Páteční večer se na podiu holešovického Divus Prager Kabarettu setkali sólově i společně polští Job Karma a britský experimentátor Sieben. Sanctuary.cz vám přináší reportáž včetně jedinečných fotografií JiSeho.
Počátek inverzního víkendu stahoval do spodní části Letné společně s jedovatou mlhou výfuků i několik desítek zájemců o zábavu dalece se vymykající střednímu proudu. Pátek 19. října byl pro temnou stranu alternativy z hlavního města v mnoha ohledech výjimečný. Zajisté díky dlouho očekávanému sezvání houslového génia Matta Howdena na českou půdu a stejně tak stažení polské Job Karmy z mimopražských festivalů do městského undergroundu. V první řadě ale díky připomenutí unikátního, neokoukaného a atmosférou dokonale funkčního prostoru, na který scéna léta čekala.
Divus Prager Kabarett v útrobách funkcionalistického království bývalých Elektrických podniků je nejdůstojnější satisfakcí všem milovníkům industriálních večerů. Za léta trávená v nevkusných metalových kulturácích a zaplivaných rockových pubech. Chladná tovární produkce z Polska i artové půlnoční vizualizace Opuky zapadly do vykachlíkované architektury třicátých let jak ozubená kola zdobící projekční plátna. Po relativně nedávném vystoupení Merzbowa tak zaniklá sláva holešovických prostor ožila dalším raritním výběrem ze scény.
Číhající bulvy velkého bratra rozlezlého na malé obrazovky DVD přehrávačů a podstatně nebezpečnější projekční kolos na plátně za podiem, se daly do pohybu s devátou večerní, kdy line-up otevřelo producentské duo Maciej a Aureliusz z Job Karmy. Po Moravském industriálním festu i letošních Hradbách samoty jejich temná utopie konečně dopadla i na pražské publikum. Ačkoliv se mnohé animace na plátně nezměnily od prvního setkání s projektem na Castle Party před sedmi lety, dopad jejich mašinérie drtící lidskou individualitu nebyl nikterak oslaben. Dvojice nabídla více než hodinový set, ve kterém svedla nevyrovnaný boj inteligentní elektronika a průmyslové beaty s neodolatelně hypnotizujícím efektem projekce.
Vytržením byla až nechtěně odlehčená, hraná vsuvka s laboratoří a plastovým kostlivcem z kabinetu biologie, upomínajícím na loutkové sci-fi kulty raných žánrových experimentů. Druhé vytržení a doslova sladké zažehnání industriální utopie přišlo v podobě občerstvení klubu, v jehož sortimentu se za předrevoluční vitrínou objevila dokonce i sklenice medu. Dohromady s postupující inverzí za okny do sebe vše dokonale zapadalo.
Matt Howden se z merchandise odebral ke svým loopovacím krabičkám na podiu. Ačkoliv ten večer díky neposedným odposlechům schytal nejslabší zvuk, se kterým jsme se u jeho projektu Sieben doposud setkali, stimulující dojem z jeho instrumentální úrovně to oslabit nemohlo. Nutno zopakovat, že po polském nádvoří, lipském secesním divadle i útrobách kamenného památníků, se červené závěsy Divusu staly dalším dokonale atmosférickým prostorem pro setkání s jeho výjimečnou hudbou. Linii návštěvníků s respektem nepřekračující polovinu klubu prolomil až sám houslista. V momentě, kdy se vymotal z kabelů a fousatých, rytmických smyček, aby seskočil pod podium a odehrál část vystoupení mezi lidmi. Tím dokonale zesílil kabaretní tvář svých vystoupení a zažehnal nedostatky v pokulhávajícím zvuku.
O následující fúzi 7JK, která spojila z části improvizované strunné experimenty Siebena s průmyslovou produkcí Job Karmy, se (překvapivě) dá napsat jediné – byla právě taková, jak bychom si ji s ucházející fantazií představili. Elektronické shluky s pravidelností tovární pásové výroby obkroužila s každou skladbou dalece rozeznělá, kvílející sóla hostujícího smyčce. Celá performance se nesla především v duchu prostupování organických, živých prvků dřevěného nástroje do spletité struktury prorezavělých beatů. Jako když po desetiletí opuštěný industriální komplex ožije spontánní zelení a zpěvem ptactva.
V závěru večera ožily konečně i stěny funkcionalistického undergroundu. Zlínská Opuka, vzrůstající na o něco méně zašlé slávě architektury minulého století, pojala vystoupení v Prager Kabarettu náležitě domácky. Klubový prostor ovládly pozvolna gradujícím ambientem a gigantickou, rozhýbanou grafikou přesahující prostor podia na stěny i strop klubu. Famózní podívanou a závěrečný set ale poznamenaly dva faktory – pozdní hodina, se kterou rychle opadla návštěvnost a nepřehlédnutelný text promítaný na záda návštěvníků s příznačným komentářem pro znavené sobotní ráno „no signal“.
Kompletní fotoreport najdete v naší galerii.
Komentáře
Přidat komentář