Hej, víte co? Svět dneska skončí… A mexicko-německá indusrocková bestie k tomu udělala soundtrack o síle 60 megatun TNT.
RABIA SORDA – THE WORLD ENDS TODAY
Vydal: Out of Line
Po pěti letech se Rabia Sorda přihlásila s novým materiálem. A poté, jak nás rozlícená trojice, soustředěná kolem chrliče vzteku Erka Aicraga, zválcovala loni ve Futuru, se asi nenajde mnoho těch, kteří by příchod jejich „Konce světa“ jen tak odzívali.
Pátá řadovka se ostatně s posluchačem taky příliš nemaže – intro s lakonickým oznámením: „Guess what… the world ends today“ přetnou epické filmové kotle a než se člověk rozkouká, už do něj bije electrokytarový kombajn otvíráku „Perfect Black“. Erk je jako vždy hrozivý, zneklidňující, nesmlouvavý. Hned od začátku se projevuje i tvrdý zvuk, který pulíroval Nils Lesser z deathmetalových Cypecore a který je jedním z výsadních znaků novinky.
Rabia Sorda – Violent Love Song
Dalším typickým znakem desky je větší důraz na kytary, což je jen logický výsledek faktu, že Erk tentokrát do tvůrčího procesu zapojil i svého kytaristu (přeučeného bubeníka) Marcuse Engela. Milovníci do elektroniky usazených šesti strun si tu tedy do sytosti užijí jak poctivé riffařiny („So Slow It Hurts“, „Violent Love Song“), tak vyhrávky („Rebellion of the Wicked“ a „Words in Scars“) nebo letící kytarové proudy a záseky v „We’re Not Machines“ nebo nakopávačce „Dekadenz“.
Naštěstí se ale formace nenechala přílišně uhranout kouzlem kytarových hradeb a pozlátkem živých bicích. Díky tomu nesklouzla do časté pasti kapel kombinujících elektroniku a rock – stačí totiž jen chvilku nedávat pozor a máte z toho obyčejný bigbeat s pár umrněnými samply „aby to jako bylo moderní“. Ne tak Rabia Sorda. Mašiny tu stále zůstaly rovnocenným a vyvažujícím protikladem živých nástrojů – od bublavých synťákových basů přes zneklidňující vanoucí plochy až po řezavé žiletky leadů. A do toho všechny ty sympatické ozdůbky, brazilské perkuse, změny temp, efektů na hlase (třeba v rapované části „So Slow It Hurts“ by jeden Erka téměř nepoznal) a podobných drobnosti, které člověk objevuje postupně, a které odměňují každý další poslech.
Velmi příjemným a neoposlouchaným překvapením jsou pak ponurá zvolnění se skvělým zapojením akustických kytar, osudově řinčících elektronickou jedovatou pustinou „Nobody“ nebo vrnící podladěnými strunami ve valivé „Mother“. Má to atmosféru, funguje to a je to zase něco nového. Rozhodně palce nahoru.
Další zajímavostí jsou jednotlivé skity z telefonních záznamníků, propojující celý příběh alba dohromady. Škoda jen, že kombinace angličtiny, španělštiny a ruštiny může být pro spoustu posluchačů poněkud limitující k pochopení celku. Nicméně kde je dostatek emocí, jako třeba ve skitu „Estas ahi?“, člověk vlastně ani nepotřebuje vědět detaily, pocit z toho získá stejně.
„The World Ends Today“ rozhodně patří k tomu nejnabuzenějšímu, s čím Erk a jeho kumpáni doposud přišli. Ať už díky tvrdým, ale chytlavým palbám jako je „Dekadenz“, „Perfect Black“, "We’re Not Machines“ nebo „Shut Up And Dance“, atmosféře klidnějších tracků typu „Nobody“ nebo už prostě jen díky tomu, kolik energie z toho všeho lítá. Což je samozřejmě velkou měrou hlavně zásluhou Erkova punkového projevu, který dává celku nápřah a vykopává ho o level nahoru.
Pokud tedy slyšíte na spolky jako KMFDM, NIN, ale třeba i barevnost takových Clawfinger, bude vás těchhle 52 minut sakramentsky bavit. Tak shut up and dance!
Hodnocení 75 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.