Další z nezapomenutelných večírků pro naše černě oděné spoluobčany se znovu odehrál ve vršovickém Basementu. Byli jsme při tom!
Angels of Liberty a She Past Away – to jsou dva výrazné zjevy současné temně kytarové scény, které mají mimo jiné jednu specifickou schopnost. Jejich songy totiž dokážou na téměř každé párty dostat na parket i návštěvníky, kteří jinak zaprdle posedávají u svého alkonápoje a odmítají se hnout. Po dohrání samozřejmě pokračuje sváteční tanečník zpět ke svému stolečku, ale o to viditelnější je přínos obou zmiňovaných spolků. Prvně jmenovaní vůbec nekoncertují (jejich čas však ještě přijde!) a už proto se musí brát koncert She Past Away jako černý svátek.
Destinace Turecko není úplně při ruce (což našinci asi vadí opravdu jen kvůli She Past Away), ale stačilo si trochu počkat a dva sympatické vzorky tohoto milého invazivního národa se podívaly i do našeho hlavního města. I když se mi osobně loňské album „Narin Yalnızlık“ nezamlouvá tolik, jako dokonalý debut „Belirdi Gece“, stejně je pořád lepší než většina desek, které momentálně vycházejí. Už po někdejší zkušenosti z Castle Party se nedala čekat žádná velká rock´n´rollová show, ale bylo dopředu jasné, že útulný Basement bude dvojici slušet mnohem víc než sluncem zalitý a vedrem sužovaný open air v Bolkowě.
Dost řečí. Doruk se postavil ke klávesám, střihoruký Volkan se chopil kytary a nezbývalo než si najít příhodné místo k úspornému svíjení se. To naštěstí nebyl i přes hojně zaplněný klub neřešitelný problém a „Sanrı“ už si užívám se vším všudy. Skromní panáčkové v černém si zachovávají svoje místa a postoje a mezi songy tichounce děkují. Trojblok novinek startuje „Soluk“ a živě funguje energičtěji než hraje z desky. Tempo vylepšuje skvělá a přímočará „Katarsis“ a Volkan se odváže tak moc, že si dokonce pohupuje ručičkou. Jinak vypadá celou dobu utrápeně, jak se sluší a patří.
Bicí automat dělá správné „puuu“ vzor Dalibor Janda a Volkan Caner k naší všeobecné radosti škytá jako o závod. Nechybí můj nejoblíbenější „Ritüel“ s dokonalou rytmikou, která člověku vyhazuje boky do stran sama od sebe, klipový „Asimilasyon“ a konečně ani kultovní „Kasvetli Kutlama“. Dokonalá atmosféra dostává lid do varu a je vtipné pozorovat, kterak si české publikum prozpěvuje plynulou turečtinou. Hrozně rád bych She Past Away viděl se živým bubeníkem. Myslím, že by to celé ještě o třídu povýšil, ale i takhle dostalo dobře naladěné publikum skvělý zážitek za naprosto friendly cenu.
Snaha vidět začátek setu německé dvojice No More mne stála desku She Past Away, kterou mi vyfoukli nejmenovaní „kamarádíčkové“ přímo před nosem a po vinylech se tak zaprášilo rychleji než bys řekl „hipster“. Sám prodávající Doruk Öztürkcan mne tak se soucitným úsměvem poslal do bandcampu a já to šel raději zapít.
Přiznávám na rovinu, že jsem se s No More seznámil až díky tomuto koncertu. Některé studiové songy mi zvukově sedly, jiné zase ne, což je dáno i poměrně velkým stylovým rozptylem. Od příjemného post-punku, přes nějaké psychedelické prvky k popové přímočarosti. Byl jsem tedy zvědavý, jak to celé pojme dvojice (v tomhle případě smíšená) live. Tina Sanudakura se schovala za zeleně svítící terč a Andy Schwarz se s kytarou staral o zábavu obecenstva.
Několikrát jsem se pokusil do jejich vystoupení proniknout, ale příliš se mi to nepovedlo. Špatné to nebylo, šlapalo to, lid se chytal, ale v mém případě byl možná problém v neznalosti materiálu. Ten vyzněl minimalističtěji a nechyběl zmíněný psychedelický náboj. Projev Andyho a Tiny byl proti Turkům živelnější, ale také složitější na konzumaci. Nechyběli ani zrychlení „Heroes“, ale zážitek z koncertu She Past Away byl pro mne tenhle večer podstatnější a výraznější. „Rérákům“ tak patří díky za něj i za celý příjemný večer…
Fotky Tomáše Mičáka najdete v naší galerii!
Video pořídil a desku mi šlohl před nosem Favourite Slave!
Komentáře
Přidat komentář