Druhý den ostravského hudebního svátku sice přivítal černooděné návštěvníky sympaticky chladným večerem, po hudební stránce ale spíše potrápil nadbytkem festivalové vaty. Z celovečerního line-upu tak vytahujeme pouze překvapení z tuzemských Luno a příliš nasládlý set Brandana Perryho.
Pro všechny pátrače po černějších odstínech festivalu Colours of Ostrava nabízel největší zážitek dne hodinu a čtvrt dlouhý set Brandana Perryho, který do města přivezl satisfakci za loňský neuskutečněný koncert. Do té doby se mezi festivalovou výplní českých pub-rockových klasik a hopsavého veselí jistě vyplatilo zhlédnout také letošní reprezentaci na lipském Wave Gotik Treffen - melancholickou kytarovou sebranku Luno. Kapela se představila po 18. hodině překvapivě ostrým startem s až mathrockově časovanými kytarovými riffy, vysloveně postpunkovou baskytarou a místy sympaticky naivními klávesami, téměř ve stylu The Birthday Massacre. Vynikajícím rozčísnutím duševně prosluněných milovníků instantního optimismu byla také frontwoman kapely Ema Brabcová. Ta na ně zautočila ve zde nekonvenčních černých šatech svou nekompromisní plačtivostí zpěvu a projevem mezi písněmi, který svou skromností nahrával k přirovnání "kdyby deprese měla fyzickou podobu, vypadala by právě takto".
V kontrastu s nimi se vystoupení polovičky temno-orientálních experimentátorů Dead Can Dance neslo v až příliš čistém, romantickém duchu. S vědomím vzpurných ataků zapřísáhlých fanoušků australské legendy je nutno přiznat, že až přespříliš táhlého vybrnkávání na nezkreslenou elektrickou kytaru a podobně čistých, mystiky a tajuplnosti zproštěných kláves nedělá dobře. Ačkoliv Perry podle avizovaného plánu opravdu odehrál několik skladeb z mrtvolně taneční minulosti, až na výjimky jeho pětičlenný ansámbl nedokázal probudit tolik rituálního temno-folku, kolik bychom od něj čekali. Většina setu tak paradoxně působila spíše jako ideální soundtrack k horké lotosové koupeli v nasládlém romantickém filmu.
Brendan Perry - Severance (Live @ Colours Of Ostrava 2011)
Dnešní den bude zachraňovat především japonský kytarový val Mono a britští úzkokalhotoví postpunkáči The Horrors. Na počtenou v nedělí ráno!
Přidat komentář