Osobitý skandinávský cold wave s punkovou duší a naléhavým sdělením můžeme jenom doporučit!
Kold Front - Kold Front
Vydal: Symphony of Destruction, (30 min)
I motorová pila má city! A já vám to dokážu. Mám totiž už pár let slabost pro dánskou kapelu Motorsav. Pokud ji neznáte, vězte, že hraje přesně tak, jak se jmenuje. Dělá to kravál, řeže to, páchne to a má to po čertech sílu. Je tam hodně punku, ale je znát, že muzikanti, kteří tuhle divočinu dělají, mají kořeny v temné scéně (Moth, Metro Cult a další). Už jen využitím synťáků a ženských vokálů v tak agresivní muzice. Mne na nich baví hlavně specifická melodika a energie.
Proč v recenzi debutu Kold Front blábolím o nějaké punkové kapele? Že jsem si zamiloval melodiku a energii debutového EP Kold Front totiž není vůbec náhoda. Stine Holme a Mathias Lodahl totiž hrají v obou zmíněných kapelách. V Motorsav tvoří polovinu grupy, Kold Front je jejich společné dítě. Cold wave Stine a Mathiase jsem zaregistroval už dřív, ale trochu mne odradil místy poněkud divoký zvuk. Nutno říct, že tady udělala dvojice pořádný krok vpřed.
Jasným tahounem a hitovkou je skladba „Sol“, jejíž text našel inspiraci ve „Vědmině písni“ z Poetické Eddy. Jak ji popsat. Když se pořádně zaposloucháte, možná najdete melancholický a minimalistický synťák, který mi připomíná rukopis Warrena Ellise. Schválně. Odmyslete si všechny nástroje krom syntezátoru a přimyslete si do něj zpívajícího Nicka Cavea. Přes tenhle posmutnělý podmaz se však žene svižný cold wave, bicí práskají jako bič, kytara maluje melodie samozřejmě jako mráz na okna a pochválit musím taky Stine, které už hlas neutíká kam nechce, jako tomu občas bylo na starších nahrávkách a naopak je zajímavá. Má punkový drajv, ale přitom umí být křehká.
„Interlude“ navazuje v podobném duchu, ale vystačí si naprosto bez vokálů. Všechny nástroje jsou nazvučeny tak, že vás z nich normálně zebe a kytara místy jakoby pomrkávala po Urge Overkill a jejich pulpfictionovské klasice. „En Smag Ef Jem Og Blod“ už vrací do hry Stine, která tlačí na pilu (ne na tu motorovou), pokládá se do toho a spolu s intenzivní kytarovou vozbou člověka drží v napětí, aniž by ho nechala slézt z parketu. Nezpomaluje se, což je moc dobře.
Kold Front - Sol
„Boy“ zaujme basou, která vám bude drnčet v uších ještě nějakou dobu po posledním tónu písničky a nečekaně výrazným refrénem, který skladbu zjemňuje a posouvá do překvapivých poloh. Bicí neustále práskají vzduchem a jinak tomu není ani v songu „Signaler“, který absorbuje povedené synťáky, jež dodávají songu šťávu a koule. Závěrečná „Did You Wish To Die“ už, stejně jako předchozí kousek, vyšla dřív jako singl a je jedinou pomalou písní na nahrávce. Není mou nejoblíbenější, ale je milá a na závěr člověka hezky vyklidní.
V době kdy nekonečný příliv cold wave projektů přibrzdil vlnolam osmdesátkového trendu si to Kold Front přihasili se skvělou a mrazivou nahrávkou, která se vám zažere pod kůži a obalí váš srdeční sval neprostupnou krustou ledu. Já jsem nadšen a jak kdysi zpívala kapela Neposlušné nanynky – „...i punker může bejt smutnej...“! V případě dvojice z Kodaně z toho máme užitek hlavně my, posluchači.
Hodnocení: 80%
Přidat komentář