Ezechiel | 01.10.2007 12:30
Omluva - Redakce CZ Sanctuary uveřejňuje tento článek bez výslovného souhlasu autora, neboť kontakt na pana Drtila není uveden mezi redaktory MF Plus, a ani na naší písemnou prosbu o tento konakt nikdo z redakce MF neodpověděl. Pokud by měl autor pocit, že se dopouštíme nějakých přestupků proti publikační etice (ač řádně uvádíme autora i zdroj), nechť nás laskavě konaktuje na emailu redakce@sanctuary.cz. Děkujeme za pochopení
Příspěvek nebyl připraven členy redakce CZ Sanctuary!
Autor textu a fotografií: Jan Drtil
Zdroj: MF Plus (24/2007)
Rádi meditují na hřbitovech a jejich obýváky připomínají márnice. Jde o temnou mládež, která tvoří gotickou subkulturu. Každý rok se setkává v německém Lipsku na festivalu Wave Gotik Treffen. Město pak vypadá jako jáma pekelná. Ale jen vypadá.
Přijíždíme k bývalým veletržním prostorám v Lipsku. Stmívá se. Ne obloha, ale ulice. Všude kolem nás postávají černooděnci. Někteří mají vznosná číra, jiní ulízané havraní vlasy, další dredy anebo holé lebky. Tady se to tak nebere, hlavně když jsi gotik a máš duši černou jako hrob. Šestnáctý ročník festivalu Wave Gotik Treffen (WGT), svátek všech fanoušků temné hudby, totiž právě začal...
Kryptashow
Postavím nestylový zelenomodrý stan a jdu korzovat před Agru, jednu z hlavních koncertních hal. Nikdy mě totiž nepřestane překvapovat, co všechno na sebe oddaný gotik může navléci. Přitom pohlaví jako by neexistovala - chlapci vypadají v minisukních jako dívky a naopak. Tato subkultura se dokonce dostala i na akademickou půdu. "Chci mít pokoj, ale zároveň chci být vidět. Chci vidět šokované tváře okolí," popisuje mentalitu gotiků Gordon A. Crews, odborník na okultismus z univerzity v Bristolu. Přitom dodává, že vyčerpávající definice gotické subkultury neexistuje. Co člověk, to trochu jiný názor. "Mám rád hlavně gotickou muziku. Třeba kapelu Siouxsie and the Banshees. A taky atmosféru tohohle festivalu. Vždyť se tady jednou ročně sejde na dvacet tisíc lidí. Většina z nich se na akci připravuje dlouho dopředu, takže tady spatříte neuvěřitelné kostýmy," vysvětluje student z Hannoveru David Denser. Bílý v obličeji, oblečen do vrstveného kostýmu, na nohou lodičky s vysokými podpatky.
Připomíná Čachtickou paní. Trochu pokulhává, obuv nejspíš netrénované nohy dost trápí. Když se začíná stmívat i obloha, vyrážíme ke kryptě zvané Völkerschlachtdenkmal. Tenhle monument vzdáleně připomínající chrámy v kambodžském Angkoru byl postaven v roce 1913 ke stému výročí Bitvy národů u Lipska. Napoleon tenkrát dostal výprask zčásti i od Němců. Teď tady probíhá zahajovací slavnost festivalu. Ve tmě se prodírám davem, abych lépe viděl světelnou show. Jauvajs. Nějaká domina s otrokem na řetězu mi právě šlápla jehlou na nárt. Radši zrychlím. Na kryptu jsou z různých stran promítány helvétské kříže - ten fašounský hákový ne - a jiné symboly. K tomu hraje hymnická muzika jako od Richarda Wagnera, jenž se tady narodil.
Kronika upírů
Dlouho do noci obcházíme místní gotické kluby. V Moritzbastei hraje dýdžej René, v Sixtině se čte záhrobní poezie, v Darkflower premiérově pouštějí novou nahrávku Marilyna Mansona Eat me, drink me. Ostatně tenhle rachitický ďáblík je v Německu hodně oblíbený. Nicméně podobných bubáků je teď Lipsko plné. Ze stanu se v poledne stává mobilní sauna. Jdeme do středověké vesničky, která se tady těší velké oblibě. Všichni vypadají jako by byli zaseklí v časové smyčce třináctého století. K pití medovina, k jídlu opékané sele a k tomu hraje dudácká kapela. Vidím několik gotických rodinek. Jen ty děti mají problémy s depresí. Až vyrostou, snad se to zlepší. Koncerty začínají kolem třetí odpoledne a probíhají takřka po celém městě. Uděláme krvavý nápoj - víno, kola - a jdeme si užít hukotu. O zaměření kapel vypovídají už jejich jména. Pro lepší představu ve volném překladu: Kosmický horor, Černý jed, Krematorium, Sebevražedné komando, Zfetovaný hvězdy, Zombina a kostlivci a další.
A odkdy se táhne rodokmen gotické subkultury? V podstatě je stará třicet let, kdy se narodil punk. Třeba už punkoví brontosauři The Damned postupem času přidávali stále více temných tónů a depresivní melancholie Joy Division je všeobecně známá. Za porodnici gotických talentů je ale označován klub v londýnské čtvrti Soho zvaný Batcave a za hymnu gotiků je považována píseň Bela Lugosi is Dead britské kapely Bauhaus. Hrdina songu je slavný první představitel hraběte Draculy. V roce 1882 spatřil světlo světa v Transylvánii, ale pak odjel do Ameriky. Tam získal práva na román Dracula. Nejdřív temného hraběte zosobnil v divadelní hře, pak ve filmové verzi. Role ho natolik pohltila, že se i v běžném životě choval jako upír. Jeho domu se říkalo Draculův hrad a o jeho smrti v roce 1956 kolují dodnes prapodivné zvěsti.
Supermarket
V Německu je gotická subkultura asi nejrozšířenější a její fanoušci si říkají grufties.V jednom křídle haly Agra je obrovské tržiště, stále plné lidí. Prostě nákupní horečka vládne i na setkání temné mládeže. Většinou zde prodávají černé oblečky, šperky, nášivky, sado-maso zboží, cédéčka, ale funguje tu i kadeřnictví a fotoateliér. Loni tady kameník Björn Seiler prodával náhrobky. Jeden nesl nápis: Toto místo je studené, úplně jsou cítit nekalé úmysly. Vysvětloval mi, že originální náhrobky pro živé začal vyrábět teprve nedávno a stále jdou celkem dobře na odbyt. Právě na WGT nabral, i přes mastné ceny, desítky objednávek. Letos v jednom z obchůdků dostávám letáček na manufakturu z Norinberku. Inzeruje se na něm: "V našich rakvích se vaše krásné noční můry stanou realitou." Sto třicet centimetrů dlouhá rakev s víkem přijde zhruba na dvaašedesát tisíc korun.
Na druhou stranu je nádherně vystlaná a bytelná, takže majitel si v ní nejspíš pěkně pospí. A nejen na věčnosti. Už zase se mi hlavou honí letitý sen, že si koupím sukni. Tři si vyhlédnu, zkusím, podívám se na cenu a zase je vracím zpět na věšák. Za kus spíchnutého hadru chtějí v přepočtu dva a půl tisíce korun. Před jedním obchodem ještě najdu ve výprodeji jednu za přijatelnou tisícovku, ale sedmý smysl pro estetiku mi nedovolí ji koupit. K večeru už dělá krvavý mok z vinice svoje. S přáteli jsme detailisté, takže virtuálně navrhujeme gotické stany, auta - něco jako z Batmana, ale i mobilní záchodky toi toi. Poslední nápad se mi zdá jako skvělý podnikatelský plán. Záchodky ve tvaru rakve. A reklamní slogan: "Ještě než zemřete, vypusťte co můžete. Uleví se vaší duši." Ale už dost bylo krve, která mi teče do úst.
Heilgoth!
" Jsou to v podstatě vyvrženci, tyhle gotici. Uznávají anarchii. Jsou to rasisti a zajímají se o takové ty věci kolem Nostradama a Soudného dne," letí po internetu jeden z názorů na černooděnce. Když odjíždím večer z koncertního sálu uprostřed města, vidím, jak před jinou halou demonstruje hrstka mladíků. "Stop fašistickým tendencím na černé scéně," skandují. "Dneska večer vystoupila francouzská kapela Derniére Volonté. Dříve vystupovala pod logem SS divize Götz von Berlichingen, tedy s erbem se železnou paží. Jméno patří německému rytíři, který byl znám hlavně díky železné protéze. Kapela se navíc stýká s dalšími vyloženými neonacisty a v jedné písni zpívá o Hitlerově ministru zbrojního průmyslu Albertu Speerovi," vysvětluje jeden. Za asistence policie se demonstranti klidní.
Nicméně gotické hudbě je toho dáváno za vinu mnohem víc, například některé masakry na amerických školách. Nejvíc ale souhlasím s citátem: "Gotici mají tendenci chovat se nenásilně, pasivně a tolerantně. Mnoho médií je chybně spojuje s extrémním násilím, nesnášenlivostí k menšinám, rasismem a podobně." Na WGT, jedné z největších událostí černé scény, jsem ani podruhé žádné násilí nezažil. Navíc jde o celkem multietnickou událost. Vlastně až na nahrané fotky sebevražd, menstruace nebo různé saďárny s ostnatým drátem. Na to ale stačí kečup, rybízová šťáva nebo červená rtěnka. Tihle zombíci z módních salonů, přestože si rádi přihnou, totiž nezlobí.
KDO JE KDO
Baby Bat: Seznamuje se se scénou a pohlíží na ni pohrdavě. Rozjívený bažant.
Batcaver: Původně návštěvník legendárního londýnského klubu Batcave, teď fanoušek kapel ze staré školy.
Cybergoth: Zajímá se o kyberkulturu a vypadá jako Vetřelec.
Korporační gotik: Člověk s každodenním zaměstnáním kombinující společenské oblečení s gotickou módou.
Graver: Hrobař. Většinou kybergotici, kteří chodí na technofestivaly, a nosí tomu přizpůsobené oblečení.
Romantigoth: Obléká se ve viktoriánském stylu a čte staré knihy nebo píše básně.
Mallgoth: Mladý gotik, načančaný podle poslední módy značkové prodejny Hot Topic.
Mansonite: Teenager inspirovaný Marilynem Mansonem.
Perky Goth: Předstírá radost ze života. Je velmi cynický. Má rád mírnější gotický rock.
Plastic Goth: Gotickou módu nosí jen o víkendech.
Ubergoth: Vždy perfektně oblečen a nalíčen.
Článek je možno stáhnout také jako skeny přímo na : http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo1.jpg, http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo2.jpg, http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo3.jpg
Přijíždíme k bývalým veletržním prostorám v Lipsku. Stmívá se. Ne obloha, ale ulice. Všude kolem nás postávají černooděnci. Někteří mají vznosná číra, jiní ulízané havraní vlasy, další dredy anebo holé lebky. Tady se to tak nebere, hlavně když jsi gotik a máš duši černou jako hrob. Šestnáctý ročník festivalu Wave Gotik Treffen (WGT), svátek všech fanoušků temné hudby, totiž právě začal...
Kryptashow
Postavím nestylový zelenomodrý stan a jdu korzovat před Agru, jednu z hlavních koncertních hal. Nikdy mě totiž nepřestane překvapovat, co všechno na sebe oddaný gotik může navléci. Přitom pohlaví jako by neexistovala - chlapci vypadají v minisukních jako dívky a naopak. Tato subkultura se dokonce dostala i na akademickou půdu. "Chci mít pokoj, ale zároveň chci být vidět. Chci vidět šokované tváře okolí," popisuje mentalitu gotiků Gordon A. Crews, odborník na okultismus z univerzity v Bristolu. Přitom dodává, že vyčerpávající definice gotické subkultury neexistuje. Co člověk, to trochu jiný názor. "Mám rád hlavně gotickou muziku. Třeba kapelu Siouxsie and the Banshees. A taky atmosféru tohohle festivalu. Vždyť se tady jednou ročně sejde na dvacet tisíc lidí. Většina z nich se na akci připravuje dlouho dopředu, takže tady spatříte neuvěřitelné kostýmy," vysvětluje student z Hannoveru David Denser. Bílý v obličeji, oblečen do vrstveného kostýmu, na nohou lodičky s vysokými podpatky.
Připomíná Čachtickou paní. Trochu pokulhává, obuv nejspíš netrénované nohy dost trápí. Když se začíná stmívat i obloha, vyrážíme ke kryptě zvané Völkerschlachtdenkmal. Tenhle monument vzdáleně připomínající chrámy v kambodžském Angkoru byl postaven v roce 1913 ke stému výročí Bitvy národů u Lipska. Napoleon tenkrát dostal výprask zčásti i od Němců. Teď tady probíhá zahajovací slavnost festivalu. Ve tmě se prodírám davem, abych lépe viděl světelnou show. Jauvajs. Nějaká domina s otrokem na řetězu mi právě šlápla jehlou na nárt. Radši zrychlím. Na kryptu jsou z různých stran promítány helvétské kříže - ten fašounský hákový ne - a jiné symboly. K tomu hraje hymnická muzika jako od Richarda Wagnera, jenž se tady narodil.
Kronika upírů
Dlouho do noci obcházíme místní gotické kluby. V Moritzbastei hraje dýdžej René, v Sixtině se čte záhrobní poezie, v Darkflower premiérově pouštějí novou nahrávku Marilyna Mansona Eat me, drink me. Ostatně tenhle rachitický ďáblík je v Německu hodně oblíbený. Nicméně podobných bubáků je teď Lipsko plné. Ze stanu se v poledne stává mobilní sauna. Jdeme do středověké vesničky, která se tady těší velké oblibě. Všichni vypadají jako by byli zaseklí v časové smyčce třináctého století. K pití medovina, k jídlu opékané sele a k tomu hraje dudácká kapela. Vidím několik gotických rodinek. Jen ty děti mají problémy s depresí. Až vyrostou, snad se to zlepší. Koncerty začínají kolem třetí odpoledne a probíhají takřka po celém městě. Uděláme krvavý nápoj - víno, kola - a jdeme si užít hukotu. O zaměření kapel vypovídají už jejich jména. Pro lepší představu ve volném překladu: Kosmický horor, Černý jed, Krematorium, Sebevražedné komando, Zfetovaný hvězdy, Zombina a kostlivci a další.
A odkdy se táhne rodokmen gotické subkultury? V podstatě je stará třicet let, kdy se narodil punk. Třeba už punkoví brontosauři The Damned postupem času přidávali stále více temných tónů a depresivní melancholie Joy Division je všeobecně známá. Za porodnici gotických talentů je ale označován klub v londýnské čtvrti Soho zvaný Batcave a za hymnu gotiků je považována píseň Bela Lugosi is Dead britské kapely Bauhaus. Hrdina songu je slavný první představitel hraběte Draculy. V roce 1882 spatřil světlo světa v Transylvánii, ale pak odjel do Ameriky. Tam získal práva na román Dracula. Nejdřív temného hraběte zosobnil v divadelní hře, pak ve filmové verzi. Role ho natolik pohltila, že se i v běžném životě choval jako upír. Jeho domu se říkalo Draculův hrad a o jeho smrti v roce 1956 kolují dodnes prapodivné zvěsti.
Supermarket
V Německu je gotická subkultura asi nejrozšířenější a její fanoušci si říkají grufties.V jednom křídle haly Agra je obrovské tržiště, stále plné lidí. Prostě nákupní horečka vládne i na setkání temné mládeže. Většinou zde prodávají černé oblečky, šperky, nášivky, sado-maso zboží, cédéčka, ale funguje tu i kadeřnictví a fotoateliér. Loni tady kameník Björn Seiler prodával náhrobky. Jeden nesl nápis: Toto místo je studené, úplně jsou cítit nekalé úmysly. Vysvětloval mi, že originální náhrobky pro živé začal vyrábět teprve nedávno a stále jdou celkem dobře na odbyt. Právě na WGT nabral, i přes mastné ceny, desítky objednávek. Letos v jednom z obchůdků dostávám letáček na manufakturu z Norinberku. Inzeruje se na něm: "V našich rakvích se vaše krásné noční můry stanou realitou." Sto třicet centimetrů dlouhá rakev s víkem přijde zhruba na dvaašedesát tisíc korun.
Na druhou stranu je nádherně vystlaná a bytelná, takže majitel si v ní nejspíš pěkně pospí. A nejen na věčnosti. Už zase se mi hlavou honí letitý sen, že si koupím sukni. Tři si vyhlédnu, zkusím, podívám se na cenu a zase je vracím zpět na věšák. Za kus spíchnutého hadru chtějí v přepočtu dva a půl tisíce korun. Před jedním obchodem ještě najdu ve výprodeji jednu za přijatelnou tisícovku, ale sedmý smysl pro estetiku mi nedovolí ji koupit. K večeru už dělá krvavý mok z vinice svoje. S přáteli jsme detailisté, takže virtuálně navrhujeme gotické stany, auta - něco jako z Batmana, ale i mobilní záchodky toi toi. Poslední nápad se mi zdá jako skvělý podnikatelský plán. Záchodky ve tvaru rakve. A reklamní slogan: "Ještě než zemřete, vypusťte co můžete. Uleví se vaší duši." Ale už dost bylo krve, která mi teče do úst.
Heilgoth!
" Jsou to v podstatě vyvrženci, tyhle gotici. Uznávají anarchii. Jsou to rasisti a zajímají se o takové ty věci kolem Nostradama a Soudného dne," letí po internetu jeden z názorů na černooděnce. Když odjíždím večer z koncertního sálu uprostřed města, vidím, jak před jinou halou demonstruje hrstka mladíků. "Stop fašistickým tendencím na černé scéně," skandují. "Dneska večer vystoupila francouzská kapela Derniére Volonté. Dříve vystupovala pod logem SS divize Götz von Berlichingen, tedy s erbem se železnou paží. Jméno patří německému rytíři, který byl znám hlavně díky železné protéze. Kapela se navíc stýká s dalšími vyloženými neonacisty a v jedné písni zpívá o Hitlerově ministru zbrojního průmyslu Albertu Speerovi," vysvětluje jeden. Za asistence policie se demonstranti klidní.
Nicméně gotické hudbě je toho dáváno za vinu mnohem víc, například některé masakry na amerických školách. Nejvíc ale souhlasím s citátem: "Gotici mají tendenci chovat se nenásilně, pasivně a tolerantně. Mnoho médií je chybně spojuje s extrémním násilím, nesnášenlivostí k menšinám, rasismem a podobně." Na WGT, jedné z největších událostí černé scény, jsem ani podruhé žádné násilí nezažil. Navíc jde o celkem multietnickou událost. Vlastně až na nahrané fotky sebevražd, menstruace nebo různé saďárny s ostnatým drátem. Na to ale stačí kečup, rybízová šťáva nebo červená rtěnka. Tihle zombíci z módních salonů, přestože si rádi přihnou, totiž nezlobí.
KDO JE KDO
Baby Bat: Seznamuje se se scénou a pohlíží na ni pohrdavě. Rozjívený bažant.
Batcaver: Původně návštěvník legendárního londýnského klubu Batcave, teď fanoušek kapel ze staré školy.
Cybergoth: Zajímá se o kyberkulturu a vypadá jako Vetřelec.
Korporační gotik: Člověk s každodenním zaměstnáním kombinující společenské oblečení s gotickou módou.
Graver: Hrobař. Většinou kybergotici, kteří chodí na technofestivaly, a nosí tomu přizpůsobené oblečení.
Romantigoth: Obléká se ve viktoriánském stylu a čte staré knihy nebo píše básně.
Mallgoth: Mladý gotik, načančaný podle poslední módy značkové prodejny Hot Topic.
Mansonite: Teenager inspirovaný Marilynem Mansonem.
Perky Goth: Předstírá radost ze života. Je velmi cynický. Má rád mírnější gotický rock.
Plastic Goth: Gotickou módu nosí jen o víkendech.
Ubergoth: Vždy perfektně oblečen a nalíčen.
Článek je možno stáhnout také jako skeny přímo na : http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo1.jpg, http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo2.jpg, http://sanctuary.cz/img/wgt_pravo3.jpg
Komentáře
Přidat komentář