Torontská gothic scéna – část druhá

torontogothscene_2sV druhé a závěrečné části seriálu o specifické torontské scéně, která měla v devadesátých letech pověst nejsilnější na světě, se podíváme na její úpadek, seznámíme se s jejím aktuálním stavem, kluby i kapelami a podrobněji si probereme prvky, které zdejší gotickou subkulturu tolik odlišovaly od ostatních.






Zdroj: Internet


Střílení na školách a pokles popularity


Roku 1999 došlo k masakru na coloradské škole Columbine High School. Tento otřesný příběh, naroubovaný na gotickou scénu, vzbudil očekávaný odpor veřejnosti vůči torontským goths. Nejvíce postiženi byli zejména mladší příznivci scény, které učitelé a rodiče najednou začali vnímat jako potenciálně vyšinuté a na hudbu s gotickou estetikou nahlíželi se značným podezřením. Přesto (jako všude na světě) bylo v Torontu násilí v řadách goths velmi vzácné a tak se hlavní postavy kultury snažily média přesvědčit o chybném spojování těchto činů se scénou. Mezi nejjasnější argumenty patřila fakta, že střelci nebyli goths a neposlouchali ani gotickou hudbu nebo se poukazovalo na nenásilnost a pacifismus této komunity.

Ke cti některým médiím se však sluší přiznat, že se pár z nich (zejména ty kulturní) snažilo goths i bránit. Například sloupkařka Donna Lypchuk do alternativních novin  Eye Weekly napsala: „Poslední dva týdny se v kuse směji, když vidím, jak ti žvanilové v televizi obviňují gotickou subkulturu z vraždění v Coloradu. Toto hnutí, které se pohybuje po světě už nejméně 25 let, je trochu moc vidět na to, aby tajně plánovalo takovéhle podvratné akce.“ Bez zajímavosti není ani fakt, že samy coloradské úřady potvrdily po řádném vyšetřování pět měsíců po incidentu, že „střílení nebylo spojeno s gotickou kulturou“ a že „sami střelci gotickou hudbou opovrhovali.“

Stejně tak ontarijský Poradní orgán pro náboženskou toleranci podrobil místní scénu podrobnému zkoumání a nakonec vydal posudek, v němž došel k závěru, že: „…goths jsou nenásilní, pacifističtí, pasivní a tolerantní k ostatním, ačkoliv je média nesprávně spojují s násilnostmi, nesnášenlivosti vůči menšinám, názory o nadřazenosti bílé rasy a podobně. Ideologie stoupenců této subkultury je ve skutečnosti postavená na principech rozpoznání, identifikace a truchlení nad společenskými a osobními zly, které by si mainstreamová kultura přála ignorovat nebo na ně zapomenout. Tato tématika převládá i v gotické hudbě.“

Bez ohledu na fakt, že střílení na Columbine High School nebylo spojeno s gotickou komunitou, torontská scéna začala uvadat. Zavíraly se bary, kluby i obchody, zaměřené na tuto tématiku. A to včetně obchodu Siren a klubu Sanctuary, které patřily mezi první a nejdéle fungující podniky tohoto zaměření v Kanadě.

Již v polovině roku 2001 gotická hudba prakticky zmizela z Toronta a důsledkem toho ji i přestaly hrát kluby. O rok později se však místní goths začali pokoušet o její opětovné obnovení, opírající se myšlenku, že „scéna neumírá, jenom se mění“. Především díky sérii aktivit, které představovaly starší goths a kapely mladší generaci, si Toronto dokázalo zachovat aktivní (a dokonce i lehce rostoucí) základnu, zatímco ostatní města (nejen v Kanadě) o své pilíře příznivců gotické a industriální hudby téměř přišla. Ale ani tak nebyla situace nejrůžovější a stagnující zájem o gothic rock donutil část místních DJů posunout svou hudbu elektroničtějším cybergoth směrem. Koncem roku 2005 začala média předpovídat konečný pád torontské gotické scény, který zdůvodňovala tvrzeními, že se „goths vrátili ke svým sociopatickým kořenům“ a radili čtenářům, aby se „těšili z posledních záchvěvů slávy subkultury, dokud ještě trvá“.

Situaci rozhodně nepomohl ani další masakr, tentokráte v montrealské Dawson College 13. září 2006 (o něm najdete další zmínky například v tomto článku), po kterém deník Toronto Sun tvrdě kritizoval goths. Doslova označil za „neuvěřitelné“, že se příslušníci scény po dawsonském masakru chystali v nedalekém ontarijském městě zorganizovat sbírku pro charitu. Redaktorka Michele Mandele v závěru svého sloupku goths doporučila, aby „raději zůstali doma“ a naznačila, že „tito lidé necítí zodpovědnost ani snahu pokusit se předejít takovým tragédiím, jaká se stala na Dawson College“. Zdali Dawson ublížil zdejší scéně více než Columbine se už jen těžko dozvíme. 

 

sanctuaryvampiresexbar_Crew3

 


Zvláštnosti torontské scény


Gotická subkultura v Torontu vykazovala jisté znaky, které byly oproti scénám v jiných městech a zemích zcela specifické.

Přijetí většinovým proudem

Podle knihy Nancy Kilpatrickové „The Goth Bible“ jsou goths většinou rezervovaní, tajnůstkářští a mají tendence ukrývat sebe i svou kulturu před mainstreamem. Podle jejího názoru je to právě síla undergroundového hnutí, vyčleněného a vymezujícího se vůči mainstreamu, která drží tuto scénu naživu. Její slova nepřímo potvrdila i televizní redaktorka Diane Sawyer, která roku 1999 popsala v show „20/20“ gotickou subkulturu jako „temný, undergroundový národní fenomén.“

Rozdílnost torontských goths vysvětluje Matthew Didier, zakladatel The Toronto Ghosts and Hauntings Research Society a pravidelný přispěvovatel do parananormální radio show „Mind/Shift“ na stanici CFRB, takto: „Chtěli být ‚profesionály‘, být přijímáni tací, jací jsou, díky svému přínosu společnosti. Chtěli být „gotickými právníky“ nebo „goth účetními“ a ne nějakou děsivou postavou ukrytou v kanále.“ 

Tato výjimečnost je pravděpodobně důsledkem celkového multikulturního ducha města. Podle Rozvojového programu OSN patří Torontu mezi světovými městy druhá příčka na žebříčku procentuálního poměru obyvatel narozených v jiné zemi vůči rodilým obyvatelům. Ostatně multikulturalismus se stal oficiální kanadskou politikou již roku 1971 – tedy v jako první zemi na světě.

I přes tyto téměř ideální podmínky k rozvoji tolerantních subkultur se však i v Torontu začali „gotičtí profesionálové“ (či „Corporate Goths“, kteří právě zde mají své kořeny) cítit po střílení v Columbine méně přijímaní. Vlivem negativního stigmatu, spojeného se scénou, se tak mnozí z nich museli vzdát své veřejné příslušnosti k subkultuře a přísně oddělit pracovní a soukromý svět (jak je to ostatně u starších goths velmi běžné i v dnešní Evropě).

Zvýšený důraz na vizuální/módní stránku

Ačkoliv je specifická móda a image obecně považována za nedílnou součást gotické subkultury, v Torontu vizuální stránka vyrostla z trochu jiných kořenů. Na rozdíl od britské scény zde totiž namísto z punku vyrůstala estetika zcela vědomě z předchozí subkultury freaků (jak jsme si řekli v kapitole Historie). Mainstreamová kulturní média ve městě zaujala stanovisko, že právě móda je na gotické scéně to nejzajímavější.

Tento přístup měl však i své četné odpůrce, kteří se snažili poukázat na zásadní význam hudby pro gotické hnutí (za všechny jmenujme například Mitche Krolla z kapely Masochistic Religion, kterému jsme se věnovali v kapitole „Toronto a mainstream“).

Silné pouto mezi scénou a vizuálem tak dalo vzniknout zajímavým situacím, kdy například Lance Goth, majitel významného gotického klubu v Torontu, komentoval roku 1999 tragédii v Columbine slovy: „Ti střelci nebyli vůbec žádní goths – vždyť si ani nebarvili vlasy na černo!“

Od přelomu tisíciletí však již nynější v undergroundu skrytá a přežívající torontská gotická scéna zaujímá k módě podobný postoj jako subkultury jinde na světě a odsunuje ji na vedlejší kolej.

Přesto zde stále najdete spoustu designerů (Artifice Clothing, Plastik Wrap, Retro-G Couture, To Die For Designs, Starkers! Corsetery apod.) a obchodů s oblečením (Hells Belles, PlayDead Cult). 

 


Vital Sines – Collage

 


Hudba


Ani obecný důraz na vizuální stránku gotické scény však neznamená, že by v Torontu nevznikala žádná stylová hudba. Město dalo vzniknout celé řadě zajímavých a vlivných formací, z nichž se některé proslavily i za hranicemi Kanady a fungují dodnes.

Za zmínku stojí například gothic surfoví Vampire Beach Babes, gothic rockoví National Velvet, Masochistic Religion, Vital Sines nebo gothic rock/darkwave formace Rhea's Obsession. Psychobilly nejlépe prezentují formace Machetes, The Cadillacs and Cadavers nebo i nás oblíbení The Creepshow. Dobře se zde dařilo i elektronickým projektům jako industriální Fractured a Prospero, aggrotech/electroindustriální Decoded Feedback či synthpopová Ayria. Kromě The Creepshow v současnosti nejvíce šíří slávu Toronta za hranicemi Kanady i stále rostoucí hvězda specifického electro/synth rocku The Birthday Massacre.

Scéna živě

Z původních více než pětadvaceti klubů a gothic barů (jako byl vyhlášený Sanctuary Vampire Sex Bar, The Empire, Death in the Underground nebo Limelight) bohužel ve městě přežívá  již jen necelá pětina (Bovine Sex Club, The Dance Cave, Velvet Underground a další).

Mezi akce a sdružení, která jsou v současné době aktivní, patří hlavně The Dark Place (The Gothic Society of Canada), Shadows of Toronto, Toronto Goth, CreepyQueenMagazine a pravidelné měsíční gothic-fetish večery Fetish Masquerade.

A pokud už se ve městě objevíte, mohla by se vám líbit i další místa, jako katedrála svatého Jakuba z roku 1797, stará radnice nebo katolický kostel svatého Petra.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář