Recenze Blutengel – Leitbild

Jak dopadla čerstvá porce muziky od Chrise Pohla, Ulrike Goldmann a spol.?

Blutengel - Leitbild
Vydal: Out of Line

Po dvou letech, téměř přesně na den od vydání alba "Save Us", vychází v pátek 17. února 2017 nová, tentokrát jubilejní desátá řadová deska berlínské synthpopové bandy Blutengel. Vězte, že i tentokrát si workoholický mastermind Chris Pohl dal pořádně záležet, ale nepředbíhejme.

Vzhledem k tomu, že Blutengel jsou stěžejním artiklem labelu Out Of Line, bylo i tentokrát připraveno několik různých vydání. Od základního CD, na němž najdete úctyhodný počet šestnácti tracků o celkové stopáži 73 minut po rozšířenou 2CD verzi, kde krom prvního CD najdete ještě druhý disk o deseti tracích na 46 minutách. Pokud chcete ještě víc, sáhnete určitě po boxu, z něhož na vás krom předchozích dvou disků vypadne další, z poloviny průhledný, o třech tracích a 15 minutách. Jako bonus nejbonusovatější je součástí boxu i audiokniha "Lebe Deinen Traum", v níž vám na ploše dvou disků o stopáži 66 a 26 minut sám Chris Pohl povypráví  o sobě a svých hudebních projektech. Což všechno dohromady dává téměř 4 hodiny materiálu.

Protože miluju knížky v jakékoliv podobě, tak se v následujících řádcích pověnujeme tomu nejširšímu vydání a stručně se zmíníme i o papírové verzi knihy, která vyšla jako samostaný release nezávisle na samotném albu.

První disk otevírá epická skladba "Welcome To Your New Life" odbíjením zvonů, na což od kozlečího "Benedicere" velice rádi slyšíme. Zvony zhruba po půl minutě přecházejí  v typickou soundtrackovinu a lá The Lonely Soul Experience a teprve až na třičtvtě minutě přichází Ulli a Chris se svými o něco málo výše položenými zpěvy, než jsme zvyklí,  trošku překvápko na začátek. Úvodní track v podstatě snoubí dvojí roli intra a první písně, čemuž odpovídá i jeho šestiminutová délka. Bezprostředně po úvodu odpaluje klipová hitovka "Lebe Deinen Traum", tady není co řešit, zkrátka dokonalost sama.
 


Blutengel - Lebe Deinen Traum
 

Následující "Waste My Time" je čistá Chrisovina s nekompromisním refrénem. Začátek eponymního tracku "Leitbild" zní jako prastará gamesa, aby se záhy rozvinul ve snad nejnaštvanější záležitost alba, která místy koketuje až s Neue Deutsche Härte. Takhle nazlobený Blutengel ještě neznáme. Kdežto následující "Black" se opět vrací zpět do zajetých kolejí, velice fajnová záležitost. Načež přichází zvolnění v podobě první balady "Scars". Nemohu si pomoct, ale první tóny písně "Unser Weg" doslovně kopírují začátek "Save Our Souls" z alba Monument. Všiml si toho někdo? Ale to už přichází milá "Immortal", typická Ulliina písnička, kterou si Ulli i otextovala. "The Days Of Justice" je velice příjemnou záležitostí, vracející se ke stěžejnímu tématu "Leitbild". Druhá klipovka "Complete" vyznívá jako hluboká poklona tomu (nebo něčemu), koho (nebo co) jste měli a ztratili.

Při poslechu "Gott:Glaube" si tak trochu vzpomenu na Faderheadova slova: "No gods, no flags, no bullshit…" což je asi v pořádku. Vážné téma střídá rozverně hádavá "Say Something". Chris tady zasadil zpěv poměrně hluboko, což nás nesmírně baví. Čím hloubš, tím líp. Baladická "Wasting The Years" je jedním z největších zvukových experimentů na "Leitbild". Tklivá kombinace synťáků s akustickou kytarou. Nicméně po pěti minutách tichého rozjímání vás probudí vzletná "Alle Wunden", v níž si zahostovala Sara Noxx. "The Way You Feel" začíná v podstatě na vlastním konci naefektěnou Chrisovou proklamací, aby pak přesmyčkou přeskočila na začátek. Fajnový efektový experiment proložený robo hláskem a lá Papalescu2. Posledním kusem na prvním disku je přepomalá a skvěle vygradovaná "Der Himmel Brennt". Za mě jednoznačný vrchol desky.
 


 

Druhý disk odpaluje jasná hitovka "Eternal Souls" v níž se dočkáme i dokonale zakomponovaných smyčců. Kdežto čistě syntetická "I Sorround You" zelektrizuje každičký kout vaší mysli. "One Last TIme" je další čistě Ulliinou písní. Pomalá balada, která Ulli velice sluší. Vzápětí  ji střídá Chrisova "Killing Memories", aby nás přeplachtila k prakticky poslední novinkové skladbě "The Plague", poněvadž zbývajících pět tracků jsou přepracované verze starších věcí a remixy. "The Plague" je na první dobrou nejangažovanějším songem alba a nutno říct, že velice povedeným. Není snadné udělat angažovanou píseň tak, aby nezněla křečovitě a trapně pateticky. Chris se toho zhostil doslova mistrovsky a udělal z ní totální vypalovačku. Jak už bylo předesláno, následují předělávky "Seelenschmerz", "Eternal Souls", pak "Leitbild" zremixovaná kolegy z Ost+Front, "Say Something" remix od Hocico a nakonec předělávka "Waste My Time", v níž si zahostovali Helalyn Flowers, aby se revanšovali za Chrisovo hostování na jejich předloňském epku "Beware Of Light".

Na ty z vás, kterým byla i rozšířená 2CD verze málo a chcete si pořídit box, vypadne ještě další kotouček, který je z poloviny průhledný, tudíž jde v podstatě o mini disk o třech písních. První je svižná předělávka "Anders Sein" původně z epka "Nachtbringer". Druhým kouskem pak symfonická verze "Der Himmel Brennt" z níž doslova běží mráz po zádech. Celý třidiskový opus uzavírá akustická "Wasting The Years".
 


 

Když už mluvíme o boxu, nelze nezmínit bonus v podobě Chrisovy audioknihy "Lebe Deinen Traum". Na prvním ze dvou disků najdete jednu dlouhou kapitolu, ovšem rozdělenou či lépe řečeno rozsekanou do deseti stop. Zjevně z důvodu lepší orientace. Chris vám bude vyprávět o tom, jak po maturitě hledal práci, jak se postupně dostal k muzicírování na profesionální úrovni a proběhne historii všech svých hudebních projektů.

Na disku 2 se ve 14 

krátkých kapitolách věnuje ještě zvlášť projektům Terminal Choice, Seelenkrank, Tumor a Blutengel. Povypráví o scéně jako takové, přejmenování alba "Save Us", konkurenci, rodičích, fanoušcích, kámoších atd. atd., je toho poměrně dost. Celý materiál je převyprávěn svěžím stylem na pohodu, který vás rozhodně nudit nebude. Pokud vládnete němčinou alespoň tak jako císař pán starej Procházka vládl češtinou, pak lze tento počin vřele doporučit.

Blutengel jakožto kapela, kterou buďto milujete nebo nenávidíte, si jde stále svou vlastní cestou navzdory posměškům a hejtům. Nějaká hesla, jako "less is more" pro Chrise Pohla nikdy neplatila a zřejmě ani platit nebudou. "Leitbild" trpí nemlich stejným problémem, jako předchozí deska "Save Us". Celý materiál by šlo seškrtat do jedné ucelené placky, která by ani trochu nepůsobila rozkolísaně. Nicméně "Leitbild" je ve své plné verzi vpravdě megalomanským počinem, jehož stěžejním tématem je současná společensko politická situace. Díky tomu deska drží vcelku dobře pohromadě. Zvukově poměrně experimentální materiál podporuje apel směrem k pasivní společnosti, která je líná vytvořit si vlastní názor na dění kolem sebe a jen tupě přebírá překroucené teze svých rádoby vzorů a jejich ideálů.

Již na dva roky starém albu "Save Us" byl znát postupný odklon kapely od upířího klišé směrem k člověku. Na "Leitbild" je tato transformace více méně dokonána. 

Hodnocení: 80%


 


Blutengel - Complete


 

Pohled Demi:

Blutengel pro mne vždy na elektronické scéně byli něčím, čím pro mne byl mezi upírskými filmy „Twilight“. Prvoplánově líbivé, líbezné pro holky, slušně vyprodukované a jinak prázdné až k popichování vybízející. Třpytí se tedy Chris Pohl nebo ne?

Jestli čekáte zákonitý hejt, nedočkáte se. Uznávám, že pokud jsem se během sledování „Stmívání“ popadal za hlavu a místy si zoufale trhal poslední vlasy, během poslechu „Leitbild“ se mi tohle nedělo. Je to sice prvoplánově líbivé, líbezné pro holky, slušně vyprodukované a jinak prázdné až k popichování vybízející, leč tracky jako „Black“ či „Lebe Deinen Traum“ budou na koncertech určitě fungovat a „The Days of Justice“ se mi dokonce i trochu líbí! 

Průšvihem pro nezaujatého a negativně zaujatého posluchače je však neúnosná délka desky. Vaty je tu opravdu příliš. Rádobyhity „Waste My Time“ a „Say Something“ mi vyloženě lezou na nervy a nedvědovka „Wasting the Years“ spolehlivě uspává. Rozumně to sestříhat, dostanete ucházející popinu, která už vlastně o upírech ani moc není a občas zvukem ulétne k tvrdším deutschebandům a jindy zase k popině typu Solar Fake. Umím si představit, že kdybych do sebe něco hodil a přehlížel všudypřítomný patos, budu se třeba místy i kroutit. To je však pořád vcelku málo. Fanatická/ý fanynka a fanynek si však třeba naopak bude mnout ruce, že může Chrise poslouchat hodiny a hodiny. Opět tedy u Blutengel platí – svůj k svému…

Hodnocení: 65%


bonus Sudlice
Recenze knihy Chris Pohl – Lebe Deinen Traum 

Myšlenku na sepsání knihy o své hudební kariéře nosil Chris Pohl v hlavně už někdy od roku 2013, aby se postupně o tři roky později stala skutečností. Inspirován edicí "Chronik", vydávanou magazínem Sonic Seducer si řekl, proč by něco podobného nezkusil napsat sám a poskytnul tak autentický nezprostředkovaný pohled na milníky své kariéry.

Díky tomu se nám koncem února, společně avšak nezávisle na sobě, s albem "Leitbild", dostává do rukou 600 gramů kvalitního křídového papíru svázaného v tvrdých deskách formátu A5. Obsah knihy je doslova a do písmene totožný s její audio verzí, která je podrobněji popsána výše. Co ale do audia nedostanete, je kompletní přehled diskografie, včetně fotek přebalů veškerých vydaných počinů Terminal Choice, přes Seelenkrank, Tumor, Miss Construction až po Blutengel a The Lonely Soul Experience.


 

Celkově se nejedná o žádnou bibli. Kniha se drží pravidla tvorby pro "čtenáře" jednadvacátého století. Takže textu není mnoho. Během večera ho hravě přelousknete i díky pohodově rozvolněné ich formě, jakou je psaný. Text prokládá spousta fotek z rodinného archivu a promáčů od dvorní fotografky Annie Bertram a Daniely Fischer, které obě odvedly skvělou práci. Annie aktuálně fotila promo k albu "Leitbild", zatímco Daniela promo k samotné knize. O bauhausovsky minimalistickou grafiku se postaral Alexander Geppert, kterýžto s labelem Out Of Line spolupracuje poměrně úzce.

Pro skalní fanoušky a nadšence do všemožných raritek je "Lebe Deinen Traum" v knižní podobě jednoduše must have záležitostí. 

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Velmi důkladné recenze :-) Taky to mám rozepsaný, leč nedal jsem klukům vědět dopředu, takže alespoň takhle: Těžko říct, jestli to mají kapely ze stáje Out of line nařízený rozkazem, ale v poslední době i Ost+ Front i Lord of the Lost vydali desky kolem 16 nebo 17 válů, což je fakt neúnosný - i když deska obecně nemusí být špatná, u dvanácté věci se už začínáte ošívat a říkat, kolik tam toho vlastně ještě je...s povděkem kvituju to, že Ulrike má na albu míň prostoru než v minulosti (nebo to tak alespoň vnímám já, protože to tak vnímat chci). Co mě vyloženě baví (sorry, Demi :) tak to je jasná hitovka Waste My Time, Leitbild tak trochu šmrncnutý Eisbrecher, variace na sistersovskou Temple of Love v podobě Black, kde má Chris hlubší hlas (tohohle víc!), Unser Weg sice s textem á la hipec, ale pořád fajnově jede, líbivka Complete podobná třeba When I Feel You, dobrý EBM lehce přecházející do harshe v Gott: Glaube. Ucházející je pak skočná Alle Wunden, zase sisterskovská Say Something (když připočteme Sing z Omenu, má to možná nějaký hlubší smysl...), The Days of Justice nebo i The Way You Feel, kde je zase něco málo dubstepu, což asi od songu All These Lies z Monumentu považují za vrchol progrese. Intro a Outro, které mají tentokrát i své názvy, jsou pro mě otravný, ale to je častým nešvarem otvíráků a zavíráků i na jiných deskách. Wasting the Years bude asi nějaký omyl, snad...Ze začátku se na albu střídá anglická a německá píseň, ale pak přece jen angličtina o pár písní zvítězí, což je škoda, němčina jim sedne líp. Zajímavý je, že anglický věci jsou spíš rychlejší vypalovačky, ale to není typická poloha Blutengel, tedy to, co umí nejlíp. Za mě by to chtělo experimentů víc a trochu ubrat toho klišé a vykrádání už dřív použitých nápadů - jestli tohle má být experimentálnější fošna, tak mně to připadá málo. Co se týká procent, asi bych byl přesně na půli cesty mezi oběma recenzenty.
Díky martti za tvůj pohled! V podstatě souhlasím. Líbí se mi konstatování, že Wasting The Years je asi nějaký omyl.... Taky ti to zní tak kakofonicky? Nevím z čeho posloucháš, ale až když jsem to zprasila převodem do mp3, tak se to trochu obrousilo a nemusím song přeskakovat. Co se experimentování týče, mám pocit že maj strach, jak by lidi reagovali. Chris se sice všade ohání tím, jak si dělá jen to, co sám chce, ale přecijen se tím živí, takže si nemůže dovolit nějakej průser.
Za málo :-) Poslouchám z mp3 a krom toho, že na mě ten song působí opravdu asi jako od bratří Nedvědů, tak po dalším poslouchání mi tam nesedí ani zvukově - připadá mi, jako by někdo něco omylem zmáčknul na mixáku, nikdo si to nevšiml a ven se to dostalo takhle, aniž by to byl záměr :-) A samozřejmě, album je hlavně sázkou na jistotu, ať se propaguje jak chce experimentálně.
No a nejlíp to nakonec hraje stejnak z vinylu, kterej má i jednu nespornou výhodu, což řeší problém s dlouhou stopáží - když se ti nechce, tak ho prostě neotočíš...
Je fakt, že to mám na deskách taky rád. Líp se zorientuju v čtyřikrát čtyřech skladbách, než v nepřetržitém proudu šestnácti tracků.:)
Demi, třpytí se, třpytí: https://www.outoflineshop.de/catalog/product/gallery/image/15664/id/18330/ :)))
To je nádhera!!!:)))
Leitbild je totální bomba.Jen debil muže tak výborné album kritizovat a nebo mít k některým songum výhrady.
Když myslíš...:)))
Jo myslím a myslím to vážně...Leitbild z 10 hvězdiček dávám 10. A jen tak mezi námi.Wasting the Yers je pomalu to nejlepší co kdy složil.
Jak se říká - každé zboží má svého kupce...jestli myslíš, že na elektronické scéně neexistuje nic lepšího, možná by to chtělo trochu se porozhlédnout. Nicméně tvůj názor ti neberu, je fajn, že se ti to líbí a já si ten svůj, že je to nebetyčná nuda, s dovolením ponechám;)
Ahoj demi,že je pro tebe Wasting the Years nebetyčná nuda ti samozřejmě neberu.Každý máme na Leitbildu ty své ,,klenoty,,.A je jich tam hodně.A jestli na elektronické scéně existuje něco lepšího tak určitě existuje a Blutengel je v těsném závěsu za nimi.
Jasně, však o tom hudba je. Sto lidí, sto chutí platí nejen u stolu:).

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.