Rozhovor s Leæther Strip/Klutæ

leaetherstrip_sZítra nastane pro tuzemské milovníky EBM den D. Po 25 letech fungování poprvé přijede do Prahy projekt Leæther Strip, a tak jsme nelenili a po telefonu spáchali s Clausem Larsenem vůbec první (a velmi otevřený) rozhovor pro česká média. Dozvíte se v něm nejen o tom, co Clause inspirovalo k dělání elektroniky, o sérii "Retention" a předělávce singlu od Depeche Mode ještě před vydáním, ale i o veřejnému přihlášení se k homosexuální orientaci v polovině 90. let, sociofobii Marca Almonda, o následcích úrazu ve dvanácti letech, na co zašel legendární label Zoth Ommog, kdy Leæther Strip začali vydělávat tolik, že už Claus nemusel chodit do práce, jak sběratelé nosičů udržují scénu v chodu a celou řadu dalších zajímavostí.

CZ SANCTUARY: AHOJ CLAUSI, JAK SE MÁŠ?

Claus Larsen:
Díky, mám se krásně, zrovna jsme přijeli domů z velmi vydařeného koncertu na festivalu E-tropolis v Berlíně. Máme sice trochu rýmičku, ale do koncertu v Praze to bude dobré (smích). Už se na něj připravujeme!

CZ SANCTUARY: TO MY TAKY, UŽ SE NA TU PREMIÉRU MOC TĚŠÍME! MIMOCHODEM, JÁ MÁM POCIT, ŽE TENHLE NÁŠ ROZHOVOR JE TAKÉ TVŮJ PRVNÍ PRO ČESKÁ MÉDIA VŮBEC, JE TO TAK?

Claus Larsen:
Ano, to je.

CZ SANCTUARY: V TOM PŘÍPADĚ BY MOŽNÁ NEBYLO OD VĚCI VZÍT TO OD ZAČÁTKU. MOHL BYS NÁM VE ZKRATCE PROZRADIT, JAK VYPADALY TVÉ PRVNÍ HUDEBNÍ KRŮČKY?

Claus Larsen:
Určitě. Svůj první syntetizátor jsem si koupil roku 1982 a až někdy do roku 1989 jsem se v podstatě učil, co se s takovou věcičkou dá vůbec dělat. Pokoušel jsem se skládat písničky a osahat si základy práce se synťákem. Roku 1988 jsem si založil sólový projekt Leæther Strip a hned dostal smlouvu s nahrávací společností. Vydal jsem tedy první počin Japanese Bodies, který velmi rychle dosáhnul opravdu nečekaného úspěchu – měl jsem štěstí, asi jsem se ocitnul na správném místě ve správný čas. No a od té doby jsem natočil spoustu a spoustu desek a do toho koncertuju.

Já jsem tedy živě vystupoval hlavně první tři roky, pak jsem měl ale nějaké potíže se zády, takže jsem se zhruba na šestnáct let stáhnul z koncertních pódií. A protože se mi záda nakonec napravila, mohl jsem se roku 2009 opět vrátit k živému hraní. Od té doby jezdíme po celém světě s mým partnerem Kurtem… a máme se prostě moc dobře. Čili je to celkem dlouhá kariéra a tak doufám, že nám to ještě pár let vydrží, protože mne to baví (smích).

CZ SANCTUARY: TO MY TAKY. MIMOCHODEM, JAK SE TI PODAŘILO NAPRAVIT TA ZÁDA? NĚJAKÝ SPORT NEBO REHABILITACE?

Claus Larsen:
Vlastně ani ne, víceméně mi to vyřešily boty. Začal jsem nosit speciální, takové legračně vypadající MBT boty
(boty napodobující chůzi po měkkém a nerovném terénu  – pozn.), které mi dost pomohly. A samozřejmě i můj chiropraktik, který mi záda rovnal. Ty potíže si s sebou nesu už od mých dvanácti let, kdy mne přejelo auto a to poškození, které jsem tehdy utrpěl, prostě jen postupem času sílilo a sílilo.  Dnes už ale nemám skoro žádné potíže.

CZ SANCTUARY: TAKŽE DÍKY NOVÝM BOTÁM MŮŽEŠ TEĎ PŘIJET DO PRAHY…

Claus Larsen:
(smích) Jo, i takhle se to dá brát. My ale také už nejezdíme turné jako většina kapel, které odehrají třeba 15 koncertů měsíčně. My většinou za měsíc dáme takové čtyři, pět vystoupení – pořád na ta záda musím být opatrný. Ale dokud to jde aspoň takhle, je to v pohodě.

leaetherstrip_90s2


CZ SANCTUARY: SPOUSTA FANOUŠKŮ TĚ VNÍMÁ JAKO ZAKLADATELE ELECTROINDUSTRIALU A EBM. CO VLASTNĚ TEHDY NA POČÁTKU INSPIROVALO TEBE?

Claus Larsen:
Mé první setkání s elektronikou proběhlo skrze Fad Gadgeta. Na začátku puberty mne bavily hlavně glamrockové kapely typu Sweet, Slade, T-Rex a podobně. Pak jsem měl punkové období, kdy jsem miloval Adam and The Ants, kteří, ještě než se z nich stala slavná skupina, byli výtečnou punkovou kapelou a já byl tehdy jejich velkým fanouškem. Stejně jako UK Subs. 

Pak jsem si omylem koupil první singl Fad Gadgeta „Back to Nature“, protože ho v obchodě s hudbou zařadili do sekce „punk“ mezi ostatní desky. A že se mi líbil obal, tak jsem si to koupil…. a úplně mne to dostalo.  O několik měsíců později jsem si šel koupit svůj první syntetizátor, protože jsem byl naprosto uchvácený zvukem Fad Gadgeta. Od té doby jsem byl – a pořád jsem – taky fanouškem Depeche Mode, Soft Cell a všech těch raných novoromantických kapel.

To byly, myslím, mé první vážné inspirace. Pak jsem objevil Skinny Puppy, což byla také velká změna. Myslím, že právě oni a album „Black Celebration“ od Depeche Mode změnili celý můj pohled na hudbu. Do té doby jsem dělal spíš takovou veselou taneční hudbu a pak jsem začal sklouzávat o něco temnějším směrem. A myslím, že právě tehdy se začal rodit projekt Leæther Strip.

CZ SANCTUARY: S TVOU KARIÉROU JSOU SPOJENA HLAVNĚ DVĚ VYDAVATELSTVÍ – ZOTH OMMOG A ALFA MATRIX. JAK DŮLEŽITÉ PRO TEBE TYTO LABELY BYLY?

Claus Larsen:
No, já měl vždycky stoprocentní uměleckou svobodu, takže jsem vždycky akorát dodal kompletní desku i s obalem a oni to vydali. Proto ty naše vztahy nebyly nikdy nijak zvlášť úzké. Samozřejmě, že jsme byli přátelé, ale spíš to bylo o tom, že já přišel s hotovým produktem a oni ho poslali do světa.

CZ SANCTUARY: VE STARÝCH ROZHOVORECH SE ALE DAJÍ NAJÍT ZMÍNKY O TOM, ŽE TŘEBA ZOTH OMMOG UPRAVOVALI OBALY TVÝCH DESEK BEZ TVÉHO VĚDOMÍ…

Claus Larsen:
Ó ano, to se stalo (smích). Postoupili licenci na některé mé věci do Ameriky a změnili přebal alba, aniž by se mi to obtěžovali říct. Ano, v tomto ohledu s nimi byly potíže, protože ve smlouvě bylo jasně dané, že bez mého svolení nebudou na mých deskách nic měnit, ale… byl to obchod. Zejména tehdy na počátku devadesátých let v tom byly šílené peníze, takže jim to bylo fuk – desku už v téhle podobě vydali, a tudíž jsem s tím nemohl už stejně nic dělat. Tedy kromě toho, než jim říct, že jestli se ještě jednou jedinkrát stane něco podobného, opustím vydavatelství. Naštěstí sice nezměnili nic na hudbě – díkybohu za to – ale i tak mi to vadilo, protože obal desky je pro mne také důležitý.

To je ale tenhle business, takové věci jsou v něm normální. Mám v zádech tolik nožů z devadesátých let, že je to až šílené. Lidi se k sobě v tomhle obchodu někdy chovají fakt mizerně.

 


 Leæther Strip – Strap Me Down

CZ SANCTUARY: TO VĚŘÍME. POJĎME RADĚJI ZASE K HUDBĚ – TVÁ DESKA „SOLITARY CONFINEMENT“ PLATÍ ZA JEDNO Z VŮBEC NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ALB V HISTORII EBM. JAK DŮLEŽITÁ JE TAHLE NAHRÁVKA PRO TEBE?

Claus Larsen:
Album„Solitary Confinement“ je tou nejvýznamnější deskou i pro mne samotného – dostala mou hudbu po celém světě a slavila úspěchy všude. Žila si svým vlastním životem a myslím, že právě jí vděčím za to, kde dnes jsem.  Pomohla mi otevřít tolik dveří, které se už nikdy nezavřely, takže díky tomu můžu i teď koncertovat, aniž bych měl vlastního booking agenta. Jsem na to album opravdu hrdý, byl jsem mladý dvaadvacetiletý kluk, který natáčel na čtyřstopý magnetofon v jediné místnosti mrňavé garsonky a lidi o té desce mluví dodnes. To je úžasné (smích). 

Čili určitě je to moje nejdůležitější nahrávka, ale od té doby jsem rostl a naučil jsem se tolik nových věcí. S každým novým albem totiž nacházím spoustu nových způsobů skládání hudby a myslím, že se neustále zlepšuju. Je mi jasné, že někteří lidé by chtěli, abych udělal další „Solitary Confinement“, ale to je nemožné – tehdy mi bylo dvacet dva, žil jsem sám a byl jsem jiný člověk. Doufám ale, že s každou deskou trochu povyrůstám, i když je snad pořád poznat, že to je moje EBM krev“.

CZ SANCTUARY: KDY SES VLASTNĚ STAL FINANČNĚ NEZÁVISLÝM NATOLIK, ŽE SES MOHL VĚNOVAT ČISTĚ JENOM DĚLÁNÍ HUDBY?

Claus Larsen:
To bylo už někdy kolem „Solitary Confinement“, kterého se prodalo 70 000 kusů.

CZ SANCTUARY: PANEJO….

Claus Larsen:
Jo (smích)… Koupil jsem si dům, auto, vybavil nové studio – zkrátka totálně to změnilo můj život. Vyšel jsem z ničeho až do pozice, kdy jsem najednou měl peníze. To ale bylo tehdy – teď už je to úplně jiný příběh (smích). To bylo ještě v dobách před rozkvětem internetu, takže si na rozdíl ode dneška každý hudbu kupoval.

A pomohlo mi to i jinak – najednou jsem měl nabídky na koncerty po celém světě a bylo to bláznivé vidět, jak se mi plní můj sen před očima. Byl jsem tehdy ještě kluk a snil jsem o tom, že možná jednou vydám nějakou desku a bude po všem… jenže najednou začaly chodit koncertní nabídky z Australie, Argentiny, Los Angeles a dalších míst – to pro mne bylo něco neskutečného.


CZ SANCTUARY: TO JE JASNÉ. TAK V TĚCH DEVADESÁTÝCH LETECH JEŠTĚ CHVILKU ZŮSTAŇME – TY’S VYŠEL NA VEŘEJNOST SE SVOU HOMOSEXUALITOU PROSTŘEDNICTVÍM BOOKLETU K ALBU „LEGACY OF HATE AND LUST“ A STEJNĚ TAK I POSLEDNÍ SKLADBOU NA DESCE. JAK TĚŽKÉ TO PRO TEBE BYLO, VYJÍT VEN S NĚČÍM TAKOVÝM V ROCE 1995?

Claus Larsen:
Tehdy jsem potkal Kurta a přišlo mi správné dát světu najevo, že právě on je tím mužem, se kterým chci sdílet zbytek života. Řekl jsem si proto, že schovávání už bylo dost a je na čase vylézt ze skříně. Ale ony jsou všechny mé texty dost osobní, takže pokud si přečtete slova i z mých starších desek, myslím si, že tam mezi řádky můj „coming out“ celkem spolehlivě najdete.

V ten samý čas jsem to také oznámil své rodině, takže jsem to vzal jak po té veřejné linii, tak po té soukromé. Chtěl jsem to prostě mít za sebou a žít normální život.

clausakurt


CZ SANCTUARY: TO MUSELO BÝT TĚŽKÉ…

Claus Larsen:
Upřímně, pokud bych věděl, jak lehké to bude, udělal bych to už dávno, dávno předtím. Všem lidem, kteří jsou v této situaci, proto vždycky říkám – vylezte zpod postele co nejdřív, protože to za to nestojí. Všechno to schovávání, lži, žití dvojího života… to je strašně těžké.

V současnosti je to možná o něco snadnější, ale pořád si pěstuješ v hlavě takový podivný strach, že pokud to uděláš, Tvůj život se změní v něco špatného. A ten strach jen pořád roste. Je to ale celé úplně naopak – všechen strach odejde v té jediné vteřině, když přestaneš lhát. Můžu tedy všem jen doporučit, aby se ke své sexualitě hlásili, o hodně si tím usnadní život a konečně budou moci být šťastní.

CZ SANCTUARY: JE TADY JEDNA OTÁZKA OD NAŠÍ KOLEGYNĚ TEREZY, KTERÁ SE CHTĚLA ZEPTAT, CO ŘÍKÁŠ NA TO, ŽE NA TVÝCH KONCERTECH JSOU V PRVNÍCH ŘADÁCH HLAVNĚ DÍVKY A ŽENY A ŽE MÁŠ TOLIK FANYNEK.

Claus Larsen:
No, je pravda, že já mám hodně fanynek – tvoří zhruba polovinu mého publika a nejvíc reakcí dostávám právě od žen.

CZ SANCTUARY: FAKT?

Claus Larsen:
Jo… ani nevím proč. Ale na druhou stranu, já nekoukám na to, jestli je to žena nebo muž, kladný ohlas – ale ostatně jakýkoliv ohlas – od fanoušků je pro mne velmi důležitý. Zvlášť proto, že žiju tak daleko od velkých měst a center scény.

A taky když hrajeme v Americe, chodí na nás i celkem dost černošského publika, což se v Evropě téměř nestává. A stejně tak Asiaté… a to je super – všichni jsou vítání, račte dál a bavte se (smích). O tom to totiž celé je – máme mejdan, můžete se připojit.

CZ SANCTUARY: TAK URČITĚ! JEŠTĚ NÁS NAPADLO VRÁTIT SE PŘECI JEN K TĚM VYDAVATELSTVÍM – NETUŠÍŠ, CO STÁLO ZA PÁDEM ZOTH OMMOG?

Claus Larsen:
Podle mého to bylo asi hlavně kvůli tomu, že se Talli, šéf labelu, začal postupem času čím dál více orientovat na taneční hudbu a najal pár nesprávných lidí, kteří měli mít na starosti Zoth Ommog. Ti se jej sice pokusili vést, ale nějak to nefungovalo, takže se ve vedení pořád měnili lidi a taková ta „rodinnost“ se z toho někdy kolem roku 1997 úplně vytratila.

Myslím, že se tam pak už dělo cosi zkaženého, navíc je zaměstnanci okradli o velký balík peněz, a to byla určitě jedna z věcí, která Zoth Ommog zlomila vaz. Já už tehdy cítil, že je tam něco špatně a poslední rok a půl byl vážně strašný – přišel jsem o hromadu peněz a veškeré moje zásoby se prostě jaksi vypařily. Všechny moje staré desky se jaksi rozprodaly lidem, ale já z toho nedostal žádné honoráře, prostě děs. Proto jsem nakonec odešel – měl jsem z toho velikánské deprese. Stejného roku mi navíc zemřel otec, což mi taky moc nepomohlo.

Teď už se ale dívám jen dopředu a pokouším se už příliš nedlít v historii, protože to pořád tolik bolí. Talli byl pro mne jako bratr a tolik peněz a hnusu se mu postavilo do cesty… co se dá dělat…

ls02


CZ SANCTUARY: PO SVÉM POMĚRNĚ DLOUHÉM OBDOBÍ TICHA JSI NAČAL VELMI PLODNÉ OBDOBÍ, JÁ BYCH DOKONCE ŘEKL, ŽE JSI BYL NA VRCHOLU TAKOVÉHO VULKÁNU KREATIVITY.

Claus Larsen:
Jo, to je pravda. Já jsem ale taky skoro pět let předtím na klávesy ani nesáhnul. Lidi si sice myslí, že jsem tou dobou pořád pracoval na nějaké hudbě a dával si jí do šuplíku, ale já se vážně po celá ta léta nepřiblížil k synťákům. Pořád mám ale nějakou inspiraci.

Teď si sice dávám zase chvilku pauzu po novém albu, protože pracuji na jednom projektu pro jednoho dalšího chlápka, navíc máme hodně koncertů, takže trochu odpočívám. Přesto mám ale spoustu nápadů a inspirace. Ani nevím, odkud se bere, ale pro mne je to něco jako lék – pořád musím pracovat na něčem novém. Vyjádřit své myšlenky a nápady. Tím se uvolňuji.

CZ SANCTUARY: JAK TO VYPADÁ SE SÉRIÍ „RETENTION“? BUDE POKRAČOVAT NEBO JSOU S TÍM NĚJAKÉ POTÍŽE?

Claus Larsen:
Tam vlastně žádné objektivní potíže nejsou. Hlavním problémem je, že předělávání starých věcí do nové podoby mi zabere stejně dlouho, jako když dělám nové album. A pro mne je teď důležité dělat novou muziku. To ale neznamená, že by se na edici „Retention“ zapomnělo – někdy příští rok možná začnu pracovat na dalším dílu. I když, jak jsem říkal, trvá to stejně dlouho jako udělat čerstvou desku a já radši vydávám něco nového než předělané staré pecky.

CZ SANCTUARY: TAK UVIDÍŠ, CO SE TI BUDE CHTÍT VYDAT. A KDYŽ JSME U VYDÁVÁNÍ – TY SES PO ČTYŘECH DESKÁCH A NĚKOLIKA EPČKÁCH ROZEŠEL S LABELEM ALFA MATRIX. PROČPAK?

Claus Larsen:
My jsme se rozloučili jako přátelé. Oni chtěli vydávat víc digitálně a já zase všechny ty speciální edice, vinyly, CDčka a podobně. Ale bylo to v míru, pořád jsme kamarádi, jenom jsme měli odlišné vize do budoucna. Proto jsem si řekl, že to zkusím sám a vydal jsem poslední desky Klutæ a Leæther Strip na vlastní triko. A fungovalo to vlastně dost dobře. Pak jsem potkal Jörga z Emmo.biz records, který měl spoustu zábavných nápadů na různé speciální edice a boxy, což se mi moc líbilo, protože si myslím, že je důležité dělat sběratelům radost. Jsou to totiž právě oni, kdo zachraňuje scénu – to oni pořád kupují vinyly a CDčka a udržují vydavatelství při životě. Proto jsem začal spolupracovat s Emmo.biz records.

 


Klutæ – Bones in the Furnace 


CZ SANCTUARY: SPOUSTA TVÝCH SKLADEB V SOBĚ NESE VELMI SILNÁ POSELSTVÍ, A JAK JSME O TOM I MLUVILI, SPOUSTA Z NÍCH ZNÍ VELMI OSOBNĚ. JE TEDY LEAETHER STRIP V PODSTATĚ JEN PRODLOUŽENÍM TOHO, ČÍM JE CLAUS LARSEN JAKO OSOBA?

Claus Larsen:
Ano, určitě. Jak jsem už zmínil, nemám co skrývat. Život je na to příliš krátký. Od té doby, co jsem se přihlásil ke své sexuální orientaci, si říkám, co chci a pokud se to lidem nelíbí, je to jejich problém. Mé texty jsou občas inspirovány tím, co vidím ve zprávách, nebo historkami od přátel či z rodiny. Většinou jsou ale o tom, co se děje v mé hlavě – mé osobní myšlenky o světě a hlavně o sobě samém. Někdy jsou ty myšlenky dost temné, protože mívám deprese, ale s tím už jsem se holt narodil (smích). A hudba mi pomáhá se z toho dostat. Čili čím víc pracuji na svých textech a hudbě, tím šťastnější jsem.

CZ SANCTUARY: TAKŽE TAKOVÁ TERAPIE HUDBOU. DALO BY SE I ŘÍCT, ŽE JE TO I TAKOVÝ TVŮJ DENÍK?

Claus Larsen:
Jo, některé skladby určitě jsou, ale jsou tam i věci, inspirované problémy jiných lidí a věcmi, které se dějí kolem mne. Třeba skladba „Power Trip“ je o bývalém kamarádovi, ze kterého se stal strašný pitomec, takže v textech jsou i věci o ostatních lidech.

CZ SANCTUARY: KDYŽ SE TĚ ROKU 1996 REPORTER MAGAZINU SONIC BOOM ZEPTAL, JESTLI MÁŠ CHUŤ S NĚKÝM SPOLUPRACOVAT, ŘEKL JSI, ŽE JEDINÝM ČLOVĚKEM, KTERÉHO BY SIS VYSNIL JAKO SPOLUPRACOVNÍKA, BY BYL MARC ALMOND. PLATÍ TO DOTEĎ?

Claus Larsen:
(smích) Ó ano, to je pořád můj sen (smích).

CZ SANCTUARY: A UŽ JSI S NÍM TŘEBA NĚKDY MLUVIL?

Claus Larsen:
Ano, potkal jsem ho před třemi lety. Hrál koncert poblíž našeho města, a protože jsem znal chlápka, který ten koncert pořádal, tak jsem přišel dřív na pokec (smích). Mluvili jsme spolu, ale měl jsem příliš velký strach na to, abych se ho zeptal na nějakou spolupráci (smích). Jen jsem mu dal svoje tribute CD „Anal Cabaret“ a desku „Ængelmaker ‎“, která toho roku vyšla, potřásl mu rukou a poděkoval za inspiraci. Zeptat se na kooperaci jsem se ale fakt neodvážil (smích).

CZ SANCTUARY: JÉÉÉ….

Claus Larsen:
Jo, já vím, je to škoda (smích). On byl ale velice plachý, taková myšička, což mne překvapilo, protože jsem to samozřejmě nevěděl. Fakt hodně nesmělý.

CZ SANCTUARY: TO JE ZVLÁŠTNÍ, NA PÓDIU VYPADÁ TAK SILNĚ…

Claus Larsen:
Přesně tak, on je na pódiu úplně jiný, ale když z něj sleze, je to opravdu stydlín. Téměř sociofobik nebo jak se to říká.  On i létá sám, necestuje se svou kapelou, přijíždí sám, bydlí v jiném hotelu než jeho spoluhráči, má vlastní dopravu… velmi zvláštní patron.

CZ SANCTUARY: PANEJO, TO JSME NEVĚDĚLI…

Claus Larsen:
Já taky ne, fakt mne to překvapilo. Myslel jsem, že to bude taková přátelská osoba, ale ne – je velmi uzavřený. A právě to mne tak vystrašilo, že jsem se ho nezeptal na nějakou tu spolupráci.

 


Leæther Strip – Insecure Me (Anal Cabaret)


CZ SANCTUARY: TAK TO CELKEM CHÁPEME… TAK ZASE ZPÁTKY K TOBĚ. ZAČÁTKEM ROKU JSI MĚL TAKOVÉ OPRAVDU PLODNÉ REMIXERSKÉ/PŘEDELÁVKOVÉ OBDOBÍ. JAK DŮLEŽITÁ JE PRO TEBE TAHLE DISCIPLÍNA?

Claus Larsen:
Miluju to, je to můj koníček (smich)! Ohromná zábava. Já jsem se o Vánocích nudil, a protože jsme neměli co dělat, přišel jsem s nápadem, že udělám předělávku nějaké písně za 24 hodin. A protože mne to tak bavilo, udělal jsem to ještě tak čtyřikrát, pětkrát (smích). Sice jsem kvůli tomu dostal několik negativních reakcí od fanoušků, kteří nenávidí předělávky, ale je mi to fuk, já se bavím. Vždycky to dělám ne proto, aby ta skladba zněla lépe nebo abych jí vylepšíl, ale jako poctu. Vždycky totiž předělávám jen ty písničky, které opravdu miluji.

CZ SANCTUARY: JAKO TŘEBA NOVÝ SINGL „HEAVEN“ DEPECHE MODE, KTERÝ SE PODAŘILO DÁT VEN DEN PŘEDTÍM, NEŽ SINGL OFICIÁLNĚ VYŠEL? AKORÁT JE ŠKODA, ŽE SE NÁM HO NEDAŘÍ UŽ NIKDE NAJÍT…

Claus Larsen:
Jo, musel jsem ho sundat, Sony Music se na mne strašně naštvali. (smích). Já ale celkem tušil, že se to stane, takže to je v pořádku. I tak si to stáhlo zhruba šest tisíc lidí a na Youtube to mělo 16 000 zhlédnutí, čili to stejně je ve světě (smích). Já vím, že jsem měl těch pár dní počkat, než singl oficiálně vyjde, ale… pfff… (smích)… jsem zlobivý kluk (smích).

CZ SANCTUARY: TY’S MIMOCHODEM PŘED LETY NAPSAL NA SVŮJ MYSPACE PROFIL, ŽE BYS CHTĚL UDĚLAT TRIBUTE ALBUM DEPECHE MODE. PRACUJEŠ NA TOM NĚJAK INTENZIVNĚJI, NEBO TĚCH PÁR VERZI, KTERÉ VYŠLO NA ALFA MATRIX, STAČÍ?

Claus Larsen:
Myslím, že Depešáků jsem už udělal dost na několik let dopředu. Místo tribute desky čistě Depeche Mode spíš teď přemýšlím o nějakém albu, na kterém bych předělal všechny skladby z osmdesátých let, které mám rád. Už jsem předělal své dvě oblíbené pecky od Depeche Mode „Black Celebration“ a "Blasphemous Rumours".

CZ SANCTUARY: JASNĚ, TO ZATÍM STAČÍ. NICMÉNĚ VENKU MÁŠ ZBRUSU NOVOU DESKU „SERENADE FOR THE DEAD II“. PRVNÍ DÍL PŘITOM VYŠEL ROKU 1994 – PROČ JSME MUSELI NA TU DRUHOU ČÁST ČEKAT TAK DLOUHO?

Claus Larsen:
To je těžká otázka. Ve skutečnosti jsem na téhle druhé části začal pracovat hlavně proto, že se mne na to hromada fanoušků pořád dokola ptala (smích). Pracoval jsem na ní asi tři roky a je to tedy deska speciálně pro tyhle příznivce, kteří jí po mne neustále chtěli (smích). Já ale miluju instrumentální skladby – vlastně jsem to s Leæther Strip dřív dělal… A už přemýšlím o třetím dílu (smích). Částečně i proto, že se zdá, že se novinka lidem líbí, dostal jsem opravdu dobré recenze a reakce od fanoušků.

leaetherstripcb


CZ SANCTUARY: TO JE SUPER! ČILI TO JSOU NOVINKY U LEAETHER STRIP, A CO TEĎ BUDOU DĚLAT KLUTAE?

Claus Larsen:
No, jak jsem říkal, momentálně si dávám trochu pauzu, pomáhám s projektem jednomu kamarádovi a pak se rozhodnu, jestli začnu pracovat na nových Leæther Strip nebo Klutæ. Zatím ještě nevím. Ale myslím, že to tentokrát bude něco tvrdého, opravdu harsh – tak to cítím. Typově něco mezi „Solitary Confinement“ a “Science For The Satanic Citizen“. Rychlejší, tvrdá záležitost. Potřebuju to – teď jsem natočil klidnou desku, předtím melodickou desku a teď je podle mého čas zase na nějaký nářez (smích).

CZ SANCTUARY: SUPER, TO ZNÍ DOBŘE. MIMOCHODEM, NEOBJEVILY SE U VÁS V DÁNSKU NĚJAKÉ NOVÉ ELEKTRONICKÉ KAPELY? ZNÁME PSYCHOPOMP A BIRMINGHAM 6, ALE NEMŮŽEME NAJÍT ŽÁDNÁ NOVÁ JMÉNA…

Claus Larsen:
Vlastně ano, teď je tu velmi dobrá kapela z Kodaně, která se jmenuje Monospore. Hrají takové oldschool electro EBM a zrovna vydali svůj debut, který se vážně povedl. Jenže si to vydali sami a tak je pro ně těžké dostat se do povědomí, tak si je najděte – Monospore.

CZ SANCTUARY: DĚKUJEME MOCKRÁT – NEJEN ZA TIP, ALE ZA CELÝ ROZHOVOR. NA ZÁVĚR NAŠE KLASICKÁ OTÁZKA – MÁŠ NĚJAKÝ VZKAZ PRO ČESKÉ FANOUŠKY?

Claus Larsen:
Nemůžeme se dočkat! To je jediné, co k tomu můžu říct. Ani já, ani Kurt jsme nikdy v Praze nebyli, i když jsme se tam vždycky chtěli podívat, jen se nám to nikdy nepovedlo. Jsme proto nadšení, že to konečně klapne a že si tam zahrajeme. A slibujeme, že dostanete něco, na co nezapomenete.  Budeme hrát, dokud nepadneme (smích)!

LSPraha

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Byla to super akce! Big thx!
DOBRY ROZHOVOR VAZNE!!!!
Tady by se snad nemuselo psát o kouření :lol: <br />Jo bylo to super ale asi jsem na to už starej :oops: Nějak jsem si to nemohl užít když tam nikdo na nic nehrál (L.S. -ale věděl jsem co mě čeká)Kurt byl boží :-) celou dobu jsem myslel na to ,že bych ho mohl z fleku vystřídat,že bych to asi taky zvládl tam stát :lol: Už se moc těším na Front Line Assenbly to bude-KONCERT-!<br />PS: Vím že to tak někdy u E.B.M chodí,že nástroje chybí .Ale pořád se s tím nemohu vyrovnat. Pořád jsem myslel na to jak by se to dalo vyladit a hudbu si pak tak neužil...Vezměte si např IMMUNOLOGY ,blbá rozbrušovačka a jak zabavila... :-)
To je ten rozpor ve vnimani. U tohoto zanru nepotrebuji videt ze nekdo hraje na nejake mechanicke hudebni nastroje. Ty tam stejne nepatri, proto napriklad nepujdu na FLA kde budou na efekt mlatit do nejakych bicich (jen to tim zkazi), pritom to (pro mne) dulezite stejne musi odehrat nakonec stroj.<br /><br />Pokud jste videli nektere starsi vystoupeni Clause Larsena, tak tam nemel ani klavesistu, ale cele to hral stroj a on byl na podiu sam jako zpevak. A uplne (mi) to staci. Totez Hocico, klavesista je taktez dost "staticky", pritom si myslet ze by to "mohl hrat kazdy" je asi dost naivni.<br /><br />U EBM (a dalsich odvozenych zanru) zadne mechanicke nastroje nechybi, nemaji tam co delat, protoze nedokazou vytvorit takovy krasny zvuk jako nastroje elektronicke. A prave kvuli nim na ty koncerty chodim.<br /><br />To je treba i duvod, proc se mi daleko vice libilo Terminal State nez Depressive Disorder. Netvrdim ze mam nejakou pravdu, nema ji nikdo, kazdy to zkratka vnimame jinak.
Mě se Terminal State taky líbili víc než D.D. a u nich stejně jako u Hocico bych za klávesy nelez :lol: Ale přišlo mi že Kurt tam fakt jen stojí...<br />Když vypadla ta bedna tak Claus tam něco nastavil a začal znova.<br />Prostě si myslím že ho tam má jako talismana. :-) Ale to mu vůbec nezazlívám a třeba se pletu... <br />Jinak je to věc názoru,kytaru taky nemusím ale ty bicí jo! Už jen pro efekt jako divadlo.A taková železná roura co mají Die Krupps je taky super. Prostě chci něco vidět, jinak to můžu poslouchat v autě a vyjde to skoro na stejno :-)

Přidat komentář