paní temnoty. Nurmi dlouho bojovala a nakonec prohrála soudní při o porušení autorských práv proti franšíze Elvira.
Nyní se skutečná žena za tváří fantasy upírky vrací prostřednictvím biografie „Glamour Ghoul“, sepsané svou neteří, k životu. Kniha „Glamour Ghoul“, vydaná stejným vydavatelstvím jako kniha Rudolfa Greye „Nightmare of Ecstasy: The Life and Art of Edward D. Wood, Jr.“ (1992), je pohlcující, čistě napsaný a okouzlující portrét ženy a Hollywoodu, který zjevně milovala.
Když se Sandra Niemi v roce 2008 dozvěděla o smrti své tety, vypravila se i přes své omezené finanční prostředky do Los Angeles, kde podepsala její úmrtní list. Následně objevila desítky stránek nedokončené autobiografie poschovávaných po Mailině bytě – byly zmačkané v kapsách starých košil nebo přilepené na zadní straně obrázků a kalendářů.
I když nikdy před tím nic nenapsala a cítila se proto plná pochybností, vytrvala a poskládala nakonec příběh dohromady. A za to by měli být milovníci špatných filmů, makabrózních vtipů a starého Hollywoodu vděční.
Poté, co knihu dopsala, podařilo se Sandře navázat kontakt se svým bratrancem – Davidem Putterem, synem Nurmi a Wellese – a to prostřednictvím stránky Ancestry.com. Davidovy dojmy z jejich prvního rozhovoru byly následující: „Představte si, že jste 75letý právník v důchodu, který žije v pohodlí a v životě mu zbývá jen velmi málo prostoru pro drama," říká Putter. "Jednoho dne prostřednictvím kouzla DNA zjistíš, že tvá rodná matka byla slavná upírka... bylo to přinejmenším zarážející.“
Je hezké vědět, že Vampira stále může někoho překvapit, polekat, šokovat. „Glamour Ghoul“ je zábavná kniha o fascinující ženě, která zatluče hřebík do Vampiriny rakve tím nejlepším možným způsobem.
Bradfield je autorem knih „The History of Luminous Motion“ a „Dazzle Resplendent: Adventures of a Misanthropic Dog“.
Komentáře
Přidat komentář