V sobotu 12.listopadu vedle několika souběžně probíhajících parties pro mnohé zvítězilo na rychlo upečené vystoupení petrohradského tria Messer Chups. O vrtících se nahotinkách na projekci, svůdné Zombierelle rozlévající whiskey do úst fanoušků, Guitaraculově smrtelných riffech i sólovému řádení bubeníka Twanga čtěte uvnitř reportu.
Někdy se prostě zajímavé akce objeví rychleji, než je vůbec stihnete slyšet přicházet. Tak třeba oslava deseti let pražského klubu Palác Akropolis – vlivem (pro fanoušky béčkových filmů a nervózního tremola) šťastných okolností stačilo pár šikovných zásahů Osudu a ejhle, jen pár dnů před akcí se zničehonic objeví zpráva, že nás svou návštěvou poctí ruští krotitelé hororově/surfových vln Messer Chups.
A protože se celý večírek domlouval poměrně narychlo, nebyl dostatek času zajistit vhodný předskok. Co by tedy mohlo být pro hororově laděný večírek vhodnější, nežli porce žánrové warm-up muziky? Pokud jste tedy kolem osmé večerní sešli k sálu a vyzvedli si dárek od pořadatelů (upíří zuby vs. lízátko – lehké rozhodování…) a krvavý welcome drink, mohli jste na hlavním pódiu vidět známou tvář DJe Paesanta. Ten provedl odvážnější
(a nedočkavější) posluchače plážovými krajinami, bičovanými výběrem hlášek z českých hororů, aby je za pahýl dovedl až k temnějšímu rocku. A že se záměr „naladit diváky“ podařil, svými komplimenty potvrdila později i sama kapela.
Právě Messer Chups však tento večer hráli prim, což se dalo poznat z nadšené reakce hned, jak se před devátou objevil na pódiu bubeník Boris Twang, dělající doprovod dvěma hlavním hvězdám spolku – té instrumentální, ďábelskému kytaristovi Olegu Guitaraculovi, a vizuálnímu bonbónku, basačce Zombierelle.
Stačí pár ran do strun i bicích a slyšíme, že zvuk v Akropolis se doopravdy vydařil. Sláva! Nutno dodat - po zdlouhavé snaze zvukaře vyhovět té správné míře reverbu s vysvětlivkou „like a monster, buhaha“.
Zombierella navíc evidentně získala do paže zase o něco větší hráčskou jistotu a na vynikající set tedy bylo zaděláno. Pravda, basové linky sice tentokrát více držely pohromadě, se zpěvem ale bylo o trochu slabší. S jakým zpěvem, ptáte se? Inu s tím, který nám v několika tracích Zombierella představila naživo. Se vším respektem je však vhodné zmínit, že ukázkové hororové pištění jí přeci jenom jde o trochu lépe (s klidem by mohla dabovat béčkové horory). A zapomenout nesmíme ani na Olegův ďábelský chechot, který často slouží jako refrén.
Příjemným překvapením byla však čerstvá bubenická posila skupiny. Boris si ve třetině koncertu, kdy ústřední monstra vyklidila s prasklou strunou na moment své pozice, vyšel jen s paličkami na okružní chůzi kolem své soupravy, aniž by přestával ve vycvičených rukou udržovat rytmus. Ten pak vyťukával na cokoliv, co měl zrovna po ruce – činel, přechody, kopák nebo praktikábl – hlavně, že to bylo aspoň trochu slyšet. Palec nahoru – působivá a přitom neokázalá exhibice šikovného, rytmického muzikanta zkrátka nemůže uškodit. Zvlášť, když končí lavinou drtivého sóla celé sestavy.
Sólo máme za sebou a zbytek kapely se mohl vrátit na stage. Zombierella si s sebou přinesla pro jistotu celou lahev burbonu, který ovšem solidárně rozlévala nejen svým spoluhráčům, ale i předním řadám, ať už do nastavovaných kelímků, nebo přímo do hrdel. Party se začínala dostávat do pořádných otáček.
Tomu ostatně nahrávala (jako vždy) silná projekce, která pozřela ta největší béčka kombinovaná s lacinými erotickými motivy do hypnotického amalgámu, prokládaného stylizovaným logem kapely. Není divu, že slušně zaplněný Akropolis nešetřil chválou, na kterou kapela reagovala blahosklonným kynutím ruky. Jen u málo umělců by takové gesto nepůsobilo jako namyšlenost, ale od Messer Chups to prostě vezmete. Asi i pro jejich celkový umělecký nadhled.
Největší odezvy se samozřejmě dočkaly hity, předělávky i skladby se známými motivy typu „Popcorn“, „Happy Halloween“, „James Bond“ nebo „In the Hall of the Mountain King“. Jen nelibě tedy rozdováděné publikum neslo, když se kapela čtvrt hodiny před desátou uklonila a odkráčela do šatny.
Ale nechala se ještě přemluvit, a tak Zombierella mohla pokračovat v burbonové osvětě a Twang rozdat prvním řadám kusy banánu. A samozřejmě došlo i na pár těch skladeb. Surfové i energické vibrace se tedy mezi fanoušky a kapelou rozhodně propojily a tak ne nadarmo po přídavcích nadšený bubeník děkoval a přidal i české „děkuju“.
Čekali byste konec? Nebyli byste sami. Messer Chups však zřejme neřekli své poslední slovo, protože se po pár minutách do vyklízejícího se sálu Boris ještě jednou vrátil, aby si dal ještě jedno bubenické sólo. A neodolalo ani hlavní duo – nejprve to vylákalo na pódium sličnou „lékarnici“, která dorozlila zbytek „medicíny“ a pak i pana direktora, který se rozhodl přihodit ještě „Twin Peaks Twist“ a poslední přídavek. Pak už zkrátka není co dodat.
Sobotní koncert tedy proběhl na jedničku a měl snad všechny atributy vynikající show – bylo co poslouchat, na co koukat, nechyběly melodie, show, charisma, suverenita. Není proto divu, že Messer Chups u svého stánku s tričky a CDčky strávili ještě dlouhé desítky minut podepisováním, fotografováním a rozmlouváním s fanoušky. A zcela zaslouženě.
Doufejme tedy, že současná forma Messer Chups dlouho vydrží a že se o ní s námi přijede zase brzy podělit.
Někdy se prostě zajímavé akce objeví rychleji, než je vůbec stihnete slyšet přicházet. Tak třeba oslava deseti let pražského klubu Palác Akropolis – vlivem (pro fanoušky béčkových filmů a nervózního tremola) šťastných okolností stačilo pár šikovných zásahů Osudu a ejhle, jen pár dnů před akcí se zničehonic objeví zpráva, že nás svou návštěvou poctí ruští krotitelé hororově/surfových vln Messer Chups.
A protože se celý večírek domlouval poměrně narychlo, nebyl dostatek času zajistit vhodný předskok. Co by tedy mohlo být pro hororově laděný večírek vhodnější, nežli porce žánrové warm-up muziky? Pokud jste tedy kolem osmé večerní sešli k sálu a vyzvedli si dárek od pořadatelů (upíří zuby vs. lízátko – lehké rozhodování…) a krvavý welcome drink, mohli jste na hlavním pódiu vidět známou tvář Sanctuary.cz Crew DJe Paesanta. Ten provedl odvážnější (a nedočkavější) posluchače plážovými krajinami, bičovanými výběrem hlášek z českých hororů, aby je za pahýl dovedl až k temnějšímu rocku. A že se záměr „naladit diváky“ podařil, svými komplimenty potvrdila později i sama kapela.
Právě Messer Chups však tento večer hráli prim, což se dalo poznat z nadšené reakce hned, jak se před devátou objevil na pódiu bubeník Boris Twang, dělající doprovod dvěma hlavním hvězdám spolku – té instrumentální, ďábelskému kytaristovi Olegu Guitaraculovi, a vizuálnímu bonbónku, basačce Zombierelle.
Stačí pár ran do strun i bicích a slyšíme, že zvuk v Akropolis se doopravdy vydařil. Sláva! Nutno dodat - po zdlouhavé snaze zvukaře vyhovět té správné míře reverbu s vysvětlivkou „like a monster, buhaha“. Zombierella navíc evidentně získala do paže zase o něco větší hráčskou jistotu a na vynikající set tedy bylo zaděláno. Pravda, basové linky sice tentokrát více držely pohromadě, se zpěvem ale bylo o trochu slabší. S jakým zpěvem, ptáte se? Inu s tím, který nám v několika tracích Zombierella představila naživo. Se vším respektem je však vhodné zmínit, že ukázkové hororové pištění jí přeci jenom jde o trochu lépe (s klidem by mohla dabovat béčkové horory). A zapomenout nesmíme ani na Olegův ďábelský chechot, který často slouží jako refrén.
Příjemným překvapením byla však čerstvá bubenická posila skupiny. Boris si ve třetině koncertu, kdy ústřední monstra vyklidila s prasklou strunou na moment své pozice, vyšel jen s paličkami na okružní chůzi kolem své soupravy, aniž by přestával ve vycvičených rukou udržovat rytmus. Ten pak vyťukával na cokoliv, co měl zrovna po ruce – činel, přechody, kopák nebo praktikábl – hlavně, že to bylo aspoň trochu slyšet. Palec nahoru – působivá a přitom neokázalá exhibice šikovného, rytmického muzikanta zkrátka nemůže uškodit. Zvlášť, když končí lavinou drtivého sóla celé sestavy.
Sólo máme za sebou a zbytek kapely se mohl vrátit na stage. Zombierella si s sebou přinesla pro jistotu celou lahev burbonu, který ovšem solidárně rozlévala nejen svým spoluhráčům, ale i předním řadám, ať už do nastavovaných kelímků, nebo přímo do hrdel. Party se začínala dostávat do pořádných otáček.
Messer chups 12.11.2011 Akropolis ... Devil's Driver (by nasercauta)
Tomu ostatně nahrávala (jako vždy) silná projekce, která pozřela ta největší béčka kombinovaná s lacinými erotickými motivy do hypnotického amalgámu, prokládaného stylizovaným logem kapely. Není divu, že slušně zaplněný Akropolis nešetřil chválou, na kterou kapela reagovala blahosklonným kynutím ruky. Jen u málo umělců by takové gesto nepůsobilo jako namyšlenost, ale od Messer Chups to prostě vezmete. Asi i pro jejich celkový umělecký nadhled.
Největší odezvy se samozřejmě dočkaly hity, předělávky i skladby se známými motivy typu „Popcorn“, „Happy Halloween“, „James Bond“ nebo „In the Hall of the Mountain King“. Jen nelibě tedy rozdováděné publikum neslo, když se kapela čtvrt hodiny před desátou uklonila a odkráčela do šatny.
Ale nechala se ještě přemluvit, a tak Zombierella mohla pokračovat v burbonové osvětě a Twang rozdat prvním řadám kusy banánu. A samozřejmě došlo i na pár těch skladeb. Surfové i energické vibrace se tedy mezi fanoušky a kapelou rozhodně propojily a tak ne nadarmo po přídavcích nadšený bubeník děkoval a přidal i české „děkuju“.
Messer Chups - Twin Peaks Twist + Encore (live in Prague)
Čekali byste konec? Nebyli byste sami. Messer Chups však zřejme neřekli své poslední slovo, protože se po pár minutách do vyklízejícího se sálu Boris ještě jednou vrátil, aby si dal ještě jedno bubenické sólo. A neodolalo ani hlavní duo – nejprve to vylákalo na pódium sličnou „lékarnici“, která dorozlila zbytek „medicíny“ a pak i pana direktora, který se rozhodl přihodit ještě „Twin Peaks Twist“ a poslední přídavek. Pak už zkrátka není co dodat.
Sobotní koncert tedy proběhl na jedničku a měl snad všechny atributy vynikající show – bylo co poslouchat, na co koukat, nechyběly melodie, show, charisma, suverenita. Není proto divu, že Messer Chups u svého stánku s tričky a CDčky strávili ještě dlouhé desítky minut podepisováním, fotografováním a rozmlouváním s fanoušky. A zcela zaslouženě.
Doufejme tedy, že současná forma Messer Chups dlouho vydrží a že se o ní s námi přijede zase brzy podělit.
Fotoreport z akce najdete tradičně v naší galerii. Záznam většiny koncertu od fanouška nasercauta najdete zde.
mohlo by vás také zajímat
Přidat komentář