Zrození Gothů jak ho vidím já...

Bouřlivá diskuse pod Zarovým článkem "Představení, aneb moje cesta ke goth stylu" podnítila v autorovi potřebu reagovat...zaujme vás i jeho další úvaha..?
Autor: Zar

Bratříčci a sestřičky.....Můj poslední článek vyvolal mezi Vámi rozpor o tom zda je možné aby se Goth narodil. Nebo se jím snad stane až časem?

Kdo to může s určitostí povědět.....každý z nás se rodí někým a někým se stává za svého života? Naše činy, výchova a zkušenosti nás ovlivňují. Ohýbají naší cestu po, níž se rozhodneme kráčet.

A my se měníme. Proč? Každá naše volba se odrazí na mnoha věcech. I na našem okolí. Také na duši. Duše se odráží v těle. To ona nás nutí se odlišovat. Ale byla taková už při našem narození? Nebo přišla čistá a prázdná jako nový pergamen, který čeká na pero autora?

Svět pak se stane tím perem. Povede vaši ruku tam kde dojdou slova. Ta zlá slova, jenž slyšíte jsou psána krví. Ta dobrá snad zlatem.....A příběh vzniká...Pergamen pokrývá písmo. Tvoří tak příběh neopakovatelný. Jsme cestovatelé těmito řádky.

Vidíte starého muže. Prošel válku a bojoval za svou zem. Viděl mnoho krve a násilí...zažil hlad i smutek. Ležel v zákopu, granát roztrhal obličej jeho kamarádovi z dětství....plakal. Dlouhé řádky jeho příběhu jsou psány právě krví.

Nyní sedí na dvorku u domku, jenž vlastníma rukama postavil, pro sebe a své děti. Na rukou mozoly od tvrdé práce.....a pozoruje vnoučata jak si hrají.....V očích štěstí a radost z mladého života. V duši mír.

Můžeme snad o něm říct, že se narodil vojákem? Byl stvořen pro válku a zabíjení? Nemyslím. Narozen do svobodného světa s duší muže, povstal když bylo třeba se bránit. Nutnost, jenž mu vtiskla do rukou zbraň a touha bojovat za to co je mu drahé z něj udělala vojáka. A dnes se snaží zapomenout na ty nešťastné časy. Příběh ať je psán zlatým písmem.

A tak, milí přátelé, chci říct: Člověk se podle mého názoru nerodí nikým. Jen si v sobě přineseme odkaz. Odkaz našich předků. Kousek jejich duší. Toho co právě nám bylo svěřeno pro naší cestu. Jsme sami pány svého života. Avšak život rozdal karty s nimiž musíme hrát.

Nám bylo dáno určité cítění. Způsob vnímání světa. Naše zkušenosti a touhy tento cit rozvíjejí a nebo jej potlačují. Ti z nás kdo se přestanou bát a přihlásí se k němu v sobě cosi otevřou....Něco co už se jen velmi těžko zavírá a my to nechceme. Hledali jsme sobě blízké lidi a našli jsme. Ale přátelé naše cesty tu nekončí. Máme v sobě mnohem víc. Touhy a vášně, které nám naše cítění pomáhá utvářet.

Já sám jsem šermíř, Věřím v meč, sílu člověka a jeho oddanost, přátelství i vzájemnou soudržnost. Ale na mé cestě my cosi chybělo. Nebylo to úplné. Nakonec jsem zjistil, že jste to vy. Mezi komentáři jsem si přečetl mnoho zajímavých připomínek....

Addelaide píše, že byla Diskant. Ptáte se jak se mohla stát Gothem když jsou tyto styly tak vzdálené? Možná psala svůj příběh.

Nikdo z nás neví kde se pergamen zpečetí...jaké písmo na jeho konci uvidíme je, ale na nás. Nakonec i krví se dají psát krásná slova.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

hezke gesto onnou stoupla jsi u mne velmi prijemne ;-) a vubec vsem kteri se budou v tomto duchu na tomto i jinych webech chovat - dekuji vam. presne jak pise morticia meli by jsme se bavit o vecech co nas spojuji a kdyz uz to nekdo vidi jinak tak pokud tim nikomu neublizuje je lepsi mu bud po dobrem vysvetlit proc nesouhlasim nebo to nechat byt. jestli je tohle pocatek novych casu na ceske gothic scene nemuzu se dockat 8-)
Velice rozumné :-)
Já všechno nechávám plavat. Je mi sice 21, ale buřliváctví a extremních názorů jsem si v životě už užila dost. Já už nemám chuť se o ničem hádat ani někoho poučovat :-)
:-) ;-) .........tak,tak
Tak tady, už bylo všechno řečeno 8-O

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.