Report z XIII. století v Brně

Jak Petr Štěpán a jeho suita potěšili brněnské příznivce gotiky?

 

Brno sice patří mezi jednu z největších líhní tuzemské gotické scény, delší dobu však trpí nedostatkem žánrových akcí, které pomáhají subkulturu stmelit a dávají jejím příslušníkům možnost stylově se vybít. I proto jsme se rozhodli tuto situaci změnit a vynahradit brněnským fanouškům gotické hudby několikaměsíční půst, způsobený vyřazením večerů Gothic Party Brno a Dead Dolls Disco z kalendáře akcí. A kým jiným nasytit po gothic rocku lačnící dav nežli českou stálicí XIII. století?

První říjnový den se tedy v KD Semilasso mohlo sejít přes tři sta duší, aby spolu s kapelou oslavily dvacetileté fungování „Třináctky“ na scéně. V roli gratulantů se objevila další zasloužilá banda, ostravský spolek, ukrytý pod Výběrovským názvem Hrabě X.

Právě ti začali přesně v půl deváté svůj set a nalákali dobré dvě třetiny osazenstva do sálu. Není divu – hudební sehranost je za léta praxe u Hraběte X samozřejmostí a tak to vypadalo na zajímavý večírek. Je však třeba přiznat, že i přes dobré výkony a neméně dobrý zvuk se výplň sálu postupně vytrácela a nechávala pod pódiem slabou třetinu osazenstva.

Čím to? Podle všeho je hlavním důvodem Daliborův charakteristický, lehce „rozcapený“ vokál, který vyvolával rozporuplné reakce. Za obecnou náladu lze zmínit třeba odpověď jednoho z fanoušků, který na zpěvákův pozdrav: „Tak jak se máte?“ reagoval slovy: “ No, doteď to šlo…“. Hlavní atrakcí setu byla zřejmě předělávka hluboké „Love Will Tear Us Apart“ od Joy Division, při které na pódiu vypomohl i Petr Štěpán. Pravda, kdyby byl zpíval většinu písně on, zněl by výsledek asi přece jen o trochu lépe. Ke skupině coverů se v průběhu setu přidal i hit „Boys Don´t Cry“ od The Cure.

 


„Čeští The Cure“, jak se hrabě X sami titulují, tedy předvedli silnou instrumentální kondici a snad i dobré skladatelské ucho. Škoda jen, že charakter zpěvu celku tak trochu šlapal na paty. Přesto se kapela dočkala potlesku a mohla tak ve 21:20 slézt z pódia snad spokojena.

Zatímco se více i méně vystylovaní návštěvníci vyrazili občerstvit na bar, za zataženou oponou na pódiu se pilně pracovalo. Sálem duněly hity od zásadních gothic rockových kapel a není divu, že atmosféra byla tak přátelská. Spolu s postupujícím časem však i ti největší kliďasové ztráceli trpělivost a před tři čtvrtě na deset se vydali zaujmout svá místa v sále i na ochozech.

A dočkali se. Ve 21:45 sál klesnul do tmy a ke zvuku chechotu vran a operních hlasů z intra se přidala hrdla davu. Pak, spolu s typickou bicí linkou „Fatherlandu“, závěs pomalu odhalil kapelu, utopenou v tmavomodré mlze. Ten pravý řev fanoušků však spustil až příchod samotného principála na scénu. Kvůli téhle kapele tu zkrátka dnes všichni jsou a je vidět, že si to přišli užít. 

Podobný pocit sálá i ze samotné skupiny, Petr se rozmluvil i o dvacetiletém výročí, což dav odměnil další porcí nadšení. O silné interakci publika s XIII. stoletím mluvili i někteří zapálení tanečníci, kteří se při hudbě svých oblíbenců vlnili jako při exorcismu, nebo plameny několika zapalovačů, vítajících intro hymnické „Elizabeth“. A nejen to. Snad vůbec poprvé jsme v sále (při předělávce „Butterfly on the Wheel“ od The Mission) viděli dívku, sedící na ramenou svého přítele tak, aby měla kapelu pěkně z první ruky. Festival uvnitř? Pro někoho zřejmě ano. Tím lépe. Samozřejmostí v refrénech pak byly mocné davové chorály návštěvníků, evidentně znalých všech textů "Třináctky".

 

XIII. století - Fatherland


Na druhou stranu se nebylo co divit. Místní gotické publikum bylo vyhládlé a tak sálo ze všech sil. A rozhodně mělo co – dobrý zvuk, skvěle šlapající rytmiku, s přehledem hrané klávesové party i Petrův naprosto suverénní vokál. A když pak dostali, kromě klasických fláků z minulosti („Justýna“, „Mystery Ana“, „Nosferatu“…) a čerstvé potravy ze zatím poslední desky „Dogma“ i raritní bonbónky typu „Iglau“, snad žádný fanoušek nemohl zůstat nenasycený.

Ale všechno dobré musí jednou skončit. Po dvojitém přídavku se tedy kapela rozloučila osvědčenou klasikou „Růže a kříž“ a opustila pódium. Za sebou však nechala ze dvou třetin naplněný klub, který evidentně dostal, co chtěl. Černý houf fanoušků se tak mohl postupně rozptýlit do brněnské noci uspokojený. Snad bude mít zase brzy důvod vylézt ze svých temných kobek (třeba na zítřejší Black Cat Party II).

Fotky si můžete prohlédnout třeba i na Inciptium.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Koncert byl balzám pro uši a pastvou pro oči zase krásně vlnící se čarodějky

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.