Berlínská parta Totenwald se v našem hlavním městě nechala vidět a slyšet už potřetí a nutno říct, že tento koncert nezapadne prachem zapomnění jenom tak.
Totenwald, Prague Dead Souls
Praha, Eternia Smíchov, 30. 3. 2018
Už fakt, že před vámi v roli speciálního hosta hrají Joy Division – pardon Prague Dead Souls, je specialitou non plus ultra. Sám jsem si, jednou nohou zapíchnut u vstupu, jejich show užil jen tak napůl, ale i z občasných průletů mezi tančící fans bylo zřejmé, že PDS nejsou jednou z trapných revivalových kapel. Ba naopak. Jednak - vracet na pódium a předávat muziku Joy Division lidem i v dnešní době má smysl a druhak, tihle muzikanti pouze nepreludují hudbu někoho jiného, oni jimi prostě jsou.
Parta cizinců žijících v Praze a posílená o Ice z Das Funus do publika hned z kraje začala ládovat jednu klasiku za druhou a další plus vyplaval na povrch hned vzápětí. Oni umějí hrát a to tak že náramně! Šlape jim to jako hodinky a i pecky, které člověk zná v leckdy notně dobové zvukové kvalitě, najednou hrají málem líp než z přehrávače. Pánové se nezalekli netradičního půdního prostředí a skryti v mlze a bez pódia, promícháni s publikem, ukázali, jak je to snadné, když se to umí. Tradičně vynechali „Love Will Tear Us Apart“, neboť jak sami říkají, jsou na světě věci, na které se nesahá. Ale jinak se nám dostalo všeho, od „Transmission“ až po tu s rozbitou klávesnicí.
Pravdou je, že tolik schodů jsem ještě na koncert nikdy nevyšlapal. Každý dorazivší se během placení vstupu ještě vydýchával a výjimečně měla většina zdravější růžovolící barvu než obvykle. Nakonec však i přes počáteční obavy zafungovalo kouzlo něčeho netradičního i tentokrát. Podobně jako kdysi Black Nail Cabaret na lodi, i tenhle koncert na půdě, osvětlený pouze vánočními světýlky nad kapelou, měl jistý neopakovatelný undergroundový náboj.
Jestli mi první polovinu večera hatilo páskování, druhou mi hatil ponejvíce Božkov. Lapen punkovým duchem večírku, rozhodl jsem se, že zpěvačka Trish musí tento nápoj bohů ochutnat, aby se jí lépe intonovalo. Po kopnutí panáka chvíli naříkavě skučela a po pár vteřinách koulení očima a odfukování jej přirovnala ke Grappě. Budiž. Zvukově to hlavně díky automatu a zlobícímu mikrofonu saxofonistky Ruby nebylo od startu natolik přesvědčivé, jako u PDS, leč pravdou je, že Totenwald nehrají prog rock, aby se člověk musel unavovat nějakým hledáním nejvhodnějšího místa k poslechu.
I proto jsem poměrně záhy vál po celé půdě strhnut ostatními tanečníky. Totenwald zatím nemají natolik širokou zásobárnu hitovek, takže prostě tasili vály z čerstvého full debutu a prvního EP. Co chybělo na energii díky neexistujícímu bubeníkovi, to dodalo zbývající osazenstvo bezprostředním vystupováním a pořád bylo na co koukat. Punková oprsklost se mísila s málem foxtrotovou rozverností a sám jsem netušil, co dokážu s nohama! V samém závěru došlo i na šlágr „Sex Sells“ a na populární „kozy ven“. Ty byly navíc pokryty oním zbožňovaným rumíkem a záhy očištěny děvčaty z publika. Dobrej večírek volové!
Další fotky Totenwald najdete v naší fotogalerii!
Přidat komentář