Parta snílků z Essenu, která už osm let driftuje mezi goth rockem, psychedelií a metalem stvořila víc než hodinové dílo, které se vám pokusíme připlížit očima snílka přinejmenším podobného. (For English version click here)
Aeon Sable - Aether
Vydal: Solar Lodge
Když mi ve středu 24. října přistála ve schránce obálka, z níž vypadla krabička sirek a cédéčko, přišlo mi to jako dobrý vtip. Koukám, že na krabičce už bylo škrtnuto, jedna sirka nejspíš chybí. Skutečný smysl však udeřil do hlavy až po vložení disku do přehrávače, kdy se zpoza hluboce temného zvuku vynořil hlas proklamující magickou formuli ztvrzenou škrtnutím a zážehem! Ty sirky!
Nenápadné kytarové vydrnkávání přináší píseň o vzdálených krajinách. Echo zaseknutého riffu unáší mysl kamsi vysoko ke zlomku samplu gregoriánského chorálu. Proti takto výbušnému úvodu se následný track „Follow The Light“ může zdát jako slabý odvar, ale když už děláte album, tak tam zkrátka jeden taneční hit být musí. Poněvadž co jiného zahrát v rádiu. Máme tu tedy Aeon Sable v ryzí a neměnné podobě se songem navazujícím na starší hit „Dancefloor Satellite“. Vraťme se ale na započatou cestu spolu s trackem „Deadlock Canon“, jehož nosnou veličinou je andělský zpěv a kytary gradující až k slzám. Spásné pohlazení pro raněné bludné duše. Povězte mi - kdy jste naposled plakali z krásy? „Burn For Salvation“ je jako zážeh druhého stupně Falconu 9. Mám studenej nos, klepu se zimou a drkotám zubama na palubě lodi Dragon. Prolétám kolem Měsíce. Čím dál tím víc se vzdaluji Zemi. Čistý zpěv tu přechází skoro do growlu a zpět v rozsahu, který nepřestává fascinovat.
„Rozvláčný track s divadelní atmosférou „O Senhor Do Medo“ celý zpívaný portugalsky dokáže podvědomě navodit autosugesci vlastních strachů, která vykrystalizuje v orgastický závěr, jehož kytary by ovšem mohly být ještě o notný kus agresivnější. I tak jde o úspěšnou zastávku na vzdálené exoplanetě s neotřelým syntetickým závěrem. Song, který pravděpodobně nebude pro každého. S „Dark Matter“ už letím hluboko za hranicí vesmíru. Nechám se nekontrolovatelně unášet absolutním stavem beztíže, zatím co mi kolem hlavy proletěl starověký sputnik šířící hlasy Prastarých. Rozbitá na kusy propukám v pláč. Z tracku na hony čpí silná inspirace posledním albem švédských hvězdoplavců ISON.
„Leaving The Fourth Season“ je vřelým přijetím kdesi jinde. Vše doposud známé je pryč. Stávám se součástí nové existence. Je znát, že se kapela vykašlala na letité tápání o tom, kam vlastně patří a stala se prostě sama sebou. Nejlíp o tom svědčí závěrečné čistě metalové riffy. Skvělý crossover s všeobjímající atmosférou. Obligátní černou perlou na závěr je skrytý track s tvrdým orientálním rytmem jak vystřiženým z rukopisu Karla Sanderse čpící atmosférou filmu „Only Lovers Left Alive“. Perkusivně tak trochu jako The Devil And The Universe. Lepší návrat do reality si nemůžete přát. Pomalu sestupujete zpět na Zem a nejspíš vás vůbec nezajímá, že nad pevninou fičí silný vítr a lidé propukají v potlesk pro rozplizlou mlhu.
„Aether“ je sváteční album, které jde poslouchat jen tehdy, máte-li čas na rozpad. Deska oplývá výborným masivním zvukem, který ale v žádném případě není sterilní. Je jako živě pulsující organismus plný zběsilé energie a neopakovatelné atmosféry. Díky tomu nemusíte být zrovna japonským multimiliardářem, abyste si mohli dovolit trip kolem Měsíce. Aeon Sable vás na něj vezmou za pouhých čtrnáct éček a poletíte nejen k Měsíci, ale ještě mnohem, mnohem dál.
Nemohu jinak a dávám devadesáttři procent. Ta zbývající do sta budiž příslibem pro sedm písní příštích.
Hodnocení: 93%
Přidat komentář