Američtí noiserockeři A Place to Bury Strangers jsou asi nadobro podškrábnutí jako „nejhlučnější kapela Brooklynu“. Jejich pražská premiéra oproti tomuto předpokladu nabídla i bez špuntů v uších více než hodinový set dobře podaného, překvapivě čitelného rokenrolu se sympaticky rušivými vsuvkami unikátních kytarových krabiček. O první zastávce Ackermannova tria i předskokanovi Ondřeje Skaly více v reportu.
Ačkoliv jsou A Place to Bury Strangers letos aktivní již celou desítku let, světová indie scéna si jich začala všímat až po roce 2007, se kterým konečně pustili ven stejnojmenný debut. Jeho download brzy začal kolovat i mezi českými shoegazovými fajnšmekry a nadusaný electro-rockový hit „To Fix the Gash in Your Head“ si svou beatovou agresivitou a řvoucími pedály á la NIN rychle vydobyl stálou pozici také v playlistech goth-friendly akcí. Studiové pokračování v podobě „Exploding Head“ krabičkového mága Ackermanna a jeho newyorských kolegů pak úspěšně smetlo obávaný komplex druhé desky. Poté, co ke krátké, ale nadměrně produktivní diskografii přidali další dvě alba, se A Place to Bury Strangers konečně představili i českému publiku.
Samotný Brooklyn jako udavatel trendů zafungoval i s několikaletým zpožděním a v Meetfactory se ten večer paradoxně sešlo více hipsterů než na nedávném vystoupení jejich nekorunovaného krále Dana Deacona. Mimochodem dalšího interpreta, který si před lety zahrál přímo v proslulé pedálové továrně a současném bydlišti Olivera Ackermanna, undergroundových prostorách společnosti Death By Audio.
Brooklynského nástupnictví se dočkalo podium Meetfactory s desátou večerní. S dost velkou rezervou na to, aby první řady stačily zvědavě prostudovat spletenec kabelů a efektový výkvět z mistrné produkce jmenovaných Death by Audio. Nemenší pozornost si vysloužilo i osmero projektorů (pokud jsme za dobu vyčkávání sčítali úspěšně), přestřelujících stage paprsky abstraktních obrazců. Žádné rockové show s reflektorovou salvou, čistý světelný minimalismus dovedený do dokonalosti. Očekávání destruktivní zvukové vlny a naprostého chaosu, ve kterém střídavě explodují tóny a rytmy se vyplatilo náchylnější části publika, ale výslovně doporučené špunty tentokrát skutečně nebyly třeba. Setlistem se lomozící trio ukotvilo v ukázkách z aktuální desky „Worship“, trochu na úkor bezkonkurenčně nejsilnějšího debutu.
Přesto se málo naposlouchané čtvrté studiovce dařilo na podiu dobře. Na rozdíl od otřesného zvukařského zážitku s žánrově spřízněnými Ulterior nebo vyprávění o starším, německém koncertu samotných A Place to Bury Strangers, chytlo pražské publikum vynikající zvukovou kondici. Pár stovek návštěvníků jatečního placu navíc by sice masivní kytarové hally pohltilo lépe, nicméně ze správného úhlu se posluchači podařilo nečekané – nerušeně postávat a nasávat příliv noiserockové hypnózy plnými doušky bez zbytečné filtrující vaty.
Divočejším kytaromilcům se oproti tomu nabídlo několik příjemných zvratů v kotli, třeba i protimluv v podobě překvapivého poga během skladby „Nothing will surprise me“. Při všech obávaných limitech hluku i prostoru tak bylo středeční, premiérové setkání s brooklynskými hlukaři překvapivé a o to více uspokojivé ve všech ohledech.
Fotky z koncertu najdete v naší galerii.
Přidat komentář