Radio Werewolf

Losangeleská formace Nicolase Schrecka patřila svého času mezi nejkontroverznější spolky temné scény. Prozkoumejme je do detailu..


Dnes jsem si pro vás připravil lahůdku v podobě článku o kapele Radio Werewolf, která byla svého času vlivnou entitou na nejen americké gothic/darkwave scéně. Po článku o Nicholasu Schreckovi (zde na sanctuary) bych vám chtěl nabídnout hlubší pohled na jeho kapelu článkem, který jsem dříve otiskl v časopisu The Abyss speciál 2015. 

Skupina Radio Werewolf byla založena v Los Angeles v roce 1984 ve složení Nicholas Schreck (zpěv), Evil Wilhelm (bicí), James „Filth“ Collord (basa) a Nathan Pino (varhany). Krátce poté Nathan Pino opustil kapelu a byl nahrazen klávesistou Paulem Antonellim, který vystupoval v Radio Werewolf pod přezdívkou Lycanthropachord, Paul Antonelli dříve spolupracoval s kapelou Animotion.

Kapela Radio Werefolf pojímala svá vystoupení jako sérii kontroverzních divadelně rituálních performancí. Toto koncertování vyvrcholilo šňůrou Radio Werewolf Youth Rallye, kde hráli v slavném americkém klubu Sunset Strip a na místech jako je The Whisky A Go Go, Roxy, klub Lingerie a v prvních gotických undergroundových klubech jako Krypt, Scream nebo Zombie zoo. Kapela se časem rozhodla vyprodukovat další „pokračování“ své hudby, Radio Werewolf Youth Party (Mládež Radia Werewolf).

Kapela samotná tvrdila, že hudba Radio Werewolf je jen jednou z mnoha součástí puristického hnutí, které mělo za úkol evokovat pocity síly a harmonie. Hlavní zpěvák kapely Nicholas Schreck prohlašoval, že jejich hudba užívá tzv. „dominantní frekvence“, které mají měnit lidskou osobnost. Tyto frekvence se nacházely na jejich prvním plnohodnotném albu „The Fiery Summons“ z roku 1989. 
 


Radio Werewolf – The Fiery Summons


Do té doby bylo Radio Werewolf zaznamenáno jen na mnoha amatérských videích z koncertů a připravovalo studiové album s bohatým bookletem. Album mělo vyjít v roce 1987, avšak nakonec z celého projektu sešlo a kapela tak byla zastoupena svými nahrávkami jen na kompilacích „Buried Alive“ (neznámý vydavatel) a na „American Gothic LP“, vydaným u Bomp! v roce 1988. Poté se kapela ještě mihla ve filmu „Mortuary Academy“ (Pohřební akademie), kde hrála jednu ze svých skladeb „1960 Cadillac Hearse“ (1960 Pohřební vůz Cadillac), tato píseň byla zastoupena na jejich nikdy nerealizovaném albu z roku 1987. 

Živá vystoupení v období 1984-1988 v Los Angeles vyvolávala spory kvůli povaze písňového materiálu. Zatímco Schreck a zbytek kapely tvrdili, že jejich vystupování se vztahuje k specifickým aspektům historie a lidské kultury, jejich kritikové je obviňovali z nekrofilie, morbidity a zvrácenosti. Tato tvrzení dokládali písněmi jako „Pogo clown“ (o sériovém vrahovi Johnu Wayne Gacym), „The Night“ (o zamilovaném upírovi) a „Incubus“ (o dívce souložící s inkubem). Diskusi ohledně kapely ještě rozproudila řada odkazů na nacionální socialismus. Největším z nich byla píseň „Triumph of the Will“ (Triumf vůle) zpívaná v němčině. Skladba odkazovala na politiku a filosofii Radio Werewolf s mírnou dávkou cynismu. Samotný název skladby pocházel z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl a při výkonu této písně na jevišti byl častokráte Nicholas viděn oblečen v černé uniformě SS.

Vlastní jméno kapely bylo odkazem na ozbrojené poválečné německé partyzány Werewolf a jejich propagandistickou tajnou stanici "Radio Werewolf". Kapela měla také píseň s názvem „Strength through Joy“ (Radostí k síle), jejíž název pocházel z nacistického sloganu o rekreačním programu. A v jejich oficiálním videu „These Boots Were Made for Walking“ (Tyto boty byly stvořeny pro pochody) lze vidět na pozadí pochodující esesmany a Zeena k tomu zpívá několik slov v němčině.

Schreck a Wilhelm také natočili rozhovor před jejich slavným koncertem 08.8.1988, kde měli za sebou visící nacistickou vlajku (na oltáři u Boyda Rice). Osoba, která vedla rozhovor, se jich zeptala, jestli je satanismus něco podobného, co se dělo v Německu během 30. let a Schreck a Wilhelm s ním nadšeně souhlasili. Různé pseudo-nacistické kontroverze se tehdy ale nevyhnuly ani ostatním kapelám a zpěvákům, jmenujme třeba Johnnyho Rottena ze Sex Pistols, Petera Steeleho z Type o negative či Boyda Rice a jeho NON. A tyto citlivé záležitosti je třeba posuzovat z hlediska doby, z pořádného naštvání a chtění doslova nakopnout posvátnou krávu politické korektnosti a liberálního maloměšťáctví. Toliko tedy ke kontroverzi. 

Radio Werewolf – "These Boots Are Made For Walking"


V pozdní 80. letech bylo pro kapelu velmi těžké vystupovat v talk show a v ostatních mediích, kdy obhajovali satanismus ve spojení se svými libůstkami a snažili se rozšířit a ovlivnit celosvětové satanistické hnutí. V rozhovorech pro různé investigativní novináře – například  Geraldo Riveru, Toma Metzgera, Wallyho George a křesťanského pastora Boba Larsona – čeřili mediální vody a byli častokrát popisováni jako nacističtí satanisté. Jejich nechvalná proslulost ještě stoupla, když byly odvysílány záběry z koncertu v San Francisku v klubu Strand Theater.

Koncert se uskutečnil 8. srpna 1988 a byla zde k vidění satanská tématika v kombinaci s nacistickou estetikou a avantgardně fašistickou kapelou Boyda Rice NON. Zde kapela Radio Werewolf začala spolupracovat se Zeenou Lavey, ta později působila jako velekněžka Church of Satan. 

Tato performance měla poté ještě dohru v televizním pořadu "Geraldo Rivera's Exposing Satan's Underground" (Geraldo Rivera odhaluje satanský underground). Pořad byl odvysílán na Halloween roku 1988. V pořadu bylo kapele Radio Werewolf předkládáno, že jsou nacistická skuipna a aby se ještě zvýšila kontroverznost pořadu, nebyl dán kapele prostor k tomu, aby obhájila své názory a byla tak jednostranně napadána. Rovněž americký komerční bulvár o nich psal velmi špatně a nedával jim k obhajobě žádný prostor, což vedlo v roce 1988 k tomu, že z kapely odešel Evil Wilhelm a prohlásil, že vystupování kapely bylo masmédii schválně chybně dezinterpretováno jako nacistické. Načež si Evil Wilhelm založil podobnou gotickou kapelu jako Radio Werewolf, avšak fungovala pouze 2 roky a vydala jen jedno album. 

Radio Werewolf


Nicholas Schreck ale i tak dál pokračoval v tvoření hudby pod hlavičkou Radia Werewolf. Z kapely se ale postupem času stal sólový projekt s občasnými hosty. Nejinak tomu bylo i u vydání alba „The Fiery Summons“ v roce 1989 u Gymnastic Records v Německu. Vydání alba oživilo zájem o kapelu Radio Werewolf a tak mohl Nicholas udělat několik rozhovorů do klasických metalových a gotických časopisů. Zájem byl o ně především v Německu, což vedlo k tomu, že zde Nicholas se Zeenou chtěli založit goticko-lykantropickou církev Werewolf Order, která by překračovala běžný zájem o jejich hudbu a šla by dle jejich slov více do hloubky. Avšak to se jim nepodařilo. 

V roce 1989 Nicholas Schreck natočil a vydal dokument o životě Charlese Mansona s názvem „Charles Manson Superstar“ pod „Video Werewolf“, sesterskou značkou Radia Werewolf. Tento dokument je jediné známé video, které obsahuje sekvence přímých rozhovorů s Charlesem Mansonem. Video ale také představuje fotografie a záběry ze Spahn Ranch spolu s rozhovory s lidmi, kteří byli nějakým způsobem spojeni s Mansonovým hnutím. Schreck v tomto dokumentu tvrdí, že Manson byla nepochopená a zneužitá postava záměrně vytvořená pomocí masmédií. Ta z něj udělala zlo a archetyp všeho negativního. Samotný Charles Manson je dle Schrecka někým úplně jiným než jak ho vidí většina lidí. O hudební doprovod a o roli vypravěče se na tomto videu postarala Schreckova přítelkyně a budoucí manželka Zeena Lavey.

Zeena


Na další nahrávce Radia Werewolf se Zeena nacházela také a odvedla tu kus práce – navrhla grafický design a spolupomáhala složit rituálně ambientní hudbu pro EP. Nahrávka nesla název „The Lightning and the Sun“ a vyšla v roce 1989. Zeena se tak stala místoředitelkou kapely Radia Werewolf a jejích spřízněných skupin (Video Werewolf a Werewolf Order, což byla magicko-ekologická iniciační skupina, která se vyvinula z  dřívějšího projektu Mládež Radia Werewolf).

Poté Nicholas se Zeenou vydali samostatné nahrávky Radia Werewolf „Songs for the End of the World“ (Písně o konci světa), Bring „Me the Head of Geraldo Rivera“ (Přines mi hlavu Geralda Rivery), „Witchcraft-Boots: A Tribute to the Sin – Atras“ (split Čarodějnictví a Holínky, pocta Franku Sinatrovi) a „Love Conquers All“ (Láska přemůže všechno). Posledně zmiňovaná nahrávka obsahovala různá magická a mytologická témata a manželé na ní (dle svých slov) používali zvuku jako magického nástroje. V letech 1990-1993 projekt Radio Werewolf cestoval jen po Evropě a vystoupil například ve Vídni, kde se k tomuto dvoučlennému tělesu přidal ještě bubeník Christophe D. a violista Vladimir Rosinski.

Poslední vystoupení kapely pro širokou veřejnost se konalo v historické Kaufleute Hall v Curychu 30. prosince 1991. Vystoupení bylo označeno jako „Curyšský experiment“. Skupina Video Werewolf poté uvolnila nahrávku z koncertu pod stejným jménem v roce 1992. Zeena a Nicholas nadále vedli Werwolf Order až do roku 1999, ale kapela oficiálně ukončila činnost v roce 1993.

V roce 2012 vyšla raritní deska Radia Werewolf pod názvem „Vinyl Solution – Analog Artifacts“. Ta obsahovala rituálně instrumentální hudbu a nikdy nezveřejněné písně Radia Werewolf. Vyšla u labelu World operation. Tento kompaktní disk je tak první oficiální Radio Werewolf nahrávkou, která vyšla od roku 1992 a představuje nově předělané vydání 12 okultních ambientních skladeb a velmi vzácné, nikdy nezveřejněné nahrávky Radio Werewolf z let 1989-1992. Ale najdeme tu i speciální dvě bonusové skladby.

Radio Werewolf


V souvislosti s novým vydáním nahrávek Radia Werewolf poskytla Zeena velmi omezený počet rozhovorů pro hudební a okultní ziny, týkajících se Radia Werewolf. V prosinci 2012 byla Zeena Schreck pozvána mluvit do rozhlasového pořadu Nightwatch, kde se bavila mimo jiné i o hudbě. Dnes se Zeena Schreck věnuje stezce levé ruky a k tomuto učení skládá i svou rituální hudbu. Vystoupila s ní například v New Yorku na bienále Performa 13 dne 8. listopadu 2013 společně s  Hishamem Bharoochou (první bicí) a dánským hudebníkem Andersem Hermundem (druhé bicí). Jejich vystoupení bylo založené na Zeeniném vokálu taženém až do chorálových výšek, pozadí zpěvu dotvářelo vyťukávání rituálních posvátných slabik z Vadžrajány, Šáktismu, levoruké tantry a Setovsko-tyfónské tradice. Samotná performance vycházela z prázdnoty a postupně se transformovala do zvuku a hlasu. Koláže promítané na jevišti vytvořil scénograf Frank Haines. Bylo to první představení Zeeny ve své rodné zemi od jejího definitivního odchodu do Evropy v roce 1990.

Ale hudbě se nepřestala věnovat ani druhá polovička kapely Radio Werewolf. Nicholas Schreck se po dlouhé době vrátil (v roce 2012) na hudební scénu s projektem Kingdom of Heaven (Království nebeské) ve složení Nicholas Schreck (zpěvák / textař) a James Collord (basista / multiinstrumentalista). Písně KOH měly premiéru v rozhlasovém pořadu Nightwatch v listopadu 2013. Zazněly zde: „In Dreamland“ (V říši snů) a „Midnight in Cairo“ (Půlnoc v Káhiře), ale došlo i informace o tom, kterak přišel Nicholas o své pravé ucho.

První videoklip Kingdom of Heaven se objevil v červnu 2014 na YouTube pod názvem „Ballad of Lurleen Tyler“ (Balada o Lurleen Tyler). Jedná se o parodii na americké televizní evangelické faráře a skladba pojednává o životě dívky, co propadla křesťanství. V květnu 2014 byl Nicholas Schreck dotazován na rozhlasovém programu Green Tea na kapelu KOH a píseň „Enemy on Both Sides“ (Nepřítel na obou stranách). Schreck prohlásil, že skladba pojednává o neexistujícím filmu o Jamesu Bondovi. Nejvíce ceněná skladba je na internetu Schreckova „Půlnoc v Káhiře“. 

Jak uvádí Nicholas i Zeena, oživit kapelu Radio Werewolf se už nechystají. 

Co se tedy zeptat na závěr, jestli si taky občas kapelu Radio Werewolf pustíte? Co si myslíte o jejich hudbě? Máte raději jejich meditativní magická alba, či věci, co jdou přímo „na věc?“ Napište do komentářů. 


Kingdom of Heaven – The Ballad of Lurleen Tyler

DISKOGRAFIE

Alba

The Fiery Summons - 1989
Songs for the End of the World - 1991
Love Conquers All - 1992
The Vinyl Solution - Analog Artifacts: Ritual Instrumentals and Undercover Versions - 2012

EP

The Lightning and the Sun - 1989
Bring Me the Head of Geraldo Rivera - 1990
Boots/Witchcraft – 1991

Singly

1960 Cadillac Hearse - 1984
Buried Alive (On VA American Gothic) - 1984
Nerealizované nahrávky: 
The First Official Radio Werewolf Album - 1987

Video 

Live In Germany - 1990


Radio Werewolf – Buried Alive

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Ti nemecti zaskodnici se nejmenovali WerEwolf (to je anglicky), ale Werwolf, popripade Wehrwolf. A NON Boyda Rice neni nic explicitne fasistickyho, jakkoli jista fascinace italskou ideologii v Boydovi rezonuje.
No, zalezi na tom, cemu rikas explicitni... :)
U Boyda Rice doma. Co je a není explicitní, at si udělá názor každý sám. https://www.youtube.com/watch?v=NeUd13W6Jrk Se záškodníky máte pravdu. Zeena používala anglický ekvivalent.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.