Ezechiel | 16.05.2008 09:56
U příležitosti včerejších 49. narozenin Andrewa Eldritche, frontmana a posledního původního člena britské gothic rockové legendy Sisters of Mercy vám přínášíme ohlédnutí za hudební tvorbou "Milosrdných sester" v podání nezaměnitelného slohu Boba Lučana... Autor: Bob Lučan
Co vlastně mohu napsat o jednom z největších, ne-li vůbec největším gothic rockovém fenoménu všech dob. Kapela, která za téměř třicet let své existence, když opomeneme živáky, kompilace nebo samostatné singly, natočila pouze tři oficiální řadové desky. Málokteré skupině se i v pozdějších letech podařilo tak skvělým způsobem propojit mainstream s undergroundem.
Sisters of Mercy - First and Last and Always (1985)
Už úvodní Černá planeta - "Black planet" dává svou hrou jasně najevo, že se píší dějiny gothického rocku. Andrew Eldritch měl v době svého debutu nejen zdravotní, ale částečně i psychické problémy a texty, které psal, byly dosti depresivní, což ovšem albu paradoxně spíš přidalo na úzkostné kráse.Důkazem budiž hned následná hitová tryzna plná ponurého sentimentu. Dá se říct, že veškerou hudbu napsali pánové Marx, Adams a Husary (později The Mission). Výrazná, až hypnotická basová linie se prolíná celým hořkosladkým debutem, který ovlivnil tolik následovníků a jenž jednoznačně předběhl svou dobu. Dodnes se kapely vezou na téhle melodramatické vlně a čerpají z odkazu Eldritchova temně erotického, až nádherně arogantního vokálu. "No time to cry" je toho přímým důkazem.
Na albu jsou ještě patrné vlivy Joy Division a nikoli náhodou tehdejší tisk Andrewa Eldritche srovnával s, už v té době zesnulým mohykánem depresí Ianem Curtisem. Pro mě samotného mělo tohle album zásadní vliv na pozdější hudební orientaci a dodnes ho poslouchám s náležitou úctou. O nádherně ubíjející rytmus se staral už tenkrát oficiální pátý člen kapely, bicí automat Dr.Avalanche, na kterého Eldritch nedal dopustit, poněvadž si na živé bubeníky nikterak nepotrpěl.
Na "Rock and a hard place" nás jakoby automatický rytmus nutil do epileptického pogo tance. Ale to už se rozehrává temně romantická balada "Marian", rozkvedlaná baskytara se objímá s torzem laskavé kytary a Eldritchův nadřazený vokál dává v refrénech jasně najevo, kdo tam tenkrát určoval směr a kdo i v budoucnu bude Sisters of Mercy. Pamatuji se, že když jsem byl v Praze na koncertě Milosrdných sester, tak mám pocit, že začínali titulním emocionálním drogovým nástřelem "First and last and always" a magický chytlavý kytarový motiv byl ještě výrazně tvrdší a já jsem byl totálně mimo. Těžko popsat pocity starého fandy, který si stále opakoval:"Poprvé navždy a naposled".
Ještě truchlivější kytary jsou evidentní na učebnici gothic rocku "Possession". Tahle skladba, zrovna jako celé desatero nitrožilní medicíny leedského podnebí, vytváří v posluchači něco jako nezkrocenou emocionální vichřici a vy se snažíte vše přežít ve zdraví. V "Nine while nine" je v popředí Eldritchovo hrdlo, protkané kytarovou spřízněností a oddaností vytrvalé baskytary. Na celém albu jako by na sebe skladby navazovaly v pravidelném intervalu, což působí značně oduševněle. Intelektuální halekačka "Logic" rozkreslí ve vaší mysli něco na způsob chaotického řádu a Eldritch pěje, jak o život, a vám místo záchranného kruhu zbude jen bezedná hloubka v podání nejtesklivější setby "Some kind of stranger". Pokud předešlé kusy na sebe navazovaly, pak v téhle poslední partituře výjimka potvrzuje pravidlo. Rytmika kláves, hluboce bublající napětí v žalostném hlasu inženýra gothic rocku, který zde zpívá jak před nervovým zhroucením a uhýbá před vrtošivými střípky kytar.
V podstatě, pokud bych měl skladby ještě víc rozpitvávat, zhroutil bych se asi sám. Myslím, že tenhle zářez v historii Sisters už nebyl nikdy překonán a později se Mistr víc a víc, mnohdy nikoli vlastní vinou, nořil do komerčnějšího soundu, což mu ovšem ani v následujících letech na kvalitě dalších dvou alb neubralo.
Sisters of Mercy (a trochu Sisterhood) - Floodland (1987)
Po "First and Last and Always" se cesty mezi Eldritchem a Husseyem díky vzájemným rozporům rozešly a Wayne Hussey si v podstatě se zbytkem souboru založil formaci SIsterhood, přičemž došlo k nemilému zjištění, že soubor onoho jména už existuje, a to paradoxně právě pod taktovkou Andrewa Eldritche. Byla to taková jednorázová záležitost, snad z určité msty. Pozitivní na tom bylo, pokud opomeneme jakékoliv pře, že se díky tomuhle ve své době nepříliš úspěšnému projektu Andrew Eldritch seznámil s vynikající baskytaristkou Patricií Morrison z kapely The Gun Club, která dala, mimo například klávesistu Jamese Raye, projektu Sisterhood - jmenovitě albu Gift z roku 1986 - příjemně impulsivní atmosféru. Hussey přejmenoval svoji formaci na The Mission a v roce 1986 s ní debutoval albem "Gods own medicine" (1986), aby se z ní později stala další ikona kytarového gothic rocku a zapadla tak do symbolického trojlístku gothic rocku druhé vlny: Sisters of Mercy, Fields of The Nephilim a The Mission.
Následně Andrew Eldritch relaxoval v exilu německého Hamburku, pak se zhruba na podzim v New Yorku seznámil s tehdy již velmi slavným producentem Jimem Steinmanem, díky kterému vyšla slavná alba pop star Bonnie Tyler. Vlastně to byl právě Jim Steinman, kvůli kterému Andrew Eldritch do New Yorku odjel. Díky vzájemné spolupráci vznikla jedna z největších hitovek v dějinách gothického rocku megaskladba "This Corrosion", jež byla jednoznačně také základním pilířem pro následující album "Floodland", které vyšlo na podzim 13. listopadu 1987. Zvuk celého alba působí přímo grandiózně a je protkán nezvyklým množstvím přímo ukázkových syntezátorových sekvencí, které jako by dávaly albu až komerčně popový nádech.
Už úvodní nadvláda v podání rozstřelu "Dominion" je přímo strhujícím startem, včetně dokonalého a nákladného videoklipu natočeného vesměs mezi staroegyptskými chrámy. Patricia Morrison zde svému nadřízenému Andrewu Eldritchovi sekunduje nejen fenomenální baskytarou, ale i oddaným sytým ženským zpěvem. Texty jsou plné povodní, apokalyptických vizí, sexuálních demonstrací a jakoby pochmurný nukleární koncept do pompézních kytar a klávesových orgií ne zcela zapadal, protože přece jen hudba zní o něco optimističtěji, i když u "Mother Russia" zůstaneme spíše u toho pesimističtějšího výrazu, který evokuje i náladu z období "Gift" (1986). Akustická kytara, na první poslech zdánlivě jednoduchá, o to však více bombastická rytmika udělá z alba přímo gothickou hradbu, kterou střeží svižná basovka gothické následovnice Suzy Quatro, Patricie Morrison, od které jsem nedávno poslouchal i sólovku z mé sbírky, tuším,že šlo o desku "Reflect On This"(1994).
Ve skladbách "Flood I" a "Lucretia" je její basová exhibice zvláště silně patrná. Následná klavírní balada "1959", která evokuje Eldritchovo datum narození, se vám zaryje pod kůži jak nehty laciné prostitutky. Poezie s obrazem kostelní místnosti, uprostřed níž stojí piano a chladná zem je poseta lístky červených růží. Samotný Eldritch stojí u v sinatrovském obleku a lehounce dekadentně pěje do elvisovského mikrofonu a jeho múza sedí s hlavou opřenou o piano, aby vám prostřednictvím malého aristokratického infarktu otevřela bránu již zmiňovaná modla "This corrosion", jejíž refrény vás vtáhnou do země gothického rocku. Gejzíry nápadů zahladí i stopy po Armagedonu, po nukleární stoce zatopené země Eldritchových paranoidně slastných vizí. Neživý člen Dr. Avalanche mlátí, jako by to mělo být naposled a Eldritchovi stékají po brýlích krůpěje štiplavého deště. Poklekněte, přichází "Flood II", kde má vyzrálá kytara v kombinaci s klávesami hlavní slovo a dokazuje nám, že v jednoduchosti je krása a ,že album je tak vzrušující, že už tradičně předběhlo dobu a Eldritch z něj těží dodnes. Vedle již zmíněné skladby "1959" je na albu i další pochmurně rozteskněná baladička s názvem "Neverland". Eldritchův megaromantický a zároveň sexy vokál by tímto projevem dosáhl úspěchu i u frigidní odtaživky. Temná synthpopově laděná šifra "Torch" a ukrutně bolestná "Colours", které je společně se zmiňovanou verzí jedenáctiminutové "Neverland" k mání na B-straně singlu "This Corrosion". Ostatně všechny skladby na tomto albu jsou charakteristické delší stopáží než je obvyklé.
Skladatelsky neuchopitelná a přelomová deska. Nutnost pro každého, kdo se zajímá o historii gothic rocku.
Sisters of Mercy - Vision Thing (1990)
A jak se říká, do třetice všeho dobrého. V roce 1989 - i když měl Andrew Eldritch s Patricií Morisson hotový nějaký předběžný materiál pro nadcházející období, protože úspěch "Floodland" (1987) byl fenomenální - se ve skutečnosti všechno událo trochu jinak. Dá se říci, že Patricia Morrison, v podstatě díky neuspokojivé smlouvě, ukončila jejich vzájemnou spolupráci, ale kdo ví, kolik dalších osobních problémů tahle dvojice v inkriminované době řešila. Plno věcí jsou už dnes i dohady a spekulace. V každém případě v té době měl Andrew Eldritch, díky úspěchu předchozích desek plno skalních fanoušků, takže kvůli jeho přístupu padla veškerá zodpovědnost, co se týká následující desky, na jeho hlavu. Takže musel jednat. Pokud je mi známo, první vyšel singl "More" a už na něm šlo cítit, že se Andrew Eldritch proti předchozí desce vydá spíše cestou rock´n rollu. Výhodou určitě bylo, že aspoň produkce se opětovně ujal Jim Steinman, což bylo přinejmenším předzvěstí kvalitního zvuku.
I když se může někomu zdát, že celé následné album "Vision Thing"(1990) je v podstatě monotónním bigbítem okořeněným komerčním popem, není to úplně tak jednoznačné. Album, v podstatě díky těmto fragmentům, vytvořilo něco jako novou etapu Milosrdných sester. Přesto, nebo právě proto, bylo zatím tím posledním albem, co nám Andrew Eldritch od roku 1990 nabídl, i když v následujících letech album vydával i v pozměněných podobách.
A to jsem si tenkrát myslel, že začíná nová dekáda. A vidíte. Dnes je tomu osmnáct let a kromě "SOme Girls Wander by Mistake" (1992), kde byl použit materiál z období 1980-83, jedná se o směs dobových singlů a EP doplněného stylovými obrázky, se pro fajnšmekry i s odstupem času dají sehnat jednotlivě na CD některé z archívních singlů. A album best of "A Slight Case of Overbombing" (1993), které obsahuje hity ze všech řadovek, mezi nimi také již tenkrát zremastrovanou verzi "Temple of Love" (1992) s izraelskou kráskou Ofra Hazou. Tenhle Chrám lásky dostal díky novému aranžmá a orientálnímu zvukovému pozadí vytvořenému jednou z dalších Eldritchových otrokyní, přímo pompézní atmosféru. A mimo například "Bela Lugosi´s Dead" od kolegů z Bauhaus se skladba stala přímo hymnou a dokonce brázdila hitparády všech komerčních rádií jako bonus-pecka. Já osobně rád poslouchám i původní singl "Temple of Love" z roku 1983, který měl pravou dobovou chrastivou postpunkovou slupku. Mimochodem, kdyby tenkrát jako "Under the gun" (1993) měl znít následný materiál, byl bych maximálně spokojený. Ta křehká tíseň, ách!
Následovalo, zřejmě oficiálně nevydané, SSV s pracovním názvem "Go figure" (1997) na vlastní značce Merciful Relase - ale já ho mám i na kazetě uvedeno jako "Screw share value" - a mimo dalších různých remastrů staršího materiálu se nic zásadního nestalo.
Vraťme se však zpět do 90. roku k desce "Vision Thing", která vyšla 22. října 1990. Pamatuji se, jak jsem si ji v onom roce koupil, tenkrát ještě na originální audiokazetě, a měl jsem z ní obrovskou radost čerstvě dospělého mladíka. Což teprve ta euforie z následného poslechu! Ale i dnes, když vkládám poslední řadovku, tentokrát už na CD, do mého komponentu, stále mám to pravověrné mrazení v zádech. Přesto se jednalo v historii Milosrdných sester o nejmelodičtější album, které poslouchali jak popíkáři, tak i metalisti, ale původní fanoušci se na něj dívali skepticky přes své post punkové a gothic rockové prstíky a s nostalgií a se slzou v oku vzpomínali na staré dobré časy. No jo, doba se měnila už tenkrát a zub času je neúprosný. Albu jde naproti singl "More", ze kterého se stala jasná hitovka, což je ale patrné téměř u každé perličky téhle dnes už historické plakety. Díky tomu, že se Andrew Eldritch spojil s německým kytaristou Andreasem Brunem, dostalo album šlapající a šťavnatě rockový zvuk a bylo pravým opakem syntezátorového apokalyptického předchůdce "Floodland" (1987). Kontroverzní baskytara přítele z mládí, Tonyho Jamese, který působil v dalších legendách Sigue Sigue Sputnik a Generation X, udělala taky své a dá se říct, že, na rozdíl od Patricie Morrison, měl jeho styl blíže k jednotvárnému soundu, což se ovšem rovněž osvědčilo. Můžeme konstatovat, že Eldritch měl štěstí na své lidi vždycky jen v daný okamžik a z toho trošku profitoval. Důkazem může být i hostující kytarista John Perry nebo Oldfieldova múza, vokalistka Maggie Reilly, jejíž sofistikovaný hlasový projev byl v té době pro Sisters evidentně neobyčejně přínosným. Zároveň ovšem udělal tenhle zásadní dojem z alba popovou vzducholoď, která odplula pryč, a od té doby se nám nevrátila. Otevírák - titulní "Vision Thing", měl přímo zabijácký šlapající rytmus a každému musel řádně nakopat prdel. Tenhle trhák se v budoucnu dočkal taky několika dalších verzí, včetně té prodloužené na best of "A Slight Case of Overbombing" (1993), následuje pětiminutový "Ribbons", jehož pozadí je výrazně podkresleno Bruhnovou kytarou a Eldritchovým vokálem, který šeptá a zároveň rozsekává refrén skvostným řevem, který z téhle "popiny" dělá něco jako "brutal gothic disco".
"Detonation boulevard" je spíše černobílým soundtrackem pro davové posluchače, o čemž svědčí i - s největší pravděpodobností, neboť jiná zpěvačka není na obalu uvedena - Maggie Reilly v zádech muže s kravatou a s věčně s tmavými brýlemi na očích. Přes mainstremový veletok postaví, i když ne úplně pevný most až skladba "Something Fast", která dá upomenout na období "Floodland" v popově optimističtějším duchu díky sekundování Maggie Reilly. Podle mě je jednoznačně nejpřímočařejší skladbou alba "When you don´t see me", kde si je Eldritch evidentně naprosto jistý v kramflecích a v melodickém refrénu vyniká jeho lehce egoistický hlas, podbarvený střízlivou arogancí hubeného proutníka. Když přeskočím politickou flákotku "Doctor Jeep", kde Eldritch v bílém obleku předvádí v klipu k písni chaotické taneční kreace, dostaneme se až k singlovému bestselleru "More", u kterého se Eldritch v závěru přímo vokálně "vyšťavní" a zhroutí. Romantické konkubíny v karnevalových škraboškách v souboji o Mistrovu přízeň neuspějí a jejich pán zase slízne veškerou smetanu jako mlsný kocour. K aktuálním zremastrovaným verzím alba "Vision Thing" najdete i různé singlové verze a taky dvě živé skladby z listopadového koncertu v Hamburku z roku 1990. V závěrečné "I was wrong" se hodně projeví i druhý kytarista Tim Bricheno. Celkový dojem z alba je ale skvělý a díky jeho unikátní, ba až tradičně nabubřelé jednoduchosti ve vás pocity z desky zůstanou prakticky navěky a vy si říkáte: i kdyby tohle bylo už to poslední ze všech tří alb, tak každé bylo na milión hvězdiček, nemluvě o tom, kolik ovlivnilo následovníků. Dá se říct, že v 90. letech jsem měl díky absenci Sisters, co se studiovek týká, jako náhradu formaci Rosetta Stone, jež mi evokovala sentimentální nálady z období Sisters "First and Last and Always" (1985) startem "Adrenaline" (1990).
Na best of albu "A Slight Case Overbombing" (1993) se už objevuje A. Pearson a Tim Bricheno i Andrea Bruhn, ale potom se už vesměs věnovali,výhradně svým projektům. V podstatě se dá říct, že od roku 1993 je oficiálním členem Sisters of Mercy pouze sběratel slunečních brýlí Mr. Andrew Eldritch a samozřejmě nejvíc vyhovující chladný Eldritchův přítel, bicí automat Dr. Avalanche, jehož největší předností je, když opomeneme to,že Mr. Eldorádo nemiluje živé bubeníky i to, že mu aspoň do ničeho nekecá. V 96. roce koncertuje Mistr ve společnosti automatu a kytaristy A Pearsona a Sheehana.
Nevím, zda bych měl ještě v závěru rozebírat "ambientní house" projekt SSV, protože jeho tupý zvuk byl v podstatě záměrnou odvetou proti vydavatelství, které údajně obralo Eldritche o peníze. Přesto jsem tak zhýralý, že jsem si jeho vesmírné zvuky jakožto skalní fanda oblíbil a tím jsem se stal v očích svých přátel naprostým podivínem. I když často tvrdím, že už nebude nahrávat, stále podvědomě doufám, že nám důstojník nejvyšší šarže gothic rocku desku nadělí, a i když je to ve hvězdách, ta pravá hvězda Sisters, která je i zároveň už léta logem Eldritchova vydavatelství Merciful Relase a skví se graficky ztvárněná na každém nosiči, nám jednou snad zase zazáří. I kdyby to mělo být za tisíc let a my se s ní potkali ve vesmíru iluzí.
Komentáře
Přidat komentář