Bratrstvo Luny - Goethit
Vydal: Lunart Records (http://www.bratrstvoluny.com)

Pohled: Jaroslav Monte Kvasnica

Tanec pod září Bratrstva Luny

„Mrtví psanci nejdou do nebe, mrtví vlci ano.“
Ťiang Žung: Totem vlka
„Lidé musí mít v sobě trochu zvlčilosti.“
Ťiang Žung: Totem vlka    

Mohl bych tvrdit, že jsem se s Bratrstvem Luny setkal náhodou. Ale ze zen buddhismu vím, že náhody neexistují… Trochu mě zaskočilo, že si mě R.X.Thámo vybral za kmotra nového dvojalba, ale z jeho mailů jsem s překvapením zjistil, že moje „vlčí knihy“ pro něj hodně znamenají. Spisovatel je vždy šťastný, když prožije zpětnou vazbu se svým čtenářem. Přiznávám (dnes s uzarděním), že jsem do té doby neměl o tvorbě Bratrstva Luny ani tušení. To ale byla jen a jen moje chyba (a škoda především). Chyby se mají napravovat a tuto šlo napravit naštěstí rychle a bezbolestně. Texty a hudba Bratrstva Luny mě nadchly a já byl pln očekávání na setkání s "La Lobou Ante Portas" a jejími tvůrci tváří v tvář. Inkriminovaný den nastal 5. 5. 2011 v pražském Futurum music baru. Vlčí noc, kterou jsem měl prožít, byla pro mne zjevením…

Od chlapa s absolutním hudebním hluchem odborné soudy snad nikdo neočekává… Hudební dílo vnímám vždy impresivně a expresivně zároveň, a když se mi něco líbí, tak po plných hrstech. A rovněž vždy je pro mne nesmírně důležitý text (což se u spisovatele „jaksi“ samo sebou předpokládá). Co líčit? Texty R.X.Tháma jsou hluboké, básnické, mají sílu a magično a nesou nadčasové poselství. Zasahují přesně a do živého… Hudba Lorda Darkthepa je úžasná, naskakuje mi při ní husí kůže – jasný důkaz, že mě její šíp proťal na nejcitlivějším místě.

Zpěv a projev Maestra Xpíla je fascinující a umocňuje hlubinné poselství textů. Barvu jeho hlasu popsat nedokážu, jen vím, že mi při ní opět naskakuje husí kůže… Kultivovanost, agresivita i něha v jedné Pandořině skříňce. Nádhera! Umění ostatních hudebníků – Tomáše Kobdzeye Kašpara, Jirky Haika Hájka a Piotra Pšotka – nemá chybu – a v jejich provedení létá kapela ve virtuózních sférách. A … posila z Norska? – Petter Pluto Guthe - , který s Bratrstvem Luny nastudoval skladby Továrny na smrt, Auschvitz – Birkenau a Fantasmagorie – připjal nadšeným divákům perutě až neskutečné fantazie a vynesl je do oblak…

Podmanivá hudba, básnické texty s poselstvím, skvělé výkony hudebníků i zpěváka a magická scéna s pantomimickými a hereckými motivy – to vše dohromady vytvořilo atmosféru a umožnilo prožitek, na jaký se nezapomíná… Patřilo by se napsat – „dlouho nezapomíná“, ale já upřímně cítím – „nikdy nezapomíná!“ (Ale co já vím, jaké plány má se mnou časem paní sklerosa?)

Co dodat: na dvojalbu mám své favority: La Lobu Ante Portas, Bílé Karpaty, Továrny na smrt… na bonusu Fantasmagorie… Ale bytostně se mi nechce nic vytrhovat či vyzdvihovat ze skvělého kompletu, který jako celek je mimořádným, ojedinělým a skvělým – opravdu skvělým(!) – dílem! Zářící ostrov, který se nečekaně vynořil z šedivé mlhy okolního průměru!

Pro vlčího fanatika, jakým jsem, pro šedivého zvlčilce, bylo setkání s mladými lidmi, kterým jde o něco bytostně podstatného, o něco nadčasového a pradávného zároveň, povzbuzením i nadějí: snad to s tím světem ještě přece jen není tak zlé – slovo, cit, krása, soucit, láska i vzdor – stále mají své mladé strážce! Ve Futuru jsem došel k poznání, že nové přátele, kteří kráčí stejným směrem, lze potkat všude – nejen v divočině a na horských stezkách…

V každém z nás se skrývá vlk: nebojme se ho pustit ven!

Pohled: Pavel Zelinka

Není mnoho českých umělců na kraji „populárního“ hudebního spektra, kteří by věnovali své hudbě tolik jako Bratrstvo Luny. Tím nemyslím množství času strávené ve zkušebnách a na pódiích, ale spíše smysl pro dotahování konceptů svých alb a koncertů k nezvyklé vizuální dokonalosti. Formace mi tak připomíná podobný perfekcionismus Milana Steigerwalda a Pavly Forest v dobách jejich kapely King Size. Ti také nelitovali úsilí a peněz a do světa vypravovali neméně luxusně vypravená CDčka, ukrývající uvnitř neméně načinčanou muziku. Tedy, abychom dokončili komplikovaný oslí můstek, debutová deska Bratrstva Luny nebyla naplněna progresivními kudrlinami jako spíše snahou napodobit domácí ikonu XIII. století (jak to dopadlo, nejlépe zhodnotili moji kolegové ZDE). Zato její současný pokračovatel "La Loba Ante Portas" by se panu skladateli Steigerwaldovi určitě zamlouval mnohem více.

Na nové desce "La Loba Ante Portas" se kapela pohnula kupředu. Notný kus dopředu. Ty tam jsou pokusy doběhnout a předběhnout Petra Štěpána a spol., na řadu přišly tvrdší rockové odstíny, často až metalové. Šestiminutové skladby, skrze které dříve prosvítalo, jsou dnes zahuštěny mnoha přechody, drobnými sóly nebo melodickými přechody. Málokdy dojde k tomu, že by se skladba na konci vrátila k tématu, kterým vybíhala na závodní trať. Mnoho kapel se při malování drobných okrasných ornamentů vzdálí původnímu energetickému proudu, ne tak Bratrstvo Luny. Na nové desce se jejich hudební jinotaj v teorii konečně střetl s praxí a je nutné uznat, že kapela zní mnohem uvěřitelněji než na dva roky staré desce "Goethit". Samozřejmostí jsou excelentní výkony všech muzikantů, ale i plastický a plný zvuk, kterým se R.X. Thámo, Lord Darkthep a spol. na "La Loba Ante Portas" prezentují.

Z předchozích řádků je jasné, že Bratrstvo Luny se radikálním způsobem odklání od gothic rockového řečiště, které je vyhloubeno post punkovou přímou energií a jistou náchylností k minimalismu. A nezmění na tom nic ani „vlčí“ téma desky ani stylizované fotografie, které vyplňují booklet, ukrývající texty skladeb v češtině, polštině i angličtině. I takové barokní duše jako je Tilo Wolff a jeho Lacrimosa jsou vedle Bratrstva poměrně přímočaří rockeři. Na druhou stranu, gothic metalové klišé se na albu neobjeví ani náznakem. Je tento odklon důvodem, proč máme na Bratrstvo Luny zanevřít? Ani náhodou. Dvojice spolu v hordou spolupracovníků našla sama sebe, což je potřeba s povděkem kvitovat. Na druhou stranu je škoda, že domácí gotická komunita přišla o naději, která mohla rozčeřit trochu stojaté domácí vody. Ale nikdy neříkej nikdy. Bratrstvo Luny je stále ještě na začátku své cesty a není větší radost, než případné shledání s dávno ztraceným potomkem (viz. Lk 15:11-32).