Hororový květen přinese znesvěcení další filmové klasiky, připomene jeden literární skvost a nažene před nás další chodící mrtvoly...
V roce 1982 přišel do kin snímek Tobe Hoopera, který nás seznámil s jednou kalifornskou rodinou, v jejímž domě se zabydlela parta duchů a rozhodla se, že jim udělá ze života peklo. "Poltergeist" se stal záhy kultem, dočkal se i několika pokračování a bylo otázkou času, kdy se stane dalším remakovým vývarem. Těžko říct, jestli se člověk na něco takového může těšit. Režisér Gil Kenan má na kontě pouze jeden animák a průměrné zpracování "Města Ember", jeho zkušenosti se strašením lidí jsou tedy nulové. O produkci se postaral sám Sam Raimi a film by měl být ve 3D. Inu uvidíme...
"Legenda hororového žánru Sam Raimi přichází s úplně novým zpracováním klasického příběhu o rodině, jejíž poklidný život se obrátí naruby, když se v jejich domě začnou dít podivné věci. Útoky děsivých bytostí se stále stupňují a rodina musí čelit nejhorší noční můře ve chvíli, kdy zmizí jejich nejmladší dcera."
Poltergeist - trailer
Pokud nemáte nervy na filmové exhumace, potom můžete zkusit třeba film "Dítě číslo 44" ("Child 44") režiséra Daniela Espinosy. Nejedná se sice o horor, leč o napětí nejspíš nouze nebude. A kdo by neměl rád rituální vraždy? A dokonce dětí!!!
"Lev Děmidov je válečný hrdina, jeho svědomitá práce pro sovětskou tajnou policii mu zajistila postavení, dobré bydlení pro sebe i pro rodiče a krásnou ženu. Nikdo si ale nemůže být ničím jistý, Děmidov odmítne udat svou ženu a je státní mocí ze dne na den degradován a poslán do vyhnanství. Zde narazí na vraždu, která se podobá jinému případu, označenému za nehodu.
S kariérou a životem na padrť začne hledat sériového vraha. Ovšem ve stalinistickém Sovětském svazu v 50. letech něco jako vražda oficiálně neexistuje, musí proto pátrat na vlastní pěst a tajně proti vůli režimu. Jak vyšetřování pokračuje, rozsah rituálních vražd dostává strašlivé rozměry. Přestože jakákoliv pomoc hrozí zatčením, získá nečekaného spojence. Smyčka se postupně utahuje jak kolem vraha, tak kolem hlavních hrdinů."
Dítě číslo 44 - trailer
Pokud se vám právě teď nechce ani koukat na filmy, ani číst, třeba se vám začne honit hlavou, jaké by bylo napsat svůj vlastní horor. Potom je ideální čas sáhnout po znovuvydané knize Stephena Kinga "O psaní: Memoáry o řemesle". Mistr vám zábavnou formou poskytne spoustu vlastních zkušeností a vy dostanete příležitost, podívat se na jeho tvorbu z trochu jiného úhlu. Vydává opět Beta Dobrovský. A co o knize říká sám King?
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek - a možná to nejlepší - je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění, je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí."
Pokud sledujete literární osudy hrdinů populární série "The Walking Dead", pak vám udělá vydavatelství Baronet radost dalším dílem (celkově čtvrtým), který se jmenuje "Zkáza". Co si pro partu přeživších duo Kirkman / Bonansinga přichystalo tentokrát?
"Městečko Woodbury, útočiště několika desítek lidí, přežívajících ve světě zamořeném živými mrtvými, prodělává velkou změnu. Zbytky jeho obyvatel, zbaveny železné ruky Guvernéra Philipa Blakea, si budují život podle svého, pokoušejí se nastolit demokratický způsob soužití, důstojné živobytí v rámci omezených možností pod vedením nezkušené a nedobrovolné vůdkyně Lilly Caulové.
Potýkají se s důsledky dosavadního nešetrného hospodaření - Woodbury docházejí zdroje potravy, nástroje a hlavně tolik cenná energie. Přeživší pátrají v troskách civilizace po všem, co by se dalo využít, hledají obnovitelné zdroje, učí se existovat vlastními silami a vítají každou pomocnou ruku. Včetně zdánlivě spořádané rodiny Calvina Dupreea nebo na první pohled mírumilovné náboženské skupiny reverenda Jeremiáše, jejíž členové s nadšením přijali možnost prožít zbytek svého života v městečku...
Jenže leccos nebývá tak, jak to zprvu vypadá, a pro svět ochromený nákazou živých mrtvých to platí dvojnásob!"
Opisovat děj klasiky Gastona Lerouxe "Fantom Opery" by bylo nejspíš zbytečné, kór když anotace vydavatele Beta Dobrovský je vyčerpávající. Nechte tedy znovu znít varhany pařížským podzemím...
"Romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Opery s jejími galapředstaveními, plesy a temným zákulisím. Podle románu bylo natočeno několik filmů, vznikly divadelní i televizní inscenace a také známý a úspěšný muzikál.
Fantom Opery patří ke stěžejním dílům světové romantické literatury. Když v roce 1910 poprvé vyšel v pařížském nakladatelství Pierra Laffita, vzbudil obrovskou pozornost. Na počátku příběhu fantoma Erika, ukrývajícího se kdesi v podzemí pod pařížskou Operou, stojí záhada. Když dělníci začali kopat základy k obrovské stavbě Opery, narazili na velké podzemní jezero, tvořené zřejmě jedním z ramen Seiny. Osm měsíců musely parní pumpy čerpat vodu, aby mohly být základy stavby dokončeny. Přesto se všechnu vodu vyčerpat nepodařilo a přístupy k podzemnímu jezeru musely být nakonec zabetonovány.
Tím ovšem záhady neskončily, naopak. Když chtěli hudební nadšenci uložit do podzemí pod Operou schránku s nejlepšími nahrávkami operních pěvců své doby, narazili při hloubení chodby na mužskou kostru. Pravděpodobně se jednalo o vojáka, který tu padl během povstání Komuny. S tím se ovšem spisovatel Gaston Leroux nesmířil. Podle jeho vysvětlení mohla kostra patřit pouze jedinému člověku: fantomovi Opery. Podle pověstí totiž architekt Opery Charles Garnier najal jakéhosi podzemního políra Erika, známého svou krutostí a sadismem. Jenomže Eric si prý místo dozorování stavby vybudoval v podzemí nádherní palác, k němuž vedla cesta jen po hladině podzemního jezera. A tak představa tajemného fantoma, zamilovaného do zpěvačky Christiny Daaéové, chystajícího nejrůznější intriky a plujícího na loďce pod Operou, vůbec není neskutečná..."
Co nového na domácí scéně? Osmého titulu se dočkala série "Kladivo na čaroděje". Postaral se o ně zkušený fantasácký rek Martin D. Antonín a jmenuje se "Pekelná šleha". O vydání se už klasicky postarala Epocha.
"Když se dáma vašeho srdce ocitne v nesnázích, uděláte pro její záchranu cokoliv. Riskujete život, sjezdíte světa kraj, spřáhnete se s ďáblem - a když zoufalství dostoupí vrcholu, přeleze přes něj a ještě si pořádně povyskočí, najmete si tým Felixe Jonáše. Je to banda magorů, to jistě - ale kdo jiný vám uvěří a pustí se do hledání dívky nakažené experimentálním magickým retrovirem? Jistě ji najdou. Možná i zachrání. A když budete mít štěstí, vaše milovaná vám tu záchranu jednou odpustí.
Naděje přece umírá poslední... a kdyby něco, Walter ji odborně oživí.
Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte... a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů - a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší..."
A to by bylo tak nějak všechno. Nebo ještě zbývá celá hromada buburomancí. Ale to už raději riskneme toho "Poltergeista" ne?
Přidat komentář