Zítra můžete v Praze naživo slyšet nový materiál německých Diary of Dreams. Co nás čeká? Je na co se těšit? To se dozvíte z recenze, kterou napsal Demi.
Diary of Dreams - Elegies in Darkness
vydavatel: Accession Records, 1:14:38
Letošním zápisem do diskografie načali Diary of Dreams již druhou desítku svých studiových alb. A to nepočítám kompilace, živáky, ani dosud poslední CD „The Anatomy of Silence“, které představilo známé hitovky v křehkém akustickém provedení. To bychom se pak dopracovali k nějaké dvacítce nosičů. Teď je však po třech letech čas na jedenáctou řadovku, podpořenou šňůrou koncertů, která se protáhne i naším hlavním městem. Věřme, že jejich vystoupení bude natolik silné, jako je i čerstvá sbírka „Elegies in Darkness“ sama.
Adrian Hates a spol se rozhodli, že smetou případné pochyby o své aktuální formě hned zkraje. A nutno říct, že se jim tenhle záměr podařil dokonale. „Malum“ je otvírák, který obstaral kapele nejmocnější nástup v dějinách. Kašle na křehké a intimní výpovědi, v nichž umí kapela chodit dokonale a naopak nechá předávané emoce dopadnout na nebohého posluchače silou smrtelné diagnózy. Kdo by čekal poetické a uvzdychané nálady, ten dostane pecku přímo na solar. Tohle není smutek. Z téhle skladby tryská čiré zoufalství, které svou bezvýchodností plynule přechází v šílenství, jež se valí kupředu majestátní a destruktivní silou emočního tsunami.
Diary of Dreams - Stummkult
Od začátku zaujme průrazný a "plný" zvuk, který se Adrianovi na producentské sesli podařil umíchat. „The Luxury of Insanity“ po tomto úvodním šoku plyne jako v mlze oblbováků, které bylo nutno pozřít pro zachování jakés takés normality. Svižně, chytlavě, ale zdaleka ne tak vypjatě. „Stummkult“ nadále udržuje nervní náladu a víceméně rezignuje na jakoukoliv melodiku. Chladný kus, který strojově tepe a nelítostně buší do hlavy. Podobně bezvýchodně v tracklistu působí ještě „Daemon“, jenž je hodně temný a chorý.
Najdou se však samozřejmě i klasičtější DoD songy. Moc rád mám jak živější (samozřejmě na dané poměry) „Dogs of War“, tak i posmutnělou klipovku „A Day in December“, které na sebe navazují a (nejen) díky klavíru mají kouzelnou atmosféru. Tady už samozřejmě hraje jednu z nejdůležitějších rolí Adrianův hlas, který je nezaměnitelný a i když není zrovna variabilní, vše nahrazuje jeho charisma a uvěřitelnost. Diary of Dreams, jak je dobře známe, reprezentuje dokonale třeba i „A Dark Embrace“. Vyloženě potěšením je potom silná a energická „The Game“, která se mnou šije jako všichni čerti. Zpestřením zase nezvykle příjemně tucající elektrárna „Dream of a Ghost“.
Diary of Dreams - A Day in December
Diary of Dreams si se stopážemi svých nahrávek nikdy hlavu nelámali. Tentokrát jsou k mání dvě verze. Ta klasická má hodinu a limitovaná edice dokonce hodinu a čtvrt. Je to tedy jako na DVD nějakého filmového spektáklu. Můžete si sami zvolit konec, který vám bude vyhovovat. Ten první a původní tvoří triumvirát „House of Odds“ (značně vážná a fatalistická záležitost), „The Battle“ (místy úderné kytarové „pokračování“ chválené „The Game“) a „Die Gassen der Stadt“ (intimní klavírní smutička).
Limitka má odlišný obal a krom totožné náplně dvanácti songů ještě tři bonusy navíc. To je tedy ten alternativní konec. Je vcelku záhodno sehnat si právě tuhle verzi. Bonusy jsou plnohodnotné a zapadají do celkového konceptu. Hlavně „An Empty House“ svou silou a tragikou uzavírá kruh, do kterého jsme zabředli díky následkům, které napáchal prolog „Malum“. Tuhle návaznost by bylo škoda minout. Žádný fanda předchozí tvorby těchto německých klasiků nebude novou deskou zklamán. Proti předchozímu zápisu „Ego: X“ je to pro mne naopak krok nahoru. V případě DoD by se možná spíš slušelo napsat dolů, do nejtemnějších koutů člověčího podvědomí, do vlastních smutků a strachů.
Hodnocení: 85 %
Komentáře
Přidat komentář