Druhá a závěrečná část reportu z Bolkówského festivalu.
SOBOTA
Ezechiel: Sobotní slunce pražilo černooděnce jak mravence lupou, takže motivace vyklepat se ze stínu na rozpálené nádvoří hradu poněkud pokulhávala. Nicméně polská postpunk/darkwave formace undertheskin si tu trochu nepohodlí zaslouží. Vysupíme tedy nahoru na kopec, kde nás čeká zasloužená odměna. Už zdálky totiž bylo slyšet, že má trojice svůj repertoár totálně zmáknutý. Bylo to skvěle odehrané i odzpívané, set měl sílu a když bylo potřeba (v jemnějších polohách) i dostatek emocí. Občas to člověka vzalo k náladám Pink Turns Blue, jindy do chladnějších, klávesovějších vod. A to všechno navzdory neúprosným paprskům odpoledního slunce smažícího přímo do tváře protagonistů. Super zvuk basy i kláves, a navíc z backing tracks toho šlo jen úplně minimum (v podstatě jen bicí) – drtivou většinu vyhrávek pánové poctivě odehráli živě. Za to jsou extra body do tabulky, protože ne vždycky je to v současné době zvykem. A tak jediné, o co měl člověk chvílemi upřímnou obavu, bylo, aby se v té výhni na přímém slunci pánům neusmažil Macbook, ze kterého šly podkresy. Ale všichni to přežili. Vynikající set a velký respekt k tomu, jak to undertheskin dali navzdory podmínkám.
I když NNHMN budeme mít za pár týdnů v Praze, dávalo smysl se uklidit z výhně hradu a ještě předtím je trochu přiokouknout naživo. Pravda, odpolední hodina, světlo a dusno stanu atmosféru zrovna nepodtrhovalo, ale stačila chvilka a podmanivý vokál s dobrým zvukem začal publikum postupně omotávat. Z kombinace kvalitně ošetřeného éterického witchy soundu s tanečním dark techno nákopem, vydýchaného vzduchu a hypnotických hadích pohybů vrchní zaklínačky Lee byli všichni brzo jako v tranzu (nebo sjetí). Bosorkový set tak postupně dostával grády, a nakonec se dočkal až frenetického nadšení slušně zaplněného stanu. A závěrečná promluva plynnou polštinou už dvojici vydobyl jen další ovace. Jestliže to NNHMN dali takhle dobře v ne příliš příznivých podmínkách, o kolik lepší to asi bude v Bike Jesus? Nechme se překvapit, ale rozhodně je na co se těšit. Fakt.
NNHMN - Vampire (live @ Castle Party 2023)
credits: PlutoHermannX
Nephilim: Moje premiérové setkání s francouzskou veličinou martial popu Dernière Volonté bylo poněkud rozpačité. To, co dělá martial martialem, tedy hřmotný zvuk a výrazné pady či bicí, se v Bolkówě bohužel nekonalo. Zvuk byl prostě a jednoduše potichu, což byl pro mne od začátku docela problém. Navenek se tedy drala spíš minimal/synthpopovější tvář projektu, byť zde podávaná v přísně vážném duchu, tedy s kamennou tváří vůdčí persóny Geoffroye D za mikrofonem. Prakticky totéž mohu říct o světlech, tlumená bílá světla v kombinaci s mlhou prostě nebylo to pravé ořechové (pokud to tedy nebyl umělcův záměr- pozn.aut). Ve stanu bylo ovšem nabito a publikum viselo frontmanovi na rtech. Za sebe mohu jen říct, že jsem očekával poněkud syrovější set a tak své zklamání řeším úprkem na hrad, stihnout souběžně odehrávaný DM revival.
Dernière Volonté
Ezechiel: Se vším respektem vůči martial/elektronickým legendám hrajícím v podhradí nakonec teplotami podlomený úsudek volí přímočařejší zábavu v podobě „Depeche Mode z Wishe“ aka Forced to Mode. Řekněme si hned zkraje, že dělat revival kapely, která je ještě v plné síle a intenzivně koncertuje, je nápad sám o sobě dost podivný. Nicméně tahle parta se objevuje na čím dál více žánrových akcích (viz třeba letošní vystoupení na WGT v Agře v prémiovém večerním času) a zaštiťuje se tím, že jejich počínání posvětili sami pánové z Depeche Mode. Tak asi jo.
Jak bylo poznat z plného nádvoří, lidi si klidně půjdou poslechnout depešáky i od někoho jiného. Je ale fér přiznat, že pánové měli repertoár nadřený a celý dav hravě „utáhli“. Tedy válení se s kytaristou po kolenou u „Everything counts“ už možná byla trochu moc manýra, ale jinak to diváci kapele sežrali, ochotně mávali rukama a když pak dostali své „dzienkuji“, byli spokojení. True depešácká část české výpravy sice vyklidila pole asi při druhé skladbě ve smyslu, že „něco tak děsnýho se nedá poslouchat“, ale bylo poznat, že na hardcore fans tenhle bod programu ani nemířil. Inu, Depeche Mode jsou jen jedni, jakkoliv jejich písně evidentně fungují i v podání někoho jiného.
Nephilim: K revivalům, cover či tribute bandům mám obecně veskrze odmítavý postoj, takže jsem od Forced to Mode nic zvláštního nečekal. Mohl bych jen podepsat vše, co napsal kolega Ezechiel výše, přesto však přidám jeden poznatek. Je vidět, že kapela se hodně zabývala kopírováním svého velkého vzoru, ale je podstatný rozdíl mezi tím, kdy je repertoár podávaný true fanouškům DM, kteří mají v hlavě všechny texty a tím, pokud je koncert součástí festivalu, kde se dá předpokládat, že publikum má najeté jen nejznámější pecky. Naplno se to projevilo třeba u takové "Clean", kdy zpěvák s naučeným "c'mon!" nastavoval mikrofon do publika a odezvou bylo jen ticho. Tahle hluchá místa srážela jinak poměrně povedené vystoupení o stupeň níž.
Ezechiel: S Deine Lakaien je to složité – o co procítěnější jsou desky, o to jemnější bývají koncerty a takhle třetí den festivalu o půlnoci to může být dosti dvojsečná zbraň. Čtveřici ve složení Alexander Veljanov, Ernst Horn a hostující klávesák s padistou, hrál do karet dobrý zvuk, hezká světla a precizně odehrané party. Plus samozřejmě sám Veljanov, který má prostě pořád hlas jako blázen. A tak stačilo pár takových těch „Where You Are“, „Gone“ (z Indicator), cover „Because the Night“ nebo „The Walk“ („from a guy called Robert Smith“) a lidi zobali umělcům z ruky. Závěr „Reincarnations“ zase hezky gradoval stále zrychlujícím koncem, připomínajícím kolečko, ve kterém křeček běží rychleji a rychleji, ale svou reinkarnaci stále nedohání. Tak trochu „zamrzle v čase“ působila ale i sama kapela s průpovídkami typu, že „i když to teď není moderní, tak oni hrají všechno live a všechny tyhle instrumenty, které nemají rády horko a cestování, vozí s sebou, protože je to prostě takhle baví a backing tracks nejsou jejich cup of tea“. A na podobnou nostalgii navazovali i s komentářem, že Alexander „pamatuje lepší časy, a tak doufá, že ještě lepší časy přijdou“, což stvrdil skladbou „Return“. Inu oldschool set se vším všudy.
Deine Lakaien
Dáváme šanci afterparty, ale i když to hudebně nebylo špatné, dusno a dost dunivý zvuk ze stanu nedělal místo, kde by jeden chtěl trávit zbytečně moc času. Tak šup na šumivý Aspirin a spát.
NEDĚLE
Ezechiel: Neděle s sebou konečně přinesla trochu dešťů, ale bez poklesu teplot čili o intenzivní dojmy prádelny nebyla nouze. Nicméně dneska toho na menu nebylo zas až tolik (kromě odjezdu domů), a tak pojďme na hrad dříve, ať něco stihneme. Němečtí Cattac sice vylosovali první slot, ale i věrní fanoušci je ve štychu nenechali. Zpěvák (ala farář) a klávesák (ala motorkář) si nachystali zvukově celkem příjemný mix darkwave a elektra, jen ten hluboký vokál v celkovém soundu poněkud zapadal. Ale to je naživo častý problém zpěváků z „crooner side vokálního spektra“ typu Jyrki 69 apod. Set byl dost nahlas a roztleskávání davu v půl páté odpoledne bylo možná poněkud navíc, ale pokud se lidi chytají… Ocenit ale zaslouží magnetofonové pásky vlající ze synťáku. Celkový „okay“ set trochu zrozpačitěl až poslední track. Ono hrát track, postavený na kytarovém riffu, bez kytary jen z podkresu, je prostě divné a funguje to jen málokomu (vlastně nejspíš jen Young Gods).
CattaC - Don't Go! (live @ Castle Party 2023)
credits: Blackheim
Jako další bod programu vyrážíme do stanu podpořit vystoupení české tanečnice Dark Ophelie, která protentokrát spojila síly s polským projektem Hiroszyma. Ten si představte jako poněkud bizarní oneman show muže v helmě na skútr oblepené sklíčky jak discokoule (a třpytkovým tričkem). Takový space race sci-fi motopolicista u notebooku s občas šlapavými, občas volnějšími minimalistickými kompozicemi a 90s projekcí jak Fujicolors film. Vlastně to tou správnou divností dohromady celkem fungovalo a angažování Ophelie určitě dávalo smysl, protože setu přidávala další vrstvu. Ocenit si zaslouží i živé zpěvy, které sice tu a tam intonačně ujely, ale aspoň to bylo live.
Naší poslední zastávkou na Castle Party 2023 byla vancouverská parta Actors nahoře na hradě. A tady nás čekala sevřená pevná jízda s kytaristou/zpěvákem Jasonem a bubeníkem Adamem uprostřed a dámskou sekcí (klávesistka Shannon a basačka Kendall) po stranách. A slunce/neslunce, dámy se toho nebály a pro vystoupení zvolily full PVC outfit a stylizaci jak z Matrixu. Ceníme! A neméně dobře to kapele hrálo a zpívalo (včetně krásných dvojhlasů do poslední „Bury Me“). A nebyla pravda, že „We Don't Have to Dance“ – naopak. Na tohle se tančit prostě muselo hned od první „Love U More“. S přehledem, s energií, a kromě muzikantského umu i neodfláknutou image to ani jinak nešlo. Sakra dobrý set, o jehož intenzitě svědčí i minimum poznámek, které jsem si během koncertu zvládnul zapsat, a vynikající tečka za letošní Castle Party.
Nephilim: Vzhledem k tomu, že jsme v neděli s kolegou Ezechielem viděli stejná vystoupení a máme na ně téměř totožný názor, dovolím si na závěr jen malé shrnutí letošního ročníku:
- Castle Party zůstává nejnavštěvovanějším zahraničním festivalem českých a slovenských milovníků dark music. Svědčí o tom i letošní, zřejmě rekordní nájezd našinců do Bolkówa, kde se člověk často cítil jak doma, obzvlášť se všudypřítomnou "Elizabeth".
- Přesto bylo oproti loňskému roku znatelně méně návštěvníků. Může za to i významné navýšení cen vstupenek či nekřesťanské ceny za kempování, kde na vás čeká prázdný bazén a nefunkční toalety?
- Je vidět, že pořadatelský tým Castle Party se poněkud proměnil a letos připravil poměrně progresivní line-up, reflektující více současné trendy temné scény a dávající prostor i okrajovějším žánrům. Uvidíme, jak bude vypadat seznam vystupujících na nadcházející ročník.
- A když hovoříme o příštím roce: Už máte poznamenané datum nadcházející Castle Party? Bude se jednat o jubilejní 30. ročník a proběhne ve dnech 11. - 14. července 2024 opět v Bolkówě. Připojíte se?
Přidat komentář