Andrew Eldrich je mistr světa v oddalování umělecké smrti. Poslední výkony jeho party se ale zdají být posledními záškuby dříve sebevědomé, stylotvorné skupiny.
Sednout si doma a pustit si záznam koncertu, který The Sisters of Mercy 18. června 1985 v londýnské Royal Albert Hall je jako přemístit se do úplně jiné galaxie. Sebevědomý koncert skupiny, který zpěvák odehrát s několika zlomenými žebry, má všechno, co hudební fanoušek od koncertu očekává. Obstojné instrumentální výkony, silnou atmosféru a především pocit, že kapela předala svému publiku vše, co bylo v jejich silách.
Jasně, svět se posunul o celých 38 let dále, ale tyto tři atributy jsou i dnes podmínkou a předpokladem toho, že můžete z jakéhokoliv koncertu odcházet spokojeni. Letos 64letý zpěvák a předák „Milosrdných sestřiček“ už delší dobu vodí své posluchače za nos. V roce 2016 například před prezidentskými volbami ve Spojených státech prohlásil, že pokud volby vyhraje Donald Trump, vydá nové album, protože pak prý "bude mít dostatek materiálu na novou desku". Jsme o sedm let dále a deska nikde.
Na rozdíl od podobně anoncovaných nových desek The Cure, si ale Robert Smith a spol. stále udržují vysokou úroveň svých koncertů. Osobně si vzpomínám, že poslední ucházející koncert jsem od The Sisters Of Mercy zažil v roce 1998, kdy plně naplnili pražskou Sportovní halu. Od té doby se kadence jobovek, co se týče kvality vystoupení a množství zrušených koncertů ze všech možných důvodů, neustále zvyšuje. Mizerný vokální výkon, příšerně nazvučené vystoupení nebo hladina zvuku na úrovni domácího večerního poslechu. To je jen zlomek reflexí z posledních vystoupení gotických věrozvěstů jen ze zastávek v Praze.
Dlouholetý fanoušek by si mohl říct, že například tragicky tiché vystoupení trojice s Dr. Avalanchem v roce 2009 v pražské Divadle Archa, které skončilo sepsáním protestní fanouškovské petice a fyzickým napadením PR manažera koncertu, donutí i ty nejskalnější fanoušky nad Sisters zlomit hůl. Ti ale při oznámení dalšího koncertu znovu skoupí lístky v bláhové víře, že tentokrát to třeba bude lepší. Andrew Eldrich se ale každým dalším koncertem pohybuje na kvalitativní laťce opačným směrem. Jasným důkazem budiž včerejší vystoupení skupiny v pražském Lucerna Music Baru, které náš čtenář Alda označil za „Průser ne roku, ale minimálně desetiletí!“
The Sisters Of Mercy jsou dnes pouze houbou na ždímání peněz. Dokud někdo bude ochotný z nostalgických důvodů zaplatit za to, že místo ikonického hlasu gotického rocku uslyší akorát něco, co zní, jako když se trhá karton, pak se této parodie na velký, temně rockový zážitek se nezbavíme.
Zakončím svou úvahu citací reportáže kolegy Ezechiela z loňského vystoupení The Sisters Of Mercy na německém monstrfestivalu M’era Luna: „Co začalo jako rozpačité, proměnilo se v nesympatické a skončilo jako vysloveně otravné. Nejvíce příjemným členem vystoupení tedy nejspíš zůstává současná inkarnace Dr. Avalanche. Vlastně se není moc co divit, že se prostor před hlavní stage v průběhu setu vyprazdňoval. Jasně, že na závěrečnou trojici ikon „Lucretia My Reflection“ / „Temple of Love“ a „This Corrosion“ jsme počkali, ale to už čistě z respektu k těm třicet let starým songům.“
Je to smutné až bolestivé zjištění, ale evidentně je pouze na nás dát bývalé velké osobnosti gotické scény jasně na srozuměnou, že jeho čas už dávno vypršel. Jinak se budeme stále setkávat se smutnými a naštvanými reakcemi, které se budou právem cítit podvedeni.
The Sisters Of Mercy - More (live @ M'era Luna 2022)
Komentáře
Přidat komentář