Rozhovor s Voltairem

voltaire sHudebník, spisovatel, animátor, výrobce gotických hraček a jedna z nejznámějších postav americké gotiky – to je Voltaire, který se minulý týden vůbec poprvé prohnal Českou republikou. Odchytili jsme ho tedy po koncertu a ve vůbec prvním rozhovoru pro česká média si povídali o Kubě, obřích netopýrech, comic conech a cosplay, architektuře, Adamu Antovi, vzestupech a pádech, soukromí, Tokiu, těžkostech dělání předělávek, proč ruská edice knižky dopadla příšerně nebo v čem je rozdíl hrát v Anglii pro dva tisíce fanoušků a v Budějovicích pro sedmnáct. A dalších zajímavostech.

 

SANCTUARY.CZ: AHOJ VOLTAIRE, JSME RÁDI, ŽE TĚ VIDÍME U NÁS, TAK DALEKO OD DOMOVA. ALE TY VLASTNĚ NEJSI PŮVODEM AMERIČAN, ALE NARODIL SES NA KUBĚ. JAK DLOUHO JSI TAM VLASTNĚ ŽIL?


Voltaire: Kubu jsem opustil jako dítě. Narodil jsem se tam roku 1967 a ještě než mi byl rok, tak jsme z Kuby odešli. Museli jsme – kvůli komunistické revoluci, což je asi věc, o které tady v České republice vůbec nic nevíte… (smích)

SANCTUARY.CZ: JASNĚ, V ŽIVOTĚ JSME O TOM NESLYŠELI…. VIDA, TAKŽE MÁME TAK NĚJAK PODOBNÉ KOŘENY. A MYSLÍŠ, ŽE TĚ KUBA NĚJAK OVLIVNILA PO HUDEBNÍ STRÁNCE?

Voltaire: To je vážně těžké říct. Moje hudba není ani v nejmenším kubánská. Je ale možné, že nějaká kubánská vášeň a cit pro vyprávění příběhů může být součástí mé muziky.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSME U TÉ GEOGRAFIE, NĚKDE JSI ŘÍKAL, ŽE MÍSTA, NA KTERÝCH BYS ŽIL NEJRADĚJI, JE NEW YORK A TOKiO. JEŠTĚ TO PLATÍ?

Voltaire: Dejte mi ještě pár dnů v Praze a možná ji přidám do seznamu (smích). Ženy jsou tu rozhodně velmi hezké.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ, RÁDI. ALE PROČ TOKIO?

Voltaire: Tokyo je jako New York, je tam stejně vysoká míra energie. Já jsem workoholik, pořád pracuji a i lidi v Tokiu nikdy nepřestávají pracovat. Je to tak rušné a energické město, že jsem se tam do toho zamiloval. Můžete vyjít ven v kteroukoliv noční nebo denní hodinu a vždycky budou v ulicích  miliony lidí, pádících z jednoho místa na druhé.  A to se mi zdá velmi vzrušující.  A navíc to tam vypadá jako kulisy z Blade Runnera. Fakt.

 

01



SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSME U FILMŮ, TVOJE VŮBEC PRVNÍ ZAMĚSTNÁNÍ BYLO ANIMÁTOR. JAK SES K TOMU DOSTAL?

Voltaire: Já jsem si už jako malé dítě dělal u nás ve sklepě stop motion animace. Když mi bylo sedmnáct, utekl jsem z domova do New Yorku…

SANCTUARY.CZ: … ABYS DĚLAL TUHLE PRÁCI?

Voltaire: Ne, abych uniknul před svou rodinou a z New Jersey. Moje první zaměstnání bylo ve skutečnosti  v obchodě s deskami, protože jsem si potřeboval sehnat práci hned. O dva měsíce později jsem ukázal své filmy  jedné animační společnosti, která dělala televizní seriál pro děti Pee-wee's Playhouse. A oni mne přijali. To znamenalo, že jsem se v sedmnácti letech stal animátorem pro televizní reklamy. 

SANCTUARY.CZ: TAK TOS MĚL KLIKU…

Voltaire: Jo, velkou. A v devatenácti mne povýšili na televizního režiséra, abych reklamy točil. 

SANCTUARY.CZ: PANEJO… TAK JAK SE Z TEBE STAL MUZIKANT, KDYŽ JSI MĚL TAKHLE NAŠLÁPNUTO V TÉHLE BRANŽI?

Voltaire: No, animace byla mou první profesí, ale jak postupem času rostla obliba počítačové animace, tak už loutkáře a stop-motion animátory nikdo nepotřeboval. Čili jsem se z velmi, velmi úspěšného najednou stal nadbytečným. Bylo naprosto nemožné dostat nějakou práci. A tak jsem začal dělat komiksy, což byla moje druhá profese. 

K hudbě jsem se nedostal dřív, než mi bylo třicet. Vždycky jsem si představoval, jaké to je, být muzikant, ale nikdy jsem na nic nehrál. Takže jsem se ve třiceti naučil hrát na akustickou kytaru a jeden z mých kamarádů mne v podstatě vyhecoval, abych zahrál v jednom newyorském gotickém klubu. Šel jsem do toho, zahrál, přišla spousta lidí, a tak jsem téhož roku dostal smlouvu u nahrávací společnosti. Čili jsem se muzikantem stal ve třiceti a to byla moje třetí profese.

 


Voltaire with the Oddz – Sellout 



SANCTUARY.CZ: A TO BYLA TVOJE PRVNÍ HUDEBNÍ AKTIVITA? PTÁME SE PROTO, ŽE JSI JEŠTĚ NAVÍC PŮSOBIL V TAKOVÉ SYNTHPOP/NOVOVOLNNÉ FORMACI THE ODDZ. TO BYLO PŘEDTÍM?

Voltaire: Ne, The Oddz přišli mnohem později, až spolu s mým pátým albem. Tehdy mne nadchla myšlenka dělat novovlnnou muziku, protože se objevily kapely jako The Killers, The Bravery a Interpol, které byly velmi populární a přitom zněly jako skupiny z osmdesátých. Proto jsem se rozhodl založit si takový vedlejší new wave projekt The Oddz. 

Nakonec jsem je ale musel rozpustit, protože jsem se moc věnoval The Oddz a málo své skutečné práci. Měl jsem rozdělané album, které bylo potřeba dodat vydavatelství Projekt Records, na kterém jsem nepracoval, třetí knihu, kterou jsem měl odevzdat, na které jsem nepracoval, a stejně tak jsem měl rozpracovaný komiks „Deady“, na kterém jsem nepracoval – to všechno proto, že jsem si hrál se svou vášní, což tou dobou byli  The Oddz.   

SANCTUARY.CZ: A VYDALI JSTE JAKO THE ODDZ NĚCO?

Voltaire: Oficiálně ne. Tedy takhle – my jsme natočili album, ale to celé nikdy nevyšlo. Ale na iTunes byste našli nějakých pět skladeb jako EP.

SANCTUARY.CZ: ČILI JSI ZAČAL JAKO ANIMÁTOR, POKRAČOVAL COBY HUDEBNÍK A JAK UŽ JSI ZMÍNIL, DOSTAL SES I NA DRÁHU SPISOVATELSKOU. JAK SE TO PŘIHODILO?

Voltaire: Před pár lety mi přišel e-mail od jednoho vydavatele, ve kterém stálo: „Čím dal více slýcháme Tvé jméno – nechtěl bys napsat knihu?“ Přesně takhle, zčistajasna. Tak jsem si říkal: „Proboha, snad si nemyslí, že jsem napsal ‚Candide‘!“ (pozn. Ez – „Candide“ je satira původního Voltaira z roku 1759).

Ale oni napsali, že ne, že myslí mne, že o mne čím dál častěji slýchají a že mám zřejmě spoustu fanoušků, tak jestli by mne nezajímalo napsat knihu. Já řekl: „Ano, moc rád bych napsal knihu.“ Zeptali se mne, o čem bych chtěl psát. Říkal jsem si, že nechci psát nějakou „opravdovou“ práci, protože nechci dělat výzkumy a podobně. Místo toho jsem se rozhodl věnovat něčemu, co už znám, takže jsem napsal knihu „What is goth“ o tom, co je gotika. Ta se ale na tuhle otázku „co je gotika“ dívá velmi absurdním a vtipným způsobem. Možná právě proto tak uspěla. 

A tak se mne vydavatel zeptal, jeslti nechci napsat další věc. Tak vznikla kniha „Paint it black: A Guide to Gothic Homemaking“. Nedávno jsem také napsal román „Call of The Jersey Devil“. Dohromady mám tedy na kontě tři vydané knihy.

SANCTUARY.CZ: A PŘIPRAVUJEŠ NĚCO DALŠÍHO?

Voltaire: Jako spisovatel? Momentálně mám příliš mnoho práce s vyřizováním objednávek. Ale musím to vzít od začátku – příští měsíc totiž vyjde můj další počin. Je to knížka pro děti s názvem „The Legend of Candy Claws“ a je o obrovském netopýrovi, který o Halloweenu bere sladkosti surovcům a dává je hodným klukům a holkám o Vánocích. Proto taky kniha vyjde o Vánocích.

 

TLOCCbannerNEWNOSE



SANCTUARY.CZ: TO ZNÍ PĚKNĚ. A CO KDYBYCHOM SI CHTĚLI PŘEČÍST NĚKTEROU Z TVÝCH KNÍŽEK I V ČEŠTINĚ?

Voltaire: V tom případě jsem ten pravý člověk, se kterým si o tom promluvit, protože k nim vlastním všechna práva. Vznikla dokonce i ruská verze knížky „What is Goth“. Je příšerná – fakt strašná!

SANCTUARY.CZ: ČÍM TO? 

Voltaire: No, to nejhorší na ní je to, že původně je v „What is Goth“ spousta obrázků, ale vydavatel nechtěl platit za tisk fotek, který je samozřejmě dražší. Místo toho tedy vzali fotky, položili na ně kus papíru a obkreslili je – a vypadá to vážně úplně příšerně. 

SANCTUARY.CZ: NO, JE PRAVDA, ŽE TO ZNÍ DOST STRAŠLIVĚ. TAK JINÁ OTÁZKA – JAK SE OBJEVILA MYŠLENKA, ŽE BUDEŠ DĚLAT I GOTICKÉ HRAČKY?

Voltaire: Já jsem vždycky chtěl dělat hračky, vždycky jsem je miloval. Když jsem vyrůstal, sbíral jsem figurky akčních hrdinů. A protože jsem v devadesátých letech dělal vlastní komiks, vždycky jsem si představoval, že si jednou vyrobím figurky ze svých příběhů. To byla ale úplně zcestná představa, protože jsem neměl tušení, že stojí až tolik peněz nechat si je zhotovit. Já to bral tak, že jsem viděl postavičky z Batmana a ze Supermana a říkal jsem si: „Hele, tyhle postavičky jsou z komiksů, a já taky dělám komiksy, takže by se měly dělat figurky i podle mých postav!“ Jenže rozdíl je v tom, že Batmana znají miliony lidí, ale moje postavy jen pár tisíc. Nikdy jsem tedy nenašel společnost, která by mi chtěla tyhle figurky vyrobit.

Začal jsem se tedy dívat po továrnách sám a začal vyrábět vlastní hračky. Třeba tu, co jsem měl dneska s sebou, což je plyšák netopýra z „Candy Claws“.

SANCTUARY.CZ: TY SE ČASTO ÚČASTNÍŠ RŮZNÝCH COMIC CONŮ A COSPLAYINGU, BYL I VOLTAIRE V ZAČÁTCÍCH SVÝM ZPŮSOBEM VLASTNĚ COSPLAY?

Voltaire: Ne, já jsem vždycky byl sám sebou. Oblékám se na koncert tak, jak chodím normálně. Tohle bych měl na sobě i kdyby byl páteční večer v New Yorku a já šel do gotického klubu. Já jsem Voltaire – a Voltaire na veřejnosti a Voltaire v soukromí je jeden a ten samý člověk, není mezi nimi žádný rozdíl.

Ironií ale je, že tím, jak mám jakýsi malinkatý kousíček úspěchu, potkávám na Comic conech lidi, kteří dělají cosplay mne. A ve skutečnosti jsou to hlavně ženy. To je velmi zajímavé. Ženy, které se převlékají za muže, se dost často obléknou jako já. 

 

aureliovoltaire



SANCTUARY.CZ: POJĎME OD VIZUÁLU ZASE K HUDBĚ. TVOJE PRVNÍ DESKY VYŠLY U VYDAVATELSTVÍ PROJEKT, PROČ JSI OD NĚJ ČASEM ODEŠEL?

Voltaire: Být u labelu je opravdu fantastická věc na začátek. Představí Tě to lidem, ke kterým by ses jinak sám nedostal. Na druhou stranu, být u labelu většinou znamená, že si vydavatel nechá 90 % výdělku a ty dostaneš – když máš štěstí – deset procent.  Čili v době, kdy moje smlouva s Projektem vypršela, což bylo po pěti albech, pro mne nastal čas posunout se dál. Vždycky jsme ale se Samem zůstali přáteli, spolupracovali jsme a ve skutečnosti moje další deska vyjde u Projektu… 

Je to totiž velmi melancholické album, hlavně o lásce a zlomených srdcích – vlastně dost vážná věc, tentokrát žádná legrace. Proto si myslím, že vydavatelství Projekt bude pro novinku „It will be a heart shaped wound“ dokonalé místo…

SANCTUARY.CZ: SPOUSTA TVÝCH DESEK SE VĚNUJE NĚJAKÉMU KONKRÉTNÍMU NÁMĚTU – „SPOOKY SONGS FOR CREEPY KIDS“ JE PRO DĚTI,  „BITREKUAL“ JE ZASE PLNÉ PARODIÍ NA HVĚZDNÉ VÁLKY A STAR TREK.  „HATE LIVES IN A SMALL TOWN“ JE ZASE V PODSTATĚ COUNTRY ALBUM – JAKÁ DALŠÍ TÉMATA SE MŮŽOU OBJEVIT NA TVÝCH DALŠÍCH DESKÁCH? 

Voltaire: Já si myslím, že se velmi brzy objeví nová deska, která bude celá ve španělštině, protože bych strašně rád vyrazil na turné po střední a jižní Americe. Hrál jsem třeba v Mexiku koncert ve španělštině a chtěl bych to protáhnout i dál na jih.

Proto bych rád po té desce, která vyjde u Projekt, udělal album svých už existujících skladeb, přeložených do španělštiny. Nikdy jsem také nehrál ve Španělsku, a tak bych moc rád udělal nějaké koncerty tam – španělsky. 

SANCTUARY.CZ: TAK TO BUDEME DRŽET PALCE. VRAŤME SE ALE TEĎ K AKTUÁLNÍ DESCE "RAISED BY BATS". MÁŠ TAM NA NÍ TOTIŽ DOST ZAJÍMAVÉ HOSTY JAKO CHIBI Z THE BIRTHDAY MASSACRE, BRIANA VIGLIONEHO NEBO CRAIGA ADAMSE Z THE MISSION. JAK TĚŽKÉ BYLO VŠECHNA TAHLE JMÉNA DOSTAT NA DESKU?

Voltaire: Téměř všichni na desce jsou lidi, se kterými jsme se znali už předtím, takže to nebylo nic složitého, Poslal jsem jim e-mail, ve kterém byla píseň, a vysvětlil jim, co po nich potřebuju, kolik jim za to můžu zaplatit a podobně. A většina lidí souhlasila. 

Byli tam ale i lidi, které jsem naopak neznal vůbec, jako Craig Adams z The Sisters of Mercy a Mission UK. Ale našel jsem si cestu. Znal jsem totiž jeho booking agenta, který nás seznámil. I ti pro mne noví známí ale byli velmi milí a přístupní. Samozřejmě se ale našli i takoví, kteří spolupráci odmítili. 

SANCTUARY.CZ: KDO TŘEBA?

Voltaire: Pat Benatar – ačkoliv Pat mi neřekla ne, ale nikdy mi neodpověděla (smích). A taky jsem chtěl Adama Anta, aby mi nazpíval dva řádky do písničky o Adamu Antovi. Jeho manažer to ale odmítnul – říkal, že bohužel nenajdeme vhodný termín.


 
Aurelio Voltaire- Raised by Bats



SANCTUARY.CZ: TAK TO JE ŠKODA… MIMOCHODEM, TY JSI UDĚLAL SPOUSTU PŘEDĚLÁVEK. EXISTUJÍ TŘEBA NĚJAKÉ SKLADBY, NA KTERÉ BY SIS TAKY RÁD POSVÍTIL, ALE TŘEBA JSI ZATÍM NENAŠEL ZPŮSOB, JAK DO TOHO?

Voltaire: Já vlastně dělání předělávek nemám nijak zvlášť rád. Většinou totiž děláš cover, protože tu píseň tolik miluješ – ale když ji tolik miluješ, tak jí nechceš měnit. Velmi často se tedy předělávka zvhrne v to, že ve skutečnosti jen imituješ něco, co se Ti líbí. Udělat předělávku je vážně komplikované – musí to být skladba, u které Ti bude příjemné udělat úplně novou verzi. Musíš zahodit originál. Proto je nedělám moc rád. 

Mým zatím posledním coverem, který najdete na příštím albu „It will be a heart shaped wound“, je předělávka písně „Haleluja“ od Leonarda Cohena. Důvod, proč jsem vybral tuhle věc, je ten, že jsem tu skladbu miloval už spoustu let, ale teprve když jsme se loni v létě rozešli s přítelkyní, jsem doopravdy pochopil smysl textu téhle písně. Je to, jako by se najednou rozhrnuly závěsy a já konečně viděl skrz okno. Vždycky mi to přišlo jako překrásná skladba, ale nikdy jsem jí nerozuměl tak, jako teď.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ. TAK MOŽNÁ TROCHU ZASE ZMĚNÍME TÉMA, AŤ NESMUTNÍME. DNESKA MÁŠ VŮBEC PRVNÍ KONCERT V PRAZE, BYL JSI TU UŽ NĚKDY PŘEDTÍM? 

Voltaire: Ne, nikdy jsem v České republice nebyl, takže díky, že jste byli tak něžní, když jste mne připravovali o mé české panictví.

SANCTUARY.CZ: RÁDO SE STALO, I KDYŽ BOHUŽEL TU NEBYLO AŽ TOLIK LIDÍ, KOLIK BY SIS ZASLOUŽIL. ALE TO JE I TÍM, ŽE JSME SE I MY SAMi O TOM, ŽE TU BUDEŠ HRÁT, DOZVĚDĚLI AŽ NA POSLEDNÍ CHVÍLI, COŽ JE ŠKODA…

Voltaire: Hele, já hrál v rámci téhle šňůry na Whitby Gothic Weekendu pro nějakých tisíc nebo dva tisíce lidí. No a včera jsem vystupoval v Českých Budějovicích pro sedmnáct lidí. Spoustu muzikantů by to naštvalo a otrávilo. Neoblékli by se do kostýmu nebo by odehráli jen polovinu koncertu, prostě by se na to pro těch pár lidí vykašlali. Já mám ale přesně opačnou filosofii – věřím v to, že nemůžeš trestat lidi, kteří přišli, za to, že ti ostatní nedorazili. Ve skutečnosti jim musíš dát o to víc. Na Whitby jsem ze sebe dal sto procent, ale České Budějovice dostaly 150 %, protože kdyby těch 17 lidí nepřišlo, tak by tam nebyl nikdo.  

Pokud je to tedy velmi malé a komorní vystoupení, je to pro vás příležitost dát jim víc a lépe se propojit s těmi, kdo přišli. 

SANCTUARY.CZ: A VYŠLO TO NAKONEC? 

Voltaire: Jako jestli to vyšlo finančně? Ne, samozřejmě že ne, prototože pochopitelně nedostaneš žádné peníze…

SANCTUARY.CZ: MY MYSLELI SPÍŠ TEN KONCERT…

Voltaire: Jo, ten se podle mého vážně podařil. Bylo tam sedmnáct lidí a myslím, že snad žádný z nich nešel domů zklamaný. A to je ten klíč – jdou lidi domů zklamaní, nebo s pocitem, že zažili něco magického? Cítím to tak, že když hraješ pro hodně málo lidí, máš jim coby muzikant povinnost dát ještě víc. Ukázat jim, jak jsi jim vděčný, protože oni přišli, zatímco ti ostatní ne. Nemůžeš je trestat, musíš je odměnit.

 

Voltaire



SANCTUARY.CZ: TO JE VELKÁ PRAVDA. PODÍVEJME SE ALE JEŠTĚ NA JEDNO TÉMA – NA SVÉM FACEBOOKU JSI NEDÁVNO MĚL TAKOVÝ MODEL GOTICKÉ ARCHITEKTURY, KTERÝ JSI VYRÁBĚL. Z TOHO SE DÁ SNADNO USOUDIT, ŽE JE TI TENHLE STYL BLÍZKÝ, TAKŽE – JAK SE TI LÍBÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ OČIMA AMERIČANA, KDE ZAS AŽ TAK STARÉ PAMÁTKY VLASTNĚ NEJSOU?

Voltaire: Miluju starou architekturu, zejména tu gotickou. Bohužel jsem ještě neměl moc šanci vidět Prahu – trochu jsem se prošel po Českých Budějovicích a legrační je, že jsem tam našel věž, kterou jsem nakreslil do své knihy. Nikdy předtím jsem ji neviděl, ale je to přesně ona. A myslím si, že architektura v Praze bude ještě zajímavější. Bohužel jsem ale celý den prospal kvůli časovému posunu. V neděli to ale doženu.

Určitě bych ale moc rád viděl kostnici…

SANCTUARY.CZ: … TO SKORO VŠICHNI, CO SEM PŘIJEDOU…

Voltaire: … akorát to není úplně po cestě. Tak snad příště.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ, PŘÍŠTĚ TI UDĚLÁME VÝLET. MIMOCHODEM, MÁŠ ZA SEBOU DOST POČETNOU A VELMI VĚRNOU ZÁKLADNU FANOUŠKŮ. JAK TĚŽKÉ JE PRO TEBE UDRŽET SI NĚJAKÝ VLASTNÍ OSOBNÍ PROSTOR? PŘECI JEN, SKORO VŠECHNO, CO DĚLÁŠ, SDÍLÍŠ NA FACEBOOKU A NĚKDY JE PROSTĚ TŘEBA MÍT KOLEM SEBE TROCHU VOLNĚJI…

Voltaire: Věř mi, mám spoustu času sám pro sebe. Vždycky lidem říkám, co zrovna dělám, ale nikdy jim neřeknu, v jakém hotelu bydlím. To je rozhodně jedna z věcí, kterou nedělám. Vlastně většinu dne strávím sám. Zdá se, že jsem velmi „veřejný“ člověk, ale ve skutečnosti si rád udržuji své soukromí. Většinu času strávím sám na procházkách nebo prací. A snadno se tak cítím osaměle. Myslím tím – jsem sám se sebou rád, ale snadno je mi tak nějak opuštěně.

SANCTUARY.CZ: TAK TO TĚ NEBUDEME ZDRŽOVAT A JDEME SI UŽÍT LIDÍ! DÍKY MOC ZA VŠECHNY ODPOVĚDI A UPŘÍMNOST.

 

Aurelio Voltaire

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.