Recenze: Whispers in the Shadow – Gilding The Lily (A Retrospective 1996-2021)

Dá se 25 let fungování pod korouhví gotického rocku shrnout do 90 minut, aniž to posluchače uspalo? Tak se na to podíváme...

Whispers in the Shadow - Gilding the Lily - A Retrospective 1996-2021
Vydal: Post Gothic, (86 mins)

Co jste dělali v roce 1996? Zatímco se ctěné čtenářstvo pravděpodobně klouzalo v bačkorách po chodbách mateřských/základních/středních škol (bylo-li už na světě), jistý Ashley Dayour v tomto roce založil projekt Whispers in the Shadow. Do hudební křivule nasypal svou tehdejší lásku k ranému zvuku The Cure, gotickému rocku, H.P. Lovecraftovi (který dal kapele i název) a vůbec všemu okultnímu a širším slova smyslu gotickému.

Za čtvrtstoletí, které od té doby uplynulo, prošli Whispers in The Shadow mnoha destilačními etapami. Od původních melancholických vlivů „Pornography" se postupně posunuli k tradičnímu gotickému soundu, špikovanému ozvuky psychedelie (někdy označovným pojmem „goth-Floyd“). Ten dále cizelovali na čtyřalbovém konceptuálním alchymicko-rituálně-gothrockovém Opus Magnum z let 2008-2014 (kde lze vystopovat i zvukové počátky Ashleyho projektu The Devil and The Universe) až k postpunkovějšímu, dystopičtějšímu zvuku posledních dvou desek.

Všechna tato období shrnují vídeňští gothrockeři na plnotučné kompilaci „Gilding The Lily (A Retrospective 1996-2021)“. A aby to nebylo jen obyčejné „best of“, rozhodli se vybraných 21 skladeb znovu nahrát v současné sestavě a v současných podmínkách. Bylo to k něčemu?

Whispers in the Shadow – Back to the Wound (redux 2021)

 

Ano. Pokud máte starší věci Whispers najeté, rozdíly poznáte. Tím nejvýraznějším je (nepřekvapivě) vokál, který na novince výrazem zní o něco úsečněji, deklamovaněji, méně „vyzpívaně“. Což ale není výtka a třeba taková „Rites of Passage“ je v tomto podání ještě těžší a drtivější. Bystré ucho ale rozpozná i drobné úpravy aranží, zvuku (hlavně kytar, basy) a celkově trochu jiný muzikantský „feel“ než na které je zvyklý. A to je občerstvující.

Pokud patříte mezi ty, kterým se WITS na posledních deskách tak trochu odcizili, může být „Gilding The Lily“ dobrým „návratem domů“. Připomenete si, kolik silných skladeb už vlastně tahle parta vyslala do světa a jak široký žánrový revír zvládli suverénně opanovat.

Gilding the Lily

Jsou to především pro Whispers typické, okultismem načichlé gotické hymny „The Arrival“, „If Uriel Falls“, „Left-Hand Anthem“ a pochopitelně „Rites of Passage“. V klasickém trad-goth ranku najdete hluboké zářezy „The Lost Souls“ (lemovaný vynikající, žánrově-učebnicovou kytarou) či „Damned Nation“ (kdo by neměl rád sympaticky Lydonovské „rrrrroten kingdom“, že?). Ponoříte se do lehčích, příjemně se poslouchajících kousků „The Night Turns“, „Nothing Stays Forever“, ocitnete se i v přesvědčivých, komorních smyčcových aranžích „Haloes At Dawn“, či neoklasicko/neofolkových pustinách „Walk on the Mirror“. Nechybí zastoupení ani nejstaršího „Curovského“ období (podmanivá „Drowning Like a Moon“) a naopak současné, s postpunkou naléhavostí servírované palby typu „Train“, „A Song For the Radio“, „Detractors“ či „A Taste of Decay“.

„Gilding The Lily“ dokazuje, že gotický rock může mít mnoho fascinujících poloh, aniž by ztratil svou osobnost a integritu. Díky tomu se Whispers in the Shadow vymaňují jak z opakování sama sebe, tak z pasti, do níž upadly celé legie kapel: omílání vyprázdněného gotického klišé pořád dokola. A nejspíš i proto patří WITS mezi nejzajímavější formace žánru současnosti. Výroční kompilaci můžete brát jako důkaz – je to čtvrt století sakra dobře odvedené práce, zmáčknuté do 21 tracků, u kterých vlastně nemáte (i přes rozmáchlou devadesátiminutovou stopáž) proč přeskakovat. A to není málo. Navíc si je můžete pořídit na krásných smaragdových/fialových a jinak vymazelených vinylových kotoučích.

Tak všechno nejlepší, pánové, a ještě jednou tolik!

Hodnocení: 80 %
 

mohlo by vás také zajímat