Máme za sebou pátý ročník pravidelných setkání Prague Gothic Treffen. Jak jej viděl náš organizátorský team, si můžete přečíst v následujícím ohlédnutí.
Stejně jako u každé z našich akcí, ani tentokráte se nepouštíme do „reportáže“ v pravém slova smyslu, neboť organizátoři vzhledem k času, strávenému s přípravou a zajišťováním hladkého průběhu večera ani při nejlepší vůli nebudou mít dostatečný odstup k tomu, aby napsali zcela objektivní report. Proto jsou následující řádky pojaty volnějším stylem, shrnujícím naše vlastní dojmy z PGT.
Při přípravě pátého pokračování každoročního setkání sympatizantů scény jsme se rozhodli zachovat osvědčený model z loňského roku, tedy nakrmit jak fanoušky spíše elektroničtější, tak kytarovější odnože gothic subkultury. I proto jsme opět zvolili klub se dvěma stagemi, tentokráte jsme však vyměnili Žižkov za smíchovský Gox, v souladu s naší „kočovnou“ tradicí a v návaznosti na stížnosti dam z minulého ročníku ohledně sociálního zařízení v Bunkru Parukářka.
Letošní Prague Gothic Treffen jsme se navíc rozhodli okořenit o některá zajímavá DJská jména z respektovaných zahraničních kapel. Přísným sítem prošla spousta kandidátů, z nichž byli zvoleni ti nejvhodnější, jen škoda, že období velkých letních festivalů ve finále zkomplikovalo účast drtivé většiny z nich. A to včetně již domluveného frontmana Clan of Xymox Ronnyho, který si jen pár týdnů před akcí uvědomil, že vlastně 14. srpna hraje s kapelou jako jedna z hlavních hvězd nizozemského Summer Darkness Festivalu v Utrechtu, a tudíž nemůže přijet. I tak se nám však podařilo dát dohromady (dle našeho soudu) zajímavou směsku vpravdě výběrových DJů z naší domoviny i zahraničí.
Štěstěna si s námi pohrála i v samotný den konání akce, kdy matka příroda rozhazovala srážky plnými hrstmi, čímž eliminovala vzhledem k promáčené zemi gothic picnic v parku Sacré Ceour, který měl předcházet večírku. A aby to nebylo málo, po jeho oficiálním zrušení se kolem jedné odpolední na oblohu drze vyhouplo sluníčko, které jako by k posezení na čerstvém vzduchu přímo zvalo. Inu, co se dá dělat, větru a dešti poroučet neumíme.
I tak jsme ovšem odpoledne rozhodně měli co dělat. O jednoho člena ochuzený organizační tým totiž stále musel s předstihem vyzdobit klub, vyzvednout a ubytovat zahraniční DJs, nemluvě o malé maturitě ze zvukařského zapojování v momentě, kdy se zjistilo, že kompetentní osoba z klubu na místo vůbec nedorazí a musíme si tedy poradit sami. Nezbývá tedy než opět využít lety a praxí získaného smyslu pro improvizaci, vzhledem k technickým možnostem prohodit electro stage za guitar stage a uvést zvuk do provozuschopného stavu (v tomto bodě rozhodně musíme vyzvednout zásluhy DJe Šonyho, který ochotně zapůjčil kus svého vybavení a provoz jedné celé stage tak zachránil – díky!).
Něco málo po sedmé již bylo vše připraveno a tudíž možno vpustit první nedočkavé návštěvníky do prostoru klubu. Účast pozvolna roste, vidíme staré známé i nové tváře, vystylované návštěvníky (především některé slečny si daly doopravdy záležet) i jejich civilněji oblečené kolegy, večírek se zvolna dává do pohybu. O zahřátí na první electro stage se stará domácí DJ Nephilim, kterého v půl deváté střídá australský DJ Boxer svým hitovým setem.
Trochu se zpožděním nakopla motor kytarové stage polská DJane Hatschepsut, ačkoliv pavučinami, kostlivci, lebkami a svíčkami vyzdobený prostor na ten hlavní nápor posluchačů zatím čekal. Většina návštěvníků se totiž držela baru, komunikovala, fotila se a ochotně se nechávala fotit, klábosila a prostě si užívala po svém. Kdo ví, zdali byla hlavním působcem blízkost baru (a tedy alkoholických nápojů), či šlapavé beaty, ale elektronická část klubu poměrně záhy ožila tancem, což hned zkraje přidalo na příjemné atmosféře akce.
Ale ani vedlejší prostor nezahálel, i zde se v mlze začaly postavy rytmicky pohybovat, ještě než vzal stage do rukou DJ Jerry Žák a batcave/minimal tak vystřídaly gothic rockové klasiky. Směr „ke kořenům“ nabrala postupem času i přední místnost, kde se kolem desáté večerní ujal žezla matador tvrdé elektroniky DJ Tranzistor, zatímco se vzápětí mohli milovníci kytar zmítat do rytmů umně vybíraných osvědčeným DJem Fakírem.
Ve tři čtvrtě na dvanáct došlo ke krátkému přerušení show a vylosování tomboly, kdy byly třem šťastlivcům (zdá se nám to, nebo 2/3 už v uplynulých letech něco vyhráli…?) z celkového počtu příjemných sto třiceti účastníků předány volné vstupy na akce, slevy na oblečení, ozdobné doplňky a pár CDček. Pak už se ale chopil osazenstva DJ Josef Sedloň a roztočil své hudební nosiče stylem, který většina z nás nezažila již pěkných pár let – tedy uváděním každé skladby prostřednictvím mikrofonu. Popůlnoční set byl vyhrazen i slovenskému DJovi Šonymu, který v loňském roce spolu s DJem maryem prosvětlil svými striktně vinylovými sety náš Halloween. A unikátního soundu vinylů a oldschoolových hitovek se Šony na guitar stage pevně drží i dnes.
Spolu se setem hlavní postavy polské batcave scény, DJem Woodrafem, který se v Praze rozcvičoval před hraním na litevském Drop Dead Festivalu, nabrala kytarová scéna zase trochu jiný směr, vedoucí k deathrock/minimal wave/batcave hájemstvím. Žánrový posun však čekal i přední místnost, kdy DJ Sickness rozčísnul převážně připomínky raných industrial/EBM průkopníků svým nemilosrdným, velmi tvrdým současným klubovým setem.
Závěr večírku se pro ty, kteří jej (ať už z jakéhokoliv důvodu) netrávili raději před klubem, odehrál na kytarové části klubu v režii druhého setu DJe Boxera, který vzhledem k pokročilejší hodině občas ozdobil svůj set i nějakými legráckami. Co se týče electro stage, pokud se pro Sicknessovo hraní hodil přívlastek „klubový“, bylo by vhodné slovo pro závěrečný set DJe Knüppel aus dem Sacka „experimentální“. Ten zvolna doprovodil návštěvníky až do půl šesté ranní, kdy jsme se vzhledem k unaveným a prořídlým řadám rozhodli DJ produkci ukončit.
To však neznamenalo konec večírku, neboť jsme při uvádění klubu do původního stavu opět zapojili jukebox, do kterého někdo pohotově naházel pár drobných a pustil Depeche Mode. To zafungovalo jako živá voda na umrtvené „depešáky“, kteří se tak kolem čtvrt na sedm opět začali zvedat k tanci – po celém večeru, klobouk dolů (pravda, někteří si v průběhu party trochu „odpočinuli“ v rožku). To už ale obtěžkáni jako karavana technikou, výzdobou a dalšími nezbytnými zbytečnostmi opouštíme klub Gox unavení, ale s dobrým pocitem z akce, kterou jsme si užili, můžeme ji (snad) považovat za vydařenou a s vnitřním ujištěním, že se sem určitě ještě někdy vrátíme. Budete u toho?
Na úplný závěr bychom rádi poděkovali klubu Gox a barmanům, všem návštěvníkům, kteří se přišli bavit, všem DJům za vynikající sety a zejména pak DJ Šonymu a DJ Fakírovi za pomoc při řešení problémů s technikou – díky!
Fotky najdete v naší Galerii, u Murhaay nebo Aldarisse.
Komentáře
Přidat komentář