Když se řekne Spetsnaz, můžete si myslet, že jde o ruské speciální jednotky, ale modří vědí, že se jedná o kultovní EBM kapelu ze Švédska. A jelikož jsme kluky švédský dlouho neviděly a neslyšely, vydaly jsme se do Berlína okouknout situaci (zdůvodnění gramatického jevu – „neviděly a neslyšely“ – výprava to byla ryze dámská – Tereza Pavlíčková a Zuza Synthie). A tady je report o našem putování.
Aby berlínští elektronici nezůstali hudebně hladoví, dostali v sobotu 28. prosince hezký předsilvestrovský balíček v klubu K17. Mluvíme o trojkombinaci kapel Pokemón Rektor, Formalin a Spetsnaz. Když jsme vešly do klubu, na pódiu už řádila partička „Pokemonů“. Image zpěváka je tradiční, ke změně dochází jen u čepice – v první části setu jeho pokrývka hlavy připomíná třeba fialovo-bílou sovu? Těžko odhadnout. Následně je vyměněna za černého kulicha, tričko s nápisem RUN DMC a kecky s infantilním zvířátkem. Na zádech vykukuje opět velký plyšový Pikaču.
Dívky v černém, stojící za klávesami, jen podtrhují stylovou všehochuť kapely, ale to u téhle kapely prostě nevadí. Nebo lépe řečeno, nám to nevadilo. Kdyby byl vypnutý zvuk a měli jste vnímat pouze vizuální stránku věci, budete si myslet, že před vámi stojí raperskej týpek, který vám vypráví nějaký extra vypečený životní příběh. Co do hudebních zážitků odvedla parta Pokemón Reaktor standardní výkon. V průběhu krátkého setu zazněly tracky jako „Anal way to life“, „Backwood butcher“, „Colder“ a samozřejmě jsme se dočkali i „Steam pressure drill & kick it“. Jak jsem už v jednom reportu zmiňovala, hudební hloubku u Pokemónů nečekejte, ale pokud si chcete na koncertě zaskákat, můžete se na ně spolehnout. Tento německý projekt si drží svou linku recese a stejně k tomu musí přistupovat i posluchači.
Po vystoupení Pokemón Reaktor není klub zdaleka zaplněn a my míříme obhlédnout merch. U merche stojí a sedí Stefan Nielson a Pontus Stålberg ze Spetsnaz. Fanouškům nabízejí možnost podpisu CD, trička… prostě, co nabídnete k podpisu, to podepíší. Můžete si zakoupit poslední album "For Generations to Come" a nebo trika s různými podobami loga Spetsnaz. Je to výzva! Ihned se pouštíme do nákupů a jelikož nám přijde pošetilé nechat si podepsat od hlavních aktérů černá trička černou fixou, necháme si podepsat cedulky oděvu a vedle informace o velikosti oblečení, máme na našich dresech podpisy pánů umělců. Což při běžném nošení na koncerty jistě každý ocení.
Další duo, které se ten večer předvedlo, byli berlínští Formalin. Osobně máme pro tyto „kocoury“ slabost a jejich tvorba nás se Zuzanou moc baví. Už jsem slyšela názory, že tohle není žádný „íbíemko“, ale elektronika je velkomožná. Jsme názoru, že dvojka Tom Liebchen a Gabor Poszt mají velký hudební potenciál a tak bych si přála, aby hvězda s nápisem Formalin ještě stoupala. Třeba to rozčísne jejich nové album, které se má vyloupnout v průběhu roku 2014. Když začali s produkcí "Formalínojc kluci", klub byl už o poznání více zaplněn.
Držely jsme poctivě první řadu a hrdě se hlásíme k faktu, že jsme se Zuzanou vytvořily pěkný minikotlíček. Další dychtivou fanynkou byla ještě přítelkyně zpěváka „Tomina“. Gabor Poszt zaujal pevnou pozici u kláves – rozkročen do startovacích bloků a Tom si tradičně opřel nohu o odposlechy. To jsou tradiční postoje u Formeláků při živém vystoupení. Je trochu škoda, že vzhledem k hudbě, kterou produkují, neudělají větší show.
Když zaznívají první tóny songu „Resistance“, zmocňuje se nás radost. Moc nevím, co se odehrává za mnou, neb si koncert užívám. Škoda, že plátno pro videoprojekci při koncertu je malé, určitě by to pomohlo celkovému dojmu. Tracky jako jsou „Collider“ a „Tied and Blinded“ vzbuzují u publika pozitivní reakci. My stále radostně povzbuzujeme kapelu, která se nám odvděčí podáním rukou, muhehe. Jsem ráda, že Gábor v rámci koncertu využije i kytárku, která dá vždy jejich vystoupení ten správný říz. Samozřejmě, že nechyběla v rámci berlínského setu píseň „End Of All Suffering“, v níž si Formalin hrají tak pěkně se zvuky. Celkově to byl povedený vstup a určitě to před vystoupení hlavního headlinera večera hudebně sedlo. Pokud budete mít šanci navštívit koncert tandemu Formalin, určitě zajděte. Myslím, že vás potěší.
Formalin
Poslední tečkou večera byli již zmínění Spetsnaz. To byli ti, kvůli kterým jsme vyrazily do Berlína, to byli ti, kteří nás už léta přesvědčují o kvalitě elektroniky. Zvukově připomínají „oldskůlovou“ dobu Nitzer Ebb, ale to nikomu nevadí. I přesto jsou specifičtí a nepotřebují extra propagaci, protože kdo chce, ten si je najde. Bylo od pohledu jasné, na koho se prosincový večer v Berlíně přišlo.
Spetsnaz - Pontus Stålberg
Spetsnaz otevřeli svou show songem „Unwards“ z nové desky. V tu chvíli zaznamenáváme, že se v prvních řadách už utváří kotlík lidí, kteří začínají v dynamickém rytmu tzv. „šlapat zelí“. Když si představíte, že následoval song „Mine“, bylo jasné, že tady se náladička a taneční kreace ještě rozjedou. Stefan stál jako obvykle za pady a určoval „rytmus večera“. Pontus nemá zapotřebí vytvářet žádné velké akce na pódiu. Svou energií pohltí své okolí. Výraz šílence ve tváři ukazuje, co všechno do jednotlivých písní dává.
Středobodem večera byl určitě song „Apathy“ – (čti „Na paty“). To je klasika! V tu chvíli už klub vře a taneční klange šlap nabírá na obrátkách. Stalo se mi to osudným a v rámci juchání s německými fanoušky Spetsnaz jsem chytla bodyček a šla k zemi. Jiní mě sebrali a skočně pokračujeme v jízdě. Zuza je nadšená a z plných sil a hlasivek si zazpívala, a co hlavně, emočně jí rozervala „Indifference“. Z desky „Deadpan“ zazněly ještě „ManGod“ a „Allegiance“. Dalším vrcholem, který stojí za zmínku je chvíle, kdy Stefan Nielson rozepíná košili a vystavuje své mužné tělo. Začíná track „That Perfect Body“. To je pokyn pro pod pódiem stojící německé mladíky. Trička mladých Němců jdou dolů a během chvilky jsme v chumlu polonahých těl.
Spetsnaz - Stefan Nielson
My se Zuzou zůstáváme oděny, ale rytmus držíme! Marně jsem čekala na song „Dead Mans Eyes“, který mi přijde jako nejlepší z poslední desky "For Generations to Come". Nezazněl, ale v poměru toho, co do nás všech Spetsnaz za večer naládovali, to nevadilo. Po zaznění posledních tónů elektronického skvostu ze Švédska jsme vysílené, ale plně hudebně uspokojené. Co je třeba závěrem konstatovat? Klukům od „ruských speciálních jednotek“ to stále velmi dobře hraje! HOWGH!
Přidat komentář