Recenze: Cierń - The Emperor Rx

Nehledě na různorodý původ členů kapely je jasné, že hudba umí jednotit. Potvrzují to i postpunkeři Cierń, kteří se letos poprvé představí živě i v Praze. Jaký je jejich dlouhohrající debut si přečtěte v recenzi.

Cierń - The Emperor Rx
Vydal: Bat-Cave Productions, (32 mins)

Berlín. Město plné pulzujících klubů, drog a uměleckého ducha. Krom nepřeberných možností zábavy, tance a nejen hudebního vyžití potkáte v jeho ulicích také mnoho hudebníků, kteří mají svoje kořeny kdekoliv jinde po světě. Ať už je to dílem poměrně snesitelných nákladů potřebných k přežití, či nezaměnitelným geniem loci, stahují se zde muzikanti hrající temnou muziku jako můry pod zářící lampu.

Jedním z azylantů je i anarcho postpunková parta Cierń. Ano, hádáte správně. Slůvko, které dalo kapele jméno pochází z polštiny a český ekvivalent značí „trn“. Pokud jste si odvodili, že muzikanti „przyjechali do Berlina z Polski“, jste vedle jak ta jedle. Zpěvačka Devi má kořeny v Kanadě a ani zbytek ansáblu to nemá domů o moc blíž. Laura přišupajdila od protinožců, Edu je z Kolumbie a Justin ze Spojených států.

 

 

Pánové a dámy spolu nehrají dlouho. Před dvěma lety se představili prvním ípíčkem „The Box“ a letos vydali krátce po singlu debutovou dlouhohrající desku „The Emperor Rx“. O vše se starali sami dokud si jejich kvalit nevšiml polský label Bat-Cave, který album vydal na CD. A není se čemu divit. Jejich produkce je totiž interesantním mixem živelnosti i poctivého muzikantství, které si na nic nehraje. 

 Když si novou desku pustíte od začátku, brzy odhalíte základní mustr, který tvoří souhra pracovitých bicích a výrazné basy, která si je dobře vědoma své důležité role v postpunkové muzice. Kytara má dvě tváře. Ta první vybarvuje rytmické omalovánky melodickými linkami, ale v případě potřeby umí přitlačit na pilu a donutit vytřepat vešku z nejednoho levičáckého dreadu. 

Devi za mikrofonem nemá ambice uchvacovat rejstříkem schopností svého hlasu. Spoléhá na expresivnost, místy si prozpěvuje, místy křičí, ráda si s hlasem hraje, nechá ho punkově ujíždět a důležité je, že se texty snaží něco sdělit a z jejího projevu je to cítit. Samotná kapela o svojí tvorbě říká, že tvoří hudbu proto, aby konfrontovala a bojovala s toxickými ideologiemi. Ten upřímný vztek je tu zkrátka cítit.

 

 

 

Když jsem mluvil o mustru, musím ještě zmínit fakt, že druhá polovina nahrávky hledá i jiné cesty a snaží se být pestřejší. Osobně mám děsně rád třeba skladbu „Glass Houses“, která mi připomíná The Cranberries v období „No Need to Argue“. Kdyby tahle věc šla hned po „Zombie“, vůbec bych se nad tím nepozastavil. A to včetně vokálů, které štěkají stejně jako Dolores v devadesátkách. V „Persephone“ zase pohladí „kjůrácká“ kytara a „Wildfire“ je na závěr málem až rockabilly divočinou.

Cierń přišli s povedeným materiálem, jehož silnou stránkou je punková přímočarost a upřímnost. Muzikanti jsou to však natolik inteligentní, že nespoléhají pouze na ni a dokážou nabídnout spoustu zajímavých hudebních nápadu, které nejsou laciným podmazem pro předávání jistě závažných světonázorů. I díky tomu bude snazší se s nimi identifikovat i pro posluchače, kteří na texty zase tolik nehledí a soustředí se pouze na muziku.  

Hodnocení: 85%


 


Tracklist:

01 Intro 
02 Reclamation 
03 Bloody Rites 
04 The Emperor Rx 
05 Shadows 
06 Glass Houses 
07 Persephone 
08 Vivus Sectio 
09 Wildfire 
10 Outro 

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.