Report z Whispers in the Shadow a Diary of Dreams

dod sMinulý pátek proběhla v Rock Café oslava gotické scény hned se dvěma kapelami – německými Diary of Dreams a rakouskými Whispers in the Shadow. A že to byla oslava řádná, dokládá i report od Demi Mortuuse a Kootchy, který si můžete přečíst tady.







Pohled Demi

Máte ve zvyku slavit narozeniny? Já je nikdy neslavil, ale někdo tam dole se asi ustrnul a rozhodl se, že mi všechny ty promeškané narozeninové párty sečte, podtrhne a ukáže, jaká chyba to byla. Na onen den původně vycházel koncert Psyclon 9, ale protože to Nero celé zazdil, našlo se náhradní řešení. A bylo daleko lepší. Tomu věřte!

Už přípravy stály za to. Nejdřív jsem málem poslal domů samotné Diary, protože jsem si jich nevšiml v neoznačeném taxíku, který byl očekáván. Potom se zase málem poroučel domů panáček s občerstvením. Od seznámení jsme s Adrianem začali hrát hru „na potřásání rukou“, která probíhala při našem každém dalším kontaktu, čímž jen potvrdil pozitivní dojem, který Diary of Dreams zanechali již den před koncertem v živém rozhovoru ve Scéně na Radiu Wave (k nalezení v archívu pořadu). Potom se Whispers zasekli v zácpě i s nástroji, na něž se dávno mělo zvučit. Nakonec se však všechno stihlo. Když tedy nepočítám to, že jsme díky poslednímu nákupu energeťáků pro naše milé umělce prošvihli začátek setu rakouských okultistů. Následuje úprk ze schodů a rychle vplout do děje…

 

Whispers in the Shadow


Neviděný úvod jejich show obstarala nová instrumentálka „Lilitu´s Claws“ a sázka na jistotu „If Uriel Falls“ (překvapivě… očekával jsem aktuálnější otvírák „Crossroads“). Tu na desce i na tomto koncertě následuje živelný vypalovák „The Lost Souls“ a při něm už ve svíjejícím se kotlíku nechybím. Poctivé rockové postupy ladí náladu do divokých otáček a brzdí ji až novinka „Agent of Chaos“. Ta je rozvážnější i vážnější a k popukání není ani postarší lahůdka „Nothing Stays Forever“. Naplňují se tak facebookové sliby Ashleyho, který zmínil, že se v novém setlistu bude i vzpomínat. V tomto případě značně melancholicky z CD „A Taste of Decay“ z roku 2000.

„The Tempest“ těší milovníky exoticky magických rytmů a vířících bubnů. Ashley odložil kytaru a sálem zaznívá jeho „gloria, gloria in excelsis…de Luciferi“. V tomto duchu pokračuje i „Left Hand Anthem“. Fork už sice opět basuje, ale i tak je nálada nadále elektrizující a principál sám je očividně duchem někde ve svých světech. Kupodivu pozitivně vnímám angažování námezdního bubeníka. Nejdřív mě informace o komplikaci se sestavou zamrzela, ale nutno říct, že host za bicí soupravou dal hudbě WITS trochu jiný rozměr – osobitý, a pro člověka, který kapelu viděl několikrát, rozhodně zajímavý. Bylo znát, že si chce zahrát a další příležitost dostal v „His Name is Legion“. Moc se mi jeho razantní styl zamlouval. Na projekci za kapelou se míhal jeden magický obrazec za druhým a celek tak fungoval jak hudebně, tak vizuálně. Blok novinek pak uzavřel song, jehož nejlíp opisuje název sám – „Incantation“.

 

Whispers in the Shadow - Left Hand Anthem (25.4.2014 - Rock Café)

 

Zbytek setu se příjemně rozložil mezi rychlejší a pomalejší kusy. Trsalo se na „Damned-in the name of God/in the name of Jesus Christ-Nation“. A to tak, že parádně. Show měla vůbec narůstající spád, který nezabrzdila ani kotelnická sázka na jistotu „Back to the Wound“. Fork do toho zase tříská, zatímco Ashley klene svým hlasem silný refrén. Dokonalost. K dovádění svádí další luciperská šlupa „The Lightbringer“ a dechberoucí tečkou se stává song, který uzavřel celý čtyřalbový komplet – „The Departure“. Majestátní plochy vyplňují prostory Rock Café a odnášejí člověka někam úplně jinam.

Naštěstí to nebylo úplné „goodbye“ jak se v oné hymně zpívá. Přídavek se konal a moje nejzamilovanější pekelnická „The Arrival“ tak přeci jenom zazněla. Finále to bylo grandiózní a zvuk místy doslova zabíjel. Úplná tečka potom patřila ještě jedné vzpomínkové. „A Song for the Radio“ je na desce „November“ z roku 1999 a celá kapela si tuhle poklidnou „vykopávku“ užila již poklidněji spolu s fanoušky. Příjemným poznatkem je, že v případě Whispers in the Shadow vůbec nevadí vidět jejich koncert častěji. Program k novému CD „Beyond the Cycles of Time“ byl dostatečně občerstvený a pětasedmdesát minut uplynulo jako voda ve Styxu.

 

Whispers in the Shadow


Říkal jsem si, jak to po té palbě Diary of Dreams zvládnou. Ale vzhledem ke kousku úvodního majstrštyku „Malum“, který jsem zahlédl na zvukovce, jsem se o ně nijak zvlášť neobával. A to ještě nebylo nic proti výsledku, který se kapele ve třech povedl naostro. Na samém začátku byl slyšet jen číratý kytarista Gaun:A, aby jej Adrian „přeřval“ až při prvním „kainer, kainer“. Koncertní zvuk song o majestátní sílu nepřipravil a hrnul se do lidí jako lavina. Je třeba se trochu uvolnit a tak hurá zpátky proti proudu času do roku 2004. „Psycho-Logic“ byla výborná i energická a „Kindrom“ ještě lepší. Co lepší. Mým uším vyzněla snad nejlíp z celého setu a v duchu si spolu s ostatními zpívám „Can´t bring me down“ ještě teď.

Starší „Rumours About Angels“ trochu uklidňuje situaci, neboť ten start byl vskutku kulervoucí. „O´Brother Sleep“ však znovu tělem šije znatelně víc a stejně, jak mne baví čitelný zvuk, jsou zábavní i muzikanti na scéně. Adrian je dobře naložený, vše poctivě prožívá a celá show má sílu, kterou se šine dál jako lidskou bolestí dobře promazaný stroj. „Play God!“ je válec a „Chemicals“ hitovka, která přímo vybízí publikum ke spolupráci. Strašně se mi líbilo také živé provedení „Haus der Stille“. Klavír v refrénu mi způsoboval permanentní euforický stav a rytmika nenechala vydechnout ani na moment.

 

Diary of Dreams - Play God! (25.4.2014 - Rock Café)

 

To už jsem solidně podlitý i politý (nejenom) vodkou. Během bloku nových songů z alba „Elegies in Darkness“ nosím jeden nechutný drink za druhým a snažím se občerstvovat široké okolí. Registruji, že zní „Daemon“ a „Stummkult“. V mezičase neujde teroru ani Petr Štěpán, který se také přišel podívat. Mezi novinkami byla připomenuta také předposlední deska a před odchodem do šatny patřila rozlučka písni „Undividable“.  

V dalších chvílích jsem se už dostal do hudebně-alkoholové dimenze, kterou nejdřív příjemně rozhoupala melancholická novinka „A Day in December“, abych byl vystřelen někam do nicoty mou zbožňovanou klasikou „King of Nowhere“. Očekávání – klávesovým podkresem zazní „You find yourself, in the benefit of the doubt, the prospect of a change, both a blessing and a curse, these are the consequences, that you might have to bear, to make it all come true, it´s just one step to take“ – pak přijde exploze a ruky letí hore a skáčeme a skáčeme. Naprostá neuvěřitelnost, která tu byla kytarovější, než jsme zvyklí (aspoň se mi to tak na obláčku zdálo), ale i tak měla trvat třikrát tak dlouho. Ještě mi Adrian přeje k oněm narozeninám, ale já už jsem schopen jen se smát a držet ho za ruku. Vzápětí odpálil „The Curse“, která chybět nemohla. U „The Wedding“ veškeré moje vjemy končí, tak snad je to opravdu všechno. Jestli ne, řekněte mi o tom prosím...

Vím, že jsem se pohoršoval nad chybějícím „Traumtänzerem“, ale onen páteční koncert DoD pojali na svoje poměry nějak energičtěji. Tak možná proto chyběl. I tak do lidí napumpovali skoro dvě hodiny radosti, což svědčí o tom, jak je to v Praze bavilo. Návštěvu pod sto platících si tento koncert vskutku nezasloužil, ale ti co přišli, udělali takovou atmosféru, kterou muzikanty ani sebe určitě nezklamali. Spíš naopak. Obě kapely jim za odměnu předvedly výbornou show. Nu a já měl nejlepší narozeniny v životě. Za to vám všem děkuju.

 

Demi Gauna

 


 


Pohled Kootcha

Diary Of Dreams mě nikdy moc nebavili a Whispers In The Shadow jsem ještě před měsícem v podstatě neznal. Díky Nephilime, že jsi mi to pustil, to by mně fakt mrzelo, kdybych tenhle koncert neviděl. Skoro se až stydím, že já, rozený Sistersolog, neznám tyhle Vídeňské vampýry.

Ti nám přivezli představit poslední část kvadrologie, novou desku „Beyond The Cycles Of Time“.  Není to v žádném případě kopírka jakékoliv goth kapely, ale je pravda že se v mých uších pohybují v pentagramu The Sisters Of Mercy - The Cure - The Fields Of Nephilim - Placebo a Joy Division. Ode všech si vzali něco a velmi umně vše smíchali a udělali po svém, ale jednu část své image cítí přesně opačně než zmiňované bandy – nemračí se jako by jim zrovna umřela rodina. 

Fields se do lidí v podstatě nepodívají, ale Whispers se i usmívají a normálně komunikují. Fields se na podiu v podstatě nehnou a z jejich prachem posypaných kamenných obličejů není poznat nic. Whispers makají na podiu jako normální rocková kapela a obzvlášť basák je jezdec jako z hard-coreového bandu. Díky dvěma kytarám, dvěma klávesám, base a bicím jsou schopni hrát hodně zajímavý gothic rock bez toho, aby začali nudit. Zvuk byl krásný,všechno výborně čitelné, fakt super poslech. Songy krásně košaté, žádné unuděné tři akordy a dost. Nacpali do nás patnáct pecek a mně se nejvíc líbil „Agent Of Chaos“ a předposlední „The Arrival“. 

 

Whispers in the Shadow


Možná se trochu divím, že jsou relativně neznámou kapelou, myslím, že by po právu zasloužili větší ocenění! Dost mě překvapilo, že mluví německy. Né, nejsem debil – je jasné, že Vídeňáci mluví německy, ale jak jsem zvyklý, že všechny největší goth bandy jsou pure England, tak mě na zvukovce prostě překvapilo, když po anglicky odzpívaném textu najednou začali šprechtit. Doufám, že je brzo někde uvidím znovu, protože jejich sound se mi stal velmi libým.

Jediný, ale největší problém byl opět v návštěvě. Já krom Sisters a Fieldů na gotiku vůbec nechodím, takže jsem byl zvědavý, kolik bubáků dorazí, když na absolutně příšerné XIII. století chodí běžně do klubu pět set lidí. Moje zděšení bylo obrovské – zase skoro nikdo. Vůbec se mi nechce spekulovat, kolik Sanctuary zase projeli peněz. Já i chápu, že pro někoho může být skoro pětistovka za koncert moc, ale když někdo gotiku poslouchá, tak na co teda chodí, když né na takovéhle akce? Vždycky jsem si říkal, že když na Zombie Walk chodí tolika píplu, tak to je s gotikou v suchu – není!

Diary Of Dreams jsou v Německu opravdu velké hvězdy a podle toho jsou na festivalech umístěni. Předloni byli dokonce headlineři na Amphi. Mně to vždycky přišlo poněkud nezajímavé. Do Prahy přijeli ve velmi okleštěné sestavě, bez obou klávesáků, které si přivezli v Gé pětce od Applu (jak jinak). Kytarista zpíval frontmanovi neskutečně hluboké vokály a to mě asi bavilo na jejich produkci nejvíc. Je to profesionálně odehrané kytarové Německo, ale se mnou to nějak necvičí. Myslím, že největší radost z tohohle koncertu, měl jeden ze smečky Sanctuary, Demi Mortuus, kterému nejenom popřála kapela i s publikem, ale navíc zahráli pecku jenom pro něj! Řekl bych, že nebylo šťastnějšího gotika na světě! 

 

Diary of Dreams


Ani po tomto koncertě se ale pro mě vůči Diary Of Dreams asi nic nemění – nijak mi to nevadí, ale vyhledávat je nebudu. Přijde mi, že v jejich muzice chybí něco výjimečného - něco, co všechny bandy které jsem dnes zmínil (kromě XIII. století) bezpochyby mají!

Velmi mě překvapila skoro úplná absence mlhy – Eldritch obyčejně není půl koncertu vidět, stejně tak McCoy, ale v Rock Café se za obě kapely pšouklo jenom dvakrát. Na každou kapelu jednou, což mi přijde hodně divné. Přitom fog-machine v klubu jsou, tak nevím proč je nepoužili. Pevně doufám, že to nebylo kvůli došlé náplni hazeru. 

Přeji vám všem gotikům, kteří máte tuhle muziku rádi, abyste měli ještě někdy možnost vidět takové kapely v Praze. Doufejte, že se v klucích ze Sanctuary najde zase někdy energie takový koncert udělat a budou chtít do toho vrazit peníze. Máte fakt veliké štěstí, že to dělají proto, že je to baví a né pro prachy. Protože za chvíli přijedou Sisters do Archy (kteří pro vás asi budou dost drazí za litr) a pak už asi prdlajs. A pak už můžete jenom fňukat, že musíte za muzikou za hranice!

Fotky od JiSeho najdete v naší fotogalerii.

 

Diary of Dreams

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Vřele se připojuji k děkovačce a posílám odkaz na pár fotek: http://500px.com/Sudlice <br />Byla to skvělá akce!!! :)
Už jsem psal hned po koncertě ale musím ještě jednou. :lol: <br />Na tenhle koncert jsem se moc moc těšil,dokonce jak jsem myslel jen a jen na Diary tak jsem zapoměl že druhý den má moje máma narozeniny. Teď mám průser...<br />Ten koncert byl fakt boží!!! Jsem sice duši e.b.m.kař ale Diary of Dreams je moje srdeční záležitost,Adrian je prostě bůh!Vůbec tě Kootcho nechápu :-) .Ale proti gustu žádný dišputát,mě zase nebaví Sisters (snad jen vision of things a temple of love) ani Fields. Tak ještě jednou díky moc kluci že jste je dovezli! Škoda těch lidí co nepřišli.
Chtěl bych touto cestou připomenout že Diary of Dreams tento pátek zahrají v Gorlitz což není vůbec daleko a já se na to už moc těším. Bylo by dobré kdybych tam někoho od nás potkal,že bych si tam mohl s někým česky promluvit a nebyl tam sám... :lol:

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.