nephilim, Paesant | 05.08.2011 08:59
Předposlední červencový večer svolal do prostor zrekonstruovaného Rock Cafe jednu z mála čistě elektronických akcí tohoto léta. I v luxusně odvětrávaném klubu ale tekl pot – nejprve díky oddalovanému startu akce, později při špatně nazvučenému soundu startujících kapel a konečně i díky kotli běsnících fanoušků před přísným aggrotech headlinerem Vigilante. Více o průběhu akce čtěte uvnitř reportu.Tradiční setkání Electro Prague Festival si pro svůj jedenáctý ročník vybralo nejen patřičnou číslovku na letošním kalendáři, ale především technicky i uživatelsky zdatné prostředí rekonstruovaného Rock Cafe. Pro mnohé sympatizanty s tímto typem scény se tak festival ukázal jako ideální návrat do prostor, ve kterých si mnoho domácích kapel odbylo návštěvnicky nejúspěšnější koncerty a mnoho účastníku zase pamatuje sympatické bratření a autogramiády se zahraničními velikány. Dobrý časový odhad, počítající s předpokládaným zpožděním, přišel vhod – jen co se kolem osmé večerní opozdilci družili v horním baru s netrpělivými electro-milci, kteří v absenci žánrových večírků dorazili na místo již na avizovanou sedmou.
Spěšné zhodnocení uplynulé Castle Party, poslední oplzlé historky z cest a akvabelových kreací v kempu a brány klubu před devátou hodinou konečně vcucnuly několik desítek vyčkávajících. Vedle malého počtu ostřílených party harcovníků se sešla celá řada neznámých tváří, včetně části slevami a Japonci zlákaných teenagerů z právě probíhajícího anime jamboree Advik.
Nebýt stage projekce v klubovém foyer, ani by nebylo přes dokonalou hluk-požírající bariéru dvojice dveří možné zbystřit první beaty startovního berlínského dua Gemination. Ani minimální očekávání od začínajícího dark electro projektu, vystrčeného do pozice prvního warm-upera, nestačilo na útrapy, které zažívala kníkající dámská polovička kapely a nevěřícně zírající návštěvníci na druhé straně podia. Až u několikátého songu se dvojici podařilo relativně slušně sladit nekontrolovatelně odsypávající beaty, které spíše předstíraně, než aktivně, krotil jediný neasijský člen tria Gothika. Doposud nejistě huhlající frontwoman konečně nasadila ráznější notu, která v nejzářnějších momentech lehce asociovala revoluční pokřiky Nic Endo z Atari Teenage Riot. Díky výrazné fyzické podobnosti a lehké vokální neohrabanosti ale spíše připomínala burácející Morgan Lander z all-girl metal bandu Kittie.
Po hodinovém setu ohodnotilo odměřeněji smýšlející publikum nový projekt následujícím verdiktem – zdařilá kombinace chytlavého electra, které se nebojí z tvrdých EBM poloh přejít do skočného 80s synthpopu, nicméně trpící pod nánosem hrůzných rytmických přešlapů a programovaných chyb a vládnoucí naprosto nenaplněným potenciálem dámského leadera. Vynikající zábava na afterparty, ovšem slabý start akce. Nutno dodat, že ale nezastavil nadšeně skandující kotel evidentně abstinující od jakékoliv formy naživo podávaného electra.
O poznání ucelenější zážitek nabídli i po několikáté domácí electrorockoví vyvolávači Tear. Výměna na bubenickém postu, která přinesla díky Rodentovi našlapanější zvuk digitálních padů, kapele evidentně svědčí. Část publika decentně oplakala absentující housle, ale až na podprůměrně nazvučený sound a několik nepřeslechnutelných rytmických úletů dokázali (jako vždy, nezávisle na podmínkách) z vystoupení vymáčknout maximum.
Ihned po jejich setu se před podiem jako zářivá kuřátka vyhouplo několik hlav nadržených japanofilek, pevně bránících svou pozici v blízkosti začínajících anime panenek Psydoll. Stydliví miláčci středoevropských lolitek se představili setem naprosto totožným s posledním vystoupením v holešovickém Crossu, kde jim těžce čitelným zvukem zmítané publikum odpustilo chaotickou hudební produkci (kromě příslušnosti k adorované japonské rase, navíc díky stylovému zázemí cyberpunkového klubu). Na podiu Rock Cafe působila dvojice ještě více nejistě, i přes silácká hardrocková sóla nezpochybnitelných kvalit instrumentálně zdatného kytaristy Ucch a dívčích bojovných pokřiků rozkošné postavičky Nekoi.
Celý koncert se tak nesl v duchu velkého odpuštění za zvukové prohřešky, kterým tento zbožňovaný národ bezpochyby vládne – nezávisle na žánrech, stejně jako letos česká výprava vnímala zběsilé kytarové exploze horrorpunkerů Balzac na WGT – i Psydoll a o něco propracovanější a poslechově přijatelnější set Gothiky zůstanou vnímání navzdory hudebním kvalitám jako „úžasní Japonci“. A pokud se podaří uzavřít celý koncert skutečně kouzelnou snahou zjevně připité Nekoi o vstup na pole záludné anglické gramatiky, nikdo přeci nemůže namítat, že se mu japanofilní lákadla letošního Electro Prague Festu nedostala v plné míře.
Poslední chod večera pro zhruba stohlavé publikum ukuchtili latinoameričané Vigilante. Nenápadná trojice v čele s Ivánem Muñozem od prvních tónů spustila tak nekompromisní electroindustriální nářez, jaký v našich končinách snad ještě nezazněl. Sympatický frontman neustále hypoval publikum, které se po počátečním ohromení slušně rozjelo a sám strávil druhou polovinu setu víc mezi diváky než na pódiu. Páteř celého vystoupení tvořily skladby výborné nové desky „The New Resistance“, kterou doprovázela revolučně laděná projekce, potěšila i notně přiostřená ‚krupicová‘ coververze „To The Hilt“. Teprve po tuplovaném přídavku si obecenstvo mohlo vydechnout, nakoupit merchandise a vyfotit se s milou chilskou trojicí.
Na avizovanou afterparty tentokrát nedošlo, přesto mohl člověk odcházet z Rock Café uspokojen a s pocitem, že viděl průřez současnou světovou electro scénou ve všech jejích kvalitativních podobách.
Komentáře
Přidat komentář