Tanz mit Laibach - report z koncertu

Pokud jste třebas i vzhledem k ceně zaváhali a nešli na koncert Laibach, vězte, že jste přišli o jeden z nejlepších koncertů letošního roku. Jak to vypadalo, co se všechno dělo, a co nám kapela nakonec nadělila?


Autor: Lyrel

Do poslední chvíle to vypadalo, že ani já - Hard EBM lover - se do Lucerny nedostanu, ale štěstí stálo na mé straně a po vánočních nákupech mi ty čtyři stovky tak tak zbyly. Kolem šesté se mi podařilo probojovat ke kase a tiket si opatřit. Kolem mne se děly hned dvě zajímavé věci. Jednak se venku točilo interview (tak blízko!), a druhak dole zvučily bicí. A mě přešly veškeré pochybnosti a začala jsem se neúnosně těšit.

Ty tři hodiny byly nekonečně dlouhé, ale devátá se nachýlila a opět jsem stála u vstupu do Lucerna music baru. Venku už byla pěkná fronta, ale organizace zvyklá i na větší nátřesk návštěvníky rychle odbavovala, zbavila je kabátů a zavazadel, takže jsem přesně v devět stála na balkoně a prohlížela si návštěvníky. Nic jiného se zatím dělat nedalo. Dole byla nachystaná scéna, dvě plátna, projektory-dnes u koncertů nic neobvyklého. Ani mezi lidmi nebyl nikdo vzhledově nějak nápadný, byla tu fanouškovská všehochuť od puberťáků před rastamany a sem tam nějaký ten goth, ale těch bylo jak za nehet máku. Sál už byl úplně natřískaný, z repráků se line něco, co silně připomíná vojenskou dechovku a každá minuta je delší a delší. Když už se osazenstvo začíná trochu nudit, změní se osvětlení.

Je přesně půl desáté a prostory baru rozvibruje Česká státní hymna v té nejklasičtější podobě. Kluci u stolu přede mnou svorně vstali, položili ruku na srdce a vlastně všichni tak nějak dojatě zmlkli. V tom tichu si ale člověk začal uvědomovat drobné nepříjemnosti, ačkoliv teplota je velmi příjemná, kolem je příšerná směsice pachů, změť různě sladkých cigaret a připálená vůně umělé mlhy, se kterou to malinko přehnali (naštěstí se rychle rozptýlila). Nacionalistická chvilka národní hrdosti skončila a přes podium přeběhl mužík k elektronice. Už jsou tady a vypadají...úplně jako na fotkách, typické kostýmy, čepice a turbany s emblémem skupiny. Jenom frontman byl slušňácky oholen. Začíná první dávka koncertu v melancholickém, lehce patetickém duchu, pomalejší songy jako Rossiya, Turkye a Slovania doprovázené sladkým dívčím zpěvem, když se vzadu na plátně objeví obří nápis Praha, publikum exploduje a nadšeně tleská (o kousek dál byl i nápis Brno ;-) ). Hrál se hlavně Volk, kolem desáté jsem začínala mít lehce ospalou náladu.

Přesně ve 22:15 hod se najednou kapela vytratila. Nastal malinký zmatek, někteří si nebyli jistí, jestli koncert skončil nebo je to přestávka. Naštěstí to byla přestávka a ani ne za pět minut byl překostýmovaný Laibach zpět s druhou částí koncertu - rychlejší, tvrdší a elektroničtější. Piano vystřídaly bicí, dívenku v turbanu dvě kočky s paličkami, které nejenže umocňovaly energii v sále, ale úžasně doplnily celou show. A že to byla nějaká podívaná!

Zazněla notoricky známá Tanz mit laibach z alba Anthems, po plátně pochodovali kostlivci a kdo měl kolem sebe aspoň těch patnáct centimetrů, začal se hýbat. Ve stejném rytmu se jelo dál, holky roztleskávaly, hrály na činely, osvětlovač řádil, až by jeden nevěřil, jak moc jde podtrhnout dynamika koncertu a jak přesně se dá se světly pracovat. Já už jsem byla dávno přesunutá dole, kde nebylo k hnutí, když skončila skladba a band znovu odešel. Byl konec, lid jásal a skandoval "Laibach, Laibach". Trvalo to dlouho, ale světla se opět tlumeně rozzářila, tentokrát dozlatova a všichni členové za zvuku Life is life nastoupili k děkovačce. Byla dojemná, publikum bylo podivně zjihlé a i mně bylo nějak těžce u srdce. A najednou mi v kapse vrní telefon. Vytáhla jsem ho a bluetooth mi hlásí, že mi přes něj Laibach poslal zprávu. Ježíšek, vážení! Sál obdržel animačku s logem a heslem kapely. A pak přesně když se poslední číslice na hodinách vynulovala a padl čas 23:00, byli pryč. Zítra hrají v Polsku a určitě toho ještě mají dost na práci, takže přídavky nebyly. Na plátně ještě probleskl znak NSK a titulky ozřejmující inspiraci textů, proběhla jména členů kapely a pak už jen DJ.

Abych to shrnula-nikdy jsem nezažila tak výborně zvládnutý koncert-technicky, protože byl v pravdě multimediální. Sehranost všech členů-ať už na podiu nebo za ním (popř. nad ním) byla příkladná, což se ovšem vzhledem k jejich zkušenostem očekávalo. Nic se nepokazilo, nálada byla úžasná, jenom toho prostoru člověk moc neměl. Já jenom doufám, že nejpozději za rok se v Praze zase ukážou, a že to bude minimálně stejný nářez.

Fotky jsou opět v naší **Galerii**

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Musel to být,skvělej koncert,už jsem Laibach živě viděl,takže mě trošku mrzí,že jsem si to nezopakoval,ale měl jsem to z ruky a byl jsem časově tradičně vytížený.Tak snad si to vynahradím na koncertě The Cure :-D přes svou stručnost kvalitní report,takže chválím.Zároven přeji i všem čtenářům Veselé Vánoce :-D
Jak už jsem psala jinde, byl to nejlepší koncert tohoto roku. Co bych dodala k článku? Snad jen, že skladby nepatřící k albu Volk byly docela zajímavým způsobem lehce zremixovány, což jsem vpravdě nečekala. Jak už psala Lyrel, dojem z koncertu byl naprosto fantastický... a Milan Fras byl jako vždy naprosto charismatický. Myslím, že Liabach mi budou hrát v hlavě ještě minimálně měsíc.
Velmi povedený koncert, musím pochválit i slušné publikum. První část byla snad lepší než druhá - zajímavější zadní projekce, neoposlouchané písničky a esteticky hodnotná a krásně zpívající slečna v turbanu (i panu Frasovi to seklo - z první řady jsem měla luxusní výhled a ta uniforma je vážně něco, zvláště boty:-)), ta druhá trochu splývala dohromady, ale i tak byla docela fajn. Viděla jsem Laibach poprvé a doufám, že ne naposledy, tohle bych si mileráda někdy zopakovala. O:-)
ano, byl to vskutku "Gesamkunstwerk" ! a to jsem k tomuto koncertu přistupoval odpočátku skepticky, jelikož současná tvorba Laibach z poslechu obyčejných mp3 prostě neuspokojuje. Jaké pak bylo mé překvapení když jsem kapelu slyšel a hlavně VIDĚL v akci naživo. To byl panečku docela jiný šálek dadáku ! Milanova uniforma a BOTY (!!!), jeho přirozená gestikulace a posismy, úžasná klávesistka a vokalistka a to vše vidět v bezprostřední blízkosti ... luxus. Skvělá (a přitom nepřeplácaná) zadní projekce na které byly prováděny vtipné a promyšlené hrátky s různou národní symbolikou na hranici politické korektnosti (asi nejvíc se mi líbilo promítnutí symbolu z VOLK do hexagramu v izraelské vlajce :-D. A jak už bylo řečeno Sadako, vnímavé a inteligentní publikum, které se nikam necpalo a užívalo si v klidu koncert. 8-)
Tanz mit Laibach je z alba WAT, Anthems je jen kompilačka.
Zazněla notoricky známá Tanz mit laibach z alba Anthems, po plátně pochodovali kostlivci a kdo měl kolem sebe aspoň těch patnáct centimetrů, začal se hýbat.<br />To je na ránu...;-)
dobrá slohová práce!:-) opravdu to byl super koncert jen mě zaráží že nikdo z Chatujících neví nebo nezmínil že to bylo uplně stejné jako loni resp.ted už před loni v Roxy tenkrát to bylo poprvé k albu Volk a stejně dobré a mám pocit že minimálně o dvě skladby delší... :-) :-) :-)

Přidat komentář