Report z Bruna Ferrariho v Brně

Jak se vyvedl koncert Samirova alter ega Bruno Ferrari v moravském city? To vám tradičně přiblíží Kootcha.

 

Počkal jsem na hodnocení až po druhém gigu v Mersey a udělal jsem dobře. Po Praze i Brno přivítalo mistra dekadence, autentického vypravěče příběhů čtyřicetiletých seladónů, noční můru žárlivých manželů a vlhký sen hipsterských dívek. Ve fešáckém obleku s mafiánským proužkem nás přichází potěšit BRUNO FERRARI. Vstupní heslo obou koncertů „Život je jednotvárnej jak pohyb předkožky“ jasně napovídal, jaké bude složení píplů v kotli. Bylo evidentní, že přišli hlavně za zábavou a jedinečností, než na umění, kterého je k mému překvapení na nové desce „Ayahuascero“ fakt plno. Nikdy jsem nebyl velkým Brunovým příznivcem, protože mi to přišlo hudebně slabé a výrazově přehnané, ale to, co se děje teď, je absolutně jiná planeta. Nesmírně chytré a v každém momentě velmi nápadité. Zapomeňte na to, co bylo, tohle je nová progresivní elektro etapa, která konečně stojí za to.

V návaznosti na rozpad Vanessy, Samir hledal náhradu za Mirka Papeže. Přihlásilo se asi deset kluků a devět stálo totálně za hovno. A ten desátý zazářil hned prvním, co poslal. Řval jsem nadšeně na Hausera do telefonu „to je ON ty vole! Ale ne pro Vanessu, ale na Brůna“. Bylo to jasné po prvním tracku, že tenhle kluk nesmí zmizet. Nezmizel, Pavel Peřina aka SIRGULL on da board! Je opravdu zázrak, že se takoví lidé na scéně objevují. Jeho hudební cesta začala u techno veteránů NSK, kde brousil gramce. Postupem času začal v compu dělat hudbu a dnes je z něho velmi výkonný skladatel a muzikant se vším všudy. Asi si umíte představit, jak to pro něho muselo být těžké, plně vyhovět náročnému frontmanovi. Ale vydržel a jak sám řekl, Samirova pruda a vysoká laťka, kterou nastavil, udělala z technařského prokrastinátora svědomitého electro-synth muzikanta, který v mých očích rozhodně zaslouží respekt.

Pochopitelně ve studiu veškeré nahrávky obhospodařil Moimir Papalescu a o závěrečný mix se opět postarala světová producentská hvězda prvního kalibru John Fryer. Je jasné a zřejmé, že oni dva desku i koncertní mix posunuli o kilometry dál. Fryerovi je jedno, jestli míchá Depeche Mode, NIN nebo Bruna, a podle toho to také hraje. Dalším neopomenutelným členem Ferrariho družiny je překrásná zpěvačka Petra Čechurová, která k naší velké smůle přibyla do sestavy až v závěru nahrávání, takže je dle mého názoru velmi málo pěvecky využitá. S čímž Samir souhlasí a je jasné, že výhledově dostane Petra nesrovnatelně větší prostor k seberealizaci. Samozřejmě nemůže chybět král koláží a pódiový vizionář Pablo De Sax a taneční sexbomba Michaela Peřinová. Bubeníka již neuvidíte, protože byl po Brně vyhozen pro muzikantskou neschopnost a lidskou drzost. Původně jsem k tomu chtěl dát nějaké podrobnější vysvětlení, ale nebudu přilévat olej do ohně, je to zbytečné.

Koncert v Brně byl lepší než v Rock Café nejenom tím, že na stage byli všichni o moc klidnější než v Praze, ale hlavně je Mersey díky balkónu nad pódiem a celkovou velikostí přesně to místo, kam se taková show nejvíc hodí. Měl jsem tam pocit, že lidé nestojí v hledišti a zdálky nečumí na stage, ale že jsou uvnitř, součástí toho diskotékového blbince a maximálně se baví. Přede mnou stála parta mladých metlošů a znali to nazpaměť. Byli strašně nadšení a svým tancem a zpěvem byli pro ostatní značně nakažliví. No a další podstatný aspekt moravského úspěchu byla Ferrariho forma, protože takhle suprově nakaši jsem ho dlouho neviděl. Smál se, bavil se, kalil a tu svoji náladu rozhazoval na všechny kolem. Veselost vzbuzoval i merchandise v podobě léčivého jazyka s integrovaným análním vibrátorkem. I když je určený k výblizu klitorisů, neváhal jsem a zkusil jsem si nechat vylízat bradavku, ale prostě představa, že vás ojíždí kámošův umělý jazyk nebyla zrovna orgasmická. Ale nasmáli jsme se u toho ažaž.

Zvukovce se věnovalo hodně času, takže hned první pecka „Si Seňor“ hrála jak z praku. Je fakt, že ji mám z celé desky nejradši! Výborný refrén „Mi Muchachita, sexo perverso, mi negra puta, si seňor“ a typická, Hauserovsky megasilná sloka „Vytáhla nůž a taky mexickej speed, a pak se svěřila, že s Bohem má spor, nikdy tam nebyl, když ji táta klátil, a tak mi řekla, zabij mě por favor, nikdy prý nežila, byla jen stín, život s ní vyjebal, tak teď vyjebe s ním“. S Bertem jsme si dělali prdel, že Hauser se Sirgullem jsou jako Horáček s Hapkou, akorát to publikum je jiné. Jako druhá hraje „Latino Lover In Hell“, což je jedna z Papežových skladeb z minulé desky. Nepokrytě přiznávám, že to je jediná smysluplná pecka, která se mi před "Ayahuascero" líbila. Metloši přede mnou hlásí „Pičo to je mrdna!“ a fakt jo. Míša přichází polonahá v hranatých brejličkách a je jasné, že bude „Dívka z Korporátu“. Tomuhle songu byly dokonce přiděleny peníze z Hit-Hitu a natočen řízný klip z open-source korporátního pekla, podpořený například Řezníkovou felační scénou.

Samir se konečně nechal umluvit ke koupi InEar systému (místo odposlechu sluchátka), takže už nesere operátory a všechny kolem nekonečným stěžováním si na zvuk na pódiu. Slyší se kvalitně a to se samozřejmě odráží na jeho klidu, potažmo na kvalitě zpěvu. Jsme fakt všichni nadšení, že mu to došlo a přestal se a nás trápit tradiční technikou. Málokdo dokáže v skoro každém textu použít slova, která by mohla putovat bez úprav na samolepku nebo triko. Hauser ano. Při „Orlu na Sedativech“ zazní ta zásadní – „Boty do špičky mám, to abych věděl kam jít“ - to fakt zaslouží tesat do kamene. On je prostě persona, která plně vládne slovem a věřte, že není mnoho textařů, kteří by dokázali v tak ošemetném ranku, ve kterém se Ferrari pohybuje, najít ta správná slova a rýmy, které by nezaváněly zbytečnou sprostotou a ordinérností.

Jedeme dál a to doslova. V bodovém světle pěje za dalmatýnským volantem rumunský kamioňák Dragoš Kovacs, opruzovaný dvěma štětkami „Love in the Truck“ a já se musím zase smát. Ten vizuál je k nezaplacení. Když mi posílal demo téhle pecky, byl jsem někde chlastat a volám mu zpět se slovy „no to ses posral, dyť ta angličtina je nejpříšernější na světě“. Bryskně mi přišla odpověď „seš blbej nebo vožralej? Už si někdy slyšel rumunskýho šoféra, kterej mluví jako Beckham?“. Jo, měl recht, ve své opici jsem si neuvědomil, že Dragošové mluví jak kokoti.  Na řadě je jednoznačně nejúlisnější song ze všech – „Frotér“. Začátek je tak bezvadnej, že bych se vůbec nedivil, kdyby Brunovi zakázali vstup kamkoliv, kde jsou víc, než tři ženy na místnost, protože „Na rtech úsměv blažený, mám rád, když se třu o ženy, jako skalár“, je ve spojitosti s frontmanovým výrazem opravdu superúchylný! Ale to hned pokračuje „Hýždě, kolena, slabiny, šátrám po zadku maminy lehce obézní“. Vedle mě chlápkovi tečou slzy, jak se směje. Řehtám se s ním, je to opravdu zábavné.

Celý klub Mersey byl obložen láhvemi rumu Ron Jeremy, protože tahle sperma mašina je druhým ideovým středobodem "Ayahuascera". Ferrari šel kdesi v Bangkoku po štrýtu a místňáci na něho s obdivem pokřikovali, že je Ron Jeremy. Je fakt, že určitá podoba tu je. Samir na to konto napsal text, Pavel složil muziku a Fryer, který se s Ronem dobře zná, mu ho poslal a zařídil na leden setkání těchto bardů v Los Angeles. U Rosenberga jsem pár mejdanů zažil, ale u pornoboha to bude zřejmě silnější káva. Dost mě sere, že nemám šanci dostat víza, jinak bych letěl taky - pozvánku mám. Jinak na včerejším předsilvestrovském mecheche jsme zjistili, proč je Bruno takovej sportovní, atletickej a pružnej typ. Dělali jsme si s Tuzexem z něčeho srandu a z Bruna vypadlo „Vy kokoti, já jsem vysportovanej, protože jsem v mládí hrál fotbal za Laktos Kyje“. Smíchy jsem málem překousl vidličku. Já v něm vždy cítil zarytého Zátopka, ale netušil jsem, že hrál v Laktosu! Pardon, to jsem odbočil, ale je mi jasný, že Prchalové, Metodové a jiná elecro havět bude nad tímhle hýkat smíchy jako já.

Úplně první pecku, kterou jsem asi před rokem slyšel, byla „Sám Doma“. Na ní jsem zjistil, jak nesmírně to Sirgullovi pálí. Přijde mi, že je základním kamenem, na kterém deska i koncert stojí. Je nejpravdivější, skoro všichni jsme ten moment zažili „Dávným láskám volám, že jsem dneska doma sám, doma, doma, libido volá“. Zrovna tak jasný příběh vypráví i „Soi Cowboy“. Ferrari velmi rád cestuje, ale v podstatě je všude nespokojený. Lidi, smrad, jídlo, žebráci, ptáci řvou, všude mě chtěj okrást, hnusný ženský, starý letadla, špatnej kokain, nechutnej chlast, teplý moře a prostě všechno fuj. Ale tahle ulice v Bangkoku je přesně obráceně. Bruno jí miluje a nedá na ní dopustit. Věřte, že je to znát, s jakou láskou zpívá „Nejlepší zážitky z dovolený mám ze Soi Cowboy, svítání bolí, ale já ho nevnímám, na Soi Cowboy“.

Totálně vyprahlý jsem utekl na bar a z boku si vychutnal „Stálého Zákazníka“ a „Řitního Tanečníka“, což je z jiného perimetru než zepředu úplně jiný zážitek. Myslím, že ta parta kluků, co to sledovala celou dobu jenom z tohoto místa, dobře věděla proč. Brunovy holky jsou z boku opravdu k oblíznutí. No, ale je potřeba se rychle vrátit do kotle, protože přichází múza večera. Backvocal master z Gottovy družiny, skvostný hlas okořeněný lehkou nedomykavostí, krásná a zralá žena s mozkem mladé dívky – Jitka Zelenková. Duet „Věci, o kterých se nemluví“ je opravdový majstrštyk, včetně skvělého klipu s excelujícím Janem Gemrotem. Měl jsem nejdříve obavu, jaké to bude. Jestli Jitka pochopí a přijme roli taxikářské vražedkyně tak, aby to nebylo trapné. Bezezbytku pochopila a absolutně vyhověla vizi lidí o generace mladších a vycházejících z jiné sociální bubliny. Byl to nejlepší nápad, protože Jitčino nadšení pro věc bylo a je strašně nakažlivé. Zúčastnila se na obou zatím odehraných koncertech a dle jejích slov těsně nad ránem za Brunem přijede koncertovat kdykoli bude volná, třeba i do pekla!

No a dotekli jsme ke konci. Prvním ideovým středobodem desky i koncertu je bájná ayahuasca, kterážto je teď nejoblíbenějším Samirovým smahem. Sálem se nese chorál názvu desky a Hauser do toho cituje „My currandero is brujo, he told me that i am pendejo, he told me that i am loco“. Skvělé, s metlošema hulákám „My ego is crying, whats my name, lost child, womiting game“. Samozřejmě nemůže chybět Papežovina „Já a mé tupé“ a závěrečný „Pornoženich“. Nadstandardně povedený koncert, na který budu dlouho vzpomínat. Ten pražský byl povedený, ale Brno tentokrát nepokrytě vítězí. Pevně doufám, že se začnou ozývat promotéři a Bruno se Sirgullem budou mít možnost ostatním dokázat, že tenhle projekt posunuli na úroveň, která stojí za návštěvu koncertu.

Za fotky děkujeme Radimovi Dibdiakovi, všechny najdete v naší fotogalerii!

Setlist:

  1. intro
  2. Si Seňor
  3. Latino Lover In Hell
  4. Dívka z Korporátu
  5. Orel na Sedativech
  6. Love In the Truck
  7. Frotér
  8. No Brain
  9. instrumental
  10. Ve Jménu Rona Jeremyho
  11. Sám Doma
  12. Soi Cowboi
  13. Řitní Tanečník
  14. Stálý Zákazník
  15. Věci, o kterých se nemluví
  16. Ayahuascero
  17. Já a Mé Tupé

encore

 18.Pornoženich

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Kuuučo,tak ted jak čtu tvou,jak jinak než opět skvělou recenzi,jsem naznal že jsem udělal chybu že jsem nešel.Příště i když venku bude nečas,se musím polepšit.Blondatá zpěvačka i po dětech vypadá velmi luxusně.Klobouk dolů před pop ikonou 80 let ČSR Jitkou Zelenkovou,že byla ochotna se trmácet do Brna do malého klubíku Mersey,přitom by s přehledem ona sama zaplnila vedlejší Sono-centrum
jo mas pravdu!! a navic ta show mela vetsi energii nez Vanessa!!

Přidat komentář