Jelikož se dnes koná další akce Ars Morty, ohlédněme se za tou poslední, na které jsme mohli slyšet Analog Suicide, Anheodnii, k-lmx a Tábor Radosti.

Autor: Ezechiel

Pořadatelské aktivity industriální autonomie Ars Morta Universum se spolu s příchodem podzimu utěšeně rozrostly. Měli jsme tu Flinta Glasse, festival In Perpetuum, Beehatch, vystoupení Vladimíra Hirsche spolu s Teatr Novogo Fronta, a nově i návštěvu až z dálného Turecka v podobě projektu Analog Suicide. Po první zastávce v plzeňském klubu Pod Lampou toto procesí ve středu 19. listopadu dorazilo i do Prahy. A kam lépe mohli pořadatelé čtveřici Analog Suicide, Tábor Radosti, Anhedonia a k-lxm umístit, nežli padesát metrů pod zem, do železobetonových stěn protiatomového bunkru Parukářka.

Místo konání, samo o sobě navozující zvrhlým způsobem příjemnou klaustrofobicko/postapokalyptickou atmosféru, bylo otevřeno zhruba od osmé hodiny večerní, kdy se začal i vybírat vstup a pouštět do útrob klubu. Technické přípravy chystajících se projektů se však o něco protáhly a tak si příznivci alternativní elektroniky museli počkat zhruba do půl desáté, než se začalo hrát. Díky výstavce fotografií na stěnách, provizornímu baru a dostatku známých tváří se však toto zdržení dalo přečkat bez zkažené nálady.

Prvním pánem na holení se stal jednočlenný projekt klm-x prezentující se především hlukovou industriální masou, střídanou chaotickými beaty. Ty Martin Klimeš zajímavě doplňoval hrou na rytmické pady a perkusivní nástroje (ačkoliv ne vždy se zdála živá produkce přesně synchronizovaná se zvukovým podmazem). Hluk, nacpaný zvukovými výstřelky chvílemi vzbuzoval dojem, že si to v bunkru rozdávají dvě tankové divize na minovém poli za účasti letecké podpory. Do tohoto masakru se navíc prosazovaly vysoké, za uši tahající tóny, neúprosně řezající do hlavy, a rychlé rytmické výpady připomínající blackmetalové dvoujšlapkové záseky. Na druhou stranu i v šarlatovém oparu abstraktní projekce se člověk nevyhnul dojmu, že je hluk místy tvořen tak trochu bez ladu a skladu jen proto, aby byl zkrátka hluk. Nicméně rozhodně zajímavé seznámení s dalším jménem české scény.

Poměrně překvapivým bylo zařazení hlavní hvězdy večera Analog Suicide již na druhé místo v pořadí, ale stalo se, a tak se další nápor zvuku linul z aparátu právě Batura Sönmeze. I s jeho setem jsme se pohybovali spíše v experimentálně/noisovějších vodách, ovšem na rozdíl od klm-x, jeho podání vyznělo konzistentněji a snad i konceptuálněji. Ani zahraniční host nepodcenil visuální složku vystoupení, a proto si připravil sestříhané záběry z dnes již kultovního cyberpunkového surrealistického snímku Tetsuo. Tato skutečnost však měla hned dvojí efekt, ve kterém převažují nevýhody. Ano, Tetsuo v kombinaci s industriálním zvukem jde velmi pěkně k sobě, ovšem na druhou stranu film po čase strhával více pozornosti sám na sebe, čímž zůstala hudební produkce jaksi upozaděna. Navíc použití právě počinu Shinya Tsukamoty by mohl někdo označit za populistické, či neoriginální.

Dalšímu spolku v dramaturgii Mission Control 2008 však rozhodně originalita nechybí. Dvojice Lucid a System Failure z Jihlavy platí již dlouhodobě za špičku české temné elektroniky. Této pověsti se těší nejen díky povedeným a skvěle zprodukovaným deskám, ale zejména kvůli atmosférickým koncertům, které ze všeho nejvíce připomínají hudební rituály. Pakliže Tábor Radosti znáte a už jste jej párkrát viděli živě, možná byste chtěli říci, že jejich koncert v Bunkru musel být určitě "stejný jako vždycky". To by ovšem rozhodně nebyla pravda. Jen v málokterém prostoru totiž může dark-ambientně/industriální tvorba této formace doopravdy vyznít tak, jako právě zde. Hutný zvuk ve stísněném prostoru povyšoval koncert Tábora Radosti (za doprovodu charakteristického toltécko-severského vizuálu) na jakýsi mysticko-mýtický, téměř transcendentální zážitek, a i na samotných aktérech bylo poznat, že je koncert (navzdory nikterak závratné návštěvnosti) bavil. Jihlavské duo navíc představilo některé nové projekce a dalo obecenstvu ochutnat závdavek z připravované desky. A opět se evidentně máme na co těšit. Může to znít přehnaně, ale pokud byl Tábor Radosti označován za elitu české dark-electro scény, dozrál nyní do pozice velmi solidního vývozního artiklu. Klobouk dolů.

Ač se hodinová ručička přehoupla přes půlnoc, neznamená to, že v bunkru zábava končí. Na závěr večera se totiž chystá další projekt domácí provenience. Tím je Anhedonia programmera Dustmana, doprovázeného na živo projekcemi Lukáše Shivy. Pražská dvojčlenka byla ze všech projektů večera rozhodně nejrytmičtější. Vycizelovaný zvuk chytrých, ale přesto "tanečních" beatů bušil do těla, basy rvaly podlahu, rozechvívaly vnitřnosti a hudba se stala téměř hmatatelným společníkem zbyvších návštěvníků akce. Ti, kteří na Dustmanův projekt vydrželi, rozhodně nemohli být zklamáni. I stylizovaná, původní projekce, které vévodily odstíny žluté, pěkně šlapala a tak Anhedonia opět potvrdila, že se o ní mluví jako o stoupající hvězdě české alternativní elektroniky právem.

Bohužel jsme však poslední set neodkoukali celý, neboť kolem tři čtvrtě na jednu začal v mozku hlodat červík zodpovědnosti, neúnavně připomínající zítřejší všední (a tedy pracovní) den. Přesto jsme vydusávali dlouhé schody k zemskému povrchu více než spokojeni. Pořadatelé se nám postarali o vpravdě netradiční kulturní vyžití uprostřed týdne ve vynikajících prostorách a tak nezbývá, než doufat, že jim nadšení vydrží a aktivně se těšit na další akce ze stáje Ars Morta Universum.

Vzhledem k absenci Paesanta bohužel nemáme k disposici fotky z akce (ilustrační obrázek byl převzat se stránek Ars Morty), takže pokud nějaké vlastníte, budeme za ně jen rádi. Díky.

mohlo by vás také zajímat