Opožděná premiéra synthpopové legendy měla euforické vyznění.
Těch zaručených informací okolo tajných koncertů anglické dvojice Orchestral Manoeuvres in the Dark koluje mezi posluchači a fanoušky hromada (o jednom takovém, který měl proběhnout v Československu v roce 1984, jsme si povídali s Andym v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava ZDE). Každopádně i sama kapela brala letošní vystoupení, které proběhlo v sobotu v pražském klubu SaSaZu, za své premiérové představení pro širokou veřejnost.
Orchestral Manoeuvres in the Dark - Joan Of Arc (live in Prague, 2024)
I když Andy McCluskey a Paul Humphreys hovoří o loňském albu jako o možné poslední desce OMD, svými aktivitami zhusta naplnila letošní kalendář. A je prima, že se do něj vešlo i vystoupení v Praze. Prostor SaSaZu asi není úplně ideální prostorou (viz zdlouhavé odbavování šaten, velmi vysoké ceny nápojů), samotný koncert ale přinesl, jak by řekl Miloš Skalka, "ostrý obraz a dobrý zvuk". Po nezáživné předkapele Walt Disco v devět večer potemněl vyprodaný sál a pro řadu dlouholetých fanoušků se konečně začal plnit dekády očekávaný sen.
Kapela nastoupila v klasickém složení, to znamená Andy McCluskey (zpěv, baskytara), Paul Humphreys (klávesy, zpěv), Martin Cooper (klávesy, saxofon) a Stuart Kershaw (bicí). Sílu albové novinky "Bauhaus Staircase" charakterizovalo nasazení celkem sedmi (!!!) skladeb ze čtrnácté řadovky do setlistu kvarteta. Po úvodním, možná trochu delším ladění zvuku, včetně utopeného Andyho vokálu, se sound stal plný a dostatečně průrazný a nejpozději od hitové novinky Kleptocracy si nikdo, alespoň v místě za zvukařem, kde jsem se pohyboval já, nemohl stěžovat. Snad jen méně průrazný Paulův vokál v "jeho" číslech (Forever) Live and Die a Souvenir, bych si dokázal představit vytaženější.
Foto: credit Patrik Pergler
Kapela se, kromě projekce přes celou zadní stěnu, soustředila pouze na hudbu a Andy na posluchače. Jako rozený bavič komunikoval nejen s předními řadami, ale i s fanoušky na ochozech, a nejpozději od poloviny koncertu byl očividně dojat z frenetického přijetí, které mu publikum dlouhými ovacemi mezi každou písničkou připravilo. "Proč nám trvalo, Paule, dojet do Česka tak dlouho?" byla jedna z vět, které během hodinu a třičtvrtě dlouhého představení utrousil.
Přiznám se, že nejsem, až na jednotlivosti, velký fanoušek tvorby kapely od desky "Junk Culture" až do přerušení kariery v roce 1996. Přesto živé provedení řady tehdejších hitů, především díky řízné hře bubeníka, mne rozhodně neurazilo. Andy byl ve velmi obstojné pěvecké formě, stále ho bylo plné pódium, snad pouze s velmi častým roztleskáváním mohl rtuťovitý Brit trochu šetřit.
Po dlouhém základním setu bylo jasné, že publikum kapelu bez přídavku do postele nepustí. OMD se nenechali dlouho pobízet a nasypali do publika ještě třískladbový přídavek, včetně notoricky známých hitů Pandora's Box a Electricity a pak už opravdu došlo na finální loučení, při kterém Andy jménem svých spoluhráčů slíbil, že se do Prahy brzy vrátí. Už teď je jasné, že fanoušci synthpopové veterány ve výtečné formě přivitají s otevřenou náručí.
Pražský setlist Orchestral Manoeuvres in the Dark:
1. Anthropocene
2. Messages
3. Tesla Girls
4. Kleptocracy
5. History of Modern (Part I)
6. If You Leave
7. (Forever) Live and Die
8. Bauhaus Staircase
9. Souvenir
10. Joan of Arc
11. Joan of Arc (Maid of Orleans)
12. Veruschka
13. Healing
14. Don't Go
15. So in Love
16. Dreaming
17. Locomotion
18. Sailing on the Seven Seas
19. Enola Gay
20. Look at You Now
21. Pandora's Box
22. Electricity
Komentáře
Přidat komentář